Měl to být nenáročný kávový vandr, ale vzhledem k počasí byl zase spíše pivní. Oskar sice situaci zachraňoval, ale my ostatní (kromě Péťi) jsme jeli v pivu a na pivu. :-) Trasa byl původně jiná, delší a měla končit až v Ústí. Potom se přidala Šárka H. a trasu jsem tedy upravil, aby to bylo i pro ni na pohodu. Nakonec to bylo tak akorát i když Šárka nejela. V soboru totiž mělo přijít mírné ochlazení, ale nepřišlo. Budu si muset vymyslet nějaký hospodo-svačino-koupací koeficient a rovnou s ním plánovat. Výhodou bylo, že tuhle oblast docela znám, tak jsem neměl potřebu projet toho co nejvíc.
Sraz jsme si dali v Turnově na nádraží, protože Péťa, Věrka a Zdeňka začaly vandr už v pátek a spaly kousek od Drábovny. Z Liberce jsem přijel já s Michalem a Oskarem. Společně jsme posnídali a vyrazili.
Projeli jsme městem, kolem Podtroseckých rybníků a pod Kostí jsme poprvé zamířili do nálevny. :-D Koupání v Drhlenech jsme jaksi přejeli a tak byla dalším občerstvením až vyhlášená zmrzlina v Kněžmostu a koupali jsme se až u Bakova. Vykoupaní jsme vzali útokem místní pivovar Garp. Dalším průjezdním bodem byly Zvířetice a za nimi jsme jeli mnoha vesničkami s výhledem na Bezděz. Zlatým hřebem sobotní části a zároveň poslední možností občerstvení a nabrání vody před spaním byl pivovar Lobeč.
Dalším cílem byl kopec Nedvězí se svými výhledy. A následoval terénní sjezd po červené. Ten přešel do příjemné cesty loukou a posezení v hospůdce Stáj Zakšín s neuvěřitelnými cenami. Občerstvení nám přišlo velmi vhod, protože následovala cesta lesem bez civilizace a další občerstovací zastávka, Skalka, byla celkem daleko. A skoro pořád do kopce. Ve Skalce jsem měl vytipovanou hospůdku U lesíčka, ale ta byla dál a měla menší nabídku a skončili jsme tedy v restauraci U Gregorů. Poháry, palačinky, kávy . všechno bylo. :-)
Když jsme se začali blížit Blíževedlům, trochu jsme kufrovaly pod Ronovem. Cesta byla v mapě, ale ne v terénu, tak jsme to vzali raději přes Litice. Tam někde už se začalo řešit, komu to kdy a odkud jede a to je konec bezstarostnosti na vandru. Už se propočítává, kolik zbývá, za kolik se to musí ujet, jestli se stihne koupání atd. Chápu to, jinak to asi nejde, ale přijde mi to trochu líto.
Koupání jsme stihli (i když já se radši v žabinci nekoupal) a pak rychle jeli do poslední hospody - Stodola v Karasech. Tam točili Lobeč, takže dobrý. No a potom už jen přes Sosnovou do České Lípy. Plán byl ještě dát tam pivko na rozloučenou, ale byl spěch, tak třeba zase příště. Před odjezdem vlaku jsme stihl ještě večerku, takže jídlo na cestu bylo. :-) Příště se v teple asi úplně vykašlu na tahání vaření a nakoupím si hodně pečiva, jako to udělala Zdeňka.
Příště budeme trasy směřovat víc na východ a dobývat nová území. :-D
