Únor

Deštivý únor byl spíše ve znamení výletů. Na chatě máme zahradu rozmoklou a když jsem předevčírem dělal záhonek, druhý den ráno byla polovina zatopená. :-D Nicméně jsem se letos dostal konečně na běžky - poprvé s kolegou a podruhé sám. V obou případech byl sníh mokrý a teplota kolem nuly, ale lepší než sedět doma. :-) Naopak na zimní vandr jsem se nevykopal. Ale nějaký jarní třeba stihnu. Když nebude pršet. :-)

Jeden z kratších výletů nás zavedl k Chřibským vodopádům. Jsou to takové menší vodopády, ale docela pěkné. Do Chřibské jsem si jel vyzvednout knížku Pověsti Lužických hor, ale tedy nic moc. Některé pověsti vypadají, jako by si je autorka sama vymyslela a některé nejsou ani pověsti. Tak nám knížka zdobí chatičku. :-)

vodopád u Chřibské

bývalý dělostřelecký terč

Druhý výlet byl delší a s více panoramaty. Z Mezní louky jsme se pěšky vydali po červené směrem k Pravčické bráně, ke které jsme ale dojít neplánovali. Jen se tak projít po vrstevnici s výhledy. Bylo to moc hezké. Jen škoda těch všudypřítomných vyvrácených smrků.

Pravčická brána

Poslední delší běh byl po Koglerově stezce. Měl jsem v plánu ji běžet celou, ale protože jsem to špatně odhadl, vyběhl ekologicky ze zahrady, místo abych si popojel autem na start v Krásné Lípě, tak mi pak těch 5 km chybělo a navíc se šeřilo. Ale i tak pěkný běh a druhý den jsem z něj byl na hadry (29 km).

Krásná Lípa

Pěticestí

Kyjov

Kyjovský hrádek

Vlčí hora

Další týden jsme šli v sobotu na výlet z Kyjova na Kamennou horku a potom přes Vápenný vrch zpět. Samé bláto, ale bylo hezky modro, tak nám to nevadilo. V neděli jsme šli na krátkou procházku po okolí Sněžné, prozkoumat rybník Šiml a oklikou zpět. Cestou jsme objevili podivnou rostlinu podobnou rododendronu a on to opravdu rododendron byl. Jen jiný druh, než je obvykle v zahradách. Rozlezl se do lesa z místního arboreta.

sobota

ryník Šiml

Rododendron (Rododendron Maximum)

kostel ve Sněžné

Také proběhla další otužovací akce na Jeřici, kam jsem si tentokrát vzal ježdík a dobře jsem udělal. Musel jsem si sice nejdřív odstranit z cesty pár větví, ale stálo to za to. Jen po dojezdu to vypadalo, že se topím, protože mi voda cákla do pusy a nemohl jsem se chvíli nadechnout. :-)

Minulý víkend byl plánovaný na poslední chvíli. Chtěl jsem Páju odvézt na hraní do Brandýsa a pokračovat na koloběžce na Kutnou Horu, někde tam přespat a druhý den zpět. Ale počasí tomu nepřálo, tak jsem místo toho zamířil opět na zahradu. :-D V sobotu jsem si zase hrál na Mičurina a v neděli jel na výlet na koloběžce. "Jel" jsem ale jen část trasy. Občas jsem nosil koloběžku po skalách nahoru a dolů, protože jsem si trasu naplánoval na mapy.cz jako cyklo - mtb a to byla chyba. Dalo to celkem něco málo přes 50 km, ale úplně mi to stačilo. :-)

 Zadní Doubice

Ze zahrádky

potopa v záhonu

Krmítka nejen pro důchodce :-)

Koncem ledna jsem vytáhl koloběžku a zajel si do Žitavy pro horčici. Honzova bavorská teta by měla radost. :-) Pro jistotu jsem si vzal ručník. Ten si vlastně už beru skoro kamkoliv, protože stopaři se může hodit. :-) Tentokrát jsem nejel lesem, ale po silnici přes Chrastavu, Václavice a Grabštejn. Musím říct, že v Německu mají vodu pěkně ledovou a ještě k tomu foukal vítr. Ale bylo to fajn. Po koupačce už jen pár kilometrů do Kauflandu a potom na nádraží.

vydry

nový vozík 

kousek za hranicí 

Olbersdorfer See

 Neodolal jsem. :-)

Mise splněna.

Ten samý den večer jsme s ostatními nasedli do vlaku směr Hejnice na další noční přechod Jizerek. Už ani nepočítám, kolikrát jsem to šel. Tentokrát se nás sešlo 13 a byla i dvě děvčata. Po klasické zastávce v hospodě na jedno a zapití malé Johanky jsme pokračovali plánovanou trasu. Když mi začalo být teplo, svlékl jsem se do půl těla a chvíli tak děsil ostatní až na jednoho, který se ke mně přidal. :-D Sněhu bylo tak akorát, aby se dobře šlo.

Maliník

Jedním z důvodů, proč máme zahradu zrovna tam, kde ji máme, je možnost si udělat výlet i cestu tam nebo zpátky. Jeden takový jsme si dali hned v sobotu. Vyšlápli jsme si na Bouřný, ale nebyla dobrá viditelnost, tak jsme se jen kochali namrzlými stromy. Ale po nočním přechodu Jizerek to bylo akorát a těšil jsem se do tepla chatičky.

cestou na Bouřný 

V neděli jsme opět zabrousili do Českého Švýcarska, tentokrát na Malý Pruský tábor a Vlčí hrádek. Opět mlha a nikde ani živáčka.

Malý Pruský tábor

Další víkend jsem navštívil mamku v Letohradu. V sobotu jsme šli na procházku k přehradě Pastviny a v neděli jsem si byl zaběhat. Po dlouhé době běh terénem s minimem asfaltu. Zkusil jsem běh na lačno a dal jsem těch 18 km v pohodě jen na vodu. Zato po návratu jsem se odměnil. :-)

s mamkou 

horolezec :-) 

odpočinek 

Dymlovský rybník (z běhu)

Snad jediný kousek asfaltu

odměna

A poslední víkend jsme byli zase v Křečanech. Fotil jsem auto pro pojišťovnu, tak jsou na fotkách časové údaje. Těšili jsme se, že budeme mít na zahradě sníh a měli, ale málo. :-) V sobotu jsme šli po stopách našeho prvního vandru (s Pájou) a našli místo, kde jsme spali.

Tříboká kaple 

V neděli jsem Páju vytáhl na Luž, kde nikdy předtím nebyla. Lidí pár bylo, ale ne tolik, kolik jsme čekal a na německé straně to bylo ještě lepší. Dali jsme takové 9kilometrové kolečko a Kesinka zase kulhá. A po výletě tradá domů.

Luž 

Udělal jsem si radost na pořídil si ultralehký nožík a nechal si na něj vygravírovat koloěžku. Ale ne nějakou univerzální, ale přímo mojí - Morče. Při pohledu z blízka je vidět i žebrování. :-) A taky nové boty, protože ty staré jsem nechával už dvakrát podrazit a mají nejlepší léta za sebou. Opět Astral Loyak - nejlepší vodácké a koloběžkové boty na světě. :-)

Na závěr něco ke krmení ptáků. Dříve myslel, že se dokrmují ptáci jen v zimě, ale ono to tak není. S úbytkem hmyzu a semen (časté sekání) ubývá zdrojů potravy a dokrmování je potřeba i mimo zimu. Hlavně v době vyvádění mláďat, kdy se rodiče raději "ošidí" potravou z krmítka a mladým dají ulovený hmyz. Mýtů okolo dokrmování je spousta, např. že si ptáci zvyknou a zpohodlní. To taky není pravda. Koho by to zajímalo, můžu doporučit knížku "Krmíme ptáky, ale správně".

Ze tří základních druhů krmítek - na lojové koule/koláče/pelety, na slunečnici/arašídy/rozinky a klasické krmítko se stříškou - jsem zvolil první a druhou možnost. To poslední jsem na zahradu zavrhl kvůli potřebě častého doplňování a čištění. Teď máme na zahradě velké drátěné krmítko na semena, velký zásobník na lojové koule, dále dva drátěné "žaludy" z Lidlu na semena a jeden menší drátěný zásobník vlastní výroby, taky na koule. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsme v sobotu přijeli a skoro všechno bylo snědené. V knížce psali, že se spotřebované krmení měřit i na metráky a já tomu nevěřil. Ale už tomu věřím. :-)

Zatím jsme viděli sýkory modřinky a koňadry, konipáska, strakapouda a nesmělou sojku opodál. Je makačka je vyfotit, ale foťákem s optickým zoomem se mi to docela povedlo. Zařídili jsme krmítka i doma, i když tam je to spíš pro radost, kdežto na zahrádce si ptáčky "chováme", aby bojovali se škůdci. :-) Ale radost z nich máme samozřejmě taky.

 strakapoud velký

sýkora modřinka

sýkora koňadra

další modřinky 

a modřinka na zbytku buráků

A co nevidím, než jsme odjeli ze zahrady? Kvetoucí zimolez (zimolez vonný). Takže první letošní květy jsou tu. :-) Ještě máme zimolez kamčatský, ale ten ještě nekvete. I u tohothle jsem se lekl, že kvete předčasně, ale podle wiki kvete od ledna, tak snad dobrý.

A takhle my si tu žijeme. :-D