Týden 7. - 13.3.

Tak tento týden měl být trochu odpočinkovější, ale to bych nesměl vědět, že kluci na soustředění v Lloret del Mar buší kilometry jako diví. Začátek opravdu pohodový byl. Po pondělním klasickém volnu jsem v úterý jen tahal gumy, protože jsem si minulou sobotu na běžkách odřel obličej pod okem a nechtěl jsem to dráždit brejličkami.

Ve středu už jsem najel na plán a na běhátku dal 2x5 kilometrů po 4:20. Druhý úsek jsem vystupňoval až na 3:50 a průměr vyskočil na 4:14.

Ve čtvrtek ráno padal déšť se sněhem, tak jsem si říkal, že ještě štěstí, že mám zamluvený spinning, ale dvakrát moc se mi na něj nechtělo. Naštěstí se pak udělalo hezky a tak jsem hned po práci vyrazil směr Žitava. Trochu jsem do toho bušil, ale na krev to nebylo. Zpátky už to tak dobře nešlo a celkem to dalo 75km. Do té doby letošní nejdelší švih venku.

Na páteční ráno jsme se domluvili s kolegou z práce na běžky. Už to není ono, sníh je mokrý a těžký a asi to byly poslední letošní běžky (pokud zase nepřipadne), ale i tak to bylo pěkné a 17km dobrých. Navíc jsme jeli trasu, kterou jsem letos nejel a jen jsem tušil, že to tam někudy vede (z Kristiánova prďákem nahoru a pak doleva nad Hřebínek). Odpoledne jsem zašel do posilnovny, protože letos na ni moc čas nebyl. Respektive čas by byl, ale nejdřív mi dávaly běžky do těla tak, že jsem tři dny po nich nemohl nic dělat a nebo bych ji nenacpal nikam tak, aby to nenarušilo ostatní tréninky. Ale Vábr chodí do posky 2x týdně, tak se budu snažit taky aspoň jednou týdně chodit. Pak ještě odměna v podobě sauny.

Večer následovalo menší posezení bývalých spolužáků z VŠ s partnerkami a podle lístku jsem měl 8 piv, což je ale nesmysl, protože obvykle po 6 zvracím. :) No ale hlavně, že mě v sobotu bolela jen trochu hlava a mohl jsem vyrazit na domluvené kolo se Zuzčiným kamarádem. Byl letos podruhé, já měl za sebou sportovně nabitý konec týdne, tak jsme si bezvadně sedli. Vzali jsme to směr Hodkovice, pak na Mnichovo Hradiště a v Podhoře jsem to střihli doleva na Turnov. Ve Svijanském újezdu už byla otevřená teráska, ale než jsem si stačil uvědomit, že jsme tam mohli zastavit, tak už jsme byli pod kopcem. Původně jsme plánovali vrátit se přes Frýdštejn, ale pak jsme vyměkli a jeli zpět podél dálnice, přes Sychrov a Sedlejovice. Kousek od svého bydliště jsem měl na tachometru 80km a říkal jsem si, že stovka sice asi nepadne, ale 90km by to dát mohlo a vzal jsem to ještě do Jablonce a zpět. Nakonec z toho bylo 97km a pocit dobře odvedené práce.

V neděli ráno jsem vstal brzy, protože jsem tušil, že běh bude očistec a chtěl jsem to mít brzy za sebou. Ze začátku opravdu byl a první pětku jsem měl dost tuhé nohy a vůbec jsem byl tuhý celý. Pak to ale šlo, jen ke konci opět nic moc. Ale doběhl jsem to. Doma jsem pak do sebe hodil Regener, naložil se do vany a čekal, až svaly přijdou opět k sobě. :) Jinak to bylo 5km/5:12/142 + 12km/5:02/152 + 5km/4:54/159 a kilák výklus. Pak jsem se ještě najedl, trochu si zdříml a protože bylo nádherné počasí, tak jsem nemohl nechat Stumpíka doma zahálet a jel ho trochu projet Bedřichovickéhockého lesa. Je to snad jediné místo, kde se dá jezdit po lesních cestách, není to daleko od domova a už tam není sníh. Tedy je, ale minimálně. Zato bláto jsem měl až za ušima. Byla to paráda. :-) No a večer jsme si se Zuzkou ještě šli zahrát badminton, ale už jsem byli oba u konce s dechem. Zuzka se tento týden totiž taky nějak vrhla do tréninku a stihla dva běhy, dvě kola na trenažéru a ještě ten badminton.

Takže myslím povedený týden. Tento týden půjdu desítku v Brodě, tak jsem na sebe zvědavý.