Tentokrát jsem si řekl, že by bylo fajn oprášit myšlenku Spacák Rallye, ale zároveň jsem se nechtěl nechat svazovat poměrně přísnými kritérii pro jeho organizaci (vlak na startu i v cíli, hospoda u startu atd.) Takže jsem je na skupinu Koloběžky CZ hodil nástřel vandru a čekal, kdo se chytí a chtěl by jet. Jádrem bylo opět pivní jádro LKG, už kvůli dopravě. Nakonec se přidal Martin Suki Souček na celou trasu, Štepán na většinu sobotní trasy a i nám dělal průvodce až na místo spaní, dále Klon Al Nathal se ženou Bárou a to je všechno. :-D Byly nějaké omluvenky, chudákovi Tomášovi Hájkovi, který nám pomáhal trasovat, praskl drát cestou za námi.
Na místo srazu jsme po peripetiích s předním kolem Modráka dorazili o cca hodinu později a Martin tam už čekal. Hned si řidička Zdeňka musela dát pivo na nervy a my se přidali. Ještě stačila prohlásit, že když bude odtah, může si dát pivo. :-D Jelikož tam Martin už chvíli čekal a nebylo zrovna teplo, nelenili jsme a vyrazili. Bylo to pořád do kopce, takže jsme se rychle zahřáli.
Na místo spaní jsme dorazili kvůli zpoždění po cestě za šera, ale ještě jsme stihli nanosit nějaké to dřevo na oheň. Míst na spaní bylo dost, nejlepší si střelhbitě zabrala Zdeňka, ale my bychom jí ho stejně rádi přenechali. Pršet v noci nemělo, ale pršelo a nebo mrholilo tak lehce, že to vítr zanesl i pod stříšku na spacáky. Asi to už je podzimní tradice. Na Kávovém vandru to bylo podobné. :-D Během noci dorazil Klon s Bárou. Dávali vědět předem, kdy a odkud budou vyrážet, ale potom už jsme byli bez signálu a už ani nečekali, že přijedou.
Ráno jsme vyrazili skoro na čas. Michal náš šokoval včasným sbalením a i já byl sbalený pomaleji. Ale to bylo proto, že jsem Zdeňce dělal kafe. :-D Máme mezi sebou jisté nejasnosti, kdo by za jakých podmínek byl dříve sbalený, ale důležité je, že chtějí být všichni první a nikdo nezdržuje. :-D
Vyjeli jsme takticky do kopce. Bylo to sice špatným směrem, ale zase jsme se zahřáli. :-) Aspoň jsme mohli při sjezdu zamávat Klonovi a Báře, kteří ještě poklidně balili a měli v plánu kratší trasu. :-) Nejdříve jsem se znovu vyfotili u Bílého křížku, o což nás požádala Jitka Klosová. Na Jelenově přejezdu se tam fotila, koloběžka jí spadla a musela do servisu a to ji připravilo o lepší umístění. Prvním dobytým vrcholem byla Praha, ke které jsme se dlouho blížili a pořád nemohli přiblížit. Dále Malý Tok a kousek za ním se k nám přidal Štěpán. V této pětici jsme absolvovali celou sobotu. Štěpán navrhl hezčí cestu přes Houpák a my to rádi přijali. Všichni jsme se tam potom fotili jako zběsilí na a u bunkru. :-))
Cestou na Valdek byla docela velká zajížďka a už jsem si nepamatoval, jestli to mělo nějaký důvod nebo ne, tak jsme prostě jeli po trase. Zároveň jsme hodně sklesali a nastoupali, ale aspoň bylo pivo v Jincích zasloužené. :-) Tam jsme zase narazili na Klona s Bárou. Psali cestou, ale upřímně - v oblasti se špatným signálem pořád řešit, kdo se kde připojí, kde se s někým setkat, není úplně můj šálek kávy. Ale od Jinců už to naštěstí nebylo potřeba. Kamarádi měli hovězí vývar s nudlemi bez nudlí, zato s nějakými dýchacími orgány. :-D Ale pivo bylo moc dobré. Měl jsem Blondýnu z bazénu (pivo).
Z Jinců už to bylo víceméně po silnici do Hostomic, kde jsme pro změnu navštívili kavárku Kafárna. Tady bylo dobré úplně všechno. No a na sobotu zbýval poslední cíl - zlatý hřeb - Pivovar Psychovar. V roce 2025 jsme na vandru "Zichovec" byli ve Slaném, kde ¨ho měli točit, ale netočili. Ono i tady je to trochu složitější. Na mapách je jinde pivovar a jinde restaurace Parlament, kde ho mají točit, ale na místě té hospody je cedule Psychovar. Hlavně, že tam to pivo měli a bylo kam schovat naše stroje a bagáž. V hospodě jsme to docela rozbalili, protože jsem museli ochutnat všechna piva a i nějaký ten malý panáček byl. Naštěstí byla cesta na spaní zase do kopce a hodně jsme tlačili. Měli tam i výborný nakládaný Romadůr a piva na čepu zrovna byla: Zuby koně (ležák, ale z voňavých chmelů), Pu erh, nějaké ananasové a víc si nepamatuju. :-) Velice milý pan výčepní nám poradil, kde by se dalo přespat a díky tomu jsme měli luxusní spaní akorát pro nás čtyři. Štěpán nás tam doprovodil a odjel domů.
Cesta tam byla spletitá, ale místo bylo úžasné. Ráno nás překvapila absence deště, takže jsme se mohli v klidu zabalit, svést koloběžky opět na cestu a vyrazit. Ale s deštěm jsme počítali, oblečení na něj už byli a rovnou zvolili alternativní trasu tak, abychom se v kopcích v pláštěnkách moc nezpotili. A světe div se, zase vedla přes kavárnu v Hostomicích. :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře jsou nyní moderované, takže trapné kecy s vloženými reklamami od rádobyreálných osob neprojdou.