Běh Lipovou Alejí aneb Konečně běžcem

Před tímhle závodem jsem byl nervózní jako už dlouho ne. Důvodem byla nejspíš magická hranice 40 minut, kterou jsem chtěl překročit a kdybych to nedokázal, tak bych byl zklamaný jak já, tak i můj trenér.

Ale vědel jsem, že těch 16 vteřin od Českobrodské desítky stáhnout prostě musím. Snažil jsem se kopírovat předzávodní přípravu z Brodu a to jak klasickým rozběhnutím den předem, tak i konzumací takového jídla, které se snadno tráví a nezpůsobuje trauma hledání záchodu před startem. Tohle všechno už bych sice měl mít zmáklé, ale znám spoustu případů, kdy zkušení sportovci udělají začátečnickou chybu a tomu jsem se chtěl vyhnout. V Brodu jsem taky použil gel asi dvacet minut před startem a tak jsem to aplikoval zase. Jediným selháním v Nymburku nakonec bylo zapomenutí ručníku. :-)

Tímto bych chtěl moc poděkovat Mílovi Kozákovi za roli vodiče. Od startu jsem sice vypálil jako kanec z bukvic, ale pak jsem to srovnal na cca 3:55 a někde na druhém kilometru mě Míla doběhl a já se za něj zařadil. Postupně se vytvořila taková menší skupinka a když mě od 4. kilometru začala bolet bránice, tak jsem na ni pomalu ztrácel. Ale pořád mi poskytovala proti větru jistou výhodu.

K tomu jen krátké vysvětlení. Ve středu na dráze jsem si uvědomil, že jsem do té doby v tréninku i na závodech nedýchal do břicha, ale do vrchní části plic. V tu středu jsem poslední cca 400m úseků dobíhal s dýcháním do břicha a přišlo mi to efektivnější. Tak jsem na závodě dýchal taky tak. Jenže tělo na to nebylo připraveno a tak mě od toho 4. kilometru bolela bránice čím dál víc a měl jsem i chuť to zabalit, ale pořád jsem věřil tomu, že to pod 40 dám.

Od 5. kilometru jsem běžel cca 10 metrů za Mílovou skupinkou a vzdálenost se zvyšovala až po cca 30 metrů v cílovém okruhu. Takže třetí kolo bylo hodně na morál, ale stálo to za to. :-)
Naštěstí jsem si na prvních třech kilometrech vytvořil asi půlminutovou rezervu, takže ke konci bylo z čeho kompenzovat zpomalení nad 4 minuty na kilometr. V posledních desítkách metrů mě předběhl běžec v zeleném, chviličku jsem s ním držel krok, ale pak jsem ho nechal běžet. Ale protože nezrychloval, tak jsem to ještě zkusil a přesprintoval ho do cíle. Ale musel jsem dělat šílené ksichty, protože jsem za sebou pak slyšel smích. :-)

finiš

Časy po kilometru: 3:41, 3:48, 3:53, 3:54, 3:54, 3:55 (6.+7. km), 4:05, 4:07, 3:56

O této desítce kolují zvěsti, že je kratší, ale Polar mi naměřil 9,98km, takže i kdyby to bylo o pár metrů kratší, o nic nejde a osobák platí. :) Je zde sice rovina, ale o trati chráněné před větrem, kterou hlásil komentátor, jsme si mohli nechat jen zdát.

Poznámka pro běžce, kterých se nějak dotýká titulek článku: Ne, že bych nepovažoval za běžce někoho, kdo nedá desítku pod 40 minut. To je jen takové sportovní motivační popichování.