Krušnoman 2011

Tak a první vytrvalostní víceboj závod letošní sezóny je za mnou. Na Krušnomanu jsem byl už vloni, kdy byla ještě trasa 10-90-10. Letos se cyklistická část zkrátil na 60 kilometrů, ale přibyl výjezd z Litvínova, takže to i tak bylo výživné. Předpověď počasí byla zprvu nepříznbivá, pak příznivá, večer při rozpravě to vypadalo tak, že přestane pršet před startem a už nezačne a dopadlo to úplně jinak. Tak už to ale v horách bývá. Přestože zkrácení trati mělo přitáhnout více závodníků, předpověď počasí možná některé odradila a účast byla ještě nižší než loni.

Do Klínů jsme přijeli se Zuzkou už v sobotu a měli tak čas na projití si nové běžecké trasy prvního běhu a já se v klidu rozjel. Trasa běhu vede lesem po okruzích pro běžecké lyžování a to tam musí být opravdu parádní. Okruhy se různě prolínají a napojují a člověk by tam skoro zabloudil. Večer byla pasta párty a tam jsme se potkali staré známé Jindru s Danielou. Daniela taky obnovila vozový park a jejího pěkného Focuse můžete vidět na fotkách. Následovala rozprava a večerka. Protože nemáme televizi, tak si ji Zuzka zase po roce do sytosti užívala a kdyby nebyly reklamy, tak nemám ani žádné fotky, protože v této poloze strávila drtivou část víkendu. :-)

telemánia :)

Ráno před závodem vypadalo počasí opravdu slibně, ale rozhodl jsem si dres na kolo stejně vzít a tak jsem si ho vzal už na běh, abych pak neztrácel cenné vteřiny. Nakonec jsem je ztrácel z jiných důvodů, ale o tom později. Perličkou v depu bylo horské kolo Martina Matuly. Prý to na něm nandá i Zadákovi a ostatním borcům. Alespoň to tvrdil moderátor Vlado Baron. Ale Martin nedokončil.

A jsme na startu. Dav nabuzených triatletů se nemůže dočkat startovního výstřelu a nervozita graduje. Nakonec se všichni dočkali a vyráží na první běh po silnici směrem na Český Jiřetín, tj. do kopce. Po zhruba kilometru trať odbočuje do lesa. Stále však stoupá a už si začínám říkat, že by se to mohlo narovnat a klidně i být chvíli z kopce. Nakonec se dočkám a po výběhu následuje rovinka, občerstvovačka, o kterou v prvním kole nemá nikdo zájem a seběh. Do kopce mě pár lidí předběhlo, ale během klesání a následného stoupání jsem dva nebo tři závodníky předběhl zpět. Následovalo poslední dlouhé klesání do konce okruhu a tam mi to docela běželo. Jen to chtělo koukat pod nohy, protože cesta byla kamenitá. V druhém kole byl scénář podobný - do kopce jsem ztrácel a na rovině a do kopce to držel nebo mírně získával. Na občerstvovačce jsem do sebe hodil dva hlty vody a víc se nezdržoval.

trasa 1. běhu

Následoval návrat do areálu chaty Emeran. Lesem se proběhlo pod sjezdovku a šikmo po ní se vyběhlo do depa. Takže prvních 11km s převýšením 260m za námi. Moje průměrné tempo bylo 4:37, což myslím ujde. Sice mě při běhu píchalo na plicích, ale počítal jsem s tím, že si na kole při sjezdu odpočinu. První depo mi přišlo rychlé, ale borci jako Džalaj, Zadák nebo Cogan ho mají pořád o cca 30 vteřin rychlejší, takže mám co dohánět.

Cyklistická část začínala sjezdem do Litvínova, takže kdo sjezdy umí nebo má dobrou pojistku, mohl nahnat nějakou tu vteřinu. V klesání mě předjeli asi 3 závodníci, ale já si jel svoje, protože kromě zatáček bylo i mokro a contíky prý na mokru drží dobře, ale nehodlal jsem zkoušet, jak moc dobře. Za posledním závodníkem pro všechny případy jela sanitka a všude byla pro auta omezená rychlost na 50km/h a upozornění na závod, takže zabezpečení výborné.

kolega na Kuotě

Hned pod kopcem na kruháči obrátka o 180° a to celé zase nahoru a ještě k tomu další stoupání dále na Český Jiřetín. Ve stoupání jsem si jel svoje, ale přitom jsem předjel asi 3 závodníky včetně Katky Loubkové. Z toho jsem měl velkou radost, protože holky Loubkovy jsou takové skoro supermanky. :-) Chvíli jsem jel v sedle, chvíli ze sedla a uteklo to jako voda a už jsem projížděl kolem místa startu na první ze dvou úseků do Jiřetína a zpět.

start prvního okruhu do Jiřetína

V "patách" jsem měl stále závodníka číslo 28, kterého ne a ne utrhnout. Z kopce jsem mu pokaždé trochu ujel, ale do kopce mě zase trochu dojel a tak to bylo vlastně až do druhého okruhu cyklistiky. Cesta k přehradě Fláje probíhala bez problémů, silnice je tam dobrá a měl jsem to z předchozího dne projeté. Cestou z obrátky ale začalo pršet. Nejdřív drobně, pak víc a víc a pak z toho byl regulerní liják. Tak jsem si říkal: "No bezva, to se pěkně poběží v mokrých botách.", ale cca 4 kilometry od Klínů jako když utne, déšť přestal a svítilo i sluníčko. To mi zvedlo náladu, projel jsem kolem kužele, vzal si vodu a zastrčil si ji do držáku za sedlo. Pak jsem si uvědomil, že vody je dost a přece to nebudu tahat do kopce. Tak jsem jen trochu nalil do předního bidonu, abych si to zkusil "v akci" a bidon odhodil. Za sebou jsem stále měl tu 28čku - Tomáše Chleboráda. Jedu jedu a najednou bum a kroupa do hlavy. Pak další a další a chvíli jsem si říkal, jestli není o hubu v tom jet, co kdybych se třeba po kroupách smekl. Z kopce jsem tedy jel opatrněji a kroupy do mě bušily hlava nehlava. Po čase už jen pršelo, ale ruce i nohy jsem měl zmrzlé a necítil jsem, jestli řadím nebo ne. Na poslední obrátce jsme s pořadateli vtipkovali na téma funkčnosti brzd v dešti na karbonových ráfcích ("Co bys chtěl, je to umělá hmota") a už jsem se těšil, až se zahřeju na běhu. V jednom z kopců jsem konečně Tomáše odpáral a napálil to do cíle kola. Ale hnusné počasí stmeluje. Co začlo pršet, tak jsme se na sebe navzájem s ostatními závodníky usmívali a v duchu si říkali "Jsme blázni, ale je to prima." Teda něco takového jsem si myslel já. Potkal jsem i Karola Džalaje, kterého stihl defekt. Bohužel se zmrzlými prsty toho moc neuděláte. Pak ještě jednoho nešťastníka, ale ten měl pláště a už měl skoro nahozeno.

Do druhého depa jsem dojížděl v polozmrzlém stavu, protože pršet mezitím začalo i tam (jeden závodník naměřil teplotu 3°). Zvláštními pohyby jsem se dopravil ke svému místu v depu a za slovního doprovodu Vlada ("Á, tu nám dojel závodník číslo 16 a vypadá ztuhle, však on sa nám brzy na behu zahreje.") jsem se přezul a vyměnil přilbu za čepici. Měl jsem tak ztuhlá chodidla, že jsem je první kolo běhu ani necítil a tak se moc příjemně seběhy neběžely. Dokonce jsem měl pořád pocit, že mám shrnutou ponožku na levém chodidle, tak jsem zastavil, zkontroloval a běžel dál. Potřeboval jsem ukrutně na malou, ale v kombinéze a dresu to nepřipadalo v úvahu. Tak jsem si dal dres kolem pasu s tím, že ho hodím Zuzce, jakmile bude poblíž a pak se někde vrhnu v keř.

první kolo druhého běhu

Nějak jsem to ale rozběhal a odskočit už nebylo potřeba. Druhé kolo se mi běželo už celkem dobře, nikdo nepředběhl mě (tedy nikdo ze závodníků za mnou) ani já nikoho.

po odlehčení

Závodníci přede mnou s více šňůrkami na krku už vesele (tedy jak kdo :)) mířili do cíle a mě čekal ten pekelný výběh ještě dvakrát. Vidina cíle mě ale popoháněla vpřed a snažil jsem se nezpomalovat. Ve třetím kole mi ale začaly tuhnout nohy a zpomalení se chtě nechtě dostavilo. Ale ten kousek už jsem to doběhl. Na sjezdovce jsem byl sám, pode mnou nikdo, kdo by mě dobíhal a nade mnou nikdo, koho bych dobíhal já a tak jsem se vyplazil nahoru a při po proběhnutí cílem málem porazil plůtek. Ono když běžíte kilometr do kopce a průběh cílovou bránou se udělá z mírného kopce, tak to je hned. :) Druhý běh byl tempem 5:29, takže jen o malinko rychlejší než vloni. Ostatní části se porovnat nedají. Tepy jsem si neměřil, protože už mě přestává bavit se na závodech rozčilovat s padajícím pásem a taky už se považuji za zkušenějšího závodníka schopného nepřepálit i bez měření tepů. Neříkám, že si ho na železňáka nebo maraton nevezmu, ale musí to být pomocník a ne přítěž.

v cíli

Ještě pár čísel: Kolo bylo průměrem 26,64km/h, loni jsem byl celkově 69. z 84 dokončivších mužů a letos 34. z 56.

spokojenost po závodě :)

Výsledky zde a fotky na rajčeti.