Soustředění v Alpách

Na týdenní soustředění v Niedernsillu kousek od Zell am See vyhrané v tombole na Czechmanovi jsem se těšil jako malej. Těšil bych se i normálně, ale byl jsem ještě navíc po nemoci a o to víc jsem se chtěl vrhnout do tréninku. V sobotu měl brácha svatbu a v neděli ráno jsme s Martinem Rexou vyrazili směr Rakousko, resp. přímo Zell am See. Cesta proběhla hladce, ale stejně jsem byl rád, že jsem nebral Kuotu, protože občas by to bylo na infarkt. Např. šestičlenou rodinku padající v zatáčce ve vlaku na moje kolo bych asi nerozdejchal. Naštěstí spadli na druhou stranu a tam jsme kola neměli. V Zell am See nás vyzvedl David Procházka a v neděli kolem deváté večer jsme byli v našem penzionu.

Výhled od penzionu

I když jsme dorazili tak pozdě, dostali jsme večeři a já dokonce vegetariánskou variantu, o kterou jsem žádal předem, ale neměl jsem to potvrzené. Bezmasou alternativu jsem měl každý den a někdy mi ji Martin i záviděl. Tohle mi plně vynahradilo chybějící sportovní výživu (gely, tyčky, ionťák), kterou jsem na základě pročtení informací o zájezdu očekával. Personál penzionu tvořili samí češi, takže nebyl problém se na čemkoliv domluvit, od druhého dne jsme měli po návratu z kola připravený takový menší oběd i přesto, že jsme měli mít jen polopenzi. Ubytovaní jsme byli v podkroví a přilbu na kolo jsme využili i jako ochranu hlavy proti nízkému stropu. :) Někdy po tréninku byla ta tři patra náročná. Všichni hosté byli také Češi, což byla na jednu stranu výhoda, ale na druhou stranu mi někdo znárodnil čepici na běh, kterou jsem si ve čtvrtek nechal na stole v hale. Penzion leží 18km od Zell am See a cca 10km od Kaprunu uprostřed roviny, takže se dají trénovat rovinky i kopce.

Večer jsem se s Jardou Hýzlem domluvil na společní běh před snídaní a dali jsme 12km stupňovaně a já pak ještě kilák výklus. Po snídani a krátkém odpočinku se jelo na společné kolo v délce 71km. Jelo se dost rychle, ale střídali jsme a šlo to. Ale každý den bych tak jezdit nemohl a ani by to nebylo dobré pro trénink.

Kaprun

Hned po návratu jsem jel do nedalekého městečka Uttendorf shánět ionťák. Ale měli zrovna polední pauzu, tak jsem jel do Kaprunu, tam měli taky zavřeno a v jediném otevřeném sportu mě zase poslali do lékárny. No nakonec neměli ionťák nikde a jezdili jsme na vodu, případně na vodu s kolou. Majitel penzionu nám dal každému dva Powerbiky a ty jsem měli jako železnou zásobu. Když jsem v Kaprunu nepořídil, chtěl jsem se vrátit, ale zabloudil jsem a i když jsem se na informacích ptal, nemohl jsem správnou cestu najít. Nakonec jsem jí našel a 15 minut po mém příjezdu z kola (celkem ten den 114km) se jelo plavat. Cestou zpět se mi ještě povedlo špatně odbočit a vyřítil se na mě pes. Ale naštěstí až v momentě, kdy jsem zjistil, že je to slepá ulice a měl jsem otočené kolo a mohl mu tak ujet.

Vzhledem k nutnosti vytápění venkovního bazénu a dojíždění na něj (6km) se neplavalo ráno, ale až večer, což mělo u mě za následek křeče do lýtek a změnu plánu jen na volné plavání. Další dny už jsem křeče neměl, jen trochu náběhy na ně a taky jsem plaval méně.

Výhledy při plavání neměly chybu

Večer jsme se pořádně nacpali a dali si pivko a už jsem plánoval ranní běh do kopců. Ráno jsem vyběhl ještě před vyzváněním zvonů na kostele (6:00) a až za Piesendorf to bylo v pohodě. Tam to totiž bylo po cyklostezce. Jen se mi úplně dobře neběželo s batohem, ve kterém poskakovala láhev, foťák a banán. Pak do kopce už batoh neposkakoval a vypadalo to, že už se nemůžu ztratit. Byly tam totiž jediné serpentiny široko daleko. Jenže když jsem vyběhl až nahoru na místo, kde měla cesta pokračovat, nebylo tam nic. Respektive cesta tam byla, ale vedla dolů a když jsem se po ní kousek vydal, pořád klesala. Vydal jsem se tedy po serpentinách zpět na místo, kde byla další odbočka a běžel po ní. Při pauze na banán jsem zjistitl, že je celý rozmašírovaný a po celém batohu a tak jsem asi 10 minut čistil bidon a byl rád, že mě napadlo dát foťák zvlášť. Ale taky na něj došlo, když mi při seběhu vyskočil a spadl na zem. Pár škrápanců má, ale jen na bocích a nic mu není. Alternativní cesta vedla taky jen do houští, ale aspoň na ní bylo zpestření v podobě krav a našel jsem kozáka. Tady by se hodila navigace jako sůl. Naštěstí už jsem měl v nohách dost kilometrů na to, abych byl spokojený s tréninkem, ve foťáku pár fotek a tak jsem se vydal zpátky dolů a po cyklostezce domů. Dalo to pěkných skoro 25km a 624m převýšení.

Z úterního běhu

Kolem oběda jsem vyrazil na kolo s plánem ujet něco kolem 40km. Trochu jsem cítil nohy z předešlého dne, ale to k soustředění patří. Dal jsem pro zpestření kopec a pak rovinku. V tak krásném prostředí je těžké do těch kopců nejet nebo neběžet. Plán byl splněn (40km/693m). Večer ještě plavání a poprosil jsem Jardu, jestli by se na mě nepodíval. Verdikt zněl: Zabírám moc hluboko a nemám zpevněnou záběrovou ruku. Ale je to pořád lepší, než "Všechno blbě". :-D

Z úterní vyjížďky

Přestože před odjezdem byla předpověď počasí nepříznivá (do středy déšť a teploty kolem 10°C), nevyplnila se a tak jsme si na středu naplánovali výjezd na Großglockner. Resp. na Edelweißspitze, protože na Glockner se vyjet nedá. Ráno jsem tedy uběhl jen lehce 10km, aby se neřeklo a po snídaní a krátkém vytrávení jsme vyrazili. Jeli jsme jen ve dvou. Společný trénink byl vlastně jen v pondělí a v úterý byl Martin s Jardou na kole, ale já měl v plánu střídat delší běh a krátké kolo a kratší běh a delší kolo a tak jsem trénoval hlavně sám nebo s Martinem. Cesta pod stoupání rychle utekla a protože jsem fotil (no a taky je Martin lepší cyklista, ale bylo to tím focením :), tak jsem pak jel většinu trasy sám a jen každých pár kilometrů jsme se setkali, prohodili pár slov, případně se vyfotili a jelo se dál. Tak jako tam jsem se snad ještě nikdy tolik nekochal. Opravdu nádhera.

Na začátku Honchalpenstraße

Martin odhadl nadmořskou výšku našeho cíle 2200m a protože jsem stoupali z cca 800m, ani jsem neuvažoval o tom, že by to mohlo být víc. Ale bylo. :) Na Garminu jsem sledoval, jak pomalu stoupáme a na cedulích si ověřoval, jestli nekecá. Přidával 0 - 50m a čím výše, tím byl přesnější. ve výšce 2000 metrů jsem si vyfotil kousek sněhu a pak ho bylo víc a víc. Někde kolem 2300m jsme oblékli pláštěnky proti větru a pak už to bylo coby kamenem dohodil.

Cíl (věžička) je na dohled

Ke konci stoupání nás dojel borec z Holandska, prohodili jsme pár slov a dojeli společně. Tam proběhlo nezbytné vrcholové focení a taky jsme se dověděli, že se dá jet ještě o kus výš.

Skoro Ziel

Tak jsme kousek sjeli a vyjeli na Edelweißspitze. Tam ale už můj nejlehčí převod sotva stačil, tak jsem šel velkou část ze sedla. Nahoře je občerstvení, restaurace, obchod se suvenýry, pohledy a tak. Zase jsme se vyfotili a nakoupili pohledy, Pepsi a nějaké drobnosti a vydali se na cestu dolů.

Na vrcholu

Cestou na hlavní silnici se Martinovi ale uvolnil drát v předním kole, tak ho přilepil powerbikem a musel jet hodně pomalu. Vždycky jsem na něj čekal, fotil a pak jsme zase jeli. Když jsem byl dole u mýtných bran, tak koukám, že na mě Martin volá z nějaké dodávky. Nabral ho místní domorodec (taky cyklista) a vzal ho do Kaprunu do servisu, kde jsem si dali sraz. Bohužel to nešlo opravit a nový náboj by stál 300€ a tak byl Martin do konce pobytu bez předního kola. Jet se s tím pomalu dalo, ale na trénink to nebylo. Štěstí v neštěstí bylo, že se to stalo v malé rychlosti na začátku sjezdu a ne někde v šedesátce, kdy byly kolem srázy dolů. Profil trasy byl zhruba takovýto _/\_ a převýšení dva kilometry.

Ještě pár fotek z Edelweißspitze a Hochalpenstraße:

Odjezd na plavání jsme o chvíli nestihli, ale zážitků jsme měli i tak dost. Oslavili jsme výjezd pořádným tuplákem a pak nám to ale nedalo a s Martinem jsme se domluvili na plavání po večeři v malém rybníčku vzdáleném asi 500m od penzionu.

Tuplák z Edelweißspitze :)

Je tam studená voda, tak bylo aspoň pro změnu plavčo v neoprenu. Nakonec to dopadlo tak, že začalo trochu pršet a Martin vyměkl :) a plaval jsem jen já. Ale taky jen asi 800m. Rybníček je to moc pěkný, s fontánou a hospodou, kde mají dobrou pizzu. Jednou jsme se tam byli dojíst po večeři, když nám přišla porce malá a podruhé jsme tam byli po závodě.

Rybníček

Na čtvrtek jsme to naplánovali tak, aby mohl Martin na kolo s mým předním kolem a já si mezitím odběhl. Zase jsem se vydal do kopců, tentokrát od penzionu rovnou do kopce a zase jsem hned na začátku zabloudil. Potkal jsem ale takovou milou babičku a ta mi poradila, že "hinter, dort, Brücke, dort, und dort" a pak už jsem to našel.

Kravincům vstříc :)

Tentokrát mě serpentiny zavedly hodně vysoko - až k opuštěnému shluku stavení, ze kterého zrovna vyjížděl pán, co sváží mléko ze statků. Ale pak kousek nad statkem cesta zase zmizela. Ale tentokrát mi to ani tak nevadilo. Sice jsem ji chvíli hledal mezi kravincemi, ale našel jsem jen jakousi salaš a tak jsem se vydal zpátky. 1200 výškových metrů na 14km mi stačilo. :-) Seběh byl v pohodě, nohy držely a ještě jsem udělal pár fotek.

Počasí si s námi ten den zahrávalo. Pokaždé, když se Martin oblékl a chystal se vyjet, tak začalo pršet. To se opakovalo dvakrát a pak už jsem měl vyrazi na kolo já. Bylo sluníčko, ale pláštěnku jsem si raději vzal a v Kaprunu se hodila. Lilo jako z konve a litoval jsem, že jsem si nevzal i návleky na tretry. Tedy já je měl, ale na pokoji. :) Ale zima nebyla a tak to šlo. Jel jsem trasu podobnou té pondělní, takže spíše rovina a frekvenčně vytočit nohy po Glockneru a horském běhu. Celou druhou půlku pršelo a já jel zrovna blbě po hlavní silnici skrz Zell am See, kde je docela provoz. Ale blikačka to jistila a dojel jsem zase za sucha. Plavání jsem opět nestihl a protože mě předešlý den dost bolely ruce, tak jsem radši odpočíval a nešel ani do rybníčku

Zasloužený odpočinek po náročném týdnu :)

Pátek byl odpočinkovým dnem před sobotním závodem. Takže ráno jen 600m v rybníčku plus nějaký ten znak. Pak klasický předzávodní běh 3km rozklus, 500m rychle a 3,5 výklus a odpoledne kolo do Zell am See, kde jsem zařídil jízdenky a obhlédl místo startu závodu a vyfotil profláklé jezero Zeller See. :-) S cestou zpět to bylo 40km. Před kolárnou jsem spadl i s kolem, když jsem se zachytil pláštěnkou za sedlo. Večer ještě sauna, která je přímo v penzionu, jen se musí složit více lidí.

V sobotu jsem dole na závod, odzávodil a dojel zpátky, ale o tom zase příště. :-) Týden vypadal takto:

Fotky ze soustředění jsou na rajčeti.