TriZell triatlon

Když jsem na stránkách cestovky, od které jsem byl na soustředění, viděl termínovku závodů, řekl jsem si, že by to bylo moc komplikované a o závodu neuvažoval. Ale červík hlodal a nakonec jsem se přihlásil s tím, že když bude den závodu i posledním dnem pobytu, tak se nám pak nějak podaří dostat se zpět a nezůstat na ulici s věcmi. Hlavní důvodem pro účast bylo to, že to měl být můj vůbec první zahraniční závod a chtěl jsem poznat ten rozdíl mezi organizací a diváky u nás a jinde. Navíc, jak praví křídlené rčení, tak i špatný závod je lepší než dobrý trénink a dobrý závod po týdnu soustředění jsem ani nečekal.

Závod se jmenoval TriZell podle Zeller See a šlo o olympijský bezhákový triatlon v okolí Zell am See. Letos jsem šel už jeden olympijský v Račicích a ty vzdálenosti jsou tak příjemně krátké. :-) Prostor startu a depa jsem měl obhlédnutý z předešlého dne, takže jsem vyrazil sice raději s předstihem, ale v pohodě a bez stresu. Zase jsem trochu zmokl, ale s tím jsem počítal a ani mokrá varianta závodu by mi asi moc nevadila. U prezentace lehce poprchávalo, ale byl tam opuštěný stánek a tam jsem se schoval. Vyzvedl jsem si číslo, čip a zaplatil jednodenní licenci a pásek na čip. Ten si musím už koupit svůj, protože přesto, že se mi až do tohoto závodu nestalo, že by mě dřel na kotníku, tak tentokrát ano a bylo to dost nepříjemné. Hlavně při běhu. Navíc nedržel extra pevně a ztratit při plavání čip zálohovaný 30€ by nebylo nic příjemního.


Pak následovaly klasické úkony, ukládání věcí do depa, nervózní postávání a obhlídka plavecké tratě, kde nebylo moc jasné, jak se vybíhá z vody do druhého kola a rozprava v němčině mi to moc neosvětlila. Ale pak jsem se doptal, oblékl do neoprenu, který se mi už docela trhá a rozplaval se. Voda byla krásně čistá a ani ne moc studená. Postavil jsem se dozadu na kraj jako na závodech u nás a to byla chyba. Za prvé jsem měl v cestě takový pontonový ostrůvek, u kterého byla mela, ale hlavně jsem nemohl plavat svou rychlostí, protože přede mnou plavali plavci pomalu a jakoby k sobě, takže se nebylo kudy dostat před ně. Kdyby byly dva, tak se nějak protluču, ale bylo jich tam hodně, tak jsem musel čekat až k první bojce, kde se to trochu roztrhalo. Ale zase byla vlny. Ne nijak extra velké a dalo se dobře plavat s nimi, ale občas nějaká nepříjemně překvapila a prsa to jistily. Od druhé bojky na břeh to byl kousek, pak přeběh po břehu a zase to samé, jen s výběhem na koberec a cca 300m běh do depa. To mi vyhovovalo, protože jsem kromě hraní s Garminem i stihl svléknout neopren. :-) Ba ne, dělám si legraci. Tlačítka jsem tentokrát nezamykal, aby to nezdržovalo a svlékl neopren přes Garmina. Ale zmáčkl jsem si tlačítko stop, tak jsem pak měl o něco "kratší" depo. Ale u výjezdu z depa jsem si toho naštěstí všiml a kolo a běh mám tedy změřené dobře. Ještě poznámka k depu. Depo vypadalo jako na nějakých profi závodech v zahraničí. :) Všichni (až na mě a jednu paní na horském kole s hladkými plášti) měli časovkářské speciály, aerodynamické přilby, zásobu tyčinek jako na ironmana atd.


Čekal jsem, že bude kolo po všech těch trénincích v kopcích nejslabší disciplínou a bylo, ale zase úplná tragédie to nebyla a po rovině to jelo. V jediném delším kopečku jsem dokonce dva závodníky předjel, ale ve sjezdu mi zase ujeli, protože bylo mokro a byla tam prudké zatáčky a to se bojím. Za celé kolo mě sjelo hodně lidí.


Diváci byly senzační. Třeba ve stoupání dva malí kluci volali: "Schnella, schnella", tak jsem jel schnella. V tunelu jsem zapl blikačku a měl pocit sucha a bezpečí a nechal jsem ji už pak zapnutou. Martin, který jel se mnou a fotil si pak pochvaloval, že jsem byl dobře vidět. Trasa kola byla obrátková a o něco delší (41,5km). Před depem jsem málem jel rovně a ještě, že tam Martin byl a nasměroval mě správně.


Běh byl úplná rovina po asfaltu a šotolině a běželo se dvakrát na obrátku a zpět. Občerstvovaček bylo požehnaně a holky na nich moc milé. Ale kromě pár hltů vody jsem nic nebral a na začátku jsem ještě potřeboval trochu na malou. Ve startovním balíčku jsme dostali gel, ale zapomněl jsem ho v igelitce v depu. Ale na konci kola jsem se napil Coly s vodou a na to jsem běžel.


Běh byl přesně opak kola. Každou chvíli jsem někoho předběhl a jednou dokonce trojčlennou skupinku. Běželo se mi dobře jako na Mammothmanovi. Poslední dva kilometry jsem ještě zrychlil a v posledních 400m jsem do mírného kopečka předběhl posledního, který předběhnout šel. Ale pak mě předběhl zpátky a do cíle doběhl asi půl vteřiny přede mnou.



V cíli byla masáž, nealko pivo Erdinger, buchta, banány, melouny, arašídy a spousta dalších věcí. Dal jsem si buchtu a pivo, k tomu plechovku bylinkové limonády na vyzkoušení a šel jsem do depa. Měli jsme s Martinem v plánu pizzu po závodě a navíc mi bylo trochu chladno. A jídlo po závodě bylo buď hamburger nebo hranolky, takže jsem taky o nic nepřišel. Cesta zpět do penzionu byla zároveň dobré vyjetí.


V Niedernsillu zrovna začínal Tyrolský festival, takže tam chodila omladina v krojích a to byl nezvyklý pohled. Pizza byla výborná, pivo taky a pak už jen sbalit co šlo a bylo suché a padnout do postele. Ráno jsme dobalili zbytek a hurá domů.

A málem bych zapomněl, tričko je perfektní. Velikost akorát a materiál vypadá opravdu funkčně. A na zádech má nápis "DO YOU TRI?" Plaveckou čepičku jsme dostali nepopsanou a má stejný motiv jako tričko, jen je bílá. Tričko je vidět na holkách z občerstvovačky.

Fotky jsou na rajčeti a výsledky tady.

Úplně bych zapomněl na čas. Plavání 28:18, kolo 1:15:50, běh 43:20. Depa standard až na zavazování tkaniček (předělávat zavazování kvůli pár vteřinám u závodu, který je z plného tréninku nemělo smysl). V plavání jsem byl 178., na kole 181. a v běhu 83.

Celkově jsem byl 148. z 266, kteří dokončili a v kategorii 63. z 84.