Týden 26.9. - 2.10.

Tento týden byl v podstatě takový etalon průměru a to se mi na něm paradoxně líbilo. Žádný závod, žádné nečekané zásahy do časového rozvrhu, žádné (skoro) zdravpotní komplikace, žádné pády ani žádné jiné stresory. Zato třikrát sauna. :-) Prostě pohodový týden.

V pondělí jsem se těšil na volno, ale v plánu se objevilo plavání. Trochu jsem to čekal a vím, že je to potřeba, tak jsem neremcal a odplaval. Bylo to první pořádné plavání po třítýdenní odstávce bazénu a na časech to bylo sakra znát. Tři pětistovky s minutovou pauzou odplavané za 10:05, 10:19 a 10:30. Ale loni to po měsíční odstávce bylo ještě horší (dvě pětistovky s pauzou minutu a půl za 10:30 a 10:51).

V úterý na Kuotě na hranici s Německem a zpět - celkem 64km. Ve středu klus 13 kilometrů a koleno bolelo trochu až od 8. kilometru. Večer ještě sauna. Po delší době, takže jsem tam byl kratší dobu, ale bylo to fajn. Pak jsem pěkně vytuhl v odpočívárně.

Ve čtvrtek zase plavčo, tentokrát osmistovky. Časy 16:00 a 16:47 zase o dost lepší než loni ( 16:44, 17:37) a to byla letos jen minutová pauza místo dvouminutové. A mezičas na 500m byl u první osmistovky lepší, než čas první samostatné pětistovky v pondělí.

V pátek běh na 10 km stupňovaně. V plánu jsem to neměl, ale běželo se mi dobře a tak jsem pomalu zrychloval. I s výklusem to dalo 11,5km. Odpoledne ještě kilák va bazénu, ale spíš jen tak kompenzačně. Střídal jsem kraul s důrazem na techniku záběru se znakem na vyplavání nohou. A pak ještě sauna.

V sobotu bylo krásně, ale byl jsem na kole jen necelé dvě a půl hodiny. Pak jsem montoval lustry. První ještě šel, ale s druhým byl problém, protože původní lustr byl na háčku, který držel na čestné slovo (divil jsem se, že ještě nespadl) a nový se přidělával na dvě díry, ale ve stropu bylo víc sádry než panelu a tak je trochu nakřivo. Ale jen trochu a hlavně, že už nehrozí, že nám spadne na hlavu.

Na neděli byl v plánu klus kolem 16 kilometrů, tak jsem vyběhl na konečnou tramvaje pod Ještěd, pak na Srní sedlo, nahoru na Rozsochu a přes Horní Suchou do Billy pro Colu. Sebou jsem si nic nebral, protože jsem si říkal, že se koleno stejně ozve, ale ozvalo se až po 19. km v delším seběhu a tak to nakonec bylo 23 kilometrů. Cestou tam jsem běžel tak, abych byl na slunci a cestou zpět zase tak, abych byl ve stínu. Ale většina trasy vedla lesem, takže chládek. Koukal jsem i po houbách, ale byla tam samé ryzce a sem tam nějaká růžovka. Běhání v sele během houbařské sezóny je pro mě vždycky dilema. Sbírat či nesbírat? Sebrat znamená zpomalit a hledat dál a mít houby, ale míň kvalitní trénink a nesebrat opak. Ale jakmile vidím první pěknou houbu, tak je po dilematu, protože ji stejně vezmu sebou. Ale tentokrát fakt ani ťuk. Kolem Spáleného vrchu je spousta lesních cest, tak se tam asi zase brzy vydám na průzkum.

trasa sobotního běhu

Po občerstvení v Bille jsem běžel do Tesca, kde jsem si pro změnu koupil Corny a pak už jsem to dojel tramvají. Navečer jsem šel ještě do bazénu trochu pilovat techniku a vyplavat po běhu a potřetí do sauny.