Soustředění ve Španělsku

Nejdřív dopravní vsuvka. Nebyl bych to já, abych neměl incident s průvodčí. :-) Ale když jedete do Španělska a vlak je vaše jediná možnost, jak se dostat k autobusu, tak se nedá nic dělat. A pokud cestujete vlakem s "Rozšířenou přepravou spoluzavazadel, především jízdních kol" a máte kolo v krabici, tak máte jak spoluzavazadlo, tak i jízdní kolo. Ale stejně jsem musel blbé kecy průvodčí o tom, že kolo musí být složené přebít argumentem, že to není nikde psáno. Zbytek cesty byl taky dobrodružný, protože jsme měli zpoždění a sice jsme ho jakž takž stáhli, ale pak jsem musel přebíhat do dalšího vlaku s dvěma batohy a krabicí.

V Kolíně na nádraží jsem byl první a chvíli po mně dorazil i Jirka Večerka se svým novým časovkářským speciálem. Postupně se trousili ostatní, ale i když jsme byli všichni, tak nás bylo docela málo a tak se jelo malým autobusem a sem tam někdo měl pro sebe dvě místa. Ale bohužel to nebyla takový výhra, jak jsem si myslel, protože ani na dvou sedačkách se člověk moc dobře ke spánku neposkládá. Ale cesta utekla rychle i díky hlavolamu od Zuzky a ve středu kolem desáté dopoledne už jsme byli na místě.

Jirka a jeho nové kolo :)

"Sakra, nikam to nepasuje, musíme to uříznout. "

Ubytovali jsme se, složili kola a jeli se rozjet. Napoprvé jen 50km a protože jsme to celé jeli v balíku, měl jsem i nejvyšší rychlostní průměr z celého soustředění. Po kole jsme si zařídili permici na bazén a šli si lehce zaplavat. Voda byla šíleně teplá, do toho nám svítilo na hlavu sluníčko a k tomu ještě povinné plavecké čepičky a tak jsem měl pocit, že plavu v lávě. :-) postupem času voda "chladla" a poslední den už nám byla dokonce zima. Po bazénu jsme dali vířivku, jako ostatně skoro každý den (kromě asi dvou výjimek) a pak jsme čekali na večeři. Čekání jsme si zkrátili nákupem v minimarketu kousek od hotelu, kde jsem koupil pohledy a něco na zub. Na večeři jsem se hrozně přežral a pak byl jako ten pes, co snědl Pejskovi a Kočičce dort.

první den na pláži

Docela zarazilo porovnání hotelu Havaj, kde jsem byl loni a Olympicu, kde letos. Vybavení pokoje je srovnatelné, koupelna byla lepší na Havaji a wifi stojí tady 4€ na hodinu a na nově zrekonstruované Havaji je teď wifi zdarma. Jídlo je stejné. Takže jediný rozdíl je opravdu v tom, že tady jsem nemusel docházet na plavání a na vířivku ty cca 2km tam a zpět. A možná je na Havaji větší klid. kldiné noci bez hluku byly tak tři. Noční klid sice byl, ale až od půlnoci a nejkvalitnější spánek je údajně do půlnoci (myslím, že kvůli vyplavování serotoninu a jeho vlivu na regeneraci organismu).

Jirka, Michal (Ironman) a Jarka (Vamp)

Další dny byly podobné. Ve čtvrtek jsem si ráno zapomněl čepičku na plavání pokoji, tak jsem se pro ni chtěl vrátit, ale bylo zamčeno a nakonec mi hlídač půjčil takovou legrační látkovou. Ale zato byla prodyšná a plavalo se v ní opravdu příjemně. A při snídani mi Michal řekl, že měl v tašce tři rezervní. No jo, holá huba, ... :-) Ale ta látkova byla stejně lepší. Kluci už dávno plavali, tak jsem vyzvěděl, že plavou 600K s piškotem a vydedukoval jsem, že pak bude 2x300K a 3x200. Trefil jsem se, ale už jsem nepředpověděl posledních 6x100 s packama. Ale ještě jsem trochu pochrchlával, tak mi to ani nevadilo. Na kole už nás mělo víc zálusk na nějakou tu stovečku, ale jeli jsme jen 86km a bylo to tak asi správné. Vraceli jsme se přes Tossu de Mar a někde tam v kopcích jsem se odpojil a dojel sám. Večer ještě 10km běh na smeťák. Tak se říká místní trase, která vede na kraj Lloretu, pak lesem a stejnou cestou zpátky. Je tam spousta bočních cestiček, ale většinou hodně do kopce. Odolní jedinci jsou schopni běhat deset dní po sobě stejnou trasu, já ne. :-)

kdesi v kopci

V pátek jsme plavali pětistovky s piškotem, bez, s, bez a s packama. Na kole se mi povedlo ztratit se ostatním. Na konci sjezdu byla křižovatka a hlavní vedla dolů. Tak jsem jel tam, ale pak jsem se vrátil s tím, že radši počkám na Jirku, ale ten mezitím už projel. Tak jsem jel zase dolů a podél pobřeží sám do Lloretu. Kolo zase ne stovka, ale zpátky to pak bylo proti větru. Běhat jsem šel sám, na tepy a zase smeťák. Za to skoro 14km.

cestou do Lloret

V sobotu jsme jeli jen ve dvojici s Hynkem na St. Hilari. Už jsem cítil, že jsou nohy trochu slabé a tak jsem často točil malou placku, ale se zastávkami na focení jsme to vyjeli relativně v pohodě. Pak dlouhý sjezd a pak jsem tahal rovinky na hrazdě. Po kole jsem byl prozkoumat možnosti běhání na pobřeží. A protože je tam na silnici speciální pruh pro kola a běžce, dá se tam běhat parádně a byl jsem tam běhat pak ještě několikrát.

Neděle byla regenerační den (neplést s volným dnem :)). Plavat jsme šli až po strávení snídaně a byla to jen taková koupačka. Na kolo jsme byli domluveni na dvanáctou, ale nikdo nešel, tak jsem jel plánovanou trasu sám a ještě jsem se vracel, ale nikdo mě nedojel (to asi ta hrazda :-).

Kluci nešli, tak jsem blbnul. :-)

Jel jsem to fakt volně, ale přesto byl průměr 27km/h. Na běh jsem vytáhl Pavla a vzal jsem foťák, že se tam někde necháme vyfotit. Protože nás při běhu zdravil borec z následující fotky, tak Pavla napadlo, že by nás mohl vyfotit. No nebyl to dobrý nápad. Běhali jsme jak trubky tam a zpět a fotka z toho byla jedna a to ještě bez moře.

Pak nás vyfotila Hynkova manželka, která tam byla s ním a dcerou na procházce. No a nakonec jsme si my vyfotili ty dva exoty. Exoti nahoře, já s Pavlem dole. :)

Večer jsme šli na jedno a nějak se to zvrtlo a skončilo to asi ve dvě ráno bodyshotem. :-D Ale v hospodě proběhla i plodná diskuze o plavání. Něco ve smyslu, že bych měl víc používat smeták. :)

jedna ze tří publikovatelných fotek - zleva Jakub, Pavel, Jitka, Serža, Jarka a já

Plavání druhý den podle toho vypadalo a slova trenéra o kole: "Těžký kolo dnes bude, hodně těžký." mi optimismus nepřidala. Ale protože už mám něco za sebou, rafinovaně jsem si k pivům dával minerálky a nezničil se tak tolik. A protože kolo bylo zpočátku zase v balíku, tak jsem měl čas se rozdejchat a když jsem se dostatečně rozdejchal, ujeli mi ostatní v kopci. No řeknu vám, nemít Garmina s nahranými trasami, jezdím tam ještě teď. :) Takhle jsem se pěkně donavigoval na trasu a pak i domů. Poslední část trasy vedla nádhernými serpentýnami nad mořem, kde se jelo chvilku do kopce a chvilku z kopce. Běhat jsem byl na pobřeží a pak na takový úzký chodníček nad mořem, který nebyl minule (2009) hotový. Ten mě vyplivl někde v obytné čtvrti a odtamtud už to byl kousek zpáky na pláž.

silnice nad mořem

V úterý jeli kluci 80-ti kilometrový okruh a já si pak ješt přidal něco kolem dvaceti do Vidreres a zpět. A večer pak byl nejrychlejší a nejdelší běh soustředění. Nevím, jestli to bylo kompresními návleky nebo tím, že mi Pavel předchozí večeř lehce namasíroval nohy, ale běželo se mi opravdu dobře a musel jsem se hlídat, abych nezrychloval. Ve druhé polovině jsem si říkal, že jsem si měl vzít vodu, ale i tak to bylo 19km po 4:43min/km a pak necelý kilometr výklus.

Na středu jsem si naplánoval "královskou" trasu. Jel jsem sám a byla to nejdelší trasa soustředka s největším převýšením. Po 40. km, když už se to začalo trochu zvedat, jsem si dal pivko a bagetu, protože jsem věděl, že to odteď bude pořád do kopce a alkohol hned vypotím. A taky že jo. Po nějaké době jsem potkal jednoho Španěla, který si tam čepoval vodu. Vědět to dřív, netahám 2 litry na zádech. Pak už byl po chvíli sjezdík, ale jak krátký a pak zase nahoru. Pak už jsem byl konečně na vrcholu stoupání a před sebou jsem měl devět kilometrů dlouhý sjezd. To byla paráda. Jen na jeho konci mohla být rovina a ne zase výjezd. Ten dal ztuhlým nohám pořádně zabrat. Pak to bylo až domů po větru. Ale na 122. km jsem ještě zastavil na benzince a dal si čokoládový croasant a Colu. Večer jsem běhat nešel. :)

cesta na Viradrau

národní park Montseny a jeho nekonečné stoupání

a profil celé trasy

Ve čtvrtek jsme se jeli s klukama (Michalem a Jirkou) podívat do Girony do Decathlonu, jestli tam nemají něco pěkného, co u nás ne. Nic moc, ale přesto jsme něco málo svým bližním koupili. Kromě Jirky - krkavčího otce. :-D Zpátky do Lloretu by to bylo zhruba 80km a s Jirkou jsme chtěli jet víc, tak jsme se od Michala oddělili a jeli přes Llagosteru na Tossu a přes kopec domů. Ale šíleně foukalo a navíc mi to nějak nejelo ani za Jirkou, takže to bylo docela trápení. Před Llagosterou už jsem jel sám a pak v kopcích foukal takový vítr, že jsem musel lámat mírný kopec ve stoje na nejlehčí převod. Běh jsem dal kratší - jen 8km volně po pobřeží.

strava šampiónů :-)

Llagostera

před Tossou de Mar

za Tossou de Mar

V pátek ráno jsem si spočítal, že musím ujet 111km, abych měl za soustředko rovnou tisícovku. První dny to vypadalo, že tolik nenajedu, ale pak to začalo vypadat dobře a 111 není tolik. Domluvili jsme se s klukama, ale než jsem našel satelity, tak mi ujeli a bohužel pro ně jeli na špatnou stranu. Já se asi po dvou kilometrech chytil balíku Poláků, co mě předjížděl a jel s nimi do Blanes, kde bohužel odbočili. Ale i samotnému se mi jelo dobře, občas jsem z kopce nebo po rovině dojel jednoho Španěla a pak zase do kopce on mě. Abych měl potřebný počet kilometrů, chvíli jsem se motal po Vidreres a pak ještě najížděl tři kilometry na pobřeží. :)

V sobotu jsme zaplavali test na 1500 kraulem a můj čas 27:31 nic moc. Abych mohl hodnotit, budu si to muset brzy zaplavat na padesátce, ale v roce 2009 jsem to plaval za 26:59, což mluví za všechno. A taky to bylo poslední den soustředění, takže v únavě to nebude. A tři páteční večerní pivka taky nemohla mít takový vliv. navíc i ostatní úseky plavé v roce 2009 byly o dost rychlejší. Každopádně už dorazil Garmin FR910XT, takže bude další motivace. :-)

Cesta zpátky utekla zase rychle, ve vlacích v ČR jsem narazil jen na příjemné průvodčí a se soustředěním jako celkem jsem moc spokojený. Najeto 1002km, naběháno 84km a naplaváno 26km. Taky jsem toho najel docela dost na hrazdě, takže mám zadek oseděný ze všech úhlů. :) A o počasí nic psát ani nemusím, z fotek je jasné, že nejteplejší jaro za posledních 60 let nebyla žádná fáma. :-)

A nevím přesně, který den se mi to povedlo, ale koupil jsem 4 pohledy, na všechny napsal adresy a dva i text zprávy. No tak jsem si dal ty dva napsané k věcem na plavání, že je ráno hodím na recepci do schránky. A pak přijdu z plavání a koukám, že na stolku zůstaly ty kompletně napsané pohledy a poslal jsem tedy ty dva prázdné. :-))

Fotky na Rajčeti, DropBox album (možnost stáhnout fotky v plném kvalitě) a aktivity.

A Seržův blog s dalšími fotkami a ještě fotky od Jarky.