Týden 23. - 29. 4. - Štěstí v neštěstí

Jak už víte z předchozího příspěvku, někdo se prostě nepoučí a pořád padá. Padací týden začal normálně, tedy plaváním. Po týdnu s třídenní virózou nebyla v rukou síla (už se zase začínám přiklánět k názoru, že i síla je při plavání potřeba, ale nesmí se to přehánět) a první kilometr s piškotem byl za slušných 18:36, ale druhý bez něj za tragických 20:01. Do vedlejší dráhy skákali školáci a dělali vlny, ale stejně to bylo spíš slabýma rukama.

V úterý ráno dvoustovky a stovky a lepší to nebylo, spíš naopak. Stovky jsem musel místo na dvou minutách dát na 2:10, protože na dvou by to nebylo, ani kdybych plaval bez přestávky. Odpoledne 60km na kole a v tom 2x 10km svižně. Přestože jsem měl opět jisté pochyby o zařazení úseků dva dny po závodě, odjel jsem to, protože trenér a maminka mají vždycky pravdu. :-) Ale aby se vlk nažral a koza zůstala celá, zvolil jsem trasu z mírného kopce a nakonec to bylo i po větru a tak byl první úsek průměrnou rychlostí 36km/h místo plánovaných 33km/h. Ale zpět to byl porod. Průměr 27km/h a tepy vyšší, ale hlavně mě bolely nohy z nedělního závodu.

Ve středu jsem odběhl jen 12-ti kilometrový klus a plavání přesunul na čtvrtek, aby se ruce stihly zotavit (po dlouhé době mě bolela ramena). A odpoledne jsem tak měl čas na svého rudého oře :) a jel ho protáhnout oblíbenou trasou Vendelín Cupu. Přitom jsem prozkoumal dvě odbočky, z nichž jedna vypadá slibně. Sníh už ustupuje a tak byl vidět jen místy ve stínu v lese, ale cesta byla čistá.

Sbohem sněhu. :-)

Ve čtvrtek ráno přesunuté plavání s motivem 6x 400. Trochu jsem vadnul, ale už se mi plavalo o něco lépe (7:45, 7:50, 7:52, 7:57, 7:56, 8:02). No a odpoledne přišlo to osudné kolo. I přes kaskadérské vystoupení to bylo z tréninkového hlediska dobré, protože jsme najeli kolem 116 kilometrů a dubnová kilometráž tak nebude tolik ostudná. :-)

V pátek jsem radši nic nedělal. :-). Jen jsme s taťkou zkoušeli rovnat sedlo. Vypadalo to nadějně, ale po upnutí do sedlovky se to zase vrátilo. V sobotu jsem vzal sedlovku sebou a je to skoro úplně rovně. Ale stejně kupuju sedlo od Jirky Večerky, protože kdyby tohle nevydrželo nebo i to malé pokřivení vadilo, jsem v loji.

V sobotu jsem se jel podívat do Jablonce n. N. na závod, který jsem plánoval běžet, ale nakonec jsem jen fandil a fotil. Jel jsem na bajku a celou cestu s otevřeným tlumičem, abych měl všechno pěkně odtlumené a nic mě nebolelo. Na startu jsem potkal hromadu známých a nakonec jsem ani nelitoval toho, že nemůžu běžet. Rozhodně to nebyla placka, jak se někde mluvilo. V každém kole (celkem 3) byly dva kopce. Navíc dost foukalo a bylo velmi teplo. Ne, že by to u desítky byl nějaký zásadní problém, ale na osobák by to nebylo ani náhodou.

Ani nevím, proč mě tahle fotka tak zaujala. :)

A tohle je veselá běžkyně z Klubu letmých houbařů z Krče.

Po závodě jsem potkal Markétu, se kterou jsem jel do a z Pardubic a tak jsme zašli na pivko a langoše. Kupodivu jsem měl takový hlad, že jsem langoše snědl dva. Asi mi vyhládlo při pohledu na běžce. :) Později se k nám přidal její bratr a tak jsme kecali o všem možném, dokud jsem nevstřebal pivo, abych si zase někde nerozbil hubu. :) Doprovodili mě k areálu Břízky a od něj jsem to vzal nejprudší cestou do Jizerek. Neměl jsem pevný plán, jen jsem chtěl měnší oklikou směřovat k domovu. Dojel jsem na rozhlednu Bramberk a pak na Slovanku. Tam jsem tedy musel velký kus tlačit, ale to je ten pravý biking. :) Bramberk je moc pěkná rozhledna, ale Slovanka se mi nelíbí. Ale zase je to nejstarší železná rozhledna u nás (1887), takže si zveřejnění zaslouží. :-)

Bramberk

Slovanka

Ze Slovanky jsem to vzal do Hrabětic a pak podél přehrady Josefův Důl nahoru směrem na Kristiánov, ale tam už byl sníh. Tlačilo se docela dlouho, ale nahoře pak byl zase čistý asfalt. Asi 10 metrů. :-D Takže zase tlačení a po cca 500 metrech se už dalo opravdu jet. Takových optimistů nás tam bylo víc, cestou od přehrady na rozcestí pod Kristiánovem jsem jich potkal asi 30. Večer jsem ještě zkusil tahat gumy a šlo to bez bolesti.

optimisti v Jizerkách :)

V neděli ráno jsem se vydal dobývat Ještěd. Stejně jako před třemi lety, i tentokrát jsem chození nahoru a dolů pod lany vyhodnotil jako nevýživnější možnou náhradu běhu, který zatím není možný. Ono to totiž v klidu nebolí vůbec, ale jakmile blbě pohnu hlavou nebo levou rukou, nebo když vleže na pravém boku chci zvednout hlavu, tak to zabolí někde nad lopatkou (asi úpon trapézového svalu). To samé i při poskočení (simulace běhu).

V plánu jsem měl vyjít a sejít to 3x. Nakonec to bylo 4x a kdyby nebyl tak náročný sestup, vyjdu to ještě víckrát. Při sestupu před posledním výstupem jsem si vzpomněl, že jsem někde četl, že když z prudkého kopce poběžím, bude to stehna namáhat méně, protože nemusí nohu zastavit do úplného klidu. Zkusil jsem tedy pidikrůčky běžet a bylo to opravdu lepší.

v reálu je to prudší :)

První úsek cesty byl pokaždé stejný, ale pak se dalo jít buď zleva nebo dál přímo pod lany. Třikrát jsem šel zleva a jednou pod lany, protože tam se to více sypalo a bylo větší riziko uklouznutí. Navíc se tam cesta ztrácí mezi kameny a ta vlevo je mi prostě mnohem sympatičtejší. Dolů jsem chodil také po ní, jen jednou jsem šel okolo po silnici, aby si nohy odpočinuly. Nahoře na Ještědu je půjčovna koloběžek, takže kdyby bylo nejhůř, dá se dolů sjet kromě lanovky i na koloběžce. :-)

vpravo půjčovna koloběžek

Po posledním výstupu jsem si to namířil na chatu na Pláně, což mi zaručilo mnohem mírnější klesání a úlevu znaveným stehnům a hlavně pivo po cestě. Měl jsem chuť i na něco slaného, protože výstupy jsem šel na 3 Corny, ale měl jsem smůlu. Bezmasé byly jen ovocné knedlíky. Takže zatímco já se najedl dole v Liberci za nižší ceny, provozovatel neutržil. A byl by mi stačil i ten profláklej smažák. Cestu po pivu dolů už jsem nezaznamenával.

cestou na pivo

a profil výletu

Ještě jsem tohle ani nestačil dopsat a píše mi Lenka Horká (autorka článku o Bloggerovi roku v Běhej.com), že ta běžkyně z Klubu letmých houbařů Krč, se kterou jsem se před závodem dal do řeči je ona. Našla se v albu na rajčeti a zrovna tam je na titulní fotce. :-) Tomu říkám náhoda.


Jo a málem bych zapomněl. Pusťte si tohle video. :-)