Konference Centeris - Portugalsko

Když nám přijali příspěvek na konferenci Centeris, nečekal jsem, že toho za 3 dny tolik stihnu. Nejdřív přišel můj první let letadlem, který se mi ani trochu nelíbil a fakt jsem se bál. Výhoda byla, že jsme měli mezipřistání v Budapešti a tak jsem si mohl odpočinout od létání. Let od mezipřistání už byl lepší a třetí let z Lisabonu do Fara už úplně v pohodě. Vím, že statisticky je létání nejbezpečnější způsob dopravy, ale to mi v tu chvíli bylo jedno.

Cestou do Fara jsem viděl bezva traily, ale ty byly mimo můj akční rádius.

Z letiště ve Faro jsem si vzal taxi, protože bus jel až za hodinu, měl jsem žízeň a na letišti bylo všechno šíleně drahé. Pak jsem zjistil, že kdybych na autobus čekal, ujel by mi navazující spoj do Vilamoury. V tom jsem se pořád bál, abych špatně nevystoupil, ale nakonec to dopadlo dobře. Byteček byl nádherný. Hned bych v takovém bydlel. Asi si tu pořídím letní byt. :-)

střešní terasa se sušákem na prádlo a grilem

 

 výhled ze střechy

Po osprchování jsem šel hledat místo konference. Přišel jsem akorát na čas. Jediným problémem byla zpocená záda u košile. Ale následující dny jsem zjistil, že se tomu nevyhnu, ani když půjdu pomalu. Prostě tropy. :) Večer po úvodní koktejl párty jsem na nic neměl sílu, ale když už jsem si vzal gumy sebou, tak jsem je chvíli tahal. Pak jsem si pustil film Big Bang, při kterém jsem usnul a dokoukal ho až druhý den po běhu.

Ráno jsem se vzbudil za tmy (východ slunce je tu v cca 7:15). Stejně jsem ale neplánoval běžet žádnými kozími stezkami, tak mi tma nevadila. Pozdějí jsem zjistil, že si tady člověk nevybere. Když není tma, je zase vedro. Beru radši tu tmu. :-) Na jednon místě na mě vyběhli tři psi a měl jsem co dělat, abych je odehnal. Pak jsem si našel klacek a cítil jsem se bezpečněji. Po běhu chvilku relax u filmu a pak hurá na konferenci.

Před útokem psů...

... a po něm. :)

Marina - přístav lemovaný promenádou pro turisty

Navečer jsem se šel pocachtat v nově koupených plavkách a brejličkách. K moři jsem to vzal naboso a mají tu takový hnusný drsný asfalt, tak jsem si odřel plosky. Pak jsem zkoušel plavat, ale ta část u nosu mě hrozně tlačila. Tak jsem se akorát nalokal slané vody a místo plavání šel lovit škeble. To mě bavilo. :-) Cestou domů jsem si odřel pro změnu vnitřní stranu stehen od uschlých prosolených plavek. Mám takové podezření, že to ani plavky nejsou, jen mi je tak prodali. :)

Druhý den jsem vyběhl na trasu předem prohlédnutou v Google maps a žádné bloudění nehrozilo. Ne protože jsem si ji předem prohlédl, ale protože to bylo pořád podél moře. Než jsem proběhl turistickým centrem, tak jsem měl v nohách tři kilometry. Pak jsem běžel po cestičce vedoucí souběžně s pláží směrem na Albufeiru. Ani jsem to nečekal tak pěkné, ale ty útvary na břehu byly úchvatné. Jako z brožurky cestovní kanceláře. Běžel jsem po nich, pláž pode mnou a na běžce tam běhající jsem shlížel shůry. :-) Pak byla možnost seběhnout k moři, ale protože se za každým kopečkem vynořovaly další a další barevné tvary (ne, LSD jsem neměl :)), tak jsem běžel pořád dál. Po osmi kilometrech jsem si řekl, že bych to mohl otočit. Plánoval jsem zpět běh po pláži a podle všech dostupných zdrojů je to něco strašně těžkého, po čem by mě měly minimálně týden bolet nohy. Nevím, kde to vzali. :)

 kochačka

V seběhu jsem potkal nebezpečně vypadajícího brouka, který na mě vystrkoval kusadla. Dole u moře jsem to vzal nejdřív hlubším pískem, kde to žádné závratné tempo nebylo. Pak jsem přeběhl k vodě a utíkal před vlnami. Sice hrozilo, že mě omyjí ze strany, ale já utíkal jako kdyby mě měly dohnat zezadu. Pak zase chvilku v hlubokém písku a zase u vody. Tak jsem to střídal až na konec pláže. Cestou jsem ještě udělal pár fotek a jednou jsem koukal na Garmina o zlomek vteřiny déle, než jsem měl, přišla vlna a zaplavila mi nohu. Zpět jsem to vzal zkratkou, protože motat se městem se mi už nechtělo.

Pak jsem šel zase na konferenci, kde jsem byl až do pozdního odpoledne. Po ní jsem rychle mazal na hotel, osprchoval se a pospíchal k moři, abych si ještě stihl zaplavat za světla. Nos jsem si zalepil náplastí a tak už brejličky netlačily. Na pláži jsem potkal kolegu z Drážďan Christiana s přítelkyní. Christian už byl vykoupaný a voda je prý skvělá. Tak jsem neváhal a vrhl se do vln. Ty byly ale ten den hodně velké. Plavu plavu, snažím se být na vlně a pak najednou šup, a voda se pode mnou propadla. To se mi stávalo každou chvíli, ale pak už jsem to čekal. Taky jsem se trochu nalokal, ale řekl jsem si, že aspoň 500 metrů uplavu. Po plavání jsem ještě chvíli zase hledal škeble a pak už se stmívalo. Tentokrát jsem si vzal vodu na opláchnutí stehen (a na pití) a odření jsem se tak vyhnul. V sobotu ráno vše běželo jako na drátku, žádné zpoždění a kdyby bylo na letišti zdarma wi-fi, bylo by to úplně bez chybičk. Taky to mohlo být aspoň na týden. :-)

Místní jezírko v parku. Hloubka tak 15 cm a cedulka se zákazem skákání šipky. :-))

A důkaz, že jsem se jen neválel na pláži :)