Bratislava Marathon - vítání jara :)

Na bratislavský maraton jsem se hlásil někdy na přelomu roku. To nikdo neměl tušení, jaký pěkný začátek jara nás čeká. Někdy v březnu jsem měl takovou krizi, kdy jsem si říkal, že se na trénink maratón vykašlu, ale Kbely a Pečky mě z toho dostaly. Každopádně to byl ale můj poslední jarní maratón.

v sobotu večer s nadějí na lepší počasí

 

Touhle bránou stejně všichni probíhali vpravo, protože to bylo kratší.

Pak tam byla ještě brána Múdry/krásny. :-)

Cesty, ubytování a dalších organizačních záležitostí se ujala Stáňa a na mě s Pavlem (Stánin kolega z týmu) zbyla jen navigace po Bratislavě. Tu jsme zvládli a náš penzion Berg v sobotu relativně rychle našli. Každých pět minut jsme koukali na Nory (yr.no), jestli se předpověď na neděli nezlepší. Nezlepšila. :-) Večer jsme ještě tak tak stihli registraci a pak jsme si v hospůdce kousek od ubytování dali večeři, trochu alkoholu na dobrý spánek a šli jsme spát. Já spal jako dudek a ráno jsem byl vzhůru v šest a zbytek naší úderné protimrazové jednotky ještě spal. Ale ne dlouho. :)

Doprava na místo startu byla vzhledem k výluce o něco obtížnější předchozí den, ale bylo to koneckonců kvůli nám, tak jsme si nestěžovali. Narazili jsme na závodníka přímo z Bratislavy a toho jsme se drželi až na místo startu. Pytel s věcmi na převlečení jsem odevzdával deset minut před startem. To už jsem byl rozklusaný a protažený a jen jsem musel najít místo v koridoru odpovídající mému plánu.

 Jdeme na to...

S úsměvem jde všechno líp. :)

Před maratonem jsem si z časů na desítku vypočítal předpokládaný čas maratonu s tím, že na ten to rozběhnu a pak se uvidí. Tyhle přepočty fungují jen když máte naběhány kilometry v tom správném tempu, což jsem neměl. Ale od něčeho jsem se odrazit musel a běhat maratony na pocit ještě neumím. Trenér mi plánované tempo (4:21) taky víceméně odsouhlasil, tak nebylo co řešit. Počítal jsem samozřejmě se zpomalením ve druhé půlce. Otázka byla, jak velké to zpomalení bude.

Kdo mě najde? (fakt tam jsem :))

Na startu v davu zima nebyla a po něm vlastně také ne. Oblečený jsem byl tak, že jsem ani nepočítal s odkládáním vrstev (což by šlo s připnutým číslem stejně blbě). Nějak mi není jasné, proč organizátoři pořád prudí s číslem připevněném špendlíky. Znemožňuje to převlečení a ještě se může oblečení poničit. Přitom kus gumy a přezka stojí pár korun a každý by si to určitě rád i koupil. Takže zhruba polovina závodníků neměla číslo na zádech a spousta jich ho měla jinde, než být mělo. Pochopil bych to u čísel s čipy, ale my měli čip na kotníku.

Po startu klasicky malinké přepálení, ale po prvním kilometru za 4:13 jsem to sekal jako Baťa cvičky po 4:18 - 4:20. S půlmaratonci se běželo bezvadně. Spoustu jsem jich předběhl a průběh byl takový, že jsem se vždycky nejdřív chvíli schovával proti větru, pak jsem vystřídal a jak jsem byl vepředu, našel jsem si dalšího zhruba stejně rychle běžícího běžce a zase se za něj schoval. Pak jsem střídal jemu a tak pořád dokola. Tepy v pohodě pod 160, takže dobrý. Od devatenáctého kilometru jsem se musel začít hlídat, abych nestíhal půlmaratonce běžící do cíle a udržel svoje tempo. Docela se mi to dařilo a v polovině jsem byl za cca 1:32. 

Ale pak to přišlo. Běžci půlmaratonu běželi doprava do cíle a já chudák sám doleva. :) Začátek šel, ale pak přišla nekonečná ulice Růžinovská, tj. cca 4 km proti větru, pak obrátka a zase dlouho zpět. V prvním kole to docela uteklo, ale v druhém to byla opravdu chuťovka. Maratón nás běželo asi 800, takže se to roztahalo a běžel jsem skoro pořád sám. Občas mě někdo předběhl, výjimečně já někoho a nohy tuhly a tuhly. Vzal jsem Magneslife, pak další, ale křeče stejně hrozily útokem. Dokonce i do ruky.

 Díky Jirkovi V. za dvě fotky.

Prý nestíhal zoomovat a fandit zároveň. :-)

 kolem 41. km

 

 

Trápení pár set metrů před cílem.
 

Čím dál víc jsem zpomaloval a i když hlava, srdce i plíce by běžely, nohy ne. A bez nohou se běží blbě. :) Ke konci už jsem na tempo ani radši nekoukal, ale myslím, že "pochoďák" je ten správný výraz. Asi kilometr před cílem mě předběhl Pavel Novotný, ale nedalo se ho držet. Cca 500 m před cílem fandil Jirka Večerka, ale ani to už mi nepomohlo. Kromě tuhých nohou jsem měl z posledního úseky po nábřeží proti větru zmrzlé prsty na rukou (i přes rukavice) a těšil jsem se do cíle. Ani finiš se nějak nekonal, navíc byla cílová brána vtipně na kopečku. Výsledný čas na bráně 3:19:48, čistý čas podle výsledovky: 3:19:13. V cíli jsem drapnul horký čaj a koukám, přede mnou schody, které jsem musel vyjít a hlavně sejít, abych se dostal k věcem a do šatny. To byla taková třešnička na závěr. :-)

 po schodoch...

Přestože jsem Stáně a Pavlovi říkal, že doběhnu, osprchnu se, najím a půjdu do cíle fandit a fotit, byl jsem rád, že jsem rád. Dvacet minut jsem si u fukaru zahříval prsty, pak jsem se teprve mohl osprchovat a převléci do suchého. Ještě jsem na sebe navlékl pytel s dírami na hlavu a ruce, který jsme dostali v cíli, nasadil kulicha a rukavice a zabral jedno z prima lehátek. Tam jsem si pokecal s jedním Rakušanem, který před Bratislavou běžel 6x Vídeň a Bratislava mu přišla kopcovitá. Řekl jsem mu, že jestli chce vidět, jak vypadá kopcovitý závod, nějaký mu můžu doporučit. :-)

Najeden, napojen, v teple. :-)

S kolegy jsme se postupně všichni našli a vyrazili k autu. Cesta do Prahy už proběhla bez komplikací. Stáňa musela v pondělí k zubaři, tak nás hodila autem do Brna a odtamtud jsme jeli vlakem. Spal jsem u Honzy 12 a ještě jsem dostal jako odměnu za přežití kynuté knedlíky. :-)) Vzhledem k podmínkám (zima a vítr) to není zase tak tragický čas, ale tak nějak jsem doufal, že aspoň ty 3:15 padnou. Ale jak praví klasik: „Zážitek nemusí být krásný, stačí, když je intenzivní.“ A to věru byl.

 

 medaile se jim povedly a to včetně stužky

 Deri v mikince :D

Velice nás v propozicích zaujaly "preteky lezúňov", tak jsme zapátrali a těj preteky môžeťe pozerat dole. Prostě budoucí šampióni. :)

:-)

Výsledky a záznam z Garminu