Týden 4. - 10. 3. - Pečecká desítka

Týden po závodě a zároveň před závodem je vždycky takový šolichací. Do toho řešení snad posledních nedodělků u nové koupelny a tak jsem tréninku moc nedal. V pondělí jsem si byl zahrát badminton a naučil se nové podání. :)

V úterý plavání a sauna s Ondrou, svým svěřencem a brzo asi i běžeckým konkurentem. :) Ve středu bylo nádherně, ale místy trochu namrzlo a tak jsem vytáhl bajka. Slunce, teplo, první bajková vyjížďka v roce a chuť do toho šlápnout - no prostě mě z toho bolelo koleno, i když to bylo spíše na pohodu. Ve čtvrtek jen nějaké stovky s rozklusem a výklusem, v pátek tradiční rozběhání před závodem a v sobotu hurá na závod.

Všichni tvrdili, jak jsou Pečky oproti Kbelské desítce rychlé a rovinaté. No nevím nevím, většina lidí má opravdu z Peček lepší časy o několik sekund až několik desítek sekund (z bloggerů třeba Renda, Leona a z nebloggerů Honza Herda nebo Láďa Gášek), ale podle mě byly pomalejší a byly tam kopce. Ne nějaké krpály, ale takové ty dlouhé táhlé, co by se na kole daly nazvat "magneťáky". Na běhu ale bohužel kradly vteřiny. No a bezvětří taky zrovna nebylo, i když jsem po závodě zaslechl názor, že na Pečky to bezvětří bylo, že jindy to člověka po obrátce úplně zastaví. Já měl čas o 13 vteřin horší, než v Kbelích (Kbelech?) a moc spokojený nejsem. I když s přihlédnutím k těm kopcům vlastně jo. Ale až mi zase někdo bude tvrdit, že je někde rovina, tak mu nebudu věřit. :-)

Před startem jsem potkal zase hromadu známých a dokonce i dvě fanynky mého blogu, což mě opravdu hodně potěšilo. :) Dělal jsem podporu Ondrovi, který běžel svůj první závod a dal to za 40:55, což je na to, že běhá od listopadu, krásný čas. To jsou ti talenti. :-) Samozřejmě jsem si zase zapomněl kompresky, takže až na drobný dopink byla příprava a výbava stejná jako v Kbelích.

Závod probíhal tak nějak stejně, jen mě překvapily ty již zmíněné kopce a pod žebry mě píchalo už od šestého kilometru (Kbely 7. km). Kousek za obrátkou mě pozdravila Leona a to bylo milé povzbuzení. Budu si taky zase někdy něco zaběhnout s úsměvem. :) Někde na osmém mě předběhl vodič na 40 a to jsem věděl, že je zle. Pokřikoval něco o tom, že kdo chce pod 40, musí před něj, ale stopky říkaly něco jiného. Ale stejně jsem se ho raději snažil zuby nehty držet. Docela mi to šlo, předběhl jsem ho asi 100 metrů před cílem. Po vydýchání jsem se šel vyklusat a trochu zafandit dobíhajícím závodníkům. Ondru jsem minul (doběhl, když jsem se zotavoval po doběhu) a tak jsem fandil známým i cizím závodníkům)

Na devátém kilometru klečela závodnice a nemohla dýchat, resp. dýchala strašně rychle. Byla u ní organizátorka a tak jsem jí pomohl se posadit a pak jsme čekali na záchranku, protože jsme ani jeden nevěděli, co s ní. Záchranka přijela asi za 10 minut, zdravotníci zkonstatovali, že je "předýchaná" a odvezli si ji. Později mi brácha zdravotník řekl, že měla v krvi rozhozenou rovnováhu mezi kyslíkem a oxidem uhličitým a že se v těchto případech dává dýchat do sáčku, aby do sebe dostala více oxidu uhličitého a srovnalo se to. Ale to by mě vůbec nenapadlo a tohle není zrovna stav, který se běžně učí zachraňovat.

Pak jsem se klusem vrátil a po cestě se mi zdálo, že vidím pulce. Tak jsem na ni něco houkl a ona to byla nějaká cizí slečna. Tak jsem řekl, že ji nebudu rozptylovat a ona, že můžu. Tak jsem se ji snažil trochu povzbudit, ale ne zase moc, aby nedopadla jako ta slečna u silnice. Bylo to takové dilema. :) Na startu koukám, že už na mě nezbyl perník. Takže příště nejdřív pro perník a až pak vyklusat. :-) Ale organizátoři mají pochvalu za bagetu a banán ve startovní tašce. Musel jsem si z té bagety sice vyndat šunku, ale i tak bodla. Pak vyhlášení, tombole (zase nic :) a domů s kamarády z Prahy. Jo a čas (RT): 39:50

V neděli parádní klusík Střížkov - Braník - Kačerov. Skoro dvacka a běželo se moc pěkně. Posledních asi pět kilometrů jsem běžel přes špičky, protože mě bolely paty.