Advid's blog: Týden 6. - 12. 5. - Okolo Liberce, Běh přes Špičák a singltrek pod Smrkem

Už pár dní mám za oknem tuhle nádheru. :-)

V úterý mě ještě bolela stehna ze Zumba běhu, tak jsem místo plánovaných úseků na kole jel volně a občas si dal rychlý krátký úsek na vrchol kopce a podobně. Kopce byly dlouhé, ale dalo se to. Večer ještě badminton. Ve středu se jel MTB závod Okolo Liberce, který jela Stáňa. Tak jsem si naplánoval běh volně kopírující trasu závodu, abych mohl sem tam fotit a nepletl se přitom na trati.

zázemí závodu ve Vesci

Vyběhl jsem půl hodiny před startem závodu a na místo, kde jsem chtěl fotit jsem dorazil s velkým předstihem. Čelo závodu mělo dorazit po půl hodině, tak jsem si vyběhl sjezdovku ještě dvakrát a zaujal postavení. Při posledním výběhu začalo lejt jako z konve a tak jsem zmokl já i závodníci. Ale těsně před Stániným projetím pršet přestalo. Po chvíli jsem opět vyběhl, oběhl trasu závodu a napojil se na ni až v Jeřmanicích. Mezitím jsem oběhl Javorník a udělal pár fotek.

Stáňa v čele pelotonu. :)

Ještěd

já a kopce

Do kopců z poslední fotky už mám naplánovanou a v Garminu nahranou trasu o délce 32 km. Tak teď jen najít vhodný termín. :) Na trasu závodu jsem se napojil v momentě, kdy jí projížděli poslední závodníci, tak jsem se nikomu nepletl a i si trochu popovídal s jednou závodnicí. Jela jen jedno kolo, tak to měla už jen "kousek". Při probíhání občerstvovačkou jsem smutně a hladově koukal a tak mi nabídli, ať si něco vezmu. Vzal jsem si kousek buchty a sušené švestky a nechal dolít výborný ionťák od Inkosportu. Fakt byl dobrej a měl hroznovou příchuť. Díky tomuto občerstvení jsem se místo plánovaného běhu kratší cestou rozhodl běžet po trase závodu až do cíle. Nejdřív to byl seběh po silnici, kde mě předjelo pět prvních jezdců a pak se to postupně trousilo asi tak jeden závodník za 3 minuty. Takže jsem měl dost času uhnout a nebo jsem běžel lesem podél cesty. Ale v jednom místě jsem se ohlédl v nepravou chvíli, zakopl jsem a už jsem letěl. Bylo to z kopce a tak jsem letěl dlouho a to by člověk neřekl, kolik toho stihne prolétnout hlavou za tak krátký okamžik. :) Skončilo to jen odřeným kolenem, loktem a dlaní. Do cíle to pak bylo asi 20 minut a to už jsem koukal, jestli nejede Stáňa. Sice měla podle svého odhadu ještě čas, ale co kdyby byla rychlejší. Asi kilometr před cílem jsem zaujal pozici a čekal s foťákem. Po nějaké době přijela a mazala do cíle. :) Svůj odhad ještě o pár minut překonala.

Tryskomyš v akci :)

Taky jsem se trochu spálil, protože jsem byl venku skoro celý den a přestože jsem se namazal, chtělo to přemazat a v ledvince nebylo místo. A ve čtvrtek jsme byl z toho sluníčka takový unavený a tak jsem jen tahal gumy a večer se byl proběhnout.

V pátek jsem byl plavat a konečně jsem vyřešil záhadu, proč se mi plave při dýchání nalevo hůř. Abych si to uvědomil, zkoušel jsem už před pár týdny plavat co nejpomaleji a stejně jsem na to nepřišel. Ale teď v pátek ano. Bylo to proto, že když dýchám napravo, levá ruka nejde rovnou pod vodu, ale jakoby se sune po vodě a tím pádem mám hodně času na nádech. No a při dýchání nalevo je to naopak. Ruka jde správně pod vodu a je málo času na nádech. Jenže to "správně" je diskutabilní. Když se při to nemám dost času nadechnout, tak zbytečně zvedám hlavu a to pak je lepší tu ruku tolik nenořit a jet s ní u hladiny a mít na nádech času víc. A taky hodně záleží na tom, kdo a jak plave v sousední a stejné dráze. Když je relativně klidná hladina, tak se dá nadechnotu v pohodě. Ale když mi tam dělá vlny plavecký oddíl, tak tu hlavu prostě zvednout musím. Tolik kraulové intermezzo. :)

V sobotu jsem jel s běžeckým parťákem Ivem na Běh přes Tanvaldský Špičák. Pěkná rodinná atmosféra, asi 40 závodníků celkově plus nějaké děti. Vybíhala se sjezdovka, pak se odbočilo a přetraverzovalo se na další sjezdovku a po té se vybíhalo nahoru na rozhlednu. Z ní pak dolů a zase nahoru na kopec po Mariánských schodech. A pak už jen z kopce do cíle. Takhle nějak to popisoval účastník minulého ročníku. Zapomněl jsem zmínit, že v pátek večer měl brácha rozlučku se svobodou, takže moje kondice na startu nebyla úplně optimální. Ale udělal jsem proto všechno, včetně naládování anticrampů v pět ráno a zapití půllitrem vody. Start byl v 11 hodin a to už mě bolela hlava jen trochu.

pohled z parkoviště

start :)

opravdový start

Hned po startu se běželo do kopce a takové rychlé zvýšení tepovky jsem ještě nezažil. Po chvíli se šlo a pak byl malý seběh, tak jsem se snažil najít nějaké optimální tempo, ale hned to bylo zase do kopce. Po ani ne kilometru (po té sjezdovce to vůbec neutíkalo) jsem měl lýtka bolavá a tuhá jak beton a myslel jsem, že budu muset zastavit. To asi ten alkohol. :) A po vyběhnutí na vrchol Špičáku se nohy zase nechtěly rozběhnout z kopce. Nakonec se rozeběhly, ale v tom přišla prudká zatáčka doleva a běželo se přes kořeny, kameny a větve takový sešupem. Tam jsem si říkal, že by se hodily krosové boty (běžel jsem v silničních). Ale to bylo jediné místo, kde bych je vyměnil. Následoval mírný dlouhý seběh, kde se dala trochu prodat kondice. Pak zase výběh, nebo spíš výšlap a tam jsem dohnal jednoho závodníka. Po něm seběh a tam jsem předběhl třetí ženu - juniorskou reprezentantku v biatlonu. Pak táhlý výběh kopce a na jeho závěr Mariánské schody, na jejichž rekonstrukci jde výtěžek závodu. Schodů je 300. Nepočítal jsem je, ale čekal jsem je delší. Někde se daly brát po dvou, ale většinou ne. A jak jsem koukal pod nohy, málem jsem to hlavou vzal o strom ležící přes cestu.

Mariánské schody

Když schody skončily, bylo to kousek po rovině a pak z kopce. Ale žádný pohodový seběh, ale zase takový ten s kameny, kde se nedá běžet rychle. Po chvilce se začala rýsovat po straně pěšinka, tak se dalo trochu zrychlit. Mladý lyžař, kterého jsem předběhl v seběhu a který mi byl do schodů v patách a na schodem mě předběhl, se evidentně šetřil. Tak jsem si z něj dělal legraci, že není proč a on na to, že neví, kolik mám a kolik to je do cíle. Koukl jsem na Garmina a bylo to přesně 6,66 km od startu. Do cíle tedy necelé 3. Taky jsem mu řekl, že už žádný kopec nebude. No moc mu to asi nepomohlo, protože nezrychlil a tak jsem mu utekl. :) V cíli jsem byl za 51:34. Mezi muži šestý ze 16 a mezi veterány bych byl sedmý ze 13. :-) Ale nejvíc si cením toho předběhnutí (do cíle už mě nedoběhla) juniorské reprezentantky v biatlonu a několika mladých lyžařů. Odpoledne jsme se jel za mírného deště na hodinku lehce vyjet na kole.

Na neděli jsem si naplánoval první letošní návštěvu singltreku pod Smrkem. Ještě v posteli jsem si říkal, jak je dobře, že mi kolo až na drobnosti drží (hlavně tlumič a vidlice) a na singltreku prásk, a tlumič přestal fungovat. Tlumil dál, ale nešel zamykat a trochu tekl olej. Ale naštěstí to s ním šlo dojet.

Vzal jsem si s sebou Piknik mini - takové to mléko v tubě a chtěl jsem pořádně vyhladovět, abych poznal, jestli to funguje místo gelu. Takže po snídani v 6:45 jsem až asi do 12 hod. pil jen ionťák a taky to šlo. Ale pak jsem přijel na Hubertku, na Piknik zapomněl a dal si koláč. :) A dvě musli tyčky a Piknika jsem sežral ve vlaku.