Týden 13. - 19. 5. - Jedeme na tuky

V pondělí bylo krásně a měl jsem nutkání vyběhnout v pětiprsťácích do lesa, ale bolavý kotník mi nepustí patu na zem, tak by to nebyl asi dobrý nápad. Asi to mám z kopců, které teď víc běhám. Takže víc protahuji a zatím nechávám prsťáky v botníku. Trenér mi doporučil běhat po měkkém na rovině. Hmm. :)

V úterý ráno jsem si dal svižný rozklus, pak krátké úseky 10x 100 m, meziklus jeden kilometr a 5x 200 m zase rychle a výklus do Tesca pro máslo. Doma koukám, že mi zase Garmin zamrzl (naposledy ani ne před měsícem). Takže studený reset a po něm jsem samozřejmě přišel o data. Rozhodl jsem se rovnou aktualizovat firmware, protože jsem doufal, že už je v pořádku počítání aktuálního tempa z GPS. Není. :-( Ale po nahrání nového firmware se zázrakem objevil ranní trénink a o grafík jsem nepřišel. :-)

Navečer jsem se ještě byl proběhnout kolem přehrady a ke konci se ke mně připojil David S. Na konec týdne byla v plánu svatba, tak jsem chtěl trénink nahnat na jeho začátku. Ve středu jsem byl dopoledne plavat a večer jel projet poprvé Kuotu, abych si trochu oseděl zadek. Hodinka úplně stačila. ISM je skvělé sedlo, ale musí se osedět zadek jako u každého jiného.

Ve čtvrtek jsme jeli silniční trénink s Martinem R. Začali jsme asi trochu moc zhurta, protože po padesáti kilometrech mi nějak došlo a jen jsem se tak vlekl. Kopec nad Kryštofákem jsme vyjeli docela svižně, ale pak nějak nebylo pořád ta správná chvíle na tyčku a pak už bylo pozdě. Ke konci to už zase šlo. Celou vyjížďku foukalo jako blázen a potkali jsme kamikaze ještěrku. Strašně rychle mi přeběhla před předním kolem a než doběhla k Martinovu kolu, tak on poodjel tak, že proběhla těsně za jeho zadním.

ženich s kamarády ze záchranky

V pátek už byl den bratrovy svatby a já jako svědek čekal spoustu úkolů. Ale nikdo po mě nic nechtěl a tak jsem se proběhl. Měl jsem časovou rezervu, takže to bylo na pohodu do kopce, pak po hřebeni a ještě k přehradě Černá Nisa a odtamtud do Lidových sadů. Na hřebeni krásně foukalo a ty výhledy - paráda. Foťák jsem nebral. :) Svatba byla moc hezká a hostina také. Já díky dlouhému běhu měl hlad a všechno jsem snědl. Ostatní po půlce funěli a koukali po ostatních, jestli to jako snědí všechno. :-D Navíc jsem neměl knedlíčkovou polévku a masové jídlo, ale tuhle dobrotu:

gnochi se špenátem, parmazánem a listovou zeleninou

Svatební pařba začínala v sobotu odpoledne. Ráno jsem měl chuť na stovečku na Kuotě, ale zadek byl po čtvrtku proti. A počasí taky nic moc. Nastudoval jsem meteoradar, kde byl velký mrak pohybující se severozápadním směrem. Počkal jsem, až se přežene a vyjel směr Varnsdorf. Ale buď nastala chyba mezi řidlí a klávesnicí a nebo si ze mě dělalo počasí legraci a od začátku trochu pršelo. Nejsem z cukru, ale když jsem po deseti kilometrech oblékl pláštěnku a po dalších deseti ji měl promočenou, začal jsem vážně uvažovat o tom, že někde sednu na vlak domů. Jenže jet po 30 ujetých kilometrech z Hrádku vlakem by byl ostuda. Rozhodl jsem se dát tomu ještě šanci a objet kolečko Hartau - Zittau a pak se uvidí. Pršelo méně a pak vůbec a nakonec jsem dojel i do toho Varnsdorfu. Tam jsem měl něco přes 40 km, ale věděl jsem, že když to patřičně namotám a pojedu domů delší cestou, stovka padne. Padla a i přes občasné přeháňky jsem to dojel relativně v pohodě.

Jizerky

Na svatební veselici jsem si vzal běžecké věci, ale počítal jsem s tím, že když bude akce podařená, nepůjdu spát jen kvůli tomu, abych mohl jít ráno běhat. Zalehl jsem chvíli před třetí hodinou a probudil se v šest, ale to spíš ze zvyku. Pak jsem zase usnul a vstával jsem až v osm. Venku bylo nádherně, neměl jsem kocovinu, ale na běh jsem se necítil. Radši jsem snídal domácí koláčky, kochal se krajinou a povídal s kamarády. Po nezbytném úklidu jsme se rozjeli domů. Když jsem přemýšlel, kam půjdu odpoledne běhat, nebylo dlouho o čem přemýšlet a vyrazil jsem zase do Jizerek. Z Lidových sadů po turistické značce až na Maliník, pak na Královku a od ní kolem Josefodolské přehrady a zpět do Bedřichova. Bylo to výživné, protože bylo vedro. Na dvou místech se ale dalo ponořit hlavu do potoka, tak jsem se ochladil a hned se lépe běželo.

Tento týden byl přelomový v tom, že jsem zjistil, že pokud je trénink na ujetí/uběhnutí, dá se jet na tuky fakt dlouho. Minulou neděli čtyři hodiny na singltreku jen na ionťáku. V pátek a neděli dvě a půl hodiny běh taky jen pití a sobotní kolo na ionťák a tři krajíce celozrnného chleba. Dřív jsem i při volném tréninku po jedné až dvou hodinách jedl tyčku. Samozřejmě normálně snídám, takže to není žádný zázrak a asi objevuji Ameriku, ale lepší pozdě, nežli později. :)