Jaro je tu. :)

Tento týden jsem stihl zase jen dva běhy, ale už je v tom opět jistá pravidelnost a hlavní je, že ten jeden byl dlouhý. V pondělí, středu a pátek jsem cvičil a zjišťuji, že používání vrhačských koulí jako závaží při shybech a dipech* je přínosné. Jen u kliků se ten těžký batoh nandává blbě. :)

*Dipy mají i český ekvivalent, ale za prvé ho neznám (možná tricepsový klik na kruzích nebo bradlech) a za druhé je moc dlouhý, takže prostě "dipy". A vypadá to nějak takto. Jen nemám takové velké svaly, takové pěkné elasťáky a tolik váhy na opasku. :-D

Úterní běh jsem nasměroval oklikou do Decathlonu pro gely, které už mi došly a lepší alternativu jsem zatím nenašel. Druhý běh byl ve čtvrtek večer. Trasu jsem zvolil obrátkovou a to směrem na Chrastavu. Cestou jsem narazil na srandovní čuníky a přemýšlel, jestli se jim to povede. :) Tam to bylo v pohodě, a snažil jsem se zpomalit na 6 min/km, ale prostě to nešlo. Zpět už ano, ale zase se slunce schovalo za hřeben a nechtěl jsem se zdržovat. Poslední pětka trochu trápení (tempo 5:24), ale celkově spokonejost (5:03). Měl bych začít zpomalovat a prodlužovat, ale nějak se mi to vždycky rozběhne... :-)

jaro poprvé

V sobotu jsme s Kačkou vyrazili na výlet do Českého ráje. Nikdy v životě jsem nebyl na Troskách (nebo si to aspoň nepamatuju) a tak jsem se těšil, že se na ně podívám. Kolem jarní počasí a jaksi mi nedošlo, že jsou hrady v zimě zavřené. Tak aspoň fotka z podhradí a mazali jsme dál. Přes Vidlák, Hrubou skálu, Kapelu s Kapelníkem, Valdštejn a Hlavatici do Turnova. Tam jsme si dali napůl pizzu a frčeli domů.

Trosky

jaro podruhé

pes nohatec

 

Kapela s kapelníkem

V neděli jsme se svezli kousek na druhou stranu, vystoupili v Machníně, přepravili se transbordérem na drouhou stranu řeky a pak po modré vystoupali až na Buk republiky. Z něj na Roimund a cestou jsme ještě prozkoumali pevnůstku ŘOP. Na Roimundu jsme dali oběd a po krátkém, ale prudkém stoupání jsme seběhli po červené k dálnici. Tam začínají Lužické hory. Nemohli jsme vynechat Bílé kameny (známé spíše jako Sloní kameny), kde bylo lidí jako smetí a pak přes Kozí hřbety zase téměř sami až na Popovu Skálu. A z Hrádku nad Nisou zase vlakem domů. Doma jsme si udělali experimentální palačinky. Experimentální proto, že místo mléka bylo rýžové mléko a vejce nebylo vůbec. :)

 transbordér

Ještěd

řopík

kdesi z kopce

výhled na Lužické hory

pes ušatec

Bílé kameny

pes modelka

Havraní skály

výhled z Popovky

jaro potřetí

sladká tečka

Co se týká závodů, tak Kbely nakonec nepůjdu. Můj tréninkjaksi postrádá rychlost a nepřišlo by mi to fér k ostatním závodníkům. Jel bych tam tedy hlavně za kamarády. Doufám ale, že se s většinou z nich uvidím na oběhu Liberce. :)