Tento týden jsem zase začal pozvolna, ale pak jsem se rozjel. :) Běžecky to moc slavné nebylo a 9 km za týden není úplně dobrý trénink na ultra, ale zase bylo po Blaníku a z těch seběhů mě bolela stehna.
Ve středu, pátek a neděli jsem byl cvičit a hlavně ten páteční trénink byl výživný. Jel jsem hlavně nohy a potom místo spánku zapíjel kamarádova synka. Spát jsem šel tedy až nějak po půlnoci a ráno jsem vstával na běžky. Stavila se pro mě kamarádka z Prahy Katka, v Bedřichově jsme nabrali další borce a vyrazili na menší okruh Maliník - Černá nisa - Olivetská hora - Hřebínek - Bílé buky - Kristiánov a pak zpět do Bedřichova. Bylo to trochu namrzlé, hlavně ze začátku. Spadl jsem samozřejmě hned na začátku po pár skluzech (to ten led. :). Potom už jen jednou na Olivetské hoře, když jsme stáli a občerstvovali se. To jsem spadl tak blbě, že jsem nemohl vstát a musel jsem si otočit ledvinku, lehnout na záda a přendat lyže na druhou stranu. Zbytek skupiny se dobře bavil. :) Na Hřebínku a v následném stoupání bylo hodně lidí, ale pak už to zase šlo. Měl jsem radost, že na to, že to bylo letos poprvé a loni jsem na běžkách nestál vůbec, tak to šlo dobře. Na Olivetskou horu jsem sice v kuse nevyjel, ale kopec z Hřebínku na točku už ano.
kousek za hrází
na Hřebínku
stoupání z Hřebínku
hospoda
iThinkBeer :)
Po návratu jsem se najedl a navečer vyrazil na vlakové nádraží na sraz party na každoroční noční přechod Jizerek. Utíká to, už jsem byl pětkrát a teď po šesté. Nebylo nás moc, ale byli to všichni lidi, co jsou zvyklí chodit, tak to bylo fajn. Počasí nám přálo, sněhu bylo tak akorát, aby nebyly potřeba sněžnice a jakmile jsme se vydrápali na Bílou kuchyni, už to byla pohodička.
přestávka na občerstvení a focení
na Bílé kuchyni
na Olivetské hoře - podruhé ten den
Do Liberce jsme dorazili krátce před půlnocí. A protože se přechod trochu nešťastně kryl s naší doktorandskou akcí, už při sestupu z Maliníku se ladila logistika, abych dorazil do hospody co nejdříve. V 00:10 už přede mnou stálo pivo a jeli jsme až do šesti do rána, kdy nás vyhodili. To bylo asi poprvé, co jsem zavíral hospodu. :) Vstávali jsme (spal u mě kamarád) před polednem a ani mě nebolela hlava. Což je divné, protože jsem se usilovně snažil dohnat parťáky. :-D Takže co se týká regenerace, byl to víkend na pětku, ale zábavy byl kopec.
A ještě písnička pro nás, co si občas užíváme v posilovně. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat