Rozhledny

Oběh Liberce se blíží a tak bylo načase do toho trochu šlápnout. Po nedělním semináři nebo pondělním cvičení mě trochu brala záda. Jako bych si tam něco skřípl, ale zároveň byla taková příjemně uvolněná. Postupně to pak během týdne odeznívalo. Počasí přálo, tak jsem v úterý poprvé provětral pětiprsťáky a docela dobrý. Lýtka pak pár dní bolela, ale nic tragického jako když jsem v nich vyběhl loni jen sem tam. Prostě jak to kdysi řekla Jitka: "Neřeš to tolik a prostě běhej." :-) Večer neplánovaná sauna.

letos poprvé

Ve čtvtek bylo zase krásně, tak jsem vyrazil směrem na Milíře, tj. zase do kopců. Našel jsem pár kešek a před barákem ještě obíhal popelnice, aby to byla čistá dvacka. :-) Omylem jsem se i vyfotil printscreenem a ta fotka mi přijde docela vtipná. Mimochodem, je ta selfie nebo to selfie? U "selfíčka" bych věděl, ale to odmítám používat.

z rozhledny Císařský kámen

nechtěné/á selfie :)

Odpoledne se konala v Praze v Corleone tradiční běžecká hospoda a opět to bylo vydařené. Pivo teklo proudem a mě bolela ráno hlava. Pil jsem i za Pulce, který byl po nemoci s cucal vodu a čaj. Takže za to může ona. :-D

A na víkend jsem si přichystal bonbónek. Trasu po rozhlednách v okolí Jablonecka. Ne všech samozřejmě, ale i tak to bylo výživné. Navíc mě překvapilo množství sněhu v některých vrcholových partiích. Prosečský hřeben běhám každou chvíli, tam byly sněhu jen zbytky.

Prosečský hřeben

zatím dobrý

Po seběhu z hřebenu kousek před Jabloncem jsem narazil na lákavou možnost odpočinku. Ale protože mě jen tak něco nezlomí a měl jsem v nohách jen asi šest kilometrů, bez problémů jsem odolal a běžel dál. Svůj podíl na tom měla i jinovatka matrace pokrývající. :) Doběhl jsem k přehradě Mšeno a od ní už to bylo jen stoupání na Bramberk. Tam byl sníh jen v posledním úseku a ne moc zledovatělý, takže mě ani moc nezpomaloval.

lákadlo na trase

mezi Jabloncem a Bramberkem

Bramberk

Z Bramberku to bylo pořád z kopce. Nejdřív trochu o držku, ale pak už v pohodě bez sněhu prosluněnými loukami. Dalším cílem byl Finkův kámen. Opravdu krásná vyhlídka (hezčí než na fotkách), o které jsem nevěděl a narazil na ni až při klikání trasy na mapě. Přestože tento běh byl spíše kochací než keškovací, tady zrovna keška byla a dokonce jsem potkal i jejího zakladatele. :-) Prohodili jsme pár slov a mazal jsem dál.

mezi Bramberkem a Finkovým kamenem

Smržovka z Finkova kamene

Finkův kámen

Průběh Smržovkou nabízel možnost doplnění zásob, ale nebylo to potřeba, protože dětských pytlíkových přesnídávek jsem měl plný batoh a vody taky ještě dost. A taky jsem se těšil na kalorickou pivní bombu na Černé Studnici, která byla ale v tuto chvíli v nedohlednu. Dalším cílem byla totiž Nisanka. Na tu se skoro ani neběželo do kopce. Z mého pohledu je to mezi těmito pěti rozhlednami taková popelka. Není vysoko a není taková majestátní, jako ty zbylé čtyři. Ale taky je hezká. A je u ní keška. :)

Nisanka

Od Nisanky to bylo kousek z kopce a pak dlouhý kopec nahoru. To se běžet nedalo a i tak jsem byl docela vyflusaný. Červená turistická značka vede po sjezdovce a na jejím vrcholu jsem si hezky sedl a fotil. Mít něco tuhého k svačině, sním to tam. Jakmile jsem vběhl do lesa, zase cestu pokrýval sníh a také se to zvedlo. Byl to sníh zledovatělý a bežet moc nešlo. Ale aspoň jsem se mohl přidržovat zábradlí. Posledních 100 metrů jsem běžel, aby měly na vrcholu případně se vyskytující děti sportovní vzor. :-D

ze sjezdovky

stoupání na Černou Studnici

Černá Studnice

dobyto, dobit - čeština je krásná :-)

V restauraci jsem si dal černého Krakonoše, ale nebylo to po těch sladkých gelech ono. Takže příště s sebou slané sušenky, sníst a pak až si dát pivo. :) Následný čtyřkilometrový seběh byl poslední, ale prvních několik set metrů to bylo spíš balancování na umrzlém sněhu. Pak už jsem to jen dorazil do plánovaných 35 km a to vyšlo akorát na autobusovou zastávku.

nesladký Krakonoš

boty už mají dost

účes a la Zoolander

Ben Stiller (film Zoolander)

profil s vyznačenými rozhlednami

Co se týká změny došlapu, tak když jsem začínal běhat přes špičky a vyběhl kopec, tak jsem si ulevil došlapem na patu. To už nedělám, protože mi došlap na patu přestává být příjemný. Taky už nemívám pocit zatuhlosti v oblasti kostrče po delším běhu. V neděli jsem si udělal keškovací procházku a večer zašel do sauny. Opět bylo nádherně, ale mrazivo.

Liberec z Lukášova