Vandr Kokořínskem

Po závodě jsem neběhal, ale skoro každý den jsem byl na keškách, tj. na kratší či delší procházce. V pondělí jsem spojil příjemné s příjemným, do Prahy přijel na běžeckou hospodu dříve a něco málo ulovil. Málo, ale kvalitní kešky to byly. V roli Josefa Gabčíka zažil rekonstrukci atentátu na Heydricha, prošel Libní skrz naskrz (už vím, kudy to běháme při oběhu Prahy :) a poslední keš byla asi 500 m od hospody na Starém městě, kde byla naše pijatika pořádána. Sešlo se nás hodně, až to vypadalo, že se nevejdeme, ale vešli. Pivo dobré. Tady je pár fotek. :)

Takhle do toho Šutru skočím.

:-)

No a protože se to nějak rychle rozprchlo a měl jel autobus do Liberce až ve 23 hodin, tak mi Káťa ještě chvíli dělala společnost na keškách. Byly jen dvě, ale obě pěkné. První maskovaná za krabičku elektroinstalace a druhá na žebříku u Vltavy. Káťa hlídala a já lezl.

 1. keš

2. keš

Do víkendu se nic zvláštního nedělo, ale v sobotu jsme vyrazili směr Kokořínsko (pro milovníky jinotajů Kokořínsko :-)) Bylo nás sedm plus pejsek Ťapka, takže zhruba ve stejné sestavě, jako loni. Jen Vojta chyběl a nebylo to na tři, ale jen na dva dny. Začátek byl v Dubé a přes Kokořín jsme došli až do Mšena. Spali jsme v Rzbořence, což je skalní byt. Podobných míst tam bylo více. Počasí bylo vyloženě letní, ale naštěstí byla většina cesty ve stínu.

kousek za Dubou

Ťapka 

svatý Prokop 

Rozbořenka

mimozemšťan 

něco pro pejskaře :) 

val proti Švédům s posádkou :-D

v cíli 

hospoda