Po přednášce paní Hanky Machalové jsme pořád koukali na letenky a vymýšleli, kam bychom se vydali na dovolenou. Nakonec jsme objevili levné letenky na Mallorcu z Berlína. Později jsme zjistili, že to není takové terno, protože jsme si museli přikoupit zavazadlo a cesta do Berlína a zpět taky nebyla zadarmo. :-)
Palma de Mallorca
Na letiště jsme jeli vlakem, abychom se vyhnuli případným dopravním komplikacím. Nakonec měl let zpoždění a v Palmě jsme pak potmě hledali hostel. Ale ta radost, když jsme ho našli, byla nepopsatelná. Klimatizace, sprcha, zásuvka...
svačina na berlínském letišti Tegel
kostelík kousek od hostelu a Palmy
v podobném duchu se nesly naše snídaně v civilizaci
Esporles - Valldemossa
Další den, v úterý, jsme jeli autobusem do Esporles a tam začala naše pouť horami. Do Esporles jsme dorazili kolem oběda, koupili si mimo jiné výborné velké datle a pak začali stoupat do hor. Vedro bylo, ale mně to ani tak hrozné nepřišlo, protože jsem se těšil na výhledy. Další dny jsme touto dobou měli siestu po vzoru místních a jen se váleli na plachtě.
Skončili jsme v městečku Valldemossa, kde jsme si dali pivo, nabrali vodu a vrátili se spát ke studánce. První noc venku jsme udělali chybu, že jsme nepostavili stan a žrali nás komáři. Od té doby jsme ho stavěli vždycky.
startujeme...
siesta
velbloud malllorský
keš
Valldemossa
Valldemossa - Deya
Ve středu jsme zase kousek sešli do městečka, doplnili vodu a pokračovali po GR221 směrem do Deyi. Hned po několika málo kilometrech jsme našli kabelku s peněženkou, mobilem, foťákem, peněženkou a italským pasem. Tak jsme po chtěli hlásit, ale nebyl signál a naštěstí jsme po několika stech metrech narazili na zmateně pobíhajícího Itala, který něco hledal a my v něm poznali Itala z pasu. Tak jsme mu vše předali a byli rádi, že je taky rád. :-)
Cesta vedla hodně do kopce, ale ve stínu a když nebyl stín, pofukoval větřík. V Deye jsme se zase občerstvili a vydali se hledat podle map "turistický přístřešek". Nic tam nebylo, jen Němec ve stanu. Ale místo pěkné a nakonec jsme tam spali dvě noci. Den mezi těmito dvěma nocemi jsme strávili částečně na pláži a částečně povalováním na místě spaní. Sice jsme chtěli jít na pláž i odpoledne, ale už nebyly síly. :-)
spaní s komáry
mimikry
česko-čínská výprava :-D
Pája se chtěla vejít do záběru :)
finišerské pivko v Deye
Deya - druhý den
Dobré ráno.
ranní Lapsang Souchong (kouřový čaj)
naše první pláž
tradiční svačina - chleba nebo bageta
s olivovým olejem a kořením
Pája plánuje.
velké prádlo
siesta
Deya - Port de Soller
V pátek jsme pokračovali z Deyi do Port de Solleru. Trasa to byla poměrně krátká a tak jsme část dne strávili na pláži a k večeru se autobusem přesunuli do Solleru a hledali spaní. Měl jsem předem vytipovaný kostelík a nakonec se tam spalo dobře, i když asi o sto metrů dál vedla silnice.
Cúber - Lluc
V sobotu ráno jsme sešli zpět do Solleru, Pája si dala kozí jogurt a autobusem jsme se přesunuli do kempu v Luucu. Tato etapa by totiž pěšky byla 30 km bez možnosti doplnění vody a to nepřipadalo v úvahu. V kempu jsme postavili stan, nechali tam část věcí a nalehko se vrátili autobusem do hor a šli část GR221 do kempu. Zase bylo vedro, ale podél části stezky vedl kanál s vodou a tak jsme ho využili k osvěžení. Šlo o nejvyšší úsek trasy a kdybychom řidiče neupozornili, že přejel naši zastávku, tak jdeme celých 30 ze Solleru. :-) Večer jsme si dali točené pivo v nachlazeném půllitru. Pivo bylo dokonalé a tak jsem si dal ještě jedno.
Torrent de Pareís
V neděli nás čekala nejnáročnější tůra. Nejdříve jsem se chtěli vyhnout silnici a tak jsme bloudili kozími stezkami. Nakonec jsme za tu silnici byli ještě rádi. Šli jsme po ní asi ti kilometry, dali si nanuka a začali sestupovat do kaňonu. Ten samotný měří asi 3,5 km, ale šli jsme to šest hodin. Místy vede po kraji stezka, ale většinou se jde nebo leze po kamenech a několik úseků bylo tak obtížných, že jsme uvažovali o návratu. Hodilo by se lano, ale to jsme neměli. Ale neriskovali jsme, to zase ne. Vždycky jsme našli nejméně nebezpečnou variantu. :-) Taky jsme měli málo jídla, protože jsme v kempu chtěli být dva dny a došla nám kartuše s plynem. Plazili jsme se kaňonem, občas překonali obtížný úsek a radovali se, že už bude konec a on pořád nebyl. Na konci kaňonu byla oblázková pláž a když jsme ji viděli, měli jsme ohromnou radost. Na parkovišti nad pláží jsem poprosil mladý pár o svezení na křižovatku, odkud jsme začali klesat ke kaňonu a byli tak hodní, že nás vzali až do kempu. Asi jsme vypadali hodně zničeně. :-)
jídlo na příděly. :-D
Máme to za sebou!
cesta z pekla
Port de Pollenca
Další den jsme se chtěli přesunout do Arcy, u které je druhý kemp na ostrově. Ale řidič neznal stanici, kde jsme chtěli přestoupit a cestou jsme se dali do řeči s dalšími Čechy a nakonec jsme se rozhodli zůstat v Port de Pollence. Po příjezdu jsme v supermarketu řádili jak černá ruka. Na náměstí u kostela jsme se nacpali a pak se šli opalovat. Spát jsme šli kousek do kopců mezi Pollencu a Sala Sans Vicenc. Stala se nám ale taková nemilá věc, že jak jsme plnili petky mořskou vodou, abychom měli zátěž na náš plážový "domek", tak se nám ty lahve nějak popletli, pitnou vodu jsme vylili a džus si částečně naředili slanou vodou. Zjistili jsme to až u místa na spaní, tak jsme došli do Sans Vicenc, dokoupili vodu a vydesinfikovali se pivem. Spali jsme u nějaké vodárny a Pája se v noci bála, že z ní polezou zombíci. :-D
pláž Cala Bóquer
Celé úterý jsme strávili na jedné maličké pláži, resp. na její skryté části, ke které se muselo přelézt pár skalek. Pája už byla zvyklá z kaňonu. :-) Na pláži bylo krásně a i pramen jsme navečer objevili. Jen jsem si museli vzít vodu na celý den, což bylo 8 litrů vody a 2 litry džusu. Ve skoro všech městečkách byla pítka, ale zrovna tady ne.
cesta na pláž
místo na spaní
Pollenca
Ráno jsme s vrátili do Pollency, kde byl zrovna trh. Po nákupu v supermarketu jsme ještě vzali útokem tržnici a nakoupili spoustu suvenýrů a olivy. Ty jsme si snědli na pláži, kde by Pája vydržela do večera, ale na mě by byly dva dny za sebou na pláži už moc. Zajeli jsme si tedy autobusem do Pollency podívat se na místní památky a dát si zmrzlinu. Na večer jsme si koupili víno a spali na skoro stejném místě, jak předešlou noc. Večer jsem viděli bloudící Španěly, jak jdou někam úplně špatně do křoví. Po asi 20 minutách se vraceli, tak jsem je odchytl a nasměroval správně. Prý jsou odsud, z Mallorcy. :-D
Pollenca
starobylý most
Palma de Mallorca
Ráno jsme se vrátili do Palmy a s batohy šli hledat hostel. Kdyby nám to letělo později, bylo by bývalo lepší spát ještě jednou na stejném místě, protože když jsme dorazili kolem 13 hodiny do hostelu, nebyl tam recepční a my museli tři hodiny čekat (nebo chodit ve vedru s batohy) a když se konečně milostivě dostavil, strašně se divil, že chci doklad o zaplacení (platili jsme hotově, ale měli údaje ke kartě). Navečer jsme šli ještě na procházku k hradu a do historického centra, které se nám bez batohů na zádech líbilo mnohem víc.
poslední mallorské pivko
V noci jsme kvůli vedru moc nespali a tak jsme si přivstali, osprchovali se a kolem páté ráno vyrazili na autobus. Bylo o trochu napínavé, protože v jejich jízdních řádech není snadné se vyznat, ale autobus přijel a letadlo jsme stihli. To mělo zpoždění, ale jen pár minut a největší sekeru jsme nabrali při výjezdu z Berlina v autobuse společnosti Flixbus. Kvůli tomu nám ujel poslední bus do Liberce (nechápu, proč jede z Prahy poslední ve 21 hod.) a tak pro nás přijel tchán. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat