Týden 18. - 24. 4. Vratislavický běhoun

Tak další plodný týden je za mnou. Začátkem týdne byly trochu změny kvůli svatbě. Ta je sice až v září, ale schůzku s kosmetičkou měla Zuzka v pondělí a já by tedy vykázán z bytu a nezbylo mi nic jiného, než jít plavat. :-) Motiv byl docela složitý - 7x100K/mezi 15'' : 100Z : 8x50K/start 1:05 : 100Z : 8x25Kmax+25P/10 vydechu. Poslední tři stovky byly shodně za 1:55 a padesátky za 54 vteřin. Ale tento týden byli v bazénu nějací Němci a zabrali polovinu drah, takže i my kondiční plavci jsme museli plavat mezi veřejností a když se vám do toho přidá párek kluků, co plave vedle sebe prsa, nemůžete dělat nic jiného, než plavat mezi nimi a trochu si přikopnout. :-D Po plavání hodina a půl volejbalu ve 4 na malé hřiště, takže pondělí volné nebylo.

V úterý jsem vyrazil na bika na Ještěd a držel jsem se hesla "Čím prudší, tím lepší". Objevil jsem pár nových cestiček skoro u vrcholu a poprvé letos vyjel až na parkoviště u hotelu. Byla to parádní projížďka a počasí taky parádní. To vlastně bylo ideální celý týden, takže už mám cyklistické proužky. Tedy mám vlastně dvoje. Jedny z jízdy nakrátko a druhé z jízdy s návleky na kolena. :-) Večer ještě chvilka v infrasauně.

Ve středu běh přesně podle plánu, tj. kolem přehrady; 2x 6 kilometrů po 4:30 a večer opravdová sauna. Běželo se mi dobře, takový standard. Ani ulejvání, ani úplně zadarmo.

Na čtvrtek bylo naplánované jen kolo, ale já jsem si v rámci akce "Hubneme do dresu" dal 7km volně místním lesíkem. Ztratil jsem přitom Báru, která se zaběhla až na druhý konec přehrady a nešťastně tam štěkala. Asi tam cítila moji stopu z úterý a pak nevěděla, kam dál. Tak jsem ji zachránil a běželi jsme domů. Odpoledne ještě naplánovaný švih na Kuotce a večer chvilka powerjógy.

V pátek byly v bazénu zase zmatky s dráhami, takže mě poslední dvoustovce s packami plavčík poslal mezi veřejnost a tam s packami nemůžu. Ale pak mě zase poslal do kondiční dráhy, ale to už jsem se zase jen vyplavával. Tak jsem dal ještě 50 metrů s packami na max a pak až se vyplaval. Celkem to bylo 6 dvoustovek po 3:39, 3:41, 3:42, 3:46 a 3:45 a pak jedna s packami za 3:45. Odpoledne po práci jsem vyrazil na bika. Letos poprvé do Jizerek. Vzal jsem to nejkratší možnou cestou a tedy zase kamzičí šplh po kamenech, ale to mě baví. Místy jsem ještě musel tlačit přes zbytky sněhu, ale opravdu jen minimálně. Skoro ke konci jsem se trochu přecenil a skončil na zemi s rozbitým kolenem a pak ještě jednou, kdy jsem v téměř nulové rychlosti nevytočil zatáčku a hodil záda (resp. kejmla) a pobavil tak dvojici na cyklovýletě.

V sobotu ráno jsme se se Zuzkou vydali na místní závod jménem Vratislavický běhoun. Je to desítka, kde se běží 3 stejná kola vlnitým terénem a částečně i po silnici. Byli jsme tam ale s velkým předstihem, protože hlavní závod startoval až ve 12 hodin. Tak jsem jeli ještě nakoupit, poklidit a zpátky na start už s číslem a ve sportovním oděvu. Vzhledem k aktivitám běhěm týdne a lehce bolavých stehnech jsem nečekal zázračný čas a vlastně jsem ani nevěděl, jaký čas mám čekat, protože jsem tuhle trať běžel před dvěma lety a to je dlouhá doba. Tak jsem to nějak přiměřeně rozběhl, držel se jedné dvojice, kde jeden očividně dělal vodiče druhému a s námi běžel oranžový běžec. Do kopce jsem na ně ztrácel, ale z kopce naopak získával. V druhém kole byl scénář totožný, jen jsme předběhli pár přepalovačů v sálovkách a zmizela i dvojice, kde jeden dělal vodiče. Jeden dozadu a druhý dopředu a zůstal jsem sám s oranžovým borcem. Ve třetím kole jsem ho už do kopce utéct nenechal a dýchal mu na krk. Místy tam jsou úzké cestičky, takže to jinak nešlo a navíc mi to dávalo taktickou výhodu. :-) Pak po výběhu na kopec jsem se snažil mu odběhnout a povedlo se, ale jak se blížil cíl, tak se blížil i on a mně už zrychlit nešlo. No skončilo to drtivým finišem a stejnými časy. Fotka je z pár metrů před cílem.

finiš

Odpoledne jsem zařadil regenerační trojkombinaci vyplavání - vířivka - sauna a bylo mi zase dobře. Nic víc už jsem nedal a šetřil se na nedělní švih s trenérem.

Ten byl bezvadný. Cesta do Hrádku byla utrpení - silnice jsou po zimě fakt brutus rozbité, ale následných cca 85 kilometrů po Německu mi to vynahradily. Začali jsme volně, střídali, vítr proti moc nefoukal a tak trasa Zittau - Gorlitz - Lobau utekla rychle. Pak z Lobau zpět do Žitavy už o tak samo nešlo, ale žádná tragédie. Před Žitavou jsme se rozloučili a mě čekaly zase naše hnusné silnice. Bylo to pěkných skoro 160km na konec týdne. Doma ukázal deníček těsně pod 20 hodin, tak jsem dal ještě chvilku cvičení, aby to bylo přes dvacet. :-)

Jinak poslední dobou tak nějak intuitivně dodržuji 4 týden volnější a to bude opět ten následující. Graficky to vypadá nějak takto: