Půlmaraton v Benešově

V Benešově u Semil se opakoval scénář z minulého roku, kdy jsem taky neměl naběháno a ke konci to už šlo hodně ztuha. Letos jsem tam ale naštěstí běžel jen půlmaraton a tak to nebylo tak hrozné. Ve finále to bylo naopak výborné. :-)

Na startu byla hromada známých - Zombice s Ivčou, Jirka Večerka, Dan Zoubek, Martina Němečková, Jarka a Mirek Holasovi, podle výsledovky i kluci z Vratislavic, ale ty jsem neviděl. Před startem vypadalo počasí všelijak. Při rozklusu s Honzou na chvilku i vysvitlo slunce a tak jsem si odložil a zůstal jen v dlouhém merinu a elastických kraťasech. Nakonec většinu závodu pršelo.

To zase budou řeči, že jsem to běžel na pohodu. :)

Start byl pro maratonce i půlmaratonce společný. Po výstřelu běželi všichni jako o život. Tedy aspoň ti přede mnou. Po pár set metrech jsem se usídlil za Rudou Coganem a jeho parťákem. Bylo mi divné, že si povídají a nějak mi chvíli nedocházelo, že běží celý maraton. Když mi to došlo, tak jsem je předběhl a o kus jim utekl. Ale hlavní skupinku půlmaratonců přede mnou už jsem nedoběhl. V ní byl i Zombice. Po pár kilometrech se první skupina začala trhat a tak jsem aspoň měl koho dotahovat. Takže asi pět kilometrů jsem dotahoval jednoho borce, pak jsem ho předběhl a pak jsem dalších několik kilometrů dotahoval dalšího. Na cca osmém kilometru mě předběhla ohromná skupina maratonců (určitě přepalovači :-D). Na devátém kilometru mě začalo píchat v boku, tak jsem trochu zpomalil, mačkal si bok a snažil se to rozdýchat.

Honza si užívá pěkné počasí. :)

Průměrné tempo bylo nějak moc pěkné (4:03) a tak jsem si říkal, že to krátké zpomalení mě nezabije. Na obrátce jsem snědl gel s tím, že ho na občerstvovačce, která byla po asi 100 metrech zapiju vodou, ale ouha, vodu teprve hledali a když jsem běžel kolem, tak ji odšroubovávali. Za sebou jsem slyšel jen kárání, že tu vodu měli mít už připravenou a v duchu jsem souhlasil. Ale nebyla to žádná tragédie. Gel jsem dával spíše preventivně a další občerstvovačka byla za dalších pár km a tam voda už byla připravená. Od přibližně patnáctého kilometru mi nějak začaly tuhnout nohy a přišlo mi, že je to pořád do kopce a ani z kopce jsem to pod 4 minuty na kilometr nedostal. Průměr se vyšplhal z 4:05 na 4:08, pak i 4:09 a makal jsem, aby to nebylo na 4:10. Spíš to byla taková psychická hra, než že by ta vteřina na kilometr nějak extra hrála roli. Asi dva kilometry před cílem mě předběhli dva borci a pak už jsem to nějak dodusal.

čelo maratonu

Jarka s Martinou

Celkový čas mám 1:27:49, takže bezva osobáček. Taky už bylo na čase. Ten starý byl z roku 2009 (1:31:39) z Pardubic. Běžel jsem tam i loni, ale to jsem si čas naopak zhoršil (1:32:22) a bylo tedy načase to trochu vylepšit. Před závodem jsem neměl jasný plán, na kolik běžet. Kvůli kolenu nemám naběháno. Ale z časů na desítku a patnáctku bylo jasné, že to prostě osobák být musí. Plánoval jsem, že aspoň pod 4:20 bych to běžel mohl a bylo to o dost lepší, tak jsem rád. Ale ta trasa se mi moc nelíbí. Prostředí pěkné, ale je tam na mě moc táhlých kopců. Člověk si říká, že za touhle zatáčkou už bude ten poslední kopec a ono ne. Ale zase je fajn potkávat cestou z obrátky známé a časté občerstvovačky se taky někdy můžou hodit. A celkem jsem v závodě udělal 14.868 kroků. :)

Jirka Večerka (7.) s bradavkovým masochistou (6.).

Za 14 dní běžím maratón v Drážďanech a tam to teprve bude maso (poslední dlouhý běh byl na ultra). A to mě po Benešově zase bolí koleno. No asi to bude veselé. Ale zaplaceno už mám, tak co se dá dělat. Držte palce. :)

Fotky tady a výsledky tady.