Týden 23. - 29. 1. - Noční přechod Jizerek

Po minulém nabitém týdnu jsem si chtěl udělat volnější týden a i se mi to částečně povedlo. V pondělí jsem vynechal plavání a místo spinningu jen na hodinku sedl na trenažér, abych vytočil nohy po nedělních 50km na běžkách.

V úterý jsem byl u státnic a nemohl jsem jít tedy plavat ráno, tak jsem šel po práci, tj. v tu nejblbější dobu. Nejdřív to byla jedna osmistovka, kde jsem každý lichý bazén brnkal o pupík (to mezi lidmi nic moc a ještě k tomu mi to brnkání rozhazuje styl :)). Pak už byla volná jedna kondiční dráha. Sice nás tam bylo pět a z jedné strany byl trénink ploutvového plavání, takže nám vlnami posunuli lajnu až skoro do půlky naší dráhy, ale aspoň jsem nemusel koukat před sebe. Zbývalo 2x 400K s piškotem a 4x 200 prostým kraulem. Čtyřstovky jsem dal celkem v pohodě, i když jsem měl pocit, že plavu strašně pomalu. Ale při první stovce z dvoustovek jsem vyměkl. Hlava prostě nechtěla plavat dál. Chvíli jsem odpočíval a přemýšlel a pak ty dvoustovky zaplaval. Tohle se mi občas stane a většinou to zvládnu, ale tentokrát ne.

Ve středu byl v plánu jen běh, ale musel jsem tam vmáčknout i plavání z pondělka. Plavat jsem byl tedy ráno a běh nechal na odpoledne, až nebude venku -10°C. Po minulém týdnu, kdy z tempa 2x 6km byl jen fartlek jsem věděl, že i kdyby nebyla dráha prohrnutá, tak musím najít jiné místo. Nakonec se tam běhat dalo a i celkem rychle, ale trochu to podkluzovalo a nevím, jak si s tím poradilo čidlo na botu.

Ve čtvrtek ráno jsme byli s kolegou z práce na běžkách. Teplota od -15°C do -11°C. Zima nám byla jen chvíli na začátku, ale byl přemrzlý sníh a vůbec nám to nejelo. No výhoda byla, že se jeden prudký kopec nahoru dal vyjít klasikou i skoro bez pomoci hůlek. :-)
No a ráno na běžkách znamená opět plavání odpoledne v přelidněném bazénu. Čtyři třístovky s piškotem byly dokonce jakž takž stupňované (5:41, 5:43, 5:36, 5:32), ale následné hypoxické stovky stály za starou belu. Zase hlava. :-) Prostě když mám dýchat přes 4 nebo 5, tak potřebuji mít jistotu, že se opravdu budu moci nadechnout a ne, že mi tam někdo hodí vlnu. Tím spíš, že jsem ve fázi, kdy se učím nezvedat hlavu při nádechu a pokud tam ta jistota není, radši hlavu pořádně zvednu. Ať si jdou nohy třeba ke dnu, hlavně, že se nadechnu.

V pátek ráno jsem šel na spinning, který zase měl být ve čtvrtek večer. Trochu jsem to tento týden před sebou hrnul. :-) Bylo to výživné, už v půlce jsem koukal po hodinách, kdy bude konec. Odpoledne posilka a totální plavání.

V sobotu 300-metrové úseky do kopce s rozklusem a výklusem, tentorkát byl ten můj kopeček bez sněhu, takže to bylo rychlejší a na vyšších tepech než minule. Pak už jen četba. :) Večer se šel noční přechod Jizerek a tak jsem si chtěl po tréninku trochu zdřímnout. Jenže od knížky jsem se nějak nemohl odtrhnout a tak ze spánku nic nebylo. Přechod byl bezva, dorazila drtivá většina přihlášených lidí a všichni jsme to v pohodně zvládli. Letos si nás pár vzalo sněžnice, takže nejhorší část stoupání z Ferdinandova jsme měli hodně ulehčenou. Po vystoupání na Bílou Kuchyni už je to jen do mírného kopce na Olivetskou horu, pak po rovince na Maliník a z kopce do Liberce. Počasí se nám vydařilo. Sněhu bylo tak akorát a bylo docela jasno, tak byly i vidět hvězdy. Skončili jsme v Lidových Sadech a chtěli jít ještě na jedno pivko nebo čaj, ale místní hospoda už zavírala a ani v další hospodě cestou domů už nám nenalili. V sobotu před půlnocí to je docela špatný. :-)

doplnění energie před akcí

humor nás nepřešel celou cestu :)

výstup na Bílou kuchyni

Černá nisa
(fotoaparát kompakt, režim noční obloha na 15 sec, stativ ze sněhu :-))

V neděli jsem vstával až za kolem deváté a bus do Jizerek mi jel v 10:30. Všude lidí jako smetí, jely i dva posilové spoje. Bylo opravdu krásně. Teplotu nahoře tipuji kolem -5°C a jelo to jako blázen. Hlavně ze začátku, kdy jsem z Maliníku na Závory odpočíval snad jen jednou krátce po startu, protože jsem to přepálil. Od cca 15.km začal cítit nohy z nočního výletu. Ale nic hrozného. Na Hřebínku koukám na Garmina a do odjezdu autobusu z Bedřichova zbývala půl hodina. Pak by jel zase za hodinu. Nasadil jsem tedy ďábelské tempo :) a spěchal na autobus. Na ten ale spěchalo víc lidí, naštěstí ale klasiků, takže jsem předjížděl štrůdly, ale nikdo mě (většinou) nebrzdil. Stihl jsem to i s oklepáním a svázáním lyží. Byla to moje nejrychlejší jízda tuto sezónu a byla by asi i bez stíhání autobusu. To, že bylo místo startu o něco výš než místo dojezdu je nepodstatný detail. :-)