Kol-Ja - lesní kros

Kol - Ja je zkratka z "kolem Jabkenic" a je to běžecký závod, na který mě v týdnu lákali kolegové ze soustředění ve Španělsku. Z důvodů, které uvedu později jsem ten závod nejdřív odpískal, ale nakonec jsem se rozhodl tam jet na kole aspoň podívat a pro jistotu jsem si vzal běžecké boty. :D Sice jsem týden po půlmaratonu žádný extra výkon neočekával, ale to rčení se špatným závodem a dobrý tréninkem zná asi každý (mamce to pak někdy vysvětlím po mailu :)).

Na místo jsem dojel kolem půl desáté a start byl z dvanácté posunutý na 12:30, takže času dost. Pokecal jsem s Pavlikem ze soustředění a pak jsme šli najít Jitku, která měla koblížky, ale před závodem jsem nechtěl. Chvíli na to dorazil Lukáš. Pavlik se němůže zbavit natrženého svalu a Lukáš neběžel, tak jsme šli do závodu jen s Jitkou. Pavlik nám dělal domestika a fotil. Před startem jsme mu dali věci, šli se s Jitkou rozklusat a aby se neřeklo, zařadil jsem i dvě rovinky. Při rozklusu jsme zjistili, že je povrch podobný jako kolem Máchova jezera, tedy žádná rychlovka. Po návratu zbývalo pár minutek do startu, tak jsme ještě pořídili předstartovní foto.

borci ze soustředění :-)
(Jitka už mezitím stihla i další soustředění na Mallorce - kdo umí, ten umí :))

Na startu bylo něco málo přes padesát běžců a běžkyň. Loni jich bylo kolem dvaceti, ale letos byl závod v termínovce Běhej a závod tak zažil raketový nárůst účasti. Před běžeckým závodem se jela i cyklistická časovka, takže kdo chtěl, mohl se ten den vyzávodit do sytosti.

před startem

Po startu se ze tří stran obíhalo fotbalové hřiště, takže 2x pravý úhel a to v chumlu nic moc. Ale pak už se to roztrhalo a spíš jsem měl co dělat, abych udržel někoho na dohled. Jitka mě nechala před sebou, ale bylo mi jasné, že mě dříve nebo později seběhne. První asi tři kilometry jsem předběhl tři běžce, pak jsem chvíli držel pozici, ale od nějakého šestého kilometru jsem byl předbíhán já. Na osmém i miniskupinkou s Jitkou. Od půlky závodu se objevily docela prudké kopečky a v nich mě bolela zadní strana stehen. Tak jsem se trochu obával křečí (vzhledem k ambicím v závodu jsem ani nebral protikřečové kapsle), ale nepřišly. Ale tuhé nohy ke konci ano.

hřiště oběhnuto a běží se do lesa

Potom, co mě hodně lidí předběhlo, jsem si už spíš jistil umístění a jen se snažil, aby mě dva žlutí běžci v dáli nedoběhli. Nedoběhli. :-) Poslední kilometr jsem běžel asi 50 metrů za borcem v zelených botách a určitě se bál, že ho seběhnu, ale to nehrozilo. Ale aspoň jsem ho vystrašil. :) Na hřišti jsem pak natáhl krok pro fotografy a byl jsem v cíli.

zpět na hřišti

Celkem mi Garmin naměřil 10,51km a čas byl 44:48. Takže tempo 4:16. No ale byl to dobrý trénink. Umístil jsem se na 22. místě z celkově 52 závodníků, kteří dokončili. A 12. z 21 v kategorii 19-39 let.

Hodil jsem na sebe cyklodres, snědl tři koláčky, dal si kolu a kecali jsme o všem možném. Vylezlo sluníčko, tak bylo i příjemně teplo. Jitka přinesla koblížek, tak jsem přerušil futrování česnekových chipsů a vytoužený koblížek zbodl. Pak jsem si nechal nalít do koly trochu její vody, ale byla ochucená malinou a ta kola byla pak pěkně hnusná. :) Po nějaké době jsem se zvedl k odjezdu a hle, zadní kolo prázné. No ani jsem se nedivil, protože ty silnice, po kterých jsem jel na závod stály za starou belu. Duše vyměněna a pak na pohodu do Mladé Boleslavi na nádraží.