Pardubický vinařský půlmaratón

Mám osobák! To je zpráva dne. :) A teď to ostatní.

Ve čtvrtek se zase začaly ozývat okostice (jako pokaždé, když zvýším běžeckou kilometráž) a v pátek bolely už i v klidu a při chůzi. Takže jsem to posichroval ProntoFlexem, který mi kdysi doporučila mapo a doufal, že to stejně jako tenkrát ve Stromovce bude v pohodě.

Do Pardubic jsem jel se Zdeňkem Vokušem a dalšími dvěma běžkyněmi Blankou a Markétou. Blanka ale doléčovala natažený sval, tak nám dělala technické zázemí. Cesta utekla rychle, byli jsme dobrá parta. :) V Pardubicích už jsem byl dvakrát, takže nic nového. Oblečený na běh jsem byl z domova, ale nakonec jsem si sundal triko s dlouhým rukávem, přes které jsem měl s krátkým a nechal si jen to. Předpověď byla na 11°C, ale bylo tepleji. Tedy aspoň mi to tak připadalo.

Před startem jsem potkal hromadu známých. Jmenovitě Vláďu (Seržu), Jindru a Danielu, Jirku Večerku, kluky z Maxtri, Jarku a Mirka Holasovi, Honzise, které jsem nejdřív nepoznal a Jarku (Vampa). Měl jsem slíbenou i podporu od mamky, která je zrovna v lázních Bohdaneč.

před startem s Jirkou a Vláďou

Dal jsem klasicky rozklus s rovinkami, párkrát odběhl do křoví a klusal na start. Okostice pořád bolely. Na startu jsem předal Markétě triko, které jsem si pak měl vyzvednout v cíli a vyhlížel mamku. Ta nakonec našla mě a pak fandila i při každém proběhnutím místem startu, tj. hodněkrát a byla i v cíli (máme společné cílové foto :-)). Fandila s Markétou a ještě s přítelkyní (nebo možná manželkou) Tomáše Míky. Toho jsem ale viděl až v cíli. Zato jsem nikde neviděl Barborku, Ondru Sečku a Jitku s pěknou červenou sádrou. :-) Na ty jsem se ptal v cíli jednoho OMŤáka, ale nic nevěděl.

Nuže zpět k závodu. Stoupl jsem si asi moc dozadu, protože jsem k cílové bráně šel asi 12 vteřin, ale pak to šlo rychle. První kilometry jsem to šel kolem 4min/km, tj. rychleji, než bych měl, ale běželo se mi dobře. Na asi 4. kilometru jsem předběhl Jirku Večerku, ale tak nějak nenápadně, aby si toho nevšiml. :) Pak jsem trochu zpomalil, ale zhruba 4:04min/km jsem držel asi do 12km. Pak mě začalo píchat pod žebry, ale moc jsem nezpomalil. Na občerstvovačce na 14. kilometru jsem vytáhl gel, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a vypil Explomax, který jsem měl v přehazce od posledního závodu. Asi jsem ho tam dal před maratonem v Drážďanech jako ampuli poslední záchrany. :-)

Dát či nedát (si gel)?

No každopádně po prvním dojmu hořké chuti v puse se mi běželo dobře. Ale těžko říct, jestli to byl efekt, nebo placebo efekt a běželo se mi dobře díky tomu, že byl cíl vzdálen už "jen" 7km. Na asi 17. kilometru jsem nepatrně zrychlil. Od přibližně 13. kilometru jsem běžel pořád s Radkem Skálou (podle výsledovky, jinak jsem ho neznal) a to protože na mou částečně v žertu míněnou výzvu: "Já vám to nebudu pořád tahat proti větru." odvětil: "Když tebe je těžké předběhnout." Ale předběhl mě cobydup a pak jsem se střídali skoro až do cíle. Jednou jsem vlál já, pak zase chvíli on. Pomalejší běžce jsme obíhali každý z jedné strany. :)

druhá část třetího kola
(v bílém Radek - můj parťák až do cíle)

V posledním kole jsem i trochu vtipkoval. Měl jsem radost, že to bude osobák a pěkný čas, tak jsem občas prohodil něco ve smyslu "Bacha, pověsil se na nás červenej." a tak podobně. :-) Žádnou energii to nestálo a bylo to prima zpestření. Potkali jsme Vampa, jak jde, ale na pobídku: "Pojď!" reagovala neslušnými výrazy. :)

Chvíli jsme s Radkem zkoušeli pověsit se za drezínu, ale byla moc rychlá. Ale unavili jsme jejícho pilota a pak ho předběhli. Asi 500m před cílem jsem měl pocit, že Radka nechám jít, protože mi chtěly odejít plíce na piknik. Ale pak jsem se kousl, na posledních asi 200 metrech ho předběhl, pak další další asi 2 lidi a byl v cíli . Ale ty svoje ksichty ve finiši nechci vidět. :) Dva běžci, kteří byli taky těsně za námi mi poděkovali za držení tempa, ale Radek někam zmizel, tak jsem mu poděkovat nestačil.

finiš
(kromě toho prvního jsem všechny na fotce předběhl :))

Real time je 1:26:37. Takže od podzimního Benešovského půlmaratonu (1:27:49) o minutu a deset vteřin zlepšení. Je to i díky rovinaté pardubické trati, menšímu větru, než v minulých letech a taky díky tomu, že jsem do konce běžel v menší skupince a neměl tak tendence zpomalovat. Okostice o sobě při závodě vědět nedaly, takže taky dobrý.

s mamkou

s Markétou a Zdeňkem v cíli

Ještě pro milovníky čísel (a pro mě do budoucna):

pětky: 19:57, 20:27, 20:51 a 20:23
7km, 14km a cíl (OT): 00:28:40, 00:57:44 a 01:26:52

Po závodě jsem se asi kilometr vyklusal a pak jsme se šli společně najíst do stanu. Pak převléci a hurá domů. Tedy ještě se mi povedlo zavést naši skupinku do areálu zámku, který se nedal projít a museli jsme se kus vrátit. Ale zase jsme viděli pávy. :-) Osobáky si udělal i zbytek naší posádky (Zdeněk a Markéta) a tak vládla v autě cestou zpět veselá nálada a za odměnu jsme se stavili na zmrzlinu v Konecchlumí.