Týden 10. - 16. 6. - Další běžecká hospoda :-)

V pondělí jsem vyběhl. Běžel jsem do OBI pro rukolu, ale tu nakonec stejně neměli. Po pauze jsem plánoval běžet pomalu, ale moc se mi to nepovedlo a těch 6 kilometrů bylo tempem 4:40. Taky to pak bylo druhý den znát.

V úterý jsem byl na bajku v Jizerkách. Nejdřív dlouhé stoupání z Oldřichova, pak kousek přes kraj Jizerek a dolů do Liberce. Akorát se mi povedl trapas, když jsem potkal kamarády, kteří měli loni svatbu a říkal, že brácha s manželkou budou mít taky termín. No a ona jaksi těhotná není. :-o

pracant

 

 

Večer jsme byli s kamarádkami a kamarádem plavat, pak na pizze, v baru a spát jsem šel asi v půl třetí. Sélaví :) Tak jako v úterý jsem se dlouho nenasmál. :) A nebylo to díky alkoholu. Prostě jsme si notovali a hláška stíhala hlášku. Nechyběla ani snaha o ukázku sebeobrany, na kterou se obránkyně s útočníkem asi čtvrt hodiny připravovala a pak z toho nic nebylo. :-D

Ve středu jsem volně (5:40) klusl kolem přehrady a jinak volno. Kotník dobrý a zadek bolel jen trochu. Čtvrtek volno. Jel jsem do Prahy na běžeckou hospodu (takový trochu chlastací týden :) a hospoda se opět vydařila.

Ještě před ní jsem ale navštívil Jitku (máma v běhu), protože ona by se s malou do hospody nedostala a museli jsme probrat sedmistovky. Nebudu skrývat, že mě to na pískovišti bavilo. :)

Jitčina placka na batohu :)

Spal jsem u Honzy 12 a oba jsme se těšili na ranní výběh s Deri. Kupodivu mě při něm skoro nic nebolelo a přičítám to pozitivnímu myšlení a Honzovým krásným (prostříhaným :-)) trailům v Prokopáku. Chtěl jsem to o kousek prodloužit, ale Honza byl nekompromisní. I tak to bylo skoro 14 kilometrů a cerstou pět jsem se nadýchal pylu z akátů tak, tak jsem pak nemohl dýchat nosem a skoro tedy ani jíst. :) A zase jsem do Honzy hučel, aby přestal s tím nazýváním se ultra začátečníkem a tím děsil skutečné začátečníky. Zabralo to, hnedle byl venku příspěvek [odkaz]. :-))

V pátek jsem si taky vyzvedl kolo ze servisu s novým řetězem a kazetou a musím říct, že byla velká chyba chtít tenkrát silničku na Campě (sada Campagnolo x Shimano). Chtěl jsem to kvůli schovaným bowdenům, ale náhradní díly jsou i dvakrát dražší.

Na sobotu byl domluvena společná vyjížďka s trenérem, tak jsem aspoň projel kazetu a řetěz. Jelikož jsem to potřeboval rychle, nemohl jsem čekat na stejnou kazetu, jako jsem měl původně (12-25)  tak tam mám 12-27) To už jsou v kombinaci s kompakty skoro dětské převody, ale jede se mi na tom dobře. Nemusím totiž tolik řadit vepředu. Když jsem přijel na sraz a viděl, kolik má Michal pití, říkám mu, že mám klidový režim a podle toho pití to vypadá na dvoustovku. On na to, že to bude klidná dvoustovka. :D Nakonec to bylo jen 150 km. :) Od Görlitz jsem měl náběh na křeče (jak teď skoro nic neděláím, tak ni nesypu), ale dojel jsem v pohodě. Občas jsem protáhnul a snažil se hodně točit. Od Žitavy začal bolet vaz v pravém kotníku a tak tak jsem to dojel, ale druhý den po bolesti ani stopa. Na zpáteční cestě jsem si dal v Chotyni větrník a kofolu. To bylo blaho. :)

Večer jsem šel ještě utopit vlka a vyklepat pavouky z neoprenu. Plaval jsem jen chvilku, ale bylo to fajn. Voda teplá i na obličej. A od té doby, co vím, že stačí pustit si dovnitř vodu límcem a plave se hned líp, toho hojně využívám. Jen tedy po těch deštích byly všude klacky a větve.

V neděli ráno jsem lehce vyběhl, ale zase jen volně (6:25) a zadek bolel o něco víc. Ono to dotahování Michala na kole nebylo pokaždé zadarmo a cítil jsem to.

Suma sumárum - Po té první návštěvě doktorky se to zlepšilo, ale teď je to jak kdy. Od pondělí zase začnu brát léky (tak na tři dny) a uvidím. Chodím na elektroléčbu (8x 6 minut) a ta může pomoci prý až s velkým zpožděním.

Někdo si určitě řeknete, že je nerozum jezdit takové štreky na kole, ale smrdět v tomhle počasí doma prostě nejde. Procházky a výlety ve vedru nesnáším.  Na tom kole to aspoň trochu fouká. Navíc to na kole nebolí, až na pár chvilek, kdy si uvědomím, že musím zvolnit a taky zvolním. Ale když jedete ve dvou... Znáte to. :-) Kotník radila fyzioterapeutka přeběhat a když to nepomůže, tak ortopeda. Je to ta samá, co mi řekla, že nemám omezený rozsah pohybu v kotníku. Ale to mám. Stačí, když chci jít do sedu na paty a hned poznám, že jedna nohy jde dál, než ta druhá. Takže díky své mamce, která byla objednaná  k ortopedovi na začátek července a nehodí se jí to, půjdu já. Tak držte palce. :)

A co se týká přípravy na maratón, nejsem sice naplněn přílišným optimismem (počkám, co řekne ortoped), ale zase si říkám, že aspoň pomalým během a kolem potrénuji tukový metabolismus (snažím se jet jen na vodu nebo ionťák).