Týden 3. - 9. 6. - Chci léto a běhat - OBOJÍ!

Tento týden není skoro o sportu, spíš o zdraví. Berte to tedy tak, že tento blog slouží mimo jiné jako zdroj zkušeností a informací do budoucna.

V pondělí jsem naklusal k doktorce, protože pětidenní neběhání nepřineslo žádnou změnu. Potvrdila zablokované S-I spojení (kdo neví, co to je, tak koukněte na obrázek).

S-I spojení

SI spojení (křížovo - kyčelní skloubení (lat. sakro-iliakální)) je takový minimálně pohyblivý koub, spíš pakloub, který zlobí právě proto, že se v něm nic moc nehýbe. Doktorka mi předepsala Fastum gel, Diclofenac a Dimexol na noc na uvolnění svalů a pokud se to nezlepší, kontrolu v pátek a že mi napíše opichy. Taky nařídila klidový režim. Trenér psal, že klidový znamená ani procházky, tak jsem ležel doma a koukal na filmy. :) Taky jsem si udělal menší servis na kolech, měl víc času na vaření a čtení knížky.

Cestou do práce jsem se stavil v lékárně a zakoupil léčiva. Odpoledne cestou z práce už to bylo mnohem lepší a moje euforie trvala do středy, kdy jsem z příbalových letáčků zjistil, že Diclofenac i Fastum gel potlačují bolest. Na čtvrtek jsem tedy léky vysadil a začalo to zase bolet, i když i něco méně.

V pátek mi doktorka nabídla buď opichy nebo rehabilitaci. Vzal jsem rehabilitaci, protože mi přišla přírodnější. Na ty opichy jsem se jen přeptal a prý utlumí bolest a člověk se pak víc hýbe a spíš se to uvolní. Tak jsem se ptal, proč jsem tedy měl od pondělí klidový režim a ona že prý mi chůzi nezakázala. Takže když jednou za uherský rok dodržím klid (skoro) na lůžku, je to zase zbytečné. :)

Takže hned v pátek jsem vyrazil na kratší kolo ještě pořád na starém bajku. Bylo hezky a přestože to bylo relativně na pohodu, tepy byly docela vysoko. Možná to bylo zimními tretrami, které dost hřály. :)

V sobotu jsem zkusil dvoukilometrový indiánský běh v pětiprsťácích a skoro to nebolelo. To mě napsalo proto, že že doma při chození po bytě to taky nebolí - asi jiná biomechanika pohybu. Pak jsem si našel na internetu nějaké cviky na to skloubení a začal cvičit. Taky mě to mohlo napadnout dřív. No a jelikož mě to nebolí při chůzi do kopce, musel jsem vyzkoušet, co to udělá při běhu do kopce a z kopce (v normálních botech). Skoro vůbec to nebolelo. :) Ale ještě večer mě zase začal bolet kotník. Prostě si nevyberu, buď zlobí jedno nebo druhé.

Na nedělní odpoledne hlásili Norové bouřky. Tak jsem vyjel ráno. Ujedu 20 metrů a koukám, že neřadím. Tak návrat domů a upevnění lanka do přehazovačky. Ale jaksi jsem nezkontroloval celý rozsah řazení a řadilo mi to jen na 3-4 nejmenší pastorek a lehčí převody nešly. No ale to jsem zjistil až později a když už jsem byl tak daleko, tak se mi nechtělo se vracet. Jak jsem se pustil do údržby více kol najednou, tak v tom teď trochu plavu. Ale už je objednán řetěz, pláště a omotávka na Šírera a příští týden ho zase budu prohánět. Ale zpátky k vyjížďce. Zrovna jako na potvoru to byla kopcovitá trasa, ale říkal jsem si, že to stejně pojedu na pohodu, když jsem na kole dlouho neseděl. Až pod Kozákov to bylo v pohodě - menší kadence a často ze sedla, ale aspoň mě nebolel zadek. Ale kopec na Kozákov je docela výživný a nakonec jsem musel slézt a dát si přestávku. Už ani celou vahou těla se nedalo šlápnout a bolely mě nějaké svaly, co se upínají někam nad zadek. Ano ano, nebylo to moudré, ale už jsem chtěl pořádně ven a tuhle trasu jsem měl naplánovanou už dlouho. Trestem pro mě bylo to, že sjezdy byly často rozbité, kdežto výjezdy hladké. Takže příště opačně.

Kozákov 

Ke konci už mě stehna docela bolela a vedro mě zmáhalo, ale dobří lidé mi doplnili do bidonu šťávu a ještě jsem si pohladil jejich přítulného pejska. :) Večer jsem vyráběl zelňáky, ale měl jsem je moc tlusté a byly by vhodné spíš jako frisbee.

Dnes - v pondělí - jsem byla zase na fyziu a Šárka mi poradila ten kotník zkusit přeběhat. Rozsah omezený není, šlachy to spíš nebudou, tak možná něco v koubu, ale to by zase bolelo neustále. Obecně rady něco přeběhat nemám rád, ale když mi to radí fyzioterapeutka... A když to nepůjde, tak to jistí návštěva ortopeda. Takže až povolí zadek, začnu opatrně běhat a budu se řídit pocitem. Jezerní běh ale bohužel padá.

chudý příbuzný loňských tréninkových týdnů

Je to klišé, ale pravdivé. Důležité je nenechat se zdeptat a umět se radovat z maličkostí. Ale už by kurňa mohlo být hezky, abych mohl plavat v přehradě. :)