Brdská stezka 2014

Brdskou stezku jsme naplánovali tak, že si v Brdech užijeme celý víkend. Přijeli jsme v pátek a ubytovali se asi 2 km od startu v penzionu na Hladovém kopci.

Ráno jsem se vydal na start a počasí vypadalo slibně a taky vydrželo až do neděle. Během závodu sice pár kapek spadlo, ale jinak ideální počasí na závod i výlet.

Na startu už byli staří pardálové Honza 12, Pavel Z. Bubo, oba bratranci Veverkové,  Sam Straka a další známí tuzemští a zahraniční běžci. Třeba Ďuri. :) Nechyběla ani Iva s Digim, naším dvorním fotografem, který k těm našim bláznivým závodům už tak nějak patří.

U tohoto typu závodů vidím malý problém v tom, že počet závodníků se zvyšuje a počet toitoiek zůstává. Ale pronájem kadibudky na den taky není žádná láce a startovné je vskutku lidové. Ukradl jsem tedy z jedné budky kus papíru a zamířil spokojeně za vzdálený keř. Vrátil jsem se ještě spokojenější. Předstartovní nálada nebyla úplně růžová, ale kamarádi mě nenechali se mračit a tak to až do startu rychle uteklo. Dokonce jsem se šel i rozklusat, což u ultra někteří považují za plýtvání energií. :-)

IthinkBeer, Maraton Klub Kladno a přátelé

Plán byl držet se Honzy 12, zkušeného to pobíhače a uviset ho co nejdéle, popřípadě mu nenápadně utéct. :) Ale už to držení se od startu mi přišlo na ultra docela náročné, byť bych neřekl, že to bylo přepálené. Dech v pořádku a nohy úplně v pohodě. Ještě s Danem jsme vytvořili údernou trojku. Po vyběhnutí z Řitky se to do kopce trochu roztrhalo a nápadně mi ten kopec připomínal ten hnusný na Baroku. Možná jsem to měl jít pomaleji, protože píchání v boku po šesti kilometrech není úplně dobrý začátek. :-) Tak jsem nahoře zvolnil, prodýchal to, postupně kluky zase doběhl a bylo dobře. Postupně naše skupinka narostla na asi šest běžců.

zatím dobrý

Dobře to šlo jen do chvíle, kdy jsem jim kousek poodběhl a zakopl o kámen. K dobru mi budiž přičteno, že jsem nespadl když jsme byli ve skupince, ale tak, aby to všichni dobře viděli. :-)) Taky jsem pak několik kilometrů slyšel za sebou vtípky o tom, že mi to nestačí a dávám si kliky a podobně. Prostě kamarádi. :) Koleno po pádu dost bolelo, ale běžet se dalo a po chvíli už jsem o něm ani nevěděl. Elasťáky od bahna a ruce od krve jen dodaly závodu jiskru. :-D

 bahenní zábal na koleno :)

Kousek před klukama se mi běželo příjemně, protože mi dělali takové nárazníkové pásmo pro případ, že bych musel do kopce zpomalit. Propadl bych se vlastně jen na jejich úroveň. Ale to se nestalo a já jim utíkal víc a víc, až jsem to přehnal, z asfaltového seběhu ze Stožce to hnal jako šílenec a odrovnal si stehna. :-) Tam jsem se střídal s pokérovaným hubeňourem a jak jsem nemohl chytit správné tempo a chvíli byl před ním a chvíli za ním, tak se měl ptal, jestli si dávám intervaly.

Pak už jsme se přiblížili k oboře Aglaia a tam začal závod, tj. pocit, že to asi nepůjde celé tak úplně podle plánu. Začínaly mě bolet nohy. Běžel jsem s Petrem v černém, který nakonec doběhl 2 minuty po mně. Říkali jsme si, že poběžíme chvíli spolu, ale po pár kilometrech jsem nestíhal a tak jsem byl zase sám. Někde tam se kolem mě přehnal Dan a zmizel v dáli.

Asi jsem se málo občerstvoval a tak jsem se doplazil na občerstvovačku na 34. kilometru a vzal si od všecho něco. Hlavně perníček. :-) To mi docela pomohlo a trochu jsem se rozeběhl. Po chvíli mě doběhl Honza a to už mi bylo jasný, že ho tentokrát neporazím. :) No co, nevadí, příště. :D

Běžel jsem pořád sám, ale občas šel nějaký turista a někdy i povzbudil. To bylo příjemné. A taky fakt, že už byly občerstvovačky kousek od sebe. Jejich stále menší rozestupy mi přišly geniálně vymyšlené. Náladu mi kazil jen občasný prázdný obal od gelů s číslem uprostřed cesty. Dvakrát jsem viděl stejný obal a podle čísla šlo o závodníka z Německa. Tak nevím, jestli to dělají i doma, ale když už jsem chrt, co to běží pod 3:30, tak ten kousek plastu v kapse snad unesu, ne?

Na metě maratonu jsem byl nějak 3:33 - 3:36, což vzhledem k převýšení není úplně špatný, ale žádná hitparáda taky ne. :)

nelítostný souboj na posledních 200 metrech :)

Co je nováčkovská daň všichni vědí - málo pití na první závod, moc oblečení na druhý závod a podobně. Ač se nepovažuji za žádného ultra veterána, pár delších běhů už jsem uběhl a i když, nebo právě proto, že nešlo o závody, tak jsem Brdskou lehounce podcenil a nebral pár dní předem sůl jako to dělám před maratonem a podobně. A kdo seje vítr,... :-) Takže posledních cca 8 km jsem si to opravdu užíval, dával pozor, jak šlapu, abych nechytl křeč do stehna nebo lýtka a stejně jsem je měl. Někde ke konci jsem doběhl opět Petra, kterého pro změnu zlobila třísla. Tak jsem se tak různě střídali a nadávali. :-) V posledním kopci jsem mu trochu utekl, ale zase jsem v tunelu před cílem běžel nastejno s jedním dříve narozeným běžcem, kterým jsem se nechtěl nechat předběhnout. Ale nakonec jsem doběhl za ním. Nebo spíš dohopkal, protože běh to už nebyl. Doufám, že to nikdo nefotil. :D

Fotky od Digiho zde, od Buba tady. Díky oběma.

Po závodě mi pomohl Honza solnými tabletami, trochu jsem se zmátořil, pokecali jsme s těmi, co neodjeli a nebyli zrovna na jídle a šli jsme na pizzu a pak na procházku na Skalku a pak dál lesem až do Řitky a po silnici zpět.

 zámek v Mníšku

 křížová cesta

No toto!

Na druhý den jsem naplánoval výlet na Karlštejna, tj. Mníšek pod Brdy - Halouny - Třebáň - Karlštejn - Srbsko. Moc pěkný výlet. Hlavně cesty z kopce dolů. :-)) Výlet jsme zakončili pohárem. Jak jinak. :-)

 kostelík sv. Máří Magdalény

 cestou z Haloun do Třebaně

 Berounka