středa 19. srpna 2015

10 lužických sedmistovek potřetí

Týden před Sedmistovkami týden byl téměř celý odpočinkový. Kromě cvičení jsem byl jen jednou s bráchou na kole na keškách a jinak jen jednou krátce běhat. Ty kešky byly moc hezké. První série byla houbová a druhá zvířátková. Výlet jsme zakončili na Heřmanické rozhledně, lidově zvané "peniska". :-) Trochu jsem bráchu brzdil a do kopce byl za šneka, ale priorita byly Sedmistovky.

 veselá houbička



Kousla mě zmije :-)

 Heřmanická rozhledna

10 Lužických sedmistovek

Tento závod je klasika a ani jsem si letos na trať nebral foťák. Co šlo vyfotit, vyfotil jsem v minulých letech a navíc jsem nechtěl nový foťák vystavovat rozmarům počasí a potu. Minulé zápisky tady, tady a samozřejmě ještě tady. Mimochodem, na některých místech jsem na Jitku letos myslel. Třeba na Velkém Buku, kde se nenamazala nebo u Mufloní studánky, kde tak trochu umírala. Všechny sedmistovky byly krásné, ale ty s Jitkou jsou kromě toho i nezapomenutelné. Tam se mi nemohou zážitky slít a poplést mezi jednotlivými roky. Říkám si, že bych zase někdy někomu něco odvodil? :)

Letos to byla klasika. Krásné počasí, tradičně milí závodníci i pořadatelé, krásná trať a tím hlavním faktorem majícím vliv na unikátnost závodu bylo teplé počasí a moje specifická (ne)příprava. Řečí čísel: za květen naběháno díky Hrbu a Mácháči 213 km. Za červen 130 a za červenec dokonce 118 km. Jít s tímhle na Sedmistovky je trochu chucpe, ale žijeme jen jednou. :-D Útěchou mi bylo to, že několikahodinové keškovací výlety ve vedru taky tělo na takovéhle podmínky připraví.

páteční pohoda
 
Do Radvance jsem jel tentokrát autobusem, což je rychlejší a cestou z Nového Boru jsem se seznámil s nováčkem závodu Zdeňkem. Prezentace proběhla rutinně (dostali jsem každý litrovku 12° piva Klíč a malého cidera) a v chatce jsem byl právě se Zdeňkem a Ivanem, zvaným "dědek". Ten tu byl také poprvé. První noc bylo strašné dusno a když jsem pak usnul, začal Zdeněk chrápat. Když přestal chrápat, začal kokrhat kohout a pak mě ještě obtěžoval komár. :-D


Start!
Ranní šrumec klasika. Vyběhli jsme přesně v osm a už bylo teplo. Start se povedl až na druhý pokus, protože napoprvé selhala startovací pistole. Chvíli jsem běžel sám, ale za Novým Borem se vytvořila slibně vypadající skupinka. Skupinka pokračovala dál i poté, co jsem z ní odpadl. Naštěstí ne sám, ale s Pavlem, se kterým jsme běželi až pod Pěnkavčí vrch. Líbila se mi změna trasy, která byla už loni a to v Jedličné, kde se místo rovně po silnici běželo do lesa a dále po zelené turistické značce až do obce Mlýny. Tento úsek byl vždycky nekonečně asfaltový a teď sice více do kopce, ale zase o něco kratší a hlavně lesem ve stínu. Podobná změna byla cestou z Luže, kdy se tentokrát do Krompachu běželo kolem přehrady Naděje, což cestu taky hodně zpříjemnilo a nekonečná silnice do Krompachu se dala přežít.


první občerstvovačka - Jedličná

Se Studencem a Jedlovou problém nebyl, ale právě pod Pěnkavčím jsem si musel odskočit a už jsem Pavla nedohnal a to i kvůli křečím, které se i přes hojnou konzumaci hořčíku začaly čím dál častěji dostavovat. Po chvíli mě předběhl i Bubo a pár dalších borců a slibně rozběhnutý závod se změnil na snahu doběhnout, popř. dojít do cíle. Ještě cestou z Pěnkavčího vrchu na Weberberg střídalo pár kroků běhu pár kroků rozcházení křečí, ale lepšilo se to a křeče na chvíli odezněly. Cesta z občerstvovačky u Weberbergu na Luž byla pohodová a místy jsem si i prozpěvoval. Ale z Luže se do mě zase křeče trochu pustily. Cestou dolů jsem taky potkal Buba, který se předtím chvíli zotavoval na křesílku na občerstvovačce, protože mu slunce nedělalo vůbec dobře.
seběh ze Studence
Následoval seběh k přehradě Naděje, kde jsem moc pěkně zakopl a sice to vybral, ale za cenu megakřeče, že jsem z toho šoku pár desítek metrů musel jít. Cesta po silnici do Krompachu byla tradičně nekonečná a překonaná indiánským během. Jelikož jsem něbežel předchozí dva ročníky, neznal jsem novou cestu na Hvozd a tak jsem si nečekaně užil velký kus po asfaltu, nekonečné stoupání lesem, vysoké kamenné stupně a s nimi spojené poslední silné křeče a k tomu trochu bloudění navrch. Jó, kdybych poslouchal rozpravu, tak bych věděl, že na každý vrchol se jde tam a stejnou cestou zpět. :-) V cíli jsem ani neměl chuť na pivo (sic). To jsem si dal až zpátky v Radvanci po vysprchování. Pokud můj popis vypadá idylicky, tak vězte, že kromě křečí mě i píchalo pod žebry.

Výsledky první etapy

 sušárna :)

S obavami jsem očekával druhý den. Poctivě jsem zasolil, dal si BCAAčka, namazal nohy chladivou koňsku mastí, večer šel na procházku a měl jen jedno pivo. Ráno mi bylo dobře, nohy byly trochu bolavé a místa křečí zatuhlá. Kluci plašili brzy, tak jsem po oblečení a přípravě ještě vlezl do teplé postele.

Ke startu připraven. :)

start druhý den

Nohy mě sice trochu bolely, ale při běhu bylo větším problémem již tradiční píchání namožené bránice. Tohle rozběhat byl úkol číslo jedna. Docela to šlo, ale musel jsem se soustředit na hluboké dýchání do břicha. Ale nakonec jsem to rozběhal, závod si užíval a utekl i maratonci, co běžel jen neděli. Ti, co byli za mnou, byli dost daleko a ti přede mnou taky, takže to vypadalo na pohodové doběhnutí. I minule nekonečná asfaltka z pod Velkého Buku pod Klíč mi přišla letos krátká a cesta od občerstvovačky na Malý Buk jakbysmet. A mírné kopce jsem dokonce vyklusával :-). Navíc jsem objevil (škoda, že až druhý den), jak je dobrá Hanácká kyselka z Kauflandu podávaná na občerstvovačkách a pil ji hodně. Byla trochu slaná a to byla skvělá protiváha sladkého.
 těsně pod vrcholem Klíče - těžká pohoda :-)
 
Jakmile jsem seběhl ten nejprudší úsek z Klíče, doběhl jsem Pavla Fenyka a ptám se ho, za kolik to běžel v sobotu. A že prý za 8:12. Já za 8:07, tj. nesměl jsem si ho nechat utéct o více, než 4 minuty, takže konec pohody.:-) On navíc stíhal Buba, který doběhl v sobotu za ním a tak to byla taková náročná virtuální honička. Pavel mi sice utekl, ale neutíkal dost rychle, abych se ho i přes chodecké pauzy nedržel a hranice čtyř minut nepadla.

Tím jsem si zajistil místo v top ten a byl spokojený. V sobotu večer bych sice byl vděčný za nedělní doběhnutí ale víte, jak je to s tím plným a prázdným půllitrem. :) Čas byl horší, než v druhém, natožpak v prvním roce mé účasti, ale nejde asi netrénovat a zlepšovat se. :-D


pohoda v cíli

takhle čekají na pivo ve frontě ultramaratonci

I think Beer, what do you think? :)

Vzhledem ke svému skorovegaskému stravování mi bylo jasné, že mi poukázky na jídlo budou k prdu a zásoby jsem si přivezl z domova. Quinoa s tofu a zeleninou lehce chytla šmak :D, ale pořád byla výborná a poukázku na 70 Kč jsem oba dny proměnil ve tři poháry zlatavého moku, což bylo v blízkém okolí velmi ceněno. :-))

vyhlášení

radost...

 ...až na kost. :)

Závěrem pár postřehů. Chyběl Dan Orálek, protože svědčil na svatbě, ale i Ivan Šarlinger běžel neskutečně. Na Klíči nebyly ty hnusný mušky co minule. Chyběl přípitek v cíli, což mě trochu mrzelo, protože to bylo unikum tohoto závodu. Překvapilo mě, že z mladých lidí, kteří běželi jen nedělní etapu, měli skoro všichni čas horší než my, dvoudeňáci. Ve startovním balíčku jsme dostali výborné cvikovské pivo Klíč (12°). Dědek mi svoje dal a doma jsem do úterý všechno vypil. :-) Máme vy výsledcích blbě tým. Jdu napsat Hunčovi.

Výsledky: http://www.10luzickychsedmistovek.cz/vysledky-5-rocnik

9 komentářů:

  1. Ahoj Davide, hezky sepsáno. Gratuluji k umístění v "top ten". Ještě jednou díky za společný běh v sobotu.
    Ahoj
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky díky, bylo fajn běžet s někým.

      Vymazat
  2. Hezky napsáno, gratuluju k výkonu! :-) Letos jsem se rozmýšlela, zda běžet, ale nakonec jsem do toho - jak největší srab - nešla...mám za sebou Jizerskej ultratrail jakožto svůj první ultra a nějak jsem si nedovedla představit, že bych měla běžet ještě den po tom.
    Tak snad už příští rok...hranice se furt musej posouvat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusej, ale občas je fajn je trochu posunout. :-) Díky za gratulaci.:)

      Vymazat
  3. Gratuluju! :-) Ještěže máš z druhýho dne ten "náš" čas, protože i kdybys to šel pozpátku, vždycky budeš lepší :-) Až jsem se zasnila a v návalu počítačovýho hrdinství chtěla navrhnout, že si to dáme teda za rok celý, protože i ty nejsilnější zážitky je dobrý občas ještě trochu posílit, ale obávám se, že ani za rok mi dva dny mimo domov kvůli běhání neprojdou... Ale tak trochu sním o STRCu a Pradědovi, co ty na to? ;-) A do Plasů jedeš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jíťo brzdi. :-) Asi by to měl být závod, který znám a to se o STRcu ani Pradědovi říct nedá. A sedmistovky zase chci běžet na sebe. Bude to muset být zase příznivá konstelace, kdy si třeba netroufnu běžet na čas, ale budu vědět, že to zvládnu jako doprovod.

      Do Plasů nakonec jedu. :-)

      Vymazat
  4. :) gratulace ke skvelemu umisteni, top ten? Hlavne si oprav tym! :)
    No to pivo se tesim, ze v zari dame.. MSF! At to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten tym, to je nejaka nova odnoz ITB, ze joooo? :-).

      Vymazat
    2. Vtipálci. :-) Už se na tom pracuje. Martin Hunčovský to poslal dál správně, ale pak byl nějaký informační šum.

      Vymazat