SAAR Challenge

O tomto závodě jsem se dověděl díky FB skupině ITB. THX. :-D Po Baroku jsem běhu moc nedal, protože forma se musí vyležet. :) Čili kromě posilování a jednoho senzačního keškovacího dne v okolí Nového Boru, Sloupu a Cvikova jsem týden před závodem vyběhl všehovšudy jednou.

 ranní Nový Bor

cestou...

Cikánská jeskyně

přírodní divadlo ve Sloupu

Sloup z vyhlídky

 panorámata

Švédská jeskyně

cestou II...

Klíč a Luž :-)

Na závod jsem jel s dědkem (jím preferovaná přezdívka) v pátek odpoledne. Místo startu a registrace jsme našli v pohodě, ale nikdo tam nebyl. Tak jsme se jeli ubytovat do asi 400 m vzdálené ubytovny. Druhý pokus už byl úspěšný a my se odprezentovali. Pokecali s organizátorkou Martinou, jejím manželem Kubou a šli se najíst a dát si pivo na pokoj. Dědek se šel rozklusat, já na kešky. Den předem se rozklusávám jen na tratích maratonu a kratších, ale možná změním strategii. Narazil jsem na moc pěkný a tajemný zapomenutý židovský hřbitov. Spát jsme šli kolem desáté.

cpal jsem se už po cestě

židovský hřbitov

Ráno jsme se vzbudili kolem šesté a do startu byla spousta času, protože byl až v devět hodin. Pořádně jsme se najedli (já velikou krabičku rýže s ananasem a grankem) a dokonalou přípravu pomohlo dokončit kafe z termosky udělané z domova. Příště to ale nechám na ráno, protože kromě ledničky a televize jsme tam měli k dispozici i kuchyňku včetně rychlovarky. Nezapomněli jsme pořídit předstartovní fotku na které sice dědek vypadá jak retard, ale aspoň podle svých slov není poznat. A na té Cole na "Bezva tým". Venku nebylo moc teplo, tak jsme šli na start až těsně před rozpravou.

ráno před startem

Rozprava nakonec vzhledem k perfektnímu značení být nemusela, ale my, co občas bloudíme, jsme ji radši absolvovali a v při prezenci obdržené mapě kontrolovali, co a jak. Trasu jsem měl i v Garminovi, což mi na pár místech ušetřilo pár vteřin. V propozicích bylo "Start hromadný", tak jsem očekával davy, ale byli jsme tam jen my z trasy "LONG". Závodníci kratších distancí startovali později. V poklidu se odstartovalo a vyběhlo. Nebylo kam spěchat, po pár set metrech nás čekal dlouhý a prudký kopec. Většina jeho větší část šla. Nahoře se chumel běžců zase rozeběhl a už se to začalo trhat. Byl jsem někde v půlce a za žádnou cenu jsem nechtěl přepálit, takže jsem silou vůle nedobíhal skupinku přede mnou. Občas se to trochu promíchalo (třeba když nejmenovaný člen ITB šel do křoví, místo aby počkal na kopec a čůral za chůze jako já :)), ale nijak zásadně. Povedl se mi taky takový malý trapas. Volal jsem něco na závodníka přede mnou v domnění, že je to děděk, ale on nebyl. Pak jsem se mu omluvil, protože od mladšího cizího závodníka nejsou pokřiky typu "Dědku makej nebo tě doběhnu." asi nic příjemného.

 jedna fotka trati od organizátorů, další tady

Dědek byl někde vepředu, Honzu 12 jsem si taky radši nechal utéct a docela dlouho jsem běžel sám, až po nějaké době, už ani nevím kdy, jsem běžel s Mariánem. běželo se mi s ním hezky, v kopcích jsme poctivě chodili, ale nakonec jsem mu utekl. Zase jsem dlouho běžel sám, ale nevadilo mi to. Sice si rád s někým povídám a ve dvou se i lépe hlídá značení, ale krajina byla krásná a trasa členitá, takže to pěkně utíkalo. Jen do kopců moc ne. Plán držet do 30-40 km tempo kolem šesti minut na kilometr sice ze začátku dostával na frak, ale kolem toho 40. kilometru to kolem těch šesti bylo, protože větší kopce zpočátku nebyly. Kamenité stezky se ale běžet nedaly. Seběhy naopak jo a ty mě bavily. Sem tam si po závodě někdo stěžoval na kluzké kameny, ale proč proboha? Ty přece v lese bývají. Já se ve svých silničkách malinko smekl jen jednou, takže v terénních botách to musí jít samo. První dvě třetiny byly asi nejhezčí. Nejen pro trasu vedoucí lesem, loukami a hlavně mimo silnice, ale i tím, že ještě skoro nic nebolelo. :-)

 silniční vložka

s Marianem

krmítko

Poslední třetina byla až na závěrečný 4kilometrový seběh lesem do cíle převážně asfaltová. Nohy už byly zmordované, ale stále bez křečí, jen sem tam s náběhem na ně. Za vesnicí Svratka koukám, že Garmin nemá satelity. Tak chvíli čekám a nic. Nebe bez mráčku a satelit jeden. Trochu jsem to čekal, protože když Garmin naviguje a ještě zaznamenává, je otázka času, kdy klekne. Po vypnutí a zapnutí dobrý. Za Chlumětínem jsem zase věděl, kolik zhruba mi chybí do cíle. Už to moc nebylo. :) Doběhl jsem posledního závodníka trasy HALF, který byl po nemoci. Chvíli jsme spolu běželi, ale pak mi to nedalo a utekl jsem mu, aby mě nikdo nepředhonil. Ten dlouhý úsek po asfaltu sice nic moc na nohy, ale zase byl přehledný a bylo vidět, kdo je před vámi a za vámi. Za mnou byla velká mezera a přede mnou Zdeněk, se kterým jsme se naháněli před pár kilometry. Vždycky jsem ho doběhl a pak mi utekl. Asi si nechtěl povídat. :) Docela mě překvapuje a to už od Baroka, kolik jsou lidi ochotní ztratit času na občerstvovačce. Taky jí neprobíhám, v klidu se napiju, druhý kelímek třeba vezmu do ruky, do druhé banán nebo něco jiného a jdu, za chůze vypiju a pak při běhu sním zbytek. Přijde mi, že si tam někteří závodníci dělají piknik. Možná kvůli pěkné obsluze.:-) Ale to jsem nestíhal sledovat. Na některých občerstovvačkách se totiž ještě kleštičkami štípaly kontroly. Další kontroly byly v lese na místech, kde by si to nějaký kulišák mohl chtít zkrátit.

Jak jsem se blížil k cíli, kilometry byly nějaké dlouhé. Bylo to sice z kopce a po měkkém povrchu, ale konec lesa pořád nikde. Pak asfaltka, zatáčka, pěšina loukou, kolem pivovaru, přes lávku (po schodech!!! :-D), další louka a cílová rovinka. Výše zmiňovaný účestník trasy HALF mi říkal, že jsem pátý. To mi přišlo jako blbost a říkal jsem si, že jen asi od nás pět viděl, ale že jich muselo proběhnout víc. Byl jsem šestý. :-))))

V cíli milé uvítání, medajle, pusa a sednutí. Dědek už dávno v cíli s jídlem. Po chvíli jsem se prošel, pak se i vysprchoval a převlékl, al chuť na jídlo ani pivo pořád nebylo. Jen jsem poprosil o hlt piva a dostal jsem ho. Konzumaci jsem zahájil kelímkem domácí jablečno-řepové šťávy. Pak jsem si dal cizrnový guláš a pivko. Ano, čtete správně. Žádné párky nebo guláš, ale zdravé lehké pozávodní jídlo. :) Ne kachna jako opět ten samý nejmenovaný další člen ITB. :-D

Střídavě jsem chodil, seděl a ležel, až jsem si došel pro karimatku a lehl si na ni. Přitom jsme si povídali a byla pohoda. I přes vysoký počet závodníků v dalších distancích byla atmosféra rodinná. Málokdo totiž čekal na vyhlášení, které bylo v 19 hodin. Navrhovali jsme noční diskotéku, ale nesetkalo se to s velkým ohlasem. :) Byl jsem třetí v kategorii a šestý celkově. Byl jsem v kategorii 36 - 49 let, i když mi bude 36 až za 9 dní. Je to podle roku. zajímavé mi přijde to, že kdybych byl v kategorii do 35 let, taky budu třetí. Po vyhlášení se lidi rozprchli, jen organizátoři čekali na posledního závodníka. Ten měl slíbený ohňostroj jako na některých ironmanech. Ohňostroj jsme slyšeli, když jsme už na ubytovně koukali na Toma Cruise s Cameron Diaz. :)

vyhlášení

 cena

medaile :-)))

Jsme i v televizi. :-)

Druhý den jsme šli na výlet, protože by bylo škoda jet hned domů. Navštívili jsme některá místa, kde jsme běželi, pokochali se výhledy a dobře se najedli v hospodě. Z Milov jsme šli kolem Teplé na Drátenickou skálu, z ní na Milovskou skálu a jinou cestou zpět k autu.

 u pamětního kamene Radka Jaroše

na kameni

výhledy

test hůlek

 Drátenická skála

 

po trase závodu

 

 další výhledy

A támhle v dálce něco je. :-)

 Malínská skála

Takhle vypadaly kontroly v lese.

P.S. Saar je z latiny a znamená "Žďár"