COVID II

Tak je tu dokončení covidových aktivit. :)

Co mě pobavilo, byl požadavek na ukázání občanky v Penny při koupi šesti piv. Když viděla paní prodavačka rok narození, společně jsme se tomu zasmáli. :-D

30. 4. To si takhle jednou ve čtvrtek večer pracuju na zahrádce v Křečanech a píše Kája, jestli něco v pátek nepodnikneme. Měl jsem sice v plánu na pátek koloběžku, ale lidský kontakt a navíc s kamarády mi chyběl, tak jsem na to kývnul. Na dotaz, jestli běh nebo výlet jsem opatrně odpověděl, že raději výlet. Po naplánování trasy cca 25 km s viditelným těšením na prodloužení z Kájiny strany mi došlo, že v Jizerkách je ještě sníh. Tak jsem ji na to upozornil, ale v podstatě se nebylo čeho bát, maximálně budeme trochu mokří a více unavení. No sněhu bylo po pás, ale taky jsme se náramně pobavili. :-)

kousek od Poledníku

cestou na Hřebínek

stoupání na Ptačí kupy

Ptačí kupy

A takhle pěkně jsme se docela často bořili. :-)

A každého místa bez sněhu jsme si vážili.

Holubník

Hejnice

1. 5. jsem si dal malou vyjížďku z Frýdlantu přes Horní Řasnici do Nového Města pod Smrkem a přes Raspenavu zpět. Trasa to nebyla úplně nejfotogeničtější, ale aspoň jsem se po dlouhé době zase projel.

2.5. jsem se pro změnu šel proběhnout po Viničné a tempo kolem 5 min/km nebylo na skoro 15 km vůbec špatné. A na vydýchání jsem fotil "mlčí" cedule. :-)

7. 5. Další běh, tentokrát na Oldřichovský špičák, byl o poznání pomalejší. Auto jsem nechal u Šolcáku, vyběhl na Viničnou, pak nahoru k hradu, na Špičák a potom oklikou zpět k autu už skoro pořád z kopce.

na Špičáku

9. 5. Na podzim jsem si byl v obci Jezvé u České Lípy pro koňský hnůj a dlužil jsem jim pytle a konečně jsem jim je mohl jet vrátit. Autem jsem se přiblížil do České Kamenice a potom už jsem jel do kopce, do kopce a do kopce až do Kamenického Šenova, ze kterého to zase bylo dlouho z kopce po cyklostezce.

bergenie a kakosty, aneb i na koloběžce zahrádkářem :-D

15. 5  Na hodkovickou neoficiální 12 hodinovku jsem se přihlásil taky z nedostatku sociálních kontaktů. :-) Nakonec se to sešlo tak, že zrovna ten den mi dcera jedné hodné paní dopravila do Prahy spoustu trvalek z Plzeňska a bylo potřeba je rychle vyzvednout. Tak jsem si dal dvě kola 12hodinovky, což bylo necelých 80 km, potom domů, zkulturnit, dát si oběd a kafe a hurá do Prahy do Ikey a potom ještě na Zbraslav pro trvalky. Ze Zbraslavi nakonec na zahradu do Křečan. Trasa závodu byla mnohem lepší, než trasa minulých ročníků (které jsem nejel, ale posoudit můžu), kde se jelo na Ještěd a zpět. Tahle byla vlnitější a s menším provozem.

pivko v druhém kole

výsledek pražské mise

Trvalkový záhon je zatím spíš taková školka, protože v Křečanech přežijí jen nejsilnější rostliny (sucho, slimáci, hryzci, plevel). Každopádně zamulčování (tady štěpkou) a velké záhony vidím jako nezbytnost, protože metoda kytka tu a tam nemá úspěch a je vždy pohlcena plevely nebo kdoví čím. Například krásné trsy rudbeckií zmizely, zatím leze jen jedna rostlinka a to mely krásně připravený vypletý záhonek. Nicméně tady jsem optimista, protože základ tvoří denivky a vrbiny. Druhé jmenované přežily z loňska (dostal jsem od kamarádky) a tak by mohly přežít i dál. Ale je pravda, že třeba křen vysazený bod broskvoní jako prevence kadeřavosti zmizel. Záhonek je doplněn šantou, kosatci, trávami, třapatkami a nakonec koupenými jiřinami, ale jedna z nich už je totálně ožraná od slimáků.

25. 5. se konal již tradiční ručníkový event (Stopařův průvodce po galaxii). Počasí bylo rozmanité - cestou tam kroupy a déšť, cestou zpět jen déšť. Bouřce jsem utekl, ale brácha chudák ne. Jel na kole, potkali jsme se, když já už sbíhal a bouřka ho potom dostihla na hřebenovce. Ale ručník, ten se hodil, když jsem celý zmoklý vběhl do tramvaje. :-)

v tramvaji