Ostružiník a výlety s Ari

No tak mě to potkalo taky - patní ostruha. Předloni na podzim už mě pata bolela, protože jak jsem měl kondici z koloběžky, přechod na podzimní běh probíhal asi trochu zbrkle. Ale bolelo to jen trochu ráno a pak po běhu, přes den dobrý. Někde jsem vygooglil, že to je plantární fascidita, tak jsem to protahoval, masíroval míčkem a na jaře, když jsem zase začal jezdit na koloběžce, to přestalo.

Loni jako přes kopírák, jenže horší. Na běhu to bolelo víc a pak to se to zlomilo na druhém vandru, kde jsem musel první den ke konci každou chvíli protahovat. Druhý den překvapivě docela dobrý. Tak jsem napochodoval k doktorce a rentgen ukázal drobnou ostruhu na patě a úponu achillovky. Takže asi kousek od sebe. Rentgen byl na levé, pravá bolí trošku někdy taky.

Co je klíčové a předloni jsem nevěděl, je že z plantární fascitidy může ta ostruha vzniknout a většinou i vzniká. Kdybych to věděl, tak se na sport hned vyprdnu a řeším to hned. Předloni v zimě jsem dělal na zahradě podkroví, takže toho sportu moc nebylo, až potom od ledna jsem víc běhal.

Letos jsem hned po tom rentgenu přestal dělat všechno, jen jsem jednou naposledy šel na volejbal, protože bych to musel zrušit na poslední chvíli a bylo to mi blbý. Můžu na běžky a plavat. Plavání mě moc nebaví, ale až nebude sníh, nic jiného mi nezbyde. Na běžkách jsem loni stál možná jednou, ale letos jsem se docela rozjezdil. Tedy na to, jak to bylo se sněhem. :-) Ale jezdím skate a to se není na nohy úplně dobrý. Minimálně nártní kůstky cítím ještě pár dní a časem asi přejdu na klasiku s chlupama. Ale zase to bruslení v mírném sjezdu bez hůlek - to mi bude chybět.

Chodím na lasery (obvoďačka dala poukaz na ultrazvuk, ale laser je prý lepší. Ale taky si ho člověk platí sám) a do asi třetí aplikace jsem si myslel, že ten laser (ultrazvuk, rázová vlna,...) tu ostruhu nějak rozruší a ona zmizí. Prdlačku, jen to má léčit zánět, který bolí a způsobuje usazování vápníku a vznik/růst ostruhy. Je to individuální, mně to to laser spíš rozbouřil, ale doufám, že to po něm bude postupně lepší. Před lasery jsem ještě míčkoval, protahoval, posiloval a ovazoval rehabilitační páskou (díky 12!) ale bolelo to spíš víc. Ale až se to trochu uklidní, zase začnu.

Zajímavé je, že jsem ve svém okolí věděl o jednom člověku, co měl ostruhu. Teď, když na to přijde řeč, tak mi přijde, že ji má každý druhý. :-D

Co mě štve, že to bolí i na/po blbý krátký procházce se psem. Mám sice gelové vložky, ale stejně bolí. Mohl bych ještě chodit do fitka, ale to zase nejde kvůli bolavému úponu bicepsu, na který jsem zkoušel všechno včetně čínské medicíny a nějaké ezoterapie. Jo, do občanky koukám, ale ještě mi to nepřijde tak zlý. :-)

Takže si sem dám pár fotek z výletů s Ari a s Pájou a nějaké ty optimistické fotky z běžek.

zimní zelená střecha v Křečanech

Výlet na Grohmanovu výšinu (7. února)

Koupání na Šolcáku (10. února)

Výlet po Viničné na Mlaku (13. února)

Běžky s trochu modrem (14. února)

Borecké skály (16. února)

Mám ji!

kamenná růže

kamenná želva

Výlet nad Vítkov (23. února)

Den předtím jsem viděl o ostrorepech dokument a hle, byl v keši

Běžky (28. února)

Hrubá skála (3. března)

Tentokrát jsme vzali i Páju. :-D Ty předchozí dva týdny jsem totiž dobíral starou dovolenou a chodili jsme s Ari sami.

Kalich (11. března)

Tady překonává Ari s Pájou ošklivý mostek. Výšky jsou to jediné, čeho se Ari na výletech bojí. Pracujeme na tom. :) Ve městech se pak bojí autobusů, tramvají a vlastně všech velkých pohyblivých objektů. Když jsme sami bez Páji, je to super parťák, neutíká (skoro a když, tak má GPSku na obojku), drží se mě a je vděčná i za granule místo pamlsku).

Běžky (12. března)

Už v 8 ráno plné parkoviště (ale jel jsem autobusem) a cestou zpět hodně lidí. Aby ne, když bylo krásně modro. Teď jsou teploty i nahoře nad nulou a místo sněhu prší. Byla to asi moje letošní běžková labutí píseň.

kousek nad stadionem

za Krásnou Máří