Alhambra

Nevím, jestli se po třech návštěvách dá říci, že jsme si Španělsko oblíbili, ale asi ano. :-) Já jsem rád, že si můžu popovídat, i když to jsou většinou jen jednoduchá témata a Pája má zase ráda teplo. Tentokrát jsme se vydali na jih do Málagy a Granady a naším hlavním cílem byla Alhambra. Hlavním motivem, proč právě tam bylo Milanovo (tchán) přání se tam podívat. A jelikož je to největší památka UNESCO ve Španělsku, ani já jsem nebyl proti.

Nesehnali jsme letenky přímo do Granady, tak jsme to vzali do Málagy a hned z letiště autobusem do Granady. Návštěvu Alhambry jsme měli naplánovanou na následující den. Docela dlouho jsme hledali ubytování, protože byl klíč ve schránce na kód, ale ta schránka vypadala úplně jinak zavřená a jinak na fotce z Whatsupu od majitelky (otevřená). Navíc nikde nebylo žádné číslo a lomcovat dveřmi jsme nechtěli.

Druhý den ráno jsme se s předstihem vydali k pokladnám. Měli jsme vytištěné vstupenky, které se na pokladně mění na malé vstupenky s QR kódem. K tomu je potřeba doklad s číslem uvedeným při on-line objednání (OP, pas). No a jediný, kdo měl z nás tří u sebe občanku, byl Milan. :-D Já měl naštěstí řidičák a Pája zalaminovanou kopii občanky. Nakonec nás pustili, ale byly to nervy.

Varování: Pokud byste se tam někdy chtěli podívat, pozor na překupníky vstupenek (např. tady: https://alhambragranada-tickets.org/en/) Správně je to tady: https://tickets.alhambra-patronato.es/en/ Nás vůbec nenapadlo, že by se prodávaly falešné vstupenky nebo že by se s nimi obchodovalo. Když už bylo pozdě, zjistil jsem, že už za to ve Španělsku i někdo seděl, ale vesele to funguje dál.

Potom už to bylo všechno v pohodě. Do návštěvy Nasrid paláce, kde je daný čas příchodu podle vstupenky, jsme si prohlédli "nádvoří", dali si kafe a prošli trochu okolí. Krásně tam všude kvetly zmarliky Jidášovy.

Funguje to tak, že areál je přístupný volně, hlavní budovy se vstupenkou a Nasrid palác se vstupenkou na konkrétní čas. Vnitřek paláce je naprosto úžasný. Rozsah a preciznost jsou dechberoucí. Lidí ani moc nebylo, přeci jen, není ještě sezóna. I tak už něco kvetlo a všudypřítomná voda zpříjemňovala klima.

cesta k pokladně

zmarliky

kafe před prohlídkou

Po opuštění paláce jsme se ještě podívali do "koupelny" a pokračovali zahradami k Aljaferíe, což je takový letohrádek. Tam byly k vidění spíše zahrady, ale moc hezké.

Z Aljaferíi jsme zamířili do pevnosti Alcazaba, kde jsme prohlídku dokončili. Cestou sem (byla to docela túra) jsme prošli několik stánků se suvenýry a zase si dali kafe a nějakou svačinu.

Alcazaba

Třetí den jsme chtěli jet do městečka Monachil, kde měly být poblíž vodopády. Jenže zastávka nalezená v Google mapách neexistovala, řidička autobusu nás nasměrovala na zastávku, odkud tam nic nejelo a místní paní taky neporadila. Tak jsme tento plán zařízli a vrátili se do kopců poblíž Alhambry a tam si udělali okruh skoro pustinou.

Na konci "pustiny" bylo parkoviště s místy pro grilování a několik aut, takže to zase taková pustina nebyla. :-) O kousek dál jsme posvačili i my naši oblíbenou kombinaci Gaspacho a "piňakoládu" a potom už to byl jen kousek mezi olivovníky do penzionu.

Večer jsme šli na večeři do marocké restaurace. Původně jsme chtěli zkusit tajin, ale bylo hodně plno a v naší restauraci ho neměli. Ale i tak jsme si pochutnali. Poslední den v Granadě jsme navštívili El Baňuelo, tj. lázně a muzeum 

El Baňuelo

V Málaze jsme se ubytovali a vyšli si na procházku k moři na pláž Malagueta. Zbytek dne jsme courali starými uličkami.

Druhý den jsme vyšli k horní části pevnosti, potom sešli podél hradeb do centra, potkali se s Milanem, uvařili oběd, vyrazili ve třech na prohlídku pevnosti a večer zašli na paellu.

Poslední den jsme zjistili, jak nejlépe na letiště a potom jsem se podívali do muzea. Potřebovali jsme zabít čas před odjezdem na letiště a muzeum s příjemným klimatem a záchody k tomu bylo ideální.