Kola jsou doma!

Tak kola z Británie dorazila třetí den od odeslání a už se jimi kochám. :-) Musím ještě koupit nástavce na ventilky a tak zatím nebudou projetá. Ale aspoň jsem zkusil, jak bude vypadat přední na kole. Zadní bude vypadat ještě lépe, ale nechtělo se mi to jen na focení přehazovat.

Ladí bezvadně. :-)

A protože jsme si pořídili novou kuchyňskou váhu, hned jsem obě kola převážil a mají 590 a 1059 gramů. Soupeři, těšte se!!! :-D

Týden 4. - 10.4.

Jak jsem avízoval v reportu z minulého týdne, tento týden měl být oddechový před desítkou v Nymburku. A taky byl.

V pondělí jen sauna bez volejbalu. V úterý hypoxické plavání a packy, odpoledne pak 66 kilometrů na silnici s aeropřilbou. Ne, že bych s ní chtěl machrovat, byla to jen nezbytná zkouška vybavení před závodem.

Ve středu kilometrové úseky na dráze takto: 3:53/160, 3:48/165, 3:48/165, 3:51/166 a 3:48/167 Těšil jsem se na pochalu od trenéra, ale protože měl Jirka Večerka stejný plán a chrtil to asi o 15 vteřin na kilák rychleji, tak byly mé výkony trenérem přehlédnuty a na pochylu jsem si musel počkat až do neděle a ještě pro ni jet do nymburka. :-)) Večer ještě sauna.

Ve čtvrtek poprvé letos v krátkém 61 kilometrů na kole přes Ještěd a cestou dolů jsem jel tak nejvíc 20km/h, protože foukalo jako blázen. Cestou zpět proti větru skoro krokem a chvílemi byl jsem rád, že se udržím na silnici. A to chci ještě shodit. :-D

V pátek ráno plavčo s motivem: 500-400-300-200-100/mezi 10 výdechů v časech: 9:38, 7:45, 5:52, 3:54 a 1:54. Plavalo se mi docela dobře.

Na sobotu jsem si se Zuzkou naplánovali výlet na kolo do okolí Hrádku, ale pořád foukalo a bylo kolem 8°C, tak jsme velebili byt, uklízeli a nakupovali v OBI. Na kolo jsem jel až odpoledne a pro změnu na mtb projet si po zimě trasu Vendelín Cupu. Ten okruh mě baví čím dál víc a myslím, že si to ještě párkrát projedu a objevím tam i nějaký ten skoček. Nemělo cenu o tom psát zvlášť, ale pořídil jsem si mini blatník na přední kolo a je to skvělá věc. Když totiž člověk jede blátem a pak vjede na silnici, tak mu to bláto nalítá do očí a do pusy, případně do hlavového složení. Ale s tím je díky blatníčku konec. :-)

blatníček Bender Fender

Hned po kole jsem vyrazil na krátký běh na rozhýbání nohou před závodem a pak ještě do sauny. V neděli jsem se vydal do Nymburka vylepšit si osobák a o tom píšu jinde.

Běh Lipovou Alejí aneb Konečně běžcem

Před tímhle závodem jsem byl nervózní jako už dlouho ne. Důvodem byla nejspíš magická hranice 40 minut, kterou jsem chtěl překročit a kdybych to nedokázal, tak bych byl zklamaný jak já, tak i můj trenér.

Ale vědel jsem, že těch 16 vteřin od Českobrodské desítky stáhnout prostě musím. Snažil jsem se kopírovat předzávodní přípravu z Brodu a to jak klasickým rozběhnutím den předem, tak i konzumací takového jídla, které se snadno tráví a nezpůsobuje trauma hledání záchodu před startem. Tohle všechno už bych sice měl mít zmáklé, ale znám spoustu případů, kdy zkušení sportovci udělají začátečnickou chybu a tomu jsem se chtěl vyhnout. V Brodu jsem taky použil gel asi dvacet minut před startem a tak jsem to aplikoval zase. Jediným selháním v Nymburku nakonec bylo zapomenutí ručníku. :-)

Tímto bych chtěl moc poděkovat Mílovi Kozákovi za roli vodiče. Od startu jsem sice vypálil jako kanec z bukvic, ale pak jsem to srovnal na cca 3:55 a někde na druhém kilometru mě Míla doběhl a já se za něj zařadil. Postupně se vytvořila taková menší skupinka a když mě od 4. kilometru začala bolet bránice, tak jsem na ni pomalu ztrácel. Ale pořád mi poskytovala proti větru jistou výhodu.

K tomu jen krátké vysvětlení. Ve středu na dráze jsem si uvědomil, že jsem do té doby v tréninku i na závodech nedýchal do břicha, ale do vrchní části plic. V tu středu jsem poslední cca 400m úseků dobíhal s dýcháním do břicha a přišlo mi to efektivnější. Tak jsem na závodě dýchal taky tak. Jenže tělo na to nebylo připraveno a tak mě od toho 4. kilometru bolela bránice čím dál víc a měl jsem i chuť to zabalit, ale pořád jsem věřil tomu, že to pod 40 dám.

Od 5. kilometru jsem běžel cca 10 metrů za Mílovou skupinkou a vzdálenost se zvyšovala až po cca 30 metrů v cílovém okruhu. Takže třetí kolo bylo hodně na morál, ale stálo to za to. :-)
Naštěstí jsem si na prvních třech kilometrech vytvořil asi půlminutovou rezervu, takže ke konci bylo z čeho kompenzovat zpomalení nad 4 minuty na kilometr. V posledních desítkách metrů mě předběhl běžec v zeleném, chviličku jsem s ním držel krok, ale pak jsem ho nechal běžet. Ale protože nezrychloval, tak jsem to ještě zkusil a přesprintoval ho do cíle. Ale musel jsem dělat šílené ksichty, protože jsem za sebou pak slyšel smích. :-)

finiš

Časy po kilometru: 3:41, 3:48, 3:53, 3:54, 3:54, 3:55 (6.+7. km), 4:05, 4:07, 3:56

O této desítce kolují zvěsti, že je kratší, ale Polar mi naměřil 9,98km, takže i kdyby to bylo o pár metrů kratší, o nic nejde a osobák platí. :) Je zde sice rovina, ale o trati chráněné před větrem, kterou hlásil komentátor, jsme si mohli nechat jen zdát.

Poznámka pro běžce, kterých se nějak dotýká titulek článku: Ne, že bych nepovažoval za běžce někoho, kdo nedá desítku pod 40 minut. To je jen takové sportovní motivační popichování.

Týden 28.3. - 3.4.

Tento týden začal opět volným pondělím, kdy jsem byl jen v sauně a na volejbale. Když jsme hráli ve třech, tak mi to šlo o něco hůř než minule, ale pak ve dvou zase o něco líp. Ale v kolektivních sportech asi už nikdy nevyniknu. :)

Úterní ráno bylo nějaké smolné. Nejdřív jsem zjistil, že jsem si zapomněl permanentku do bazénu. Ale šatnářky mě znají, tak to nevadilo. Pak jsem zjistil, že nemám plavky, ale šatnářky mají náhradní na půjčení, tak to taky nevadilo. Pak se mi rozpojily brejličky, ale povedlo se mi je dát zase dohromady. Tak nakonec bohužel nebyla žádná výmluva a musel jsem do vody. :-) Motivem byly dvě osmistovky a časy bída - 15:48 a 16:13. Utěšuje mě aspoň to, že jsem musel kličkovat mezi lidmi a jinak by byly časy lepší. Odpoledne jsem dal na kole 60km částečně v kopcích a projel to trochu za Ještědem. Je tam bezvadný nový asfalt a tak to jelo samo.

Ve středu ráno pět kilometrových úseků kolem přehrady v tempu: 4:01, 4:02, 4:08, 4:00 a 4:12. Mělo to být po 4:00, ale nějak se nezadařilo. Ale doma nesmím říkat, že to bylo pomalu, protože pak dostanu vynadáno, že si dělám legraci z pomalejších běžců. :-))

Ve čtvrtek odpoledne jsem jel skoro stejnou trasu jako v úterý, jen jsem ji prodloužil o dva rovinaté úseky a hlavně jsem to jel už na Kuotce. Až na drobné problémy se mi jelo dobře. Více o článek níže. Už se ale nemůžu dočkat nových kol.

Páteční plavání se taky nevydařilo úplně podle plánu. Tři třístovky po 5:37, 5:50 a 5:51 byly dobré, ale pak jsem místo šesti 150m úseků s packami zvládl jen tři. Už při třetím mě hodně bolely ohýbače prstů na pravé ruce a nešlo s tím provést korektně záběr a než to jen tak šmrdlat, to jsem radši skončil dříve.

Protože bylo moje pozadí po čtvrteční vyjížďce na Kuotě trochu indisponováno, jel jsem radši místo silnice mtb. A protože se na bike-foru už psalo, že je singltrek pod Smrkem bez sněhu, vyrazil jsem tam. Poprvé jsem ho projížděl opatrně, protože sem tam byl nějaký uvolněný kámen a taky jsem už trochu pozapomněl, co kde číhá za záludnosti, ale při druhém projetí jsem si i trochu zaskákal. Ale opravdu jen trochu, protože po kopečku, který může sloužit jako skokánek, většinou následuje zatáčka a skok do stromu není moje oblíbená disciplína. To jen na silničce. :-D Taky bylo chybou brát si blatník, protože když šel zadní tlumič hodně do zdvihu, škrtalo o blatník zadní kolo a vydávalo to hrozné zvuky. Tak jsem ho po prvním kole schoval k pařezu a zaházel listím. V druhém kole jsem ve stoupání na asfaltu předjel jezdce Cervelo Test teamu Multivan Meridy (podle dresů) na hardtailech. Měl bych z toho i radost, ale bylo jim asi 14 let. Večer jsem ještě zaskočil do sauny.

Na nedělním cyklovýletě

Na neděli jsem si se Zuzkou naplánovali kratší cyklovýlet a tak jsem byl běhat hned ráno. Místo přehrady jsem zvolil dráhu na stadionu. Je to tam o něco dál, ale je tam zase absolutní rovina a časy mají tedy lepší vypovídací hodnotu. V plánu byly 4 dvoukilometrové úseky po 4:10 a časy byly takovéto: 4:06, 4:06, 4:04 a 4:08. Doma sprcha, Regener a šup na kolo. Byl to takový správný mastňácký cyklovýlet, kdy jsme víc snědli, než spálili. :-) Ale nohy zpočátku fakt moc nejely. Po cca 10 kilometrech jsme dali svačinovou přestávku, pak jsme dojeli do Radimovic, tam jsme si dali nanuka a pak jsme se cestou zpátky ještě stavili na oběd v Hodkovicích Na křižovatce. Na poprvé to bylo moc pěkné, ale příště dáme víc.


Takže duben myslím začal dobře. Teď ještě to prodat v Nymburku. Takže tento týden opět odpočinkovější a žádné blbnutí nad plán. :-)

Kuota - první jízda

Úplně první jízda to sice nebyla, protože jsem už ladil posed dvakrát na trenažéru, ale to jsem si vůbec neužil. Když mě v úterý doprovázel chvíli neznámý cyklista na Fondriestu, tak jsem si řekl, že už nadešel čas Kuotku poprvé vyvenčit.

Ráno jsem si pěkně všechno nachystal, abych mohl po příchodu z práce co nejdřív vyrazit a odpoledne samozřejmě pršelo. Ale naštěstí jen malinko a hlavně byly mraky nad Libercem, ale za Ještědem ne. Abych měl srovnání se Šírerem, naplánoval jsem si stejnou trasu jako v úterý, jen s malým prodloužením. Trochu jsem se bál toho, že můj zadek po delší době pozná středověk, ale doufal jsem, že když to bylo napoprvé na trenažéru ok, tak bude i dnes. A naštěstí bylo. Ze začátku jízdy mi přišlo, že mě sedlo nutí dávat kolena víc od sebe, ale pak už to bylo dobré. Tohle sedlo má sice výborně řešenou "špičku", ale nemá díru, takže musí člověk časteji chodit ze sedla, jinak sedí v mokru. Taky byla chyba nedat omotávku rovnou. Takže se mi ruce trochu smekaly a nebylo to ono. Taky se mi občas při jízdě ze sedla povedlo kopnout kolenem o loketní opěrku. To budu muset taky doladit.

Pohled z Křižan.

Co se týká přechodu z Campagnola (Mirage) na Shimano (Ultegra), nemám s tím větší problémy. Při držení za páky mi trošku vadí výstupek mechanismu řazení z jejich spodní strany a trochu to, že brzda se při brždění hýbe i do strany. Ale za pár vyjížděk o tom asi ani nebudu vědět. Naopak mi vyhovuje pohyb přesmykače bez mezipolohy.

Krasavice :-)

Zpestřením jízdy byla i hrající hrazda. Každá její část má po dvou otvorech pro vedení bowdenů a když zafoukal vítr a nebyl jsem zrovna v aero posedu, tak to pěkně hrálo. Někdy i trojhlasně. :-)

Jinak srovnání dopadlo takto:

Šírer (úterý): 60,6km, 2:30, tj. průměr 24,22 km/h, převýšení 770m
Kuota (čtvrtek: 91,9km, 3:32, tj. průměr 25,97 km/h, převýšení 960m

Tepovku jsem v úterý neměřil, rep. měřil, ale ukazovala nesmysly. Dnes byla 127. Pocitově bylo úsilí podobné. Není to tak jednoznačné, mohly hrát roli i další faktory. Např. v úterý jsem si nevzal kontaktní čočky a to pak musím víz zvedat hlavu, abych viděl před sebe a tím pádem mám větší odpor. Taky mohl jinak foukat vítr. Ale hlavní je, že se na Kuotě v aero posedu cítím pohodlně a vydržím v něm déle i mimo závod, i když "nemusím".

21. -27. 3. - For Bikes

Tak tu máme, nečekaně :), zhodnocení dalšího týdne. Po odpočinkovém týdnu jsem do toho zase trochu šlápl. Počasí se umoudřilo a tak se dalo i něco najet na kole.

V pondělí jsem neměl klasické volno, ale byl jsem na volejbale s bývalými kolegy. Na badminton bych ve volném dni nešel, ale u volejbalu se jen stojí, pak trochu hraje, pak zase stojí a tak pořád dokola. Ale to jsem si říkal před ním. Jenže jsme byli tři na tři a tak to zase takové leháro nebylo. Byla to hodina a padesát minut, ale mám to zapsáno jako nulu, aby zase neměl Šewy řeči. :-D

V úterý ráno jsem klasicky naběhl do bazénu a motiv 2x400K/mezi 30" a 4x200KPACmezi 30" mi po tom volejbale dělal trochu problémy (namožené šlachy), ale nějak jsem to odplácal (7:39, 7:46; 3:36, 3:45, 3:44, 3:48) Večer jsem jel projet bika, protože se mi konečně podařilo předělat kola na bezdušovou variantu a ta se má po dokončené montáži aspoň 30km projet. Povedlo se mi to se sadou od Rubeny a tmelem NoTubes. Výrobce sice doporučuje kit od DT Swiss, ale to jen proto, že ráfky jsou DT Swiss a ruka ruku myje. Zkusil jsem zase vyjet Ovčí horu a tentokrát jsem se dostal nejdále ze všech pokusů, ale celou ji asi hned tak nevyjedu, protože se pak zvedá ještě víc. Možná kdybych si dal na řidítka takovou tu brašnu se závažím, tak pak jo. :-)

Ve středu jsem měl pořád tuhé lýtko ze závodu, ale plán je plán a tak jsem běhal trojky okolo přehrady a plán byl dát je po 4:10, ale to se mi povedla jen ta první (4:09) a druhou jsem bežel o dost pomaleji(4:16) a ještě to bylo kratší asi o 700m. A pauzu jsem vyplnil netradičně chůzí. Fakt jsem toho měl plný kecky. Večer jsme stěhovali gauč do třetího patra a v každém patře jsem musel odpočívat, protože mě nějak po pondělku pořád neposlouchaly prsty.

Ve čtvrtek jsem vyrazil do Nového Města pod Smrkem najet nějaké kopečky a nakonec z toho bylo skoro 70km a slušné převýšení. Hodně z toho na hrazdě, ale pořád na starém kole. Ale Kuotku už brzo vytáhnu.

V pátek jsem ráno vyrazil zase na Ovčí horu, ale zase jsem vyjel jen tak daleko jako posledně. Ale pěkné skoro dvě hodinky na lačno a pořád bylo z čeho brát. Trénuju jako Štyby (taky na lačno) :-). Po práci plavčo - tentokrát zase hodně lidí a pro změnu 8 stovek a pak ještě jednou 8 stovek s packami. Ty první byly kolem 1:52 a ty druhé kolem 1:50. Pak ještě vířivka a sauna. Ale ta mi ten den nějak nesedla, tak to bylo jen 3x8 minut.

Na sobotu hlásili déšť se sněhem, ale já jsem naivně od rána čekal až vyleze sluníčko. Ale marně, tak jsem po deváté vyrazil směr Česká Lípa. Teda vzal jsem to oklikou, protože přeci nepojedu o víkendu nějakých ušmudlaných 78km :), navíc v březnu. Poprvé jsem zmokl při průjezdu okolím Českého Dubu, pak trochu u Bělé pod Bezdězem a v Lípě taky trochu pršelo. Ale zimní tretry s goretexem to jistily a pláštěnka v batohu taky. Od půlky cesty foukal vítr proti, což bylo v těch nekrytých rovinách z Bělé do České Lípy moc fajn. V Lípě jsem musel najet dva kilometry v okolí nádraží, ale první letošní stovka je v kapse. Večer prohřátí v infrasauně a nějaké to protahování a powerjóga.

V neděli jsme jeli do Prahy na For Bikes. Předtím jsem se stavil na Thajské masáži, kde jsem už jednou byl a byl jsem spokojený. Ale tentokrát mě to trochu zklamalo, protože masérka byla jako robotka a nebyla s ní žádná legrace jako s tou minulou. Ta mě aspoň naučila thajsky "Bolí, jemněji." :).

Na veletrhu jsem si chtěl kromě okouknutí novinek koupit nějaký pěkný dres na bika. Konkrétně tento, ale nedělají ho zatím v černé. Tak jsem koupil od Canardu. Atex měl zase akci kup dva a zaplať jeden, ale bohužel zimní elasťáky na lyže mi nebyly a cyklokraťasy se šlemi jsou málo vykrojené, takže bych se v nich potil a nemohl vykonávat malou potřebu bez svlečení.

no comment :)

Další výhodná koupě v podobě kouzelného náramku ztroskotala na tom, že mi pán neuměl uspokojivě vysvětlit, proč už to nevozí všichni profíci. Pár sponzorovaných tam měl na plakátu, ale to mi nestačilo, tak měl smůlu.

Jinak samá pěkná kola, pár fotek je tady.


Po návratu jsem si dal ještě jedno tempo kolem přehrady. 8 kilometrů po 4:11 nebylo ani moc náročných, i když jsem po té masáži byl jak přejetý traktorem.

A mále bych zapomněl, pořídil jsem si v Praze tajný tréninkový nástroj. A ten přiblblý náramek to není. :)

Týden 14. - 20.3. - Osobák na desítce :-)

Bušení je bušení, ale kdo neregeneruje, dopadne špatně. :-) Takže jsem po třech týdnech s větším objemem zařadil odpočinkový týden, kdy jsem plnil jen předepsaný plán a jednou ani to ne. Vyšlo to zrovna na týden s hnusným počasím a tak mě to ani ven netáhlo.

V pondělí jen sauna. Tento den je ale sauna od pěti hodin jen pro páry a já na to tak trochu zapomněl, tak to byla taková rychlovka. V úterý plavání dle plánu, tj. 3x200K/mezi 30" : 6x100K/mezi 20" : 8x50KPAC/mezi 15". Časy nic moc, ale minulý týden jsem neplaval, tak se není čemu divit.

Ve středu jsem měl běžet opět tempo 2x6km po 4:30, ale měl jsem nějaké namožené lýtko a tak jsem dal jen lehký klus 4,5km s Bárou po lesíku. Báře se to moc líbilo a mě taky. Večer zase sauna.

Ve čtvrtek padal od rána déšť se sněhem a tak jsem šel na doufám poslední spinning toto jaro. První hodinu jsem jel naplno a pak jsem ještě půl hodiny jel na půl plynu. Páteční plavání jsem ani neměřil. Bylo to deset padesátek s nádechem přes čtyři, pak deset s nádechem přes pět (mělo být na šest, ale to jsem udýchal jen první dva bazény) a nakonec deset padesátek s packami.

V sobotu jsem kromě nějakého toho protahování jen vyjel na hodinu a půl do terénu, abych dal Stumpíkovi nažrat bahna a zkusil teleskopickou sedlovku konečně v pořádné akci. Sedlovka je skvělá. Po kole jsem ještě vyběhl na klasický předzávodní běh - rozklus, 500m závodní tempo a pak výklus. Při tom vloženém úseku si vždycky říkám, že takhle teda fakt běžet 10 kilometrů nemůžu, takže je to spíš demotivační. :-)

Na závod jsem se už začal těšit. Říkal jsem si, že když nebude super čas, tak aspoň potkám zase známé tváře. Nakonec jsem nesehnal nikoho, kdo by mě vzal autem, tak jsem jel autobusem do Prahy a pak vlakem. V kempu jsem se hned převlékl a pak zjistil první změnu oproti minulým ročníkům, a to zamčené záchody. Skočil jsem tedy za chatku, ale umím si představit, že někomu, kdo by potřeboval kabinku, by to mohlo připravit krušnou chvilku. Pak jsem se šel rozklusat. Skoro všichni byli v dlouhém a já v krátkých kraťasech a mikině. Taky na mě všichni koukali. Ale zima mi nebyla a přestože bylo podle výsledovky 5°C, tak jsem se trochu zpotil. Po protažení jsem dal asi 3 rychlé useky a klusal se schovat do tepla. Asi 15 minut potom byl start, kde jsem se postavil tak přiměřeně vzhledu ostatních běžců (malí hubení přede mnou a velcí tlustí za mnou) a čekal na start.

Tentokrát jsem se oproti svému tradičnímu plánování a snaze držet tempo od začátku nechal záměrně strhnout a běžel jsem rychleji, než mělo být průměrné tempo. Za prvé to bylo z kopce a taky mám už zkušenost, že i když držím ze začátku svoje plánované tempo, stejně ke konci vadnu. Takže první kilometr byl za 3:49. Ze začátku závodu jsem se držel kousek za druhou skupinkou a ta se mi stále pomalu vzdalovala. Těsně za mnou bylo pár lidí, ale moc jsem se neohlížel a protože nepředbíhali, tak nevím kolik přesně. Druhý kilometr byl za 4:00 a pak se to začalo trochu zvedat, takže další dva byly po 4:01 a 4:07. Někde mezi 4. a 5. kilometrem jsem předběhl jednoho běžce, chvíli mě uvisel, ale pak jsem mu utekl. Poslední kilometr do obrátky byl nejpomalejší (4:10). Po obrátce už mi nějak tuhly nohy, ale bylo to z kopce a několik lidí, co se ze začátku šetřilo mě začalo předbíhat. Šestý kilometr byl za 3:57. To jsem si říkal, že to pod 40 minut nebude, ale že pod 41minut by to mělo být s přehledem. Jen nezpomalovat...

finiš

6. až 8. kilometr jsme běželi s odstupem pár metrůl asi 4 běžci spolu a jeden mi nabídl střídání, protože se předtím schovával za mnou. Ale tentokrát jsem neuvisel zase já jeho. Sedmý kilometr byl za 4:06, osmý za 4:05 a devátý za 4:04. Někde na osmém kilometru se ke mě zezadu začala nebezpečně přibližovat větší skupinka a tak jsem se ohlížel, jestli se nepřibližují moc rychle. Ke konci už mi to moc nešlo (spíš nohy než plíce a srdce) ale stejně jsem zrychlil a poslední kilometr byl za 3:58. Takže v cíli za 40:15.

S výsledkem jsem maximálně spokojený. Padl konečně můj přes dva roky starý osobák ze stejné trati (41:18). Loni jsem běžel sice Nymburk, PIM Grand Prix a Kbely, ale kvůli problémům s okosticemi jsem neměl tak naběháno jako letos a časy tomu odpovídaly. Ty problémy už jsem rozklíčoval a kdyby to někoho zajímalo, popis je na fóru běhej.com.

Po závodě ještě takový jako výklus v podobě chůze a pak už jen perník, čaj a rychle na vlak. Tentokrát jsem ani nečekal na vyhlášení, protože vlak jel asi 45minut po tom, co jsem doběhl a chtěl jsem být co nejdříve doma. Navečer jsem si šel ještě trochu zaplavat (kraul na záda a znak na záda i nohy) a pak do vířivky a sauny.

Tento týden byl tedy týdnem rekordů. Rekordně nízký počet odtrénovaných hodin, rekordní počet návštěv sauny a rekord na desítce. :-D