Aprílové běhání

Po oběhu Liberce nastal čas na oddech. Nejen kvůli tomuto jednomu běhu, ale i celkově. Za únor jsem naběhl jen 155 km a za březen 287 km. Vyběhl jsem bez výčitek všehovšudy jen dvakrát. Poprvé až ve čtvrtek, tedy tři dny bez běhu. Ale na mě Stínova špatná karma za tři dny bez běhání neplatí. :) Oddech po oběhu Liberce se hodil i proto, že se zbláznilo počasí. Takhle to vypadalo ve čtvrtek před domem.

V sobotu jsem si běh zpestřil zase jednou pěknou kanálovou keškou. :) Sice to nebylo úplně suchou nohou, ale nic hrozného to taky nebylo. A bylo tam hezky teplo. :)

V neděli jsem se vydal na průzkumný výlet do okolí přehrady Souše. Průzkumný proto, že tam budu pomáhat s jednou bojovkou a potřeboval jsem si obhlédnout terén. Sníh jsem čekal, ale ne tolik. Měl jsem si vzít sněžnice. Ale i bez nich to po hlavních cestách šlo. Jedna stopa byla už rozježděná, ta jsem ji neničil a lyžaři jezdili tou druhou stopou. Na závěr jsem si dal v hotelu Montanie pivko a kofolu a pak sešel do Desné.

Souš

dřevěná panna

 

 

výhledy

tady by se hodily sněžnice

selfik se sucharem

potok

Souš podruhé

 hotel Montanie

 

Souš potřetí

cestou do Polubného

v dáli asi Hvězda

kříž na památku železničního neštěstí

 

Viadukt

 

Riedlova hrobka v Desné

Tak a tady týden končí. Ale protože jedu tento víkend za bratrem do Bruselu a budu mít určitě spoustu zážitků a fotek, přifrcnu sem ještě pondělí. :) Před asi 14 dny mě při brouzdání po geocachingové mapě zaujala keš Poustevnická jeskyně nacházející se uprostřed bývalého vojenského prostoru Ralsko a zároveň v oboře Židlov, kde jsou zubři. Chtěl jsem si ji nechat, až bude hezké počasí, protože ke keši se musí lézt po kořenech na skálu. Ale v pondělí ráno jsem si řekl že to risknu a že tam klidně poběžím nebo pojedu ještě jednou. Začátek cesty byla klasika přes Výpřež a pak dál po turistických značkách až do Osečné. A z Osečné pořád rovně až do obory a z ní pak doprava do Mimoně.

Liberec

cesta z Výpřeže

To, že je Liberec celý bílý při pohledu zeshora je jasné. Ale jak bude na druhé straně hřebene, to jsem netušil. Doufal jsem v pohled jako na následující fotce a bylo to tak. Naplnila mě radost, že se mi hezky poběží a chytnu i nějaký ten vitamín D. :) Radost byla ale předčasná...

výhled na Ralsko

kopec Ralsko a nějaké ty brdky okolo

Osečná (pohled zpět)

příprava na důchod, chybí jen holubi

kousek za Osečnou

Kus za Osečnou u prvních skalních světniček začalo chumelit. Nejdříve jen sem tam vločka, ale pak čím dál víc. Chvílemi to téměř ustalo, ale to jen aby po chvíli začalo chumelit ještě vydatněji. V chumelenici jsem tedy doběhl až k poustevně. To už jsem byl celý mokrý. Tam jsem se na chvíli schoval, ale nemělo cenu tam zůstávat déle, protože by se do mě dala zima.

skalní světničky

zubří krmelec

u krmelce - všimněte si elegantního poprašku na hlavě :-)

poustevna co by kamenem dohodil

to je ona

pohled poustevníka :)

nezbytné foto

Cesta od poustevny byla trápení, protože jsem měl tak zasněžené brýle, že jsem přes ně skoro neviděl a minul  jsem jednu odbočku a pípání Garmina jsem taky neslyšel. Ale nezaběhl jsem si moc, jen asi 500 metrů. Taky mi byla zima na ruce, tak jsem vyzkoušel metodu kroužení pažemi a opravdu to pomáhá. Jen se to blbě dělá za běhu. Po nějaké době chumelenice ustala. Aby to nebylo tak snadné, postavil se mi do cesty plot obory. Když jsem do ní lezl, bylo to po žebříku. Tak jsem běžel podél plotu a hledal další žebřík. Ale pořád nic a tak jsem si zahrál na partyzána a plot podlezl.

 

konec chumelenice

Podlez, ale zase se narovnej. :)

 parádní lesní sněhový trail

Na silnici už to bylo kousek, ale po ní to bylo nekonečné. Usnadnil jsem si to písničkami v mobilu a kocháním se Ralskem. V Mimoni jsem měl políčeno na pár kešek, ale nakonec jsem ulovil jen jednu. Zato jsem si v místním Tescu koupil povidlové buchtičky a Colu. :) Na nádraží už to bylo jen kousek a vlak jel akorát tak, že jsem se stačil převléknout do suchého a koupit jízdenku.

konečně silnice

 Ralsko v mracích

boží muka

 

kalvárie v Mimoni

zasloužená svačina

Počasí se tedy úplně nevyvedlo, ale to jsem mohl po předchozím aprílovém týdnu čekat. Kešky jen dvě, ale zato spousta hezkých míst a výhledů. Tréninkový maraton za čtyři a půl hodiny se taky neztratí, i když s přestávkami. Je čas naplánovat další běžecký výlet. :)

P.S. Na šátek měla babka čtyři jabka jsem nezanevřel, ale po oběhu Liberce jsem ho zapomněl v batohu a objevil ho až před během a už začal žít vlastním životem. :)

Okolo Liberce II

Tahle akce byla skoro povinnost (samozřejmě, že příjemná), protože loni jsem se nezúčastnil a z vlastní blbosti jsem nedorazil ani do hospody. Letos jsem si to tedy vzal na starosti, vyhlásil anketu pro nejvhodnější termín a stejně to kvůli PIMu a Brdské stezce dopadlo tak, že jsem z Liberce celou trasu běžel jen já a nebýt Káji, která zlanařila kamarády, tak běžím snad i sám. :-o Nakonec nás tedy bylo šest, což už je dobré číslo.

Jeden z Kájiných kamarádů, který nakonec neběžel, nakreslil svou představu okoloběhu a nebyl tak úplně mimo. Jen ty blesky nakonec nebyly. Od půlky týdne jsem bedlivě sledoval předpovědi počasí a pořád blbý. Ale těsně před nedělním startem jsem koukal na meteoradar a vypadalo to, že nás dešťový mrak jen lehce lízne a pak pršet nebude. Nemohl jsem být dále od pravdy. :-D Asi to byl tím , že mělo pršet ve čtvrtek a nepršelo a mělo pršet v sobotu a nepršelo. Tak jsem tu nadílku dostali celou v neděli.

Skoro takhle to bylo, jen bez těch blesků. :-)

U auta jen lehce mrholilo, cestou  na Libereckou výšinu a dál chvíli nepadalo nic. Ale pak už v kuse déšť, mrholení, mžení a na hřebeni i náznaky krup. Ale nijak extra nám to nevadilo, jen jsme remcali. Spíš byla škoda, že jsme se nemohli kochat - a že by bylo čím. Na jedné strany bychom viděli Jizerky a na druhé Bezděz, Ralsko a možná o Trosky. Cesta ubíhala tak nějak sama, v kopcích jsme jedli a pili a občas jsem přihodil nějakou místní zajímavost. Třeba v Bedřichoveckém lese jsem uhnul k jednomu řopíku a ostatní nic, že s prý nechtějí kazit záznam kličkou. No chápete to? Prostě vzpoura. :-)

Liberecká výšina

super bahno

je vidět ho... jako loni

šest statečných

Jezdec

Sbíháme, abychom mohli vybíhat.

v čele

seběh do Radčic

už bez Pavla

Po výběhu z lesa se rozpršelo a navíc to bylo na volném prostranství, tak nám to trochu pokazilo náladu, ale transbordér nás zase rozveselil. Kousek za ním proběhla ochutnávka medvědího česneku. :) Cesta Kryštofovým údolím byla dlouhá, ale zase tam byly k vidění podstávkové domy, orloj a vůbec je to údolí celé hezké. Pak se to zvedlo a už jsme stoupali na Výpřež. Místy už byl namrzlý sníh, ale pořád se dalo popoběhnout.

Miloš

 transbordér neomrzí :-)

Kryštofovo údolí

pod viaduktem v Novině

hrníčkový plot

stoupání na Výpřež

Z Výpřeže po červené už byla sněhem pokrytá celá šířka cesty a trochu to i klouzalo. Mohli jsme to vzít po silnici, ale to by bylo mastňácké. Ze sněhových ostrůvku byla po chvíli celá sněhová cesta a my Káje záviděli hůlky. Ještě pár set metrů po kamenité cestě v posledním úseky a byli jsme tam. V recepci objevila Kája text přesně sedící na nás. :-)

a z ní na Ještěd

Blbě to klouzalo a tak blbě koukám. :-)

ještě kousek

Jsme tu!

Ještěd

text na Ještědu

Z tepla se nám nechtělo, ale zároveň jsme se těšili do restaurace na Pláně, kam to bylo co by kamenem dohodil (cca 3 km). Tam běžel Miloš napřed, protože jsem se dohodli, že nebudeme zastavovat na dlouho, abychom nevytuhli. Nakonec ale jedli všichni kromě mě. Já si dal jen pivo. Ale nevadilo mi to a sám jsem se divil, že mi na celý běh stačilo 5 dětských gelů a 3 flapjacky (+ samozřejmě BCAA a anticrampy). Gely GU i tekuté BCAA jsem si nechal na jindy. Na Pláních jsem do lahví načepoval Coca-Colu, doředil vodou a to mi stačilo až do konce. Úsek z Plání na Rašovku je vždycky delší, než si ho pamatuji a tentokrát tomu nebylo jinak. Před Rašovkou jsem ostatním řekl, že už jen dva velké kopce, ale zapomněl jsem na ten kousek ta Rašovkou. Nikdo naštěstí knedlíky ani vrabce nevyhodil a to ani při seběhu sjezdovky. Na Javorníku jsme měli 40 km a kousek před Jeřmanicemi 42,2 km a nastoupáno 1777 m. Hezky se to pamatuje. :-)

Jak malí. :-)

Malé pivo taky pivo.

boj o poslední knedlík

kocháme se výhledy

seběh sjezdovky

Ve stoupání na Císařský kámen už nám Matěj trochu utíkal a na Prosečský hřeben už i Miloš. Ale pořád jsme si byli na dohled. Poslední úsek jsem běžel s Pepou, který neměl moc naběháno a málem jsme ty tři uprchlíky ještě předběhli, protože běželi po loňské trase, která měla start a cíl trochu jinde. Na parkoviště k autu jsme doběhli v 18:04, tedy cca 9 hodin celkem. Fotky končí Císařským kamenem, kde vypověděl foťák službu a odmítal se vysouvat. Některé fotky jsou od Miloše.

záhadné sochy v lese

kopec na Císařský kámen

rozhledna Císařský kámen v plné kráse

poslední fotka před stávkou foťáku

Plánovaná hospoda vzhledem k času doběhu padla a všichni raději jeli domů do tepla. Já ještě zašel do sauny a pivo jsem si dal pak jedno doma. Jako organizátor hodnotím akci jako vydařenou, ale příště už by to fakt chtělo hezké počasí, aby se zase nepotvrdilo, že "V Liberci je to do kopce nebo prší." Nebo obojí, jak jeden zúčastníků trefně poznamenal. :-)

trasa

Nohy byly v pohodě, jen jsem chytl vlka a bolely mě trochu paty, ale druhý den už to bylo dobré. V pondělí sice nepršelo, ale včera ráno byla sněhová kalamita a odpoledne silný vítr shazoval větve ze stromů, tak si říkám, jestli to za rok neudělat v nějakém rozumnějším termínu. Potoky jsou po cestě pořád, občerstvení taky dost, takže by šel i červenec - srpen, i když to jsou zase dovolené. Ale závodů tolik není, tak by se nás mohlo sejít víc. Nebo září - babí léto? Uvidíme.