... a určitě ne naposledy. :-)
Musím říct, že
loni jsem z tohoto závodu měl větší respekt. Letos jsem podcenil přípravu a víc to bolelo. Ale taková zkušenost je taky k nezaplacení.
Když jsem vystoupil z vlaku a viděl Klíč, což je poslední kopec na trase, naskočila mi husina. Moc jsem se těšil a i přes pochybnosti jsem věřil, že opět dokončím. Tajně jsem myslel na obhajobu bramborového místa a ještě tajněji na bednu, ale když jsem viděl závodníky a slyšel, co všechno běhají, přešlo mě to, svěsil jsem ocas a zalezl do kouta. :-))
Přivítání, večeře, rozprava a hned do postele nabrat síly. Ráno jsem nemohl dospat a zdály se mi sny s katastrofickými scénáři průběhu závodu. Naštěstí se nevyplnily. Už začátek závodu byl drsnější než loni. Rozběhnuto bylo docela rychle. Snažil jsem se držet zpátky, ale moc se mi to nedařilo. Nicméně se mi běželo dobře až na Pěnkavčí vrch. I Jedlovou jsem šel, ale z kopce a po rovině jsem běžel pořád. V seběhu z Pěnkavčího už mě bolela stehna. Přeci jen, loni jsem seběhy trénoval v Alpách a měl jsem naběháno i víc v Jizerkách nahoru dolů. Letos jen 3 běhy nad 26km a jen jeden z toho v Jizerkách. Některé úseky mi přišly kratší než loni, některé naopak delší. Selektivní paměť je milosrdná. :-)
start první etapy
Na Luži přišla krize, šel jsem i z kopce, protože mě píchalo u žaludku. Buď jem to přepálil, nebo to byla vina té divné koly. Loni byla Coca-Cola, tak jsem čekal, že bude zase. Ale to je moje jediná připomínka k letočnímu ročníku. Z Luže jsem šel až na občerstvovačku a tam jsem přešel do běhu, ale začínaly bolet paty a ten seběh dolů na úroveň Krompachu byl nekonečný. Cesta do něj pak taky a navíc se ještě běží na Hvozd. No běží... :) Ale nějak jsem to uběhl a ušel a byl rád, že jsem rád. Dokonce jsem si i říkal, jestli to mám zapotřebí, ale někde vzadu v hlavě jsem věděl, že mám. :-) A druhou etapu už jsem věděl, že za rok zase přijedu.
Hvozd
Nějaké sprintování v seběhu z Hvozdu jako loni se nekonalo. Pak napít, najíst (pivo, nakládaný hermlín, obalovaný květák s hranolkami, dvojitý štrůdl se zmrlinou a šlehačkou a velká kofola :D) , osprchovat a do Radvance namazat nohy a hodit je nahoru. Trochu jsem se prospal, pak se šel najíst, na rozpravu a zase spát. Sladký to život ultramaratonce. :-) V noci jsem se budil a když jsem se blbě pohnul, dostal jsem křeč - buď do stehna nebo do chodidla. Anticrampy došly, tak jsem je suploval minerálkou. Trochu bolelo i pravé koleno (vaz), ale ráno to bylo skoro dobrý.
:-)
V neděli mě píchalo v břiše už na startu, tak jsem to rozběhl volně s Lídou, Liborem a Pavlínou. Kousek před námi běžel Míra a jakmile píchání trochu polevilo, předběhl jsem ho. V dálce jsem viděl někoho v červeném a když jsem byl blíž, poznal jsem Vilmušku. Tu jsem předběhl kousek za první občerstvovačkou za Cvikovem a tím moje předbíhání skončilo. Pak už jsem byl jen předbíhán já. :-)
První kopec byl Bouřný. Tam jsem loni v seběhu přešel na běh přeš špičky, protože mě bolely paty. Letos jsem si vzal skoro nové boty a paty vydržely mnohem déle - až na předposlední kopec (Malý Buk). Od prvního do předposledního kopce se pořadí skoro nezměnilo, jen jsem předběhl Vaška Krejzu, který startoval o hodinu dříve, aby stihl doběhnout v limitu. Běžci přede mnou mi pomalu víc a víc utíkali a naopak to za mnou mě pomalu dobíhali. Na Malém Buku jsem maličko kufroval a to mě předběhla Lída. Pak pod ním i Vilmuška. Malý Buk je pro mně asi nejhorší kopec, protože se běží z občerstvovačky jen na něj a zpět a je to nekonečné. A když běžíte závod poprvé a na občerstvovačce vám řeknou: "Za chvilku se zase uvidíme.", je to pak perné. :-) Ještě, že jsem trasu znal.
jakýsi kopec v dáli (možná Velký Buk)
Lída
pod Velkým Bukem
někde v lese
cesta na Malý Buk
Vilma jde na Klíč :)
výhled z Klíče
sadomaso schody z Klíče dolů
Vilmy jsem se pod kopcem ptal, jestli radši běží sama nebo s někým a prý sama. Ale stejně jsme běželi kousek za sebou na Klíč už jsme šli spolu. Z něj taky a utekl jsem jí až pod Klíčem, když nás doběhla Pavlína Procházková. Prý není závodní typ, ale v cíli se radovala z mého skalpu za ten den. :-) Pavlína je bezva spoluběžec. Povídá si a usmívá se. Shodli jsme se, že je lepší neběžet vůbec, než na Brufeny a že si játra budeme raději šetřit na pozávodní párty. :-)) Běželi jsme spolu až za Nový Bor a tam mi utekla. Nebo spíš jsem já zpomalil, protože mě zase začalo píchat. Ale to už bylo do cíle jen kousek a tak jsem i chodil. Ale jakmile jsem viděl blížící se červené triko, tak jsem chodit přestal. :-)
ultra lesní opálení (smývatelné)
V cíli opět voda, sekt a pak zcivilizovat a na jídlo. Tentokrát jen pivo, smažené olomoucké syrečky a kofola. Následovalo vyhlášení a po něm hned domů. Příští rok to vidím i na afterparty. Vezmu si vozejček. :-)Nejvíc bolí stehna. Koleno trochu bolelo jen pravé, ale jinak dobrý a mám několik puchýřů, ale taky nic hrozného. Lýtka mě bolela až v pondělí. No a záda od půlky první etapy a druhý den taky nějak ke konci. Vždycky jsem se protáhl a bylo to dobré. Příští rok možná povede první etapa opačně, aby se dalo hned po doběhu začít s regeneračními procedurami (pivo, buřty :). Necháme se překvapit.
K běhu přes špičky. Bylo to sice v botách s tlumením na patě těžší, ale jakmile jsem na něj přešel, přestaly mě bolet nejen paty, ale i stehna z otřesů. Z běžců, co tam byli běhali klasicky přes patu tak dva. Ona ta dlouhá vzdálenost jinak ty nohy asi oddělá. :-) A Láďa Gášek, který to loni běžel v Minimusech, které měl podle svých slov velmi krátce, dvakrát kuforval a byl myslím poslední, doběh tentokrát na čele a to běžel v sobotu v pětiprsťákách. Běžel v nich i další ultra a MUM. V neděli už vzhledem ke kamenitému terénu zase v Minimusech. Nechápu. :-)
Garmin
první a
druhá etapa. Moje neprotříděné fotky
zde a fotky od Dana Orálka
tady.