Žádné výrazné zlepšení s patou není. Chození po Granadě a Malaze po tvrdém tomu moc nepomohlo, ale ta rázová vlna možná funguje. Rozhodně se dá dobře jezdit na koloběžce, ale musím se odrážet zlehka. Tak by to i mělo být - zlehka a s větší frekvencí, ale to je zase makačka. Já se raději odrážím silněji a méně často. Aby se člověk mohl odrážet často, musí zvedat koleno (a nepouštět tedy nohu zbytečně dopředu) a to už je potom takové moc závodní pojetí. :-D
Kilometráž tedy postupně zvyšuji a v kombinaci s výlety sleduji, co to udělá. Horší jsou ty výlety, na koloběžce přeci jen na patu člověk nedopadá. Tam to bolí jen při klasické výměně nohou na stupátku.
Cesta na zahradu do Frýdlantu je na koloběžku ideální, protože se dá ujet od 25 až do cca 50 km, podle délky "prodlužky".
Poprvé jsem tam vezl řízky komulí.
Podruhé sadbu brambor a domů narcisy do vázy. Chtěl jsem se stavit u tetřeva na jídlo, ale bylo zavřeno. Ale vtipně. :-)
Potřetí přeházet část kompostu, to jsem vzal přes Hrádek a Polsko. Polští řidiči mě mile překvapili svou ohleduplností při předjíždění.
A zatím naposledy jen tak něco málo vysít a to je bez fotky, protože to bylo krátké.
Mezi krátkými koloběžkami jsem s Pájou výletoval a pak jsem nevěděl, jestli mě bolí pata z koloběžky nebo z výletu. :-D
Byli jsme na výletě za Ještědem (s Mílou).
Na Páji narozeniny jsme se jeli projít na Viničnou a protože byla mlha, bylo tam nádherně.
Také na Drábovně.
Na vodopádech u Mlaky.
A taky jsme se po dlouhé době spolu podívali na zahradu do Křečan. Jeli jsme tam v neděli a cestou jsme se chtěli s Ari projít, aby potom nechtěla utíkat ze zahrady. Ale byla kosa a tak jsem to odpískali a zahřáli se u kamen.
Druhý den jsme šli na výlet, tentokrát z parkoviště za Doubicí (kde jsem se nejdřív nacpali) smutným lesem na Tokáň a potom hezkou cestou po žluté zpět.
Ale ještě před výletem jsem se jel projet na koloběžce "kolem komína".
Kromě toho proběhl výlet s kolegy z práce, ze kterého se ale postupně skoro všichni přihlášení odhlásili a kdybychom nepřemluvili Ondru aspoň na část, tak jdeme s Jitkou sami. Tentokrát Jizerky. Výlet byl poměrně dlouhý a ke konci už jsme skuhrali. Já s patou a Jitka s kolenem. :-D
I "nezahradní" koloběžkové výlety byly. První v okolí Křečan. narazil jsem ale na zákaz vjezdu kvůli nebezpečí pádu stromů, tak jsem to otočil. Navíc to bylo druhý den po rázové vlně a tak pata trochu bolela.
Druhý výlet už byl delší a to do do Velkého Grunova na miniarboretum. Cílem bylo i navštívit zatím nenavštívené čtverečky do Statshunters, což měl přivedlo nedřív mezi koně do ohrady a potom mimo cestu do lesa a kus jsem musel tlačit po kraji pole. Ale čtverečky mám. :-D
A taky proběhl mnou organizovaný koloběžkový výlet do pivovaru Kocour. Miniporcí grilovaného hermelínu za vysokou cenu si u mě zavařili, ale jinak byl výlet skvělý. Na startu v Liberci pod mostem jsme byli dva - Jana ("moje" Jana z běhání :-)) a já. V Hrádku nás odchytl Uwe, se kterým jsme si potom povídal česko-německo-anglicky, ale jen dvě slova jsme si museli přeložit.
V Hainewalde se přidala Eva, Gábina a Honza. Eva měla půjčenou elektrokoloběžku, tak nám malinko ujížděla, ale potom už koloběžka nemohla a bylo to ok. :-) Z pivovaru jsme jeli chvíli společně, potom se oddělil Uwe a chvíli potom Eva zjistila, že někde u stánku se zmrzlinou u pivovaru zapomněla batoh. Tak zase zpět a do toho mírný deštík. Batoh se našel, ale trojice Honza, Gabča a Eva už s námi nejeli a počkali na vlak. Takže zase s Janou sami. Řekli jsme si, že pojedeme, dokud nám to pojede (Jana byla jetá po maratónu) a v cukrárně Liebe v Großschönau jsme si dali štrudl a cappuccino. Nakonec jsme jeli z Hainewalde a měli v nohách okolo 80 km.
A poslední koloběžkový výlet, opět spojený s lovem Statshunters, tedy opět trochu lesem neexistující cestou a podobně, měl dát 100 km. Povedlo se, ale nějak jsem podcenil výživu - trasa byla po čtverečkách ale ne po obcích s obchody. :-D
Také jsem testoval nové pouzdro na mobil (Decathlon). Do starého, kam se telefon musel zasunout už se vešel tak tak a manipulace nebyla příjemná. Navíc bych musel telefon před a po vyjížďce přendávat do jiného pouzdra, které používám běžně. Tak jsem pořídil vyklápěcí, u kterého ale zase není přístup k bočním tlačítkům. Takže jsem musel vypínání obrazovky pořešit plovoucím tlačítkem. Pouzdro drží dobře (někdo u vývoje používal hlavu), protože jsou použity stahovací pásky a ještě guma proti prokluzování.
Také jsem testoval novou funkcionalitu mých Coros Pace 2, do kterých byla přidána možnost navigace po trase. Samotná navigace je trochu zmatená (je tam jedna šipka, která ukazuje kdoví kam), ale celkově to funguje výborně. Před křižovatkou nebo na ní přepnu na trasu a vidím, kam mám odbočit (mobil jsem kvůli tomu musel použít jen dvakrát) a jinak mám klasickou obrazovku se vzdáleností, časem atd., kde je šipka, která ukazuje směr trasy. Ta většinou ukazuje nahoru, tj. jedu správně. Nebo mírně doprava, pokud mám zatočit doprava. Nechybí ani upozornění na sjetí z trasy, které přepne na navigační obrazovku. Citlivost je nastavena akorát. Při sjetí z trasy je ukazována spojnice k původní trase. Ještě je tam další obrazovka s výškovým profilem, vaší pozici na trase a nastoupanými/zbývajícími výškovými metry).
Cílem byly tyto čtverečky:
pomněnkovec i pomněnky mi jdou pod rododendronem
