neděle 26. dubna 2015

První Jizerky

Kotník střídavě zataženo a záda taky žádné zlepšení. Chabrus no. :) S kotníkem jdu v úterý k ortopedovi a záda se snad taky brzo dají do kupy. Už jsem s nimi jednou byl u fyzioterapeuta a den dobrý a pak zase blbý. Něco dělám špatně a musím příjít na to, co to je. Tak jsem si dal v úterý a ve středu oraz a šel jen v úterý na kešku. Ale na jakou! Zase na kanálovku s pavouky, strašidlem a hadími kůžemi. :-)

vstup

světlo na konci tunelu

s pavoukem

hadí kůže

Běhat jsem byl zase ve čtvrtek, ale to se taky moc nepovedlo, protože bylo už teplo a sice jsem běžel kolem studánky, ale ta byla po čtyřech kilometrech a pak už nic. Po 12 kilometrech jsem směřoval domů, ale protože jsem vynechal úterý, říkal jsem si, že ještě natočím něco kolem přehrady a domů jsem doběhl vyprahlej jak brus. :) Příště beru drobný na pivo. V pátek jsem šel na kešky zase a potkal jsem jezevce. :-)

jezevec :-)

Na sobotu jsem si konečně naplánoval svou IS trasu. Jak jinak než přes Jizerky. Ale bylo tam moc ale. V pátek jsem koukl na stránky Intersportu a nic mě tam úplně neoslovilo, ale řekl jsem si, že to i tak zaběhnu, když už jsem to vymyslel

Do Janova jsem jel autobusem a od nádraží byly hlášeny všechny stanice. Ale pak dlouho nic a najednou cedule Bedřichov. Tak jsem se kousek vrátil, stejně to bylo z kopce. Našel jsem červenou značku a po ní stoupal až na Slovanku. Potom dále po červené až na Smědavu. Běžel jsem přes Peklo a Čertovu vyhlídku, no prostě peklo. :)


Slovanka :)

výhled ze Slovanky

Čertova vyhlídka

v dálce hráz Josefodolské přehrady

Místy byl sníh, ale šlo to. Jen foukal studený vítr a tak jsem měl trochu obavy o kolena. Doma jsem hned namazal hřejivkou. :-) Na Smědavě jsem si dal malé černé pivo a dal se do řeči se starším borcem, který mi vyprávěl, jak běhali stovky za Duklu, různé laufy na běžkách (na běžkách má rekord přes 300 km za 24 hodin (skate)). A to nebyla jeho specializace, byl to sdruženář. Dál směrem na Předěl jsem čekal sníh, ale moc ho tam nebylo. Potkal jsem tam kluka na kolečkových lyžích a zrovna na nich překonával sněhový ostrůvek, tak to vypadalo komicky. Fotek je možná zbytečně moc, ale slouží i jako jakési sněhové zpravodajství.

Mohl jsem si vzít něco na kolena...

stoupání na Knajpu

Jizerská romantika :)

ze Smědavy na Předěl

navigace v mobilu. :)

výhledy byly senzační

skoro na Hubertce

Na Hubertce jsem si dal další pivko a pak se vrhl na singltrek. Vždycky jsem si to chtěl zkusit bez kola a myslel jsem, že tam budou vadit ty hupíky. Ale nevadily a moc mě to bavilo. Jen jsem se pořád otáčel, aby mě nikdo nezajel.

Trasu IS jsem odpískal někde před Smědavou a spolu se studeným větrem a slabou baterií v garminu mi to čím dál víc přišlo jako rozumné rozhodnutí. Doběhl jsem tedy jen do Hejnic a odtamtud jel vlakem. Na nádraží jsem objevil první letošní klíště, ale ještě se svině nestačilo pořádně přisát.

singltrek

s madonou

poslední kochačka a alou na vlak

bazilika v Hejnicích

V neděli jsem byl na CITO (cache in, trash out) eventu - čištění okolí jednoho libereckého lomu. Sešlo se nás hodně a nasbírali jsme toho taky hodně. Ani bych nevěřil, že tam bylo tolik bordelu. Odpoledne jsem šel zase na kešky a našel jsem jednu, kterou už jsem hledal asi tak 8 (běhám občas kolem), ale doteď pořád odolávala. V blízkosti sice svačila nějaká rodinka, ale po chvíli odešla a já měl volné pole.

parkoviště plné

bordel

chráněný bývalý lom


pondělí 20. dubna 2015

16. týden


V pondělí navečer jsme dorazili z Belgie, takže volno. V úterý jsem si běžel pro jednu kešku, na které jsem strávil více času, než jsem plánoval, ale zato to byla legrace (plazení po čtyřech tunelem s potokem je bezva. :)) Byl hezké pozorovat, jak jsou už Jizerky bez sněhu. Sem tam nějaká smutná hromádka zůstala, ale dlouho nevydrží. Kešky v Jizerkách, třeste se. :)

léto v Jizerkách :)

Keškoběh byl i ve čtvrtek. Už dlouho mě tam strašilo pár osamocených pokladů a tak jsem to vzal z gruntu a provedl velkou čistku. Některé pasáže nebyly běžecky moc vděčné pro samé trní, ale většina běhatelná byla. Vzal jsem s sebou i svůj nový travel bug - surikatu a umístil ji do jedné pěkné kešky. A v jiné jsem zase našel tučňáka. :)

bývalý hostinec u kamenného stolu

za stolem. :)

surikata se kochá výhledem

tučňák :)

Večer jsem šel do sauny a zrovna se uvolnilo místo na masáž, tak jsem si nechal po strašně dlouhé době namasírovat záda. Bohužel tam nemají lehátko s dírou, takže jsem odešel s bolavým krkem.

Trochu si tu pobrečím. Nějak mě bolí občas levý kotník (nárt). Cítím ho při běhu do prudšího kopce, kdy by ho bylo potřeba víc ohnout, ale nejde to. Při seběhu je to dobrý a na rovině taky. Občas ho cítím i při normální chůzi. Není to nic, s čím by se nedalo běhat, ale je to nepříjemné. Je to úplně to samé, jako před dvěma lety, kdy to skončilo opichem u ortopeda a byl klid. Tenkrát to bylo tak, že na běhu dobrý, ale pak ráno po slezení z postele chvíli hodně bolel, než se to rozhýbalo. Tak daleko to snad tentokrát nedojde. Preventivně proti chytrákům ještě dodám, že před těmi dvěmi lety jsem běhal přes patu a není tedy žádná souvislost s tímto problémem a změnou došlapu. Tenkrát to začalo zlobit po tom, co jsem začal běhat víc kopce. A když už jsem zase u toho došlapu - už asi tak 10 dní nemám po vyběhnutí divný, nepatřičný pocit z jiného došlapu. Předtím jsem ho několik desítek metrů měl. Jsem moc rád, že lýtka nemají s aktuální kilometráží problém. Po každém běhu nohy masíruji a jezdím nohou po pichlavém míčku. :-)

V sobotu jsme byli na kamarádově svatbě. Měl ji na Prezidentské chatě a byla to vydařená akce. Odjeli jsme dříve, ale i tak jsme si to užili. Nejzábavnější byl úkol pro novomanžele. On na lyžích se šálou přes oči měl jet podle instrukcí své ženy, která ale musela mít v puse lžičku. :) A to z chaty přes parkoviště, okruh lesem až na "skokanský můstek". :-)

zkouška spolupráce

V neděli mělo být slunečno, ale ne moc teplo a vítr. Tak jsem vyběhl směrem na Ještědský hřeben s tím, že to pak stočím podle nálady (a kešek :). Rašovku jsem minul a seběhl do Vlčetína, ze kterého to bylo až do Frýdštejna po silnici. Aby mi to lépe uteklo, stavil jsem se v hospodě na malé řezané a hned se mi běželo líp. Z Frýdštejna vedla moje trasa skoro pořád lesem mezi skalami. Konečně jsem se podíval na Pantheon. V Malé Skále jsem měl v nohách něco přes třicet kilometrů a to bylo málo na to, abych s klidným svědomím sedl na vlak. Že vede podél řeky cyklostezka jsem věděl, ale ani v nejmenším mě nelákala. Ale objevil jsem modrou vedoucí na Drábovnu, která tedy byla ze začátku hodně do kopce, ale pak se narovnala a jen se tak hezky vlnila lesními pěšinkami. Sem tam vyhlídka nebo skalka, moc hezké to bylo. Na červenou cyklotrasu jsem nakonec stejně seběhl, ale aspoň kousek jsem si užil lesa. V Turnově jsem koukl na vlak a zbýval mi čas akorát na malý nákup v Bille. Tentokrát ne buchtičky a Cola, ale polystyrény a mattonka. A Oreo. :-D


Nikdy jsem si neuvědomil, že Malá Skála je kousek od Frýdštejna, ten od Hodkovic a ty jsou co by kamenem dohodil od Liberce. Takže tím směrem budu vyrážet častěji. Ale jednodušší je Hodkovice vynechat a běžet přes Rychnov u Jablonce n. N. a to je od mého domu na Frýdštejn jen 20,4 km. A kdyby se to šikovně naklikalo, bylo by to ještě méně. :-)

Ještěd bez sněhu - zima skončila

v dáli Ralsko
 
Frýdštejn

Skalní hrad

 

 výhledy z Pantheonu

odpočinková fotka ze stoupání po modré

cestou na Drábovnu

Drábovna - foceno kolegyní kačerkou

Pořídil jsem si bezva boty na běžné chození. Pětiprsťáky jsou fajn, ale do práce ke kalhotám si je nevezmu. A nechci chodit s patou vysoko a pak nohy při běhu šokovat. Botky jsou moc pohodlné, dá se v nich i popoběhnout (vyzkoušeno včera večer v lese) a řízení auta je v nich taky příjemnější. Ale zase když pospícháte, je lepší popoběhnout, než si obouchávat paty. A konečně vím, proč všichni říkají, že když zkusíte "barefoot" boty, tak se už nevrátíte k normálním. Je to proto, že jak mají nižší podrážku, tak musíte zkrátit kalhoty. Takže kdybyste se chtěli vrátit, musíte koupit nové. :-D

nové boty a komunistické lino v práci

No a překvapení nakonec. Po přečtení blogu z Belgie mi psal brácha, že můžu děti zveřejnit. Tak tady jsou. :-))

Lukášek
(co se v mládí naučíš...)

Klárka
 

středa 15. dubna 2015

Belgie

O Velikonočním pondělí jsem už psal. V úterý jsem si šel zaplavat a ve čtvrtek jsem běžel na jednu kešku, kterou už jsem jednou hledal, ale nenašel. Její zakladatel psal, že ji bude rušit, tak jsem si ji rychle běžel odlovit. A s ní další tři po cestě. :-) O posilovacích tréninzích nepíšu, protože probíhají v podstatě pokaždé stejně. Ale tentokrát aspoň přiložím fotku trenérů, protože se sešli hezky u jedné hromady žíněnek. :-))

Bohouš, Honza a Zuzka

V pátek bylo krásně a tak mi to nedalo a před odjezdem do Belgie jsem si ještě šel rychle zaběhat. Za poslední dobu to byl nejrychlejší běh (10 km tempem 4:40). Taky to byl první letošní běh v kraťasech a tričku.


Do Belgie jsme vyjeli v 16 hodin odpoledne a po zdržení při hledání benzínky a krátkém zdřímnutí jsme dojeli kolem šesté hodiny ranní. Chvíli (asi 200 km) jsem řídil, ale na dálnici bez nutnosti řazení a s tempomatem to připomínalo spíš počítačovou hru. Byť s jedním životem. Po krátkém spánku se naši věnovali dětem a já se šel projít po okolí (na kešky :-D). V Belgii to není úplně snadné, protože spousta z nich nemá anglický listing a nápovědu a francouzky ani holandsky neumím).

u první kešky

vodní mlýn

oběd dřevorubce

Po obědě jsem se vydal na výlet do centra Bruselu. Viděl jsem spoustu krásných budov, malebné uličky, čůrajícího chlapečka  převlečeného za upíra, čůrající holčičku, medvěda i čůrajícího psa. Čůrající bylo i počasí, alespoň ze začátku. U chlapečka jsem narazil na zombie walk, takže bylo veselo. Organizátoři zombíky pouštěli po částech, jinak by turisty natěsnané kolem chlapečka asi sežrali. :-D

rezavý náklaďák

čůrající pes

 
radnice

graffiti

 
č. chlapeček

zombíci

pivní chrám

č. holčička

Sancti Michaelis et Gudulae Bruxellis
Brusel "z výšky"

Večer jsme šli do hospody ochutnat místní piva. Každý jsme měli po dvou a tak se ochutnávka vydařila. Všecha piva měla 7 - 10 %, takže dvě rundy bohatě stačily. Líbí se mi, jak mají jednotlivé značky různé sklenice. U nás se taky trochu liší, ale ty sklenky na stopce jsou takové elegantnější.


první várka

druhá várka

Na neděli jsme s bráchou měli naplánovánu návštěvu mega-eventu (setkání geocacherů) a pak prohlídku Brug.

Vsuvka pro neznalé: Kromě toho, že se v geocachingu hledají kešky, tak se také přesouvají mezi keškami tzv. trackovatelné předměty. "Trackovatelné" zde znamená, že když je vidíte a zapíšete si jejich kód, můžete si pak do svého profilu zaznamenat, že jste je viděli. Jsou to buď geocoiny (GC) nebo travelbugy (TB). TB ovšem nemusí být jen malé, aby se vešli do kešek. Trackovatelný kód může být na autě, batohu, psu, jízdním kole nebo i vytetovaný (jsou takoví blázni :-)). Někteří majitelé své GC i fotí a pak nechávají za sklem pro horlivé lovce kódů. Je to vidět na druhé fotce, kde předstírám radost z tolika kódů. Ve skutečnosti jsme ale tyto ofocené předměty s bráchou nelogovali, protože zase až takoví maniaci nejsme. Pár aut jsme vyfotil, ale neobcházeli jsme je všechny.

úvodní banner


trackovatelné auto

 trackovatelný pes

trackovatelný kus betonu :-D

eventový logbook v podobě stužek na stromku
 
V rámci eventu bylo možno zkusit i tzv. Lab cache. Jedna z nich spočívala ve vylezení na žebřík a zalogování do připravených desek. Nebo vylézt na vlastnoručně vytvořenou věž z přepravek od piva a zase zalogovat. Chtěli jsme to zkusit, ale fronta se nehýbala a tak jsme se na to vykašlali. Já bych asi stejně spadl. :)

jedna z Lab keší

Ale další labku (The Tomb) jsem zkusit musel. Pak jsem toho několikrát litovat, hlavně když jsem se uvnitř nemohl otočit a nebo jsem zjistil, že musím spadnout metr dolů na ruce a nevím, jak se bude chodba stáčet dál. Šlo o asi 15 minutové prolézání dřevěnou "hrobkou", kde jsem místy skoro ani neprolezl boky a bylo to spíš pro děti. Ale přede mnou tam lezl nějaký dospělý, tak jsem lezl taky. Znovu už bych tam ale nevlezl. Myslím, že to je poznat i z mého výrazu. :-)

tady ještě v pohodě

to byl k***a nápad

konečně venku

Atrakcí tam bylo více a i spousta stánků s různými pomůckami pro geocaching, krásnými geocoiny a podobně. Koupil jsem si TB štítky, abych taky mohl poslat něco do světa. Od bráchy jsem dostal eventový geocoin v podobě medvídka u jeskyně a z koupených TB štítků jsem vytvořil svůj první TB, který jsem nazval Curious Meerkat (Zvědavá surikata). GC si nechám u sebe, protože by ho s největší pravděpodobností někdo ukradl, ale surikata půjde do světa.

Belgium Beer Bear

Curious Meerkat

Z eventu jsme jeli do historické části Brug. Brácha tam byl už asi šestkrát, tak mi dělal zkušeného průvodce. Architektura je tam moc pěkná a ty všudypřítomné krámky s čokoládou a pivem jsou úžasné. :-)

malebné uličky


 magnólie byly v Belgii k vidění často

 



hlavní náměstí



jeden z obchodů s pivem


 zde je údajně uchována kapka Kristovy krve



Svatý Jan Nepomucký






dvůr Bekyní


Nakonec nám vyšlo i počasí, takže vyšlo vlastně všechno. Jen Lukášek měl v sobotu večer trochu teplotu, ale ráno to bylo lepší, a tak jsme propustku do Brug dostali. :-) Zmokl jsem jen na první výpravě za keškami a na začátku výletu do centra Bruselu, ale nic hrozného. A i jsem si přivezl domů úlovek v podobě pěti piv. :) Neteř se synovcem byli taky úžasní, ale jejich rodiče nechtějí, aby se jejich fotky zveřejňovaly, tak tu nejsou. Cesta domů byla o něco málo rychlejší a jeli jsme jen přes den, takže i pohodovější. Zase jsem kus řídil a tentokrát i na menších silnicích. Z toho mám taky radost.

úlovek :)