čtvrtek 16. prosince 2021

Už je to uděláno, už je to hotovo.

Zateplení podkroví byl na letošek úkol číslo jedna a když se začalo zdražovat, nebylo na co čekat a tak jsem už v srpnu začal na krokve přidělávat pomocné hranolky, aby bylo následně na co přichytit palubky. Když jsem jel sám, vešly se mi dva balíky vaty, tak jsem vždycky přivezl, zdělal a tak pořád dokola.

Zateplování byla pohodovka, zvolil jsem minerální vatu, protože zvuk řezaného polystyrenu mi je nepříjemný a taky se s vatou lépe pracuje (a vlhkost se dostane skrz). Jen jsem měl občas jehličky za krkem. Ale pořád lepší, než vata skelná. :-D Dlouho jsem uvažoval o parobrzdě nebo parozábraně, ale potom jsem to vyloučil, protože zase tolik tam v zimě netopíme a hlavně - střecha větrá. Je to trochu kouzlo nechtěného, jelikož větrá díky tomu, že prodejce dal na střechu mokrá prkna, ale nakonec prkna seschla a těmi mezírkami může vlhkost unikat ven. Původně jsem plánoval dát palubky ve štítech také vodorovně, ale nakonec jsme po zhlédnutí několika fotek vyhodnotili, že hezčí to bude svisle.

Zateplení bylo znát ještě než bylo hotové. Teplo, které nám dřív hned uteklo střechou, tak se nám teď krásně drží dole, i když stále větráme (provizorně topíme plynem).

Nad délkou palubek, ze kterých se stalo "horké" zboží jsem taky dlouho přemýšlel a dospěl jsem ke střídání 2 a 3 metrových délek (celková délka podkroví je 5 m). Se třímetrovou jsem se tam akorát tak otočil, 4 m už by bylo moc. Jenže ty 2 metrové mi při prodeji řezali ze 4 metrových a byl tam malinký rozdíl v profilu. Nic, co by trochu síly nespravilo, ale v těch nižších částech, kam se špatně dostává, jsem si docela zanadával. :-)

Pokládání palubek bylo ze začátku zdlouhavé, protože jsem je natíral z rubu fungicidem a z líce lazurou, ale v druhé polovině jsem už natíral před montáží jen fungicidem, nechal zaschnout a lazuru jsem aplikoval až na hotové stěně. Tohle už probíhalo od listopadu, tak jsem lazuru vozil tam a a sem, aby nezmrzla a neznehodnotila se.

Trochu jsem se bál, jak mi vyjde strop, aby to bylo hezké a nakonec to docela vyšlo. Dokonce, když vidím vnitřek přízemí od firmy, kde místo přibíjení přes pero použili postup, kde jsou hřebíčky vidět, tak se musím pochválit, i když se sem tam nějaká nepřesnost najde.

Když se podívám zpět, nemůžu pochopit, že jsem si nepořídil aku nářadí dřív a třeba pergolu jsem dělal celou ručně. Teď jedu na Parkside akumulátory (malá kosa, vrtací šroubovák, přímočará pila a pila ocaska). Jen kotoučovou pilu mám starší s menším speciálním akumulátorem a právě kvůli tomu mi předposlední den chybělo doříznout metr prkna a nemohl jsem to dokončit. :) Ne, že by byl spěch, ale už jsem to prostě chtěl mít hotové, protože jak se člověk pořád přiohnutý, bolí z toho záda. Potom ještě lišty kolem oken a na hranách a hotovo. Další práce jsou úložné prostory po stranách u země, ale to už nespěchá (ale stejně to budu chtít mít taky brzo hotové :-D)

začátek - lišty budou držet vatu

pomocné hranoly pro uchycení palubek

A jedeme...



Zatepleno

Tenhle úhelník (Speed Square) je bezva vychytávka.

štíty hotovy

nejhorší spodek za mnou

kozičky vlastní výroby :)

Už se blížíme.


Kdyby nezkapala baterie, mám hotovo.

Finito!


1. 1. 2022 dokončeny ještě úložné prostory. :-)


pondělí 6. prosince 2021

Po čase zase trochu toho běhání a turistiky.

Moc hezký běh byl z parkoviště na Oldřichovském sedle přes Viničnou, nad Ferdinandovem nahoru na Bílou Kuchyni, na Poledník a dolů zpět k parkovišti. Trochu jsem se těšil na mordou oblohu, ale jizerská mlha má taky svoje kouzlo. Viničnou moc rád nemám, ale podcastová série Bludičky ji příjemně zpestřila.



malá jeskyňka na modré z Ferdinandova


na Bílé Kuchyni taky mlha



S Pulcem a Tučňákem jsme naplánovali další výlet, tentokrát po trase Loučení. Sešli jsme se v Ústí, hodili jedno auto do Zubrnic a vyrazili. Výhledy byly stejné, jako na běhu po Jizerkách, tj. žádné. :-D Ale zase srandy kopec, jak s holkama vždy. Po projití Zubrnicemi nás čekal už jen mlžný les. Navigační chybu jsme žádnou neudělali, ale na jedné olafovině, kde se mělo jít mimo cestou přes kopec, jsme to "fikaně" vzali okolo po vrstevnici s tím, že vyjdeme na sjezdovce. Terén nebyl přímo neprůchodný, ale mech na skalkách trochu klouzal a prolézali jsme stromky. Pracovně jsme ten úsek nazvali "ježek v kleci". :-) Nakonec jsme na "sjezdovku" došli, ale nebyla to sjezdovka, bylo to vedení vysokého napěti. :) Potom už to bylo coby dup pod Vysoký Ostrý, kam jsme se kvůli mizerné viditelnosti nesápali. 
















výživná sjezdovka








ježek v kleci



v Ústí

Hezké ostré fotky jsou od Ley.


Další běh byl z Lobendavy. Takový okruh, kde jsem chtěl vidět vrchol kopce Davidsberg. No, nic tam nebylo. :) Překvapivě opět mlha. :-D

David a Davidsberg :-D

sjezdovka dlouho nebyla :-)


Wachtberg



Divočina letos zrušená nebyla, ale mám teď pár pracovních sobot (dobrovolně :)) a tak bych se zúčastnit nemohl a svolal jsem to soukromě ve skupině Rozběháme Liberec. Nakonec, znáte to :-D, jsme běželi jen dva. Se mnou Jana, se kterou už jsem párkrát běhat byl a věděl jsem, co čekat. Tempo jsme zvolili volné, poprvé jsme běžel zkratku, kde se ušetřil celý seběh a stoupání k Velkému Štolpichu a sice místo toho byla bažina a přechod potoka, ale celkově jsme byli časově a výškově v plusu.

ve vlaku

Ořešník

Jana v soutěsce

Jana v bažině

Jana v potoce :-D

Holubník

Hřebínek

koupačka

v Liberci


No a poslední běh? Okruh od Chrástenského rybníka. Zase jsem doufal v modrou oblohu a krásný výhled z Velkého Jeleního vrchu a zase prdlačka. :) Ale běh to byl prima. A možná je dobře, že bylo oblačno. Jinak bych chtěl vylézt až na vrchol Velkého Jeleního vrchu a možná by to bylo o držku. Úplně stačil výstup po úpatí po sněhu na listí.

Krásná vyhlídka



Tady se to na chvíli začalo trhat.

Velký Jelení vrch

Srdcovka - Chrástenský vodopád


A na zahradě jsem se koupal mezi bergeniemi ve smradlavém jezírku a zatepluji podkroví. :-)