45x Ještěd splněno

Tak už mám splněnou výzvu tolik Ještědů od narozenin do narozenin, kolik je mi let. Narozeniny mám v září, splněno jsem měl po výstupu během dovolené. Tak ještě zbytek fotek z výstupů. Ostruhy jsou možná malinko lepší, od návštěvy ORP kliniky uběhly čtyři týdny a zlepšit by se to mělo po šesti týdnech. Ale nějaký ten Ještěd určitě ještě bude. :-)

20. dubna - po návratu ze Španělska :-D

s Janou

Padáky

občas foukalo

A vlasy jsou pryč. :-D

Zkouška trasy přes Vířivé kameny

poslední, 35. výstup

A jednou na koloběžce. :-)

O Rybníkářův pohár 2024

Na posledního (?) Rybníkáře jsem nejel se závodními ambicemi, ale spíš vidět zase staré známé. Na Přejezd se letos nechystám, tak aspoň tady. A taky tu bylo hodně lidí z Libereckého koloběžkového gangu, část závodila, část pomáhala se vším možným, hlavně v kuchyni a na občerstovačkách.

Musím říct, že kromě prvního ročníku Rybníkáře nebylo nikde jinde tolik dobrého jídla. A je jedno, jestli bezmasého nebo s masem. Segedín, rizoto, pomazánky, pečené brambory, různé koláče, ráno míchaná vajíčka, no dá se po 215 km za víkend i přibrat. :-D

Chtěl jsem přijet až v sobotu ráno rovnou na start, v pátek jsem byl ještě trochu pracovat na zahradě a bylo docela vedro. Ale večer mi psala Zdeňka, kde jako jsem, že je po mně sháňka. :-) Sbaleno jsem měl, alkohol jsem nepožil, tak jsem tam byl coby dup. :-)

Oba dny se jela kousek "spanilá jízda" a potom byl ostrý start. Já si to měřil komplet, pořadatelé jen závod. V sobotu jsem jel první polovinu sám, ale pořád jsem někoho doháněl, někomu ujížděl a někdo ujížděl zase mě. Takže jsem jel bez zastávek, což je pro mě nezvyk. :-) Kousek za Hřenskem jsem dojel Kačku, se kterou jsme to táhli až asi 10 km před cíl. Ona mi ujížděla ve sjezdech, já ji pokaždé dohnal v kopci. Ale do cíle to bylo už pořád z kopce a to jsem neměl šanci. Koloběžku jsem na závod ani nijak nechystal, jen jsem dofoukl kola.

cesta na sobotní start

sobotní start

Kačka v dáli

A mám ji! :-)

Kačku jsem dojel s dobrou zprávou, že za mnou dlouho nikdo není a bylo to pravda. Potom jsem jí trochu dělal průvodce, kde se dá jet rychleji a kde bude jaká zatáčka, protože to tam mám najeté a možná jsme tím pár vteřinek ušetřili. Ale ve stoupání na poslední občerstvovačku jsme trochu zpomalili a dojela nás Jitka. Tak jsme museli zase zrychlit. :-) Začalo se oteplovat a mírné stoupání z Kytlice bez stromů nebylo úplně příjemné, ale už se nám pomalu blížil cíl a věděli jsme, že posledních cca 15 kilometrů do cíle je to z kopce.

s Kačkou v cíli

V neděli jsem to měl v plánu opravdu na pohodu, tak jsem se domluvil se Zdeňkou, že pojedeme spolu. No sice jsem jí málem ráno ujel, protože jsem ji nikde neviděl (byla ve sprše), ale nakonec do dobře dopadlo a před osmou jsme vyjeli. Oficiální start byl v půl deváté, ale chtěli jsme ujet vedru. Začátek trasy byl, stejně jo v sobotu, přes kopec za Svorem. Ale tentokrát jsem ho celý prokecal a hezky nám to uteklo. Musel jsem Zdeňku hlídat, aby netlačila zbytečně moc, ale snažila se. :-D Trasa byla opravdu pěkná - zavedla nás až na kraj Českého Středohoří, v Novém Oldřichově byl dlouhatánský sjezd a z Benešova potom zase nekonečný kopec nahoru. Ale tam byly zahrádky a bylo na co koukat. Potom zase dlouhý sjezd a potom už to nebylo daleko do cíle a bez větších kopců. Projeli jsme si i kus cyklostezky Varhany, která stále mírně klesá a vede po bývalé železniční trati. Teplo bylo, ale dalo se to. 

na startu

kopečky

fotka pro Zdenčiny děti

Jak jsme vyjeli dříve, tak se nám povedlo ujet i první občerstvačce. Koupili jsme si Magnesii ve večerce a pak nás dokonce Tomáš dojel s mobilní občerstvovací stanicí v tom největším kopci. :-) Kousek za námi bylo čelo závodu, tak máme i hezké fotky.

občerstvovačka

ve Sloupu

se Zdeňkou v cíli

trasa sobota

trasa neděle

výsledky

Kolobkovandr #26 - Víkend otevřených zahrad

Co může být pro koloběžkáře a zahrádkáře v jedné osobě lepšího, než jet na Víkend otevřených zahrad (VOZ) na koloběžce? Zdálo se to jako skvělý nápad. Nebyl. :-D

Napíšu rovnou proč. Protože na vandru jedu ráno od cca 7-8 hodin do večera do 20 - 21 hod. A přes poledne někde odpočívám.

Tady to takto nešlo. Zahrady byly otevřené od cca 10 do 18. Takže ráno a večer jsem měl "prostoj" a v době největšího vedra jsem přejížděl mezi zahradami. A na všech bylo krásně a nechtělo se mi pryč. Navíc cena dopravy domů vlakem byla srovnatelná s cenou benzínu, ale autem by to bylo rychlejší, pohodlnější, bez 3 přestupů, veder ve vlaku a bez zpoždění. Jako bonus nechají ČD na hlaváku Arrivu na tom nejvzdálenějším nástupišti, abyste se po zpoždění pěkně proběhli. Před pár lety se auto vyplatilo až ve dvou lidech. Teď se vyplatí v jednom. Bohužel pro planetu.

Vyjel jsem v pátek z Prahy z hlaváku. Jediným pátečním cílem bylo si projet kolem Berounky kousek před Rokycany, kde jsem měl naplánované spaní. Na kraji Prahy jsem si dal kafe a dortík, protože bez toho by to nebylo ono. :-)

Kdesi před Karlštejnem jsem si nakoupil velkou svačinu a chystal jsem se posvačit, když v tom přijela nakoupit páchnoucí žena a chtěla si povídat. Tak jsem rychle pobalil a v tom spěchu mi vypadl bidon a rozbila se picí část. No dobře, že se to stalo v civilizaci, v Berouně jsem koupil náhradní. Najedl jsem se potom až pod Karlštejnem. A když jsem tam tak jedl, napadlo mě, že bych se mohl konečně taky podívat na Ameriku. Nikdy jsem tam nebyl a nebylo to daleko. Navíc jsem měl spoustu času.

Amerika se mi moc líbila, jen se mi pod triko dostala nějaká divná muška a tak píchala jako špendlík a než mi došlo, že nemám někde pod trikem nějaký malý trn, tak mě píchla asi 4x.

Cesta byla klasicky skoro celá proti větru. Když jsem odpočíval na lavičce kdesi u rybníka, zastavilo auto a paní se ptala na cestu. Tak říkám, že nevím, že jsem z Liberce. Paní byla taky. :-D Nakonec jsme to s mapou dali dohromady.

Při projíždění obcí Otmíče jsem zahlédl ceduli "Volební místnost".

Já: "Dobrý den, jdu volit s voličským průkazem."

Sborově: "No to máme radost."

Členka komise: "A kam to mám napsat?"

Poprvé v Americe :)

¨

Proč jezdím sám... :-)

stylové koloběžkové místo

To byla párty.

Altánek na spaní byl luxusní, nedaleko byla studánka, u které jsem si zapomněl lžícovidličku, ale voda tam byla dobrá. K večeři jsem měl Dobrý hostinec s lehce prošlou lhůtou. Vypadalo to, že komáři nebudou, ale jeden byl a kde je jeden, tam jsou další, tak jsem se hned nastříkal a byl klid.

V Rokycanech jsem si koupil snídani a dobře jsem udělal, následoval dlouhatánský kopec. A všude u silnice stála auta houbařů.

Konečně přišla řada na první zahradu - Spodní klášterní zahradu v Chotěšově.

Tady bych měl asi předeslat, že pokud je pro vás důležité vidět opravdu zahradu, ať už přírodní, formální, bylinkovou a pod., tak je potřeba dobře prozkoumat informace na webu VOZ. Někteří organizátoři např. vůbec zahradu hodnou návštěvy nemají, mají jen zříceninu zámku. Jinde zase mají předražené pivo.

Tak tedy zpět k Chotěšovu. Po krátké verzi historie jsem navštívil rozárium, kde nejvíce voněla moje oblíbenkyně - růže Camelot. A byl tam krásný altánek. Potom jsem se mrkl na hřbitov jeptišek, ale to jen proto, že jsem zabloudil při hledání sochy Krista, u kterého měla být sbírka historických růží. Ta tam byla, ale poněkud zarostlá a nic nevonělo, což bylo trochu zklamání. Dále tam byly hezké záhonky, ale ty mě tak neberou a krásné koupací jezírko, ve kterém mi při vstupu nabídla paní vykoupání, ale potom dostala sprďana, že to nemá návštěvníkům nabízet.

A co se mi nejvíc líbilo v Chotěšově? Upravené pustoryly úplně mimo areál kláštera. :-D Hned jsem si to zapsal a při další návštěvě své zahrady ten náš taky prořezal. :-)

pustoryl

klášter v Chotěšově

Potenciálně invazivní kolotočníky jsem našel skoro na

všech navštívených přírodně pojatých zahradách.

loubí s růžemi

Camelot

další kráska

super altánek

Tento vandr byl rekordní v počtu kopnutí se do kotníku po odrazu. Je to určitě i větším kolem. Ale jsem prostě nešika a moc se kochám a když se kochám, na stupátku se točím jako holub na báni a lup, je to tam. V pátek jsem se kopl dokonce dvakrát.

Koupání v Chotěšově sice neklaplo, ale kousek za Chotěšovem jsem se dal do řeči s cyklistkou, která mířila na koupačku do lomu. Znělo to jako sen, lom byl kousek a skoro na trase a tak nebylo co řešit.O kus dál jsem v turistickém přístřešku objevil kvalitní čtivo. :-)

lom Hradec u Stoda

Tady jsem správně. :-)

parčík ve Staňkově

Konečně jsem dorazil na zahradu U Šimandlů. Zrovna probíhala komentovaná prohlídka, ale já si raději prolezl zahradu od začátku sám a Ivu jsem pozdravil až potom. Zahrada je to nádherná, ale z fotek to nepoznáte, protože jsem si fotil spíše zajímavé detaily, kombinace rostlin a exotické věci jako např. dřezovec. Uchvátila mě kombinace vzrostlých stromů, keřů a trvalek. Takovou zahradu za pět let neuděláte (pokud nejste milionář). Načerpal jsem tam hodně inspirace, ale nemůžu zase chválit moc, aby si to holky nepřečetly a pak se nehádaly, čí zahrada se mi více líbila. :-D Pobavilo mě, že i Iva má na zahradě spoustu odpočinkových míst, u kterých se těší, až si na nich někdy odpočine. :-)) Skvělý byl i Ivin muž Jaroušek (jak ho sama zmiňuje), který se staral o občerstvení.

Cornus kousa chinensis

opravdu obří dřín sousedící s obří růží himalájskou

detail

mamota (kalmia)

dřezovec trojtrnný

bylinkový koutek nechyběl

:-)

kombinaci ronďák, astra rozlejzavka

a kakost musím taky zkusit

ještě jednou dřín květnatý (zde i s růží)

Jak jsem psal, z žádné zahrady se mi nechtělo odjet (no možná z Chotěšova... :-D), ale chtěl jsem v sobotu ještě stihnout Prvorepublikovou zahradu, Jenže jsem si ráno přispal, U Šimandlů to nešlo jen proběhnout a ani jsem to neměl v pláno a k tomu bylo vedro. Takže místo, abych se pořádně podíval na otvírací dobu Prvorepublikové zahrady, zjistil, že mají do 17 hodin a v pohodě pobyl U Šimandlů, tak jsem to hnal do Janovic nad Úhlavou, abych v půlce cesty zjistil, že to nestíhám a akorát jsem se vykostil. :-D

Napravil mě až smažák a dvě piva. Naštěstí jsem měl vymyšleno spaní kousek od Janovic, tak jsem jen lehce přeplánoval nedělní trasu. Radar hlásil déšť, svižně jsem se tedy přesunul na kopec a tam postavil stan u Sépie, takže blesk by uhodil do ní a ne do mě. :-D Ještě jsem tedy stihl nakoupit ve večerce a při odkládání koloběžky mi praskla vzpěra blatníku. Z bouřky bylo nakonec jen pár kapek, ale pršelo v noci.

zřícenina zámku v Janovicích

prasklá vzpěra

Rónova Sépie

sušení ponožek :-D

V 7 ráno bylo už docela teplo. Nemělo cenu vstávat brzy, protože Prvorepubliková zahrada byla cca 10 minut cesty a otevřená od 9:30. Tak jsem opodál ležel s časopisem a připadal si jako paparazzi. :-)

ráno

Hořící oharek :-D

Na Alenině Prvorepublikové zahradě byly k vyzkoušení fascinátory a toho jsem musel využít. :-) Jak poznáte, že jsou zahradnice kamarádky? Mají stejné rostliny. :-) Zde byla také káva a dortíky, takže nechat si tuhle zahradu na ráno nebyl tak špatný nápad. I tady byla různá skrytá místa, díky nimž vypadala zahrada větší, než ve skutečnosti je. Dokonce tu jsou i kopřivy pro motýly. Tj. ne někde v koutě ve stínu, ale pyšně na slunci, na očích.

Číhám. :-)

Odtud mám všechny své kakosty. Resp. od této

zahradnice, ještě i z její minulé zahrady.

fascinátor

mitrovka - už ji mám taky. :-)

keramické máky

nachový sléz

Že by dřín květnatý? :-)

Další byla Zahrada U malíře. Ta byla taková přírodní a nejvíc se mi tam líbili indičtí běžci. A majitel je nadšený koloběžkář. Takže jsme víc mluvili o koloběžkách, než o zahradách.

Třetí nedělní návštěva vedla na zahradu U Kaiserů. Tam měli pivo za 35,- :-) Taky krásně členitá zahrada plná lidí, kteří na první pohled nebyli vidět.

u Kaiserů

Poslední zahradou byla zahrada Zelený dům. Byla poslední a kousek od nádraží, tak jsem si tam mohl v klidu posedět a popovídat. Řešili jsme mimo jiné velikost hryzců. :-) Dostal jsem letáčky o přírodních zahradách a zadržování vody v zahradě. A měli moc dobrou pomazánku. Tuhle zahradu byste v řadové zástavbě nečekali. Tam, kde mají ostatní netkanku a na ní "kamenolom", mají tady nádherné jezírko s trvalkami.

To nechceš.

celá trasa (pátek - neděle)