Vandr Českým středohořím

Další vandr vzešlý z pivního jádra LKG. :-) K tomu Péťa z "nejádra" a Tom s Martinem úplně odjinud. Ty dva jeli den předem, aby si užili místní pohostinství a my ostatní jsme přijeli v sobotu ráno. S parkováním i přes přípravy na Masopust nebyl problém a když chvilku po nás přijela Renat, mohli jsme vyrazit.

S kluky jsme se potkali na Lucemburkově kopci. Spali u kaple sv. Máří Magdalény u Tašova. Prvním zajímavým místem byl Výří vodopád, který je opravdu vysoký, ale není moc vidět skrz větve. Ještě, že není ještě listí. :-) Ale alespoň jsme tam poobědvali.

Lucemburkův kopec

Výří vodopád

Dalším bodem trasy byla rozhledna Varhošť, ale viditelnost byla malá. Následovala jediná otevřená hospoda na trase v Hlinné. Měli tam výborné pivo New Kalich a byla i možnost jídla, ale nikdo moc jíst nechtěl a těšili jsme se na pivo u jeskyně, kde jsme měli naplánované spaní. Toma a Martina jsme v hospodě nechali :-) a v pěti pokračovali dál přes vrch Hradiště.

Varhošť

Hlinná

Hradiště

Cestou z Hradiště se začalo šeřit, ale už to nebylo do jeskyně daleko. Co je mi dodnes záhadou, je jak se mohlo z plánovaných 22 km stát 26. Nějaké zacházky jsou vždy, od vodopádu jsme se vraceli oklikou, ale stejně.

Hibschova jeskyně byla úžasná, rozlehlá a čistá. Horší to bylo s ohněm. Dřevo jsme v okolí našli, ale oheň jsme rozdělávali přes hodinu a už zazněly i hlasy, že se na to vyprdneme a půjdeme spát. Ale to bychom nevypili všechno to pivo, co jsme si nesli. :-)) Tak jsme potom šli sbírat dřevo pod borovice a za pomoci Renatiny pumpičky na karimatku oheň nakonec rozfoukali. On totiž předtím hořel už několikrát, ale pokaždé chcípnul, jak to bylo mokré.

Měli jsme Cowboye, Desperáta, Dámu, Nectar of Happines a ještě Game Over, co vzala Zdeňka. Samá dobrá piva. Kluci z hospody dorazili až když oheň hořel, ale dlouho s námi nepobyli a šli spát. Asi je rockový Valentýn v hospodě zmohl. :-D

Ráno bylo mrazivé, ale v jeskyni nefoukalo, tak se vaření odbylo uvnitř a venku se jen v teplém oblečení něco snědlo, vypilo kafe a mazali jsme dál. Kluci odešli asi hodinu před námi. Jo a ještě jsem Pétě stihl zaplést cop. :-))

koláčky z knížky Mlsej a zhubni

Vyrážíme

První zastávka byla na Laffitově vyhlídce, kde jsem už sice jednou byl, ale nebylo tenkrát nic vidět. Pokračovali jsme na Trojhoru a cestou jsme si užili i náledí a při svačinové přestávce taky zmrzlé prsty.

Trojhora

Uvažovali jsme, že vylezeme ještě na Kalich, ale nakonec zvítězila lenost a po malém občerstvení ve večerce jsme už šli rovnou k autům. To už bylo nad námi i docela modro.

Kalich - fakt se nám tam nechtělo :-)

trasa

Kdesi cestou.

Přelom roku

Na přelomu roku se žádné velké akce nekonaly, spíš sem dám nějaké hezké fotky, hlavně z výletů s Ari. Občas jsme vytáhli i Páju. :-) Ano, občas je z tohoto blogu psí blog. :-D

Bučiny nad Karlovem

Ještěd

Další Ještěd

Skalní hrad (Oldřichov)

Kolem Vánoc mě Michal se Šárkou vytáhli na koloběžku

Okolí Šolcáku

Další Ještěd

Vlastě jedna větší akce byla. Naplánoval jsem si dvoudenní vandr Českým Rájem, ale šel jsem tak rychle, že jsem přešel všechna vhodná místa na spaní a tak jsem to došel. Paty bolely až po cca 26 kilometrech, což mě potěšilo. Doma jsem si potom uvědomil, že jsem si nevzal péřovou vestu, takže by mi byla nejspíš při nočním a ranním převlékání zima. :)

start

Hrubá Skála z Prachovny

Cukroví a kafe u Valdštejna

trasa

Jizerky z Hejnic

Hugo

Běžky se Zdeňkou

Další Ještěd s Ari

Běžky s Janou P.

Otužilecký výstup

Valdštejn s Pájou a Mílou

Byla pěkná ledovka, tak dostala každá jeden můj nesmek a já byl bez nich. :-D

Další Ještěd :-)

Tohle byl největrnější zimní Ještěd, co jsem zažil.

A zatím poslední Ještěd

Taky jsem skoro po dvou letech zkusil běh a běh samotný dobrý (6 km průměrným tempem 6min/km), ale dny potom jsem cítil v patách chvílemi bodavou bolest a asi to pokoušet nebudu. Jsem rád, že něco už ujdu (max 15 km nalehko vs teď 25 km s báglem) a že mě už tenisový loket neomezuje a můžu zase chodit na volejbal (byl jsem letos třikrát a zatím dobrý).