Kolobkovandr #24 - Krušné hory

Vandr spunktovala Adrejka ve skupině Liberecký koloběžkový gang. Trasa zněla lákavě - z Děčína pořád do kopce až na Děčínský Sněžník a Komáří vížku. Obě místa byly jako obrátka na mé první a poslední stovce, takže jsem si plánoval zavzpomínat. :-)

Z Liberce jsme jeli ve čtyřech, ale málem jen ve třech, protože Petr se nedostal kvůli kočárkům v Jablonci do vlaku a musel dojet autem. V České Lípě jsme nabrali Zdeňku a v Děčíně už čekala Renča a po chvíli dorazil i Patrik a byli jsme v plném počtu.

Zabrali jsme celý vlak. :-)

Dlouhé vlasy, krátký rozum. :-D

starý kamenný most v Děčíně

A už stoupáme.

Stoupání na Sněžník bylo dlouhé, ale nakonec taky skončilo. Dali jsme si pivo, někdo i koláč nebo polévku a jelo se dál. V Tisé Michal zpozoroval, že v jednom bistru točí děčínské pivo Kapitán, ale než jsme se rozhodli, jestli stavíme nebo ne, tak jsme zase kus ujeli a až díky Petrově potřebě stavět jsme se nakonec ten kousek vrátili a rozdělili se. Jedna skupina šla na Kapitána a já, Zdeňka a Patrik jsme šli na Falkensteina, nebo, jak říká Zdeňka, aby si to lépe pamatovala, na "Frankensteina". :-D A štěstí se na mě usmálo, měli šišky s mákem.

Děčínský Sněžník, nebo ne? :-)

Ještě kousek.

A jsem tu.

pohoda, nejhorší stoupání je za námi

Tisá

Díky absenci signálu a drobné navigační chybce jsme zbytečně sjeli cca 150 výškových metrů a pak to zase museli vyjet, resp. vytlačit. Kvůli tomu jsme byli nahoře všichni unavenější, než bylo v plánu a dohodli jsme se na zkrácení plánované trasy. Na kopci naštěstí tam byla hospoda, ale naneštěstí řekli, že jídlo nemají kvůli soukromé akci. Ale po cca půl hodině, kdy dotlačil zbytek výpravy, najednou jídlo bylo. Ale ne pro mě. :-D

Potom už to nebylo daleko na Komáří vížku, kousek od které měl být a i byl pěkný přístřešek. Michal s Petrem se stavili v minipivovaru Krajíc na pár pivek. My ostatní jsme navštívili restauraci v hotelu Komáří vížka a všichni jsme byli spokojeni.

kráva

v dáli Komáří hůrka nebo vížka :-)

v hotelu

Na výběr byla 4 vegetariánská jídla a žádné smažené,

to se musí podporovat :-) (houbový bulgur s parmazánem)

Zdeňka s Renčou mastí Duolingo. :-D

Místo na spaní bylo opravdu luxusní. Než jsem s touhle partou vyrazil, netušil jsem, že tak asi půlka z nich má Duolingo a musí si každý den zahrát. Pošuci. :) Patrik nás (plánovaně) opustil brzy ráno a Petrovi se vyfoukla karimatka, ale jinak se nic zajímavého v noci nestalo. Nebo jsem to zaspal. :-)

chudák Petr :-)

naše krasavice :-D

Ranní káva nesmí chybět.

Děvčata podpalují přístřešek. :-D

A vyrážíme. Fotí Petr, ten jede dál na Cínovec podle plánu.

nová koloběžka :-)

Čeká nás dlouhý sjezd do Krupky.

V Krupce nám Andrejka jako nedaleká rodačka dělala průvodkyni místními pamětihodnostmi. Viděli jsme hrad, klášter, kostel a večerku. :-D

zřícenina hradu Krupka

Společně jsme dojeli do Ústí nad Labem, kde jsme se stavili v Costa Café a já si omylem nasypal do kafe místo cukru sladidlo. Hnus. :-D Viděli jsme šikmý kostel (poslední dobou se s nimi roztrhl pytel :-). Opustila nás tam Andrejka a Renča a my zbývající tři jsme se vydali směrem na Českou Lípu.

Cesta do Lípy vedla přes Děčín a chtěli jsme si dát něco k snědku, ale pořád nic nebylo, až jsme natrefili na bezva bistro, kde jsem si dal smažák, ale pozor - s hromadou beraních rohů a okurek. A dvě pivka. Zdeňka si totiž špatně přečetla ceduli, koupila si polotmavé a pak ho nechtěla, tak jsem se ho ujal a ona si mohla koupit světlé.

"Pramen života", ale "Voda není určena ke konzumaci". :-D

Cíl byl v České Lípě a protože bylo dost času do odjezdu vlaku, vyzkoušeli jsme místí pivovar. Všem nám moc chutnalo. Do Liberce jsme jeli s Michalem a Zdeňka statečně dojela domů po vlastní ose a měla něco přes sto kilometrů.

trasy obou dnů