Původně jsem plánoval vandr zase do zahraničí, ale potom se mi nashromáždilo tolik míst u nás, která jsem chtěl vidět, že jsem si naplánoval trasu přes Krušné hory do nejzápadnějšího bodu republiky (tam jsem ještě nebyl) a z něj do nejvýchodnějšího. Zkrátka zleva doprava. :-)
Svou roli v tom sehrál i závod nezávod Jelenův přejezd, ale hlavní byla ta místa, co jsem chtěl vidět. Původně jsem trasu naplánoval z Ústí nad Labem, ale stejně jsem chtěl začít kopcem z Hrobu, tak jsem vyjel rovnou z Teplic a ušetřil tak "jalových" 20 kilometrů. Při plánování mi nedošlo, že je to takové symbolické - kopcem z Hrobu končil můj poslední Přejezd republiky z poháru SDK a teď začínal můj přejezd zleva doprava.
Kopec se mi jel oproti závodu krásně, sice jsem hodně tlačil, ale sil jsem měl ještě dost. Nahoře byl docela protivítr, ale říkal jsem si, že když je teď směrem na západ protivítr, po otočení na východ mi bude foukat do zad. A fakt to tak bylo. :-)
Občas malinko sprchlo, ale jinak bylo počasí ideální. Malý zádrhel byl při objížďce rekonstrukce hráze na jednom rybníku v lese, ale chvíle předtím jsem potkal dvojici turistů, co mi poradili, kudy to objet. Slečna mě sice odrazovala, ale objížďka by byla příliš velká, tak jsem to riskl a ani jsem nemusel koloběžku nosit.
Zato stoupání na Klínovec bylo nekonečné. Chtěl jsem na něj vyjet první den, protože předním nebylo moc kde přespat a za ním bylo naopak přístřešků spousta. Ještě před stoupáním jsem se nacpal smažákem a pohárem (a samozřejmě pivem :-)) a jelo se mi nejdřív dobře, ale ten konec, kdy jsem většinu tlačil tedy nic moc.
Kousek za jedním s více přejezdů hranic jsem si dal nakládaný hermelín a pivko a dobil trochu telefon a teploměr ukazoval krásných 28,5 °C. Teplotní kKrizi jsem ale měl až u Kopanin (u Aše), ale stačila chvíle odpočinku a bylo to dobré.
Na nejzápadnějším bodě jsem potkal další stezkaře, pokecal a obloukem se vydal do Aše a za ní hledat nocleh. Taky jsem se tam napil z potoka a bylo to bez následků. V Aši jsem dal rychlé pivo, doplnil vodu ve studánce v parku a za deště jel na předem nalezené spaní - do altánu u Šneckého rybníku. Altán byl zabraný otci s dětmi, ale na malé zázemí tam místo bylo a to mi stačilo. Stan jsem postavil o kus dál zase bez deště a v noci pro změnu zase pršelo. :-)
Počítal jsem s tím, že někdy stan stavět nebudu a vyspím se, jak mám v oblibě, na stole. Ale všude byli komáři nebo nebyl stůl, takže jsem stavěl stan vždy.
Taky ubylo kopců. Trasu jsem plánoval tak, aby jich bylo minimum, vyhnul jsem se třeba Brdům, ale stejně bylo každý den převýšení minimálně 1600 m. Ve Stříbře jsem si dal gnocchi a dva Bernardy a zase si nabil mobil. Solární panel jsem měl, ale super rychlé nabíjení je super rychlé nabíjení. :-) Při pohledu na další úsek trasy jsem si všiml, že jsem kousek od Stoda, kde jsem se na zahradním vandru koupal. Ale byla by to zajížďka a u lomu by bylo vlhko, držel jsem se tedy původní trasy. Spal jsem u rybníčku, kde byla infotabule, co všechno mě ochrání před komáry. Stejně tam jeden byl.
Konečně jsem narazil v rozumnou denní dobu (po obědě už jsem spíš na slané a pivo) na cukrárnu a dal si konečně dort a kafe. A narazil jsem na skvělé místo na sušení - v Chocenicích u rybníka s houpačkou.
Na prd byl večerní sjezd k Orlíku po kostkách. A kemp u Orlíku byl zase drahý (na to, že si můžu postavit stan v podstatě kdekoliv), tak jsem se tam jen najedl, za 20,- nabil a stan postavil o pár kilometrů dál na louce. Společnost mi dělal křižák pruhovaný a ve stanu jsem měl řebříček. :-) Dlouho do noci štěkal pes a brzy ráno zase srnci. :-D
Paty pořád i přes hodně tlačení ok. Každý den jsem vzorně protahoval, když nebyl čas, tak až večer na stupátku opřený o strom.
Z Jesenice do Prčic byla moc prima Krčínova cyklostezka. Kousek před Voticemi jsem zajel na ovčí farmu s posledními 50 korunami v kapse. Stačilo mi to na kefír. :-)
Sušil jsem u rybníka Strašík a cestou k němu koukám, tady už jsem někdy byl. Bylo to na nějakém Přejezdu a oplachovali jsme se tady s dalším kolegou.
V Louňovicích pod Blaníkem jsem ochutnal místní pivo Špácal. Dobrý. :) A potom jsem tak dlouho hledal pěkné, stinné místo na svačinu, až jsem dojel skoro do Želivi, za kterou jsem plánoval nocleh. Hummus z Lidlu po těch desítkách kilometrů už nebyl nejčerstvější, ale pořád dobrý (s tortilou).
V Želivi jsem si dal pivko a potom už to byl kousek k přehradě Vřesník, kde jsem rozbil stan. Moc se mi líbí tohle slovní spojení. :-D Dnes jsem se konečně před spaním vykoupal. Vlastně to bylo moje první koupání. Do té doby jen vlhčené ubrousky.
Ve středu ráno bylo kupodivu sucho, žádná rosa. Tento den byl dobrý v tom, že byla na trase větší města a tedy supermarkety. Zase bylo vedro, tak jsem si polední přestávku naplánoval do Přibyslavi. Tam jsem i poobědval a popovídal si s párem cyklistů, kteří se sem přijeli ochladit z Hodonína. Dopoledne jsem navštívil památník odposlechu - v lomech vytesané Oči a Ucho. Ústa jsem vynechal, byla nejvýš a cesta byla pro koloběžku špatná. A hodně komárů.
Taky jsem testoval mokrý šátek. Chvíli to bylo skvělé, ale rychle schnul a po pár kilometrech by spíše na obtíž. Musel bych ho zase namočit a nebylo kde.
Další v plánu bylo Velké Dářko, ale k němu vedla silnice mimo les. Tak jsem se po dvouhodinové přestávce hodně napil a vyrazil. A nebylo to tak hrozné. U Velkého Dářka jsem tlačil asi kilometr vysokou trávou. Ale aspoň to bylo částečně ve stínu. V přehradě jsem se vykoupal a zapil to kofolou. Další úsek cesty vedl po moc pěkné cyklostezce. Tento den byl taky význačný v tom, že se mi povedlo přejet svou vlastní nohu. :-D
Spal jsem kousek od zříceniny kaple v Jivině. Hned u kaple nebyla rovina a byla tam špína, tak jsem si našel plácek v blízkém lesíku. Potom jsem si 20 minut hledal koupaliště na trase na druhý den a potom jsem koukl na předpověď počasí a druhý den mělo pršet. :-)
Po 20 minutovém hledání koupališť na trase na další den jsem se podíval na předpověď počasí a mělo pršet :-D
V Konicích v cukrárně jsem si dal ledovou kávu se šlehačkou a ta šlehačka byla vyrobená přímo v cukrárně a naprosto fantastická! :-) Navrch jsem si dal pistáciovou zmrzlinu, tak výbornou. To už začínalo být vedro. Kus za Konicemi jsem si namočil triko a jelo se mi dobře. Sušicí přestávku jsme měl krátkou. Následoval pěkný sjezd a nekonečná rovinka poli na Hané. Ale měl jsem cíl - koupaliště Poděbrady. Tam jsem si dal hranolky a pivo Keprník. Po pár kilometrech jsem tam poslal další pivo a na to jsem dojel až do cíle na kopci - pramen Těšíkovské kyselky. Kopec to byl docela dlouhý, ale s podcasty to utíkalo. U kyselky byl altánek, ale tam už měl připravené spaní někdo jiný. Sešli se tam dva otcové se syny, měli ohýnek, tak jsem se k nim po postavení stanu přidal. A dokonce jsem dostal pivo.:-)
Vedle tekl potůček, takře jediné, co mi trochu kazilo náladu, byla předpověd počasí na další den. Podle tří modelů mělo pršet od 10 dopoledne, podle jednoho od osmi a nakonec malinko sprchlo až odpoledne. Ale pro jistotu jsem vyrazil brzy ráno.
V pátek jsem od rána ujížděl před hlášeným deštěm. V Budišově nad Budišovkou u muzea břidlice jsem byl moc brzy, tak jsem pokračoval dál. Někde kolem 30. km koukám, že do cíle to mám nějakých 120 km. Tak jsem si řekl, že by bylo fajn do na pohodu dojet. I kdybych měl dojet za tmy, nevadilo by to, protože poslední úsek Třinec - Jablůnkov - nejvýchodnější bod už jsem jednou jel a nic moc k vidění tam stejně není.
U Žermanické přehrady jsem si dal kofolu, nahoře na kopci potom meloun a potom to bylo hezky z kopce. Bylo vedro, ale někde u Třince se objevily mraky a začalo příjemně foukat. Před Jablůnkovem jsem se rozšoupl v restauraci Harcoff a energie mi potom vydržela až do cíle.
Na nejvýchodnějším bodě už kempovali dva kluci, co se chystali jít pěšky. Tak jsme hodili řeč. Předpověď počasí jim moc nepřála a prý ráno vyrazí, až přestane pršet. :-D
Jinak místo pěkné - přístřešky, potůček, ohniště plné vlhčených ubrousků... :-D
Ráno lehce pršelo a mělo pršet víc, tak jsem koukl na spojení, pomalu pobalil a vyrazil. Na cestu jsem si vzal týmové triko, abych ho aspoň trochu unosil, když už jsem ho vezl celou dobu. :-) Cesta do Liberce s jedním přestupem utekla docela rychle. Jedna rodinka mě přizvala k hraní Dobble a prší. To Dobble bylo s tématem Harryho Pottera a bylo tam tedy hodně podobných postaviček a to mi dalo zabrat. :-)