pátek 30. září 2011

Týden 19. - 25.9. - Svatba :-)

Přestože byla tento týden svatba, trénink jsem se snažil nezanedbat. Ale u snahy taky zůstalo. :-))

V pondělí klasicky volno, v úterý jsem byl místo plánovaného klusu na horáku v Jizerkách. Bylo to navečer a bylo tam krásně, i když už trochu zima. Jel jsem jen na Olivetskou horu a zpět, ale bylo to prima. Ve středu zase mtb, tentokrát motání po Ještědském hřebeni.

Ve čtvrtek jsem dal testovací běh, ale bylo to jen 6km, protože koleno pořád bolelo. Odpoledne tedy zase na kolo a tentokrát už na silničce takový fartlek s jedním kopečkem. V pátek byla svatba a nic jsem nestihl. :-) Kdyby bylo koleno v pořádku, dám ráno klusa, ale takhle nic.

Svatba proběhla bezvadně, skoro všechno se nám vydařilo (všechno se nepovede na 100% snad nikomu), lidem se o líbilo a nám taky. Psát zvlášťní příspěvek o svatbě nebudu, protože by to bylo šíleně dlouhé a stejně bych spoustu věcí zapomněl. Odkaz na fotky je ve zvláštním příspěvku, ale ještě nemáme ty od profesionálního fotografa.

:-)

Druhý den po svatbě jsem vyrazil jen na krátké kolo, protože bylo pořád co dělat. Spojil jsem příjemné s užitečným a jel na místo svatby hledat zapomenuté pouzdro na nůž, které tam zapomněla manželka :-D po snídani. Takže zase taková rychlovka.

V neděli jsem byl po třech týdnech plavat a napoprvé jen tak lehce, abych se nepřetrénoval. :) Večer jsme pak se Zuzkou na chvíli vyběhli a koleno docela dobrý. Pak přišel na návštěvu brácha a přinesl fotky a hlavně bezva videa, takže máme všechny důležité momenty svatby (obřad, střepy, první tanec atp.) zaznamenané pro budoucí generace. Tip pro budoucí novomanžele: Domluvte si předem, jak dlouho se po oddání budete líbat, ať nedopadnete jako my, kdy nevěsta ještě chtěla a já ne. :-D


sobota 24. září 2011

Svatba - první fotky

Včera se ze mně stal ženáč. :-) Zatím máme jen pár fotek od kamaráda. Od fotografa budou během týdne. Ty, co máme, jsou tady.

středa 21. září 2011

Zhodnocení sezóny 2011

Jaro bylo jako již tradičně zasvěceno běhu. Protože tento rok nebyl v plánu maraton, pilovali jsme s trenérem rychlost až jsme vypilovali desítku pod 40 minut. :-) Prvním závodem byla Českobrodská desítka, kde to bylo ještě nad 40 minut (40:15), ale na Běhu Lipovou Alejí v Nymburce už to bylo za 39:12. Magická hranice pokořena a teď ještě stáhnout půlmaraton pod 1:30. Na to se chystám v Benešově u Semil tento říjen. Běžel jsem ještě Podještědskou hodinovku a Vratislavického běhouna, ale ta hodinovka nebyla naplno a na Běhounovi se dobré časy neběhají, tak jsem to pojal spíš jako trénink.

Nymburk

Následoval první letošní víceboj Krušnoman a to hned na novém mazlíkovi. Ale protože byla zkrácená trať kola a změněná trať behu, nemám meziroční porovnání. A kdybych se nebál, že se na kroupech zabiju, byl bych i rychlejší. :-) Tady zrovna neplatilo, že mají všichni stejné podmínky. Ale závod to byl pěkný. Jako ostatně s odstupem všechny závody.

V cíli Krušnomana

Před Czechmanem jsme si dali se Zuzkou cvičně patnáctku okolo Máchova jezera a oba jsme si tam udělali osobáky. :)

Okolo Mácháče

Před Czechmanem jsem podcenil protikřečovou přípravu a podle toho to taky dopadlo. Pak jsem si jen tak na zkoušku zkusil závod Run-up, kde se běželo do 17. patra libereckého výzkumného ústavu. No zkušenost dobrá a je to jen chvilka, tak si to možná za rok zopakuji. Pak následoval olympijský triatlon v Račicích, můj první olympijský vůbec. Závod se mi líbil, jen byly v kanálu docela vlny. Zkusil jsem si hákování a střídání na kole a zaběhl pěkný čas na běhu. A moc hezké okolí.

Račice

Dalším triatlonem byl dlouhý triatlon MamoothMan, kde se mi letos nejvíce líbilo plavání a kde jsem zajel i pěkný čas a na běhu jsem měl, slovy trenéra, "agresívní drajv". :-D Ale protože mělo kolo 95km a běh byl kopcovitý, na osobák to nebylo. Pak byla delší závodní pauza a soustředění v Rakousku, které nemělo chybu. To jsem spojil se závodem v Zell am See (další olympijský triatlon).

Zell am See

Pak jsem si po roce zase střihl Železného knedlíka, tentokrát už opravdu triatlon (loni jen duatlon kvůli záplavám). Plavání bylo kraťoučké, kolo o hubu a běh už jsem znal z minula. Taky jediný letošní závod, po kterém jsem byl na afterpárty. :)

Iron Dumpling

A poslední důležitý závod sezóny s meziročním zlepšením o 27 minut na čas 5:10:36. Něco bylo zásluhou nového kola a neoprenu, ale většina díky tréninku. :) A pak už jen bonbónek v podobě kopcovitého etapového běžeckého závodu na 100 kilometrů. Pak pro zábavu NIKE běh na 10 kilometrů a poslední -tlon sezóny, Klasik Duatlon v Příbrami.

Doksyman

10 lužických sedmistovek

Podzimní cíl je zlepšit osobáky na delších běžeckých tratí (půlmaraton a maraton) a neztratit přitom nic na kole a v plavání.

Týden 12. - 18.9.

Tento týden se nic zajímavého nestalo, takže je tu spíše pro úplnost. V pondělí jsem měl volno, protože jsem finišoval tezi k přijímačkám. V úterý bylo v plánu 40km kolo a pak 6km běh, ale zase jsem nestíhal a tak jsem byl jen běhat Aspoň jsem si to o něco prodloužil na 10km. Ve středu jsem zase místo 40km kola ujel 50km a tak jsem neměl tak špatné svědomí. :-)

Ve čtvrtek jen rovinky a v pátek rozjetí kolo a rozklus před závodem a klasická předzávodní nervozita před závodem. Ale posun tam je. Když jsem začínal, tak jsem si dával před závody pivo na usnutí, teď už usínám bez něj. V sobotu byl závod a v neděli jen lehké vyjetí na silnici.

Tento týden jsem se nedostal přes deset hodin, ale nijak mě to netrápí, protože odzávoděno mám a teď jen nenechat si přes zimu Majka utéct. :-)) Koleno pořád zlobí, ale už beru kloubní výživu (minimálně placebo efekt :)).

Přípravy na svatbu vrcholí. :)

neděle 18. září 2011

Klasik Duatlon Příbram

Tak u tohoto závodu to bylo hodně nahnuté. Když mi Martin Rexa začátkem týdne psal, že je mezi Libercem a Prahou na dvou místech výluka, tak jsem si našel spojení před Děčín, ale už jsem neřešil cestu zpátky. Takže tam bych se dostal (byť za 7 hodin), ale zpátky ne a musel bych v Příbrami spát. Pak mě ale napadlo zavolat do Student Agency, jestli berou kola. Berou, ale jen v méně obsazených spojích a kolo musí být něčím přikryté nebo ještě lépe rozložené a třeba v krabici. Tak jsem si zamluvil jízdenku na 5:45 a doufal, že tou dobou moc lidí nepojede. Nejelo a pak už to šlo dobře. V Berouně mě sice průvodčí nechtěl vzít do vlaku, protože už tam bylo asi 7 kol, hromada lidí a to vše v jednom starém motoráčku. Ale vlakvedoucí ho ukecal, že mě tam přece nenechají. :) Zpátky to bylo už v pohodě. Tomáš Ekl mě hodil do nějaké vesničky a pak už to do Prahy bylo vlakem kousek. A bus do Liberce poloprázdný. No a po takovémhle cestování je nějaký závod brnkačka.

Po příjezdu do Příbrami trochu poprchávalo a silnice byly mokré, ale pak začalo svítit slunce a na závod bylo pěkně a silnice už suché. Pár známých jsem potkal, ale nikdo, s kým bych mohl závodit. Jen samí borci - něco jako na Krušnomanovi. Čekal jsem, že tam bude víc lidí mojí výkonnosti, ale bohužel ne. Abych zapadl, tak jsem se aspoň vytunil návleky, co jsem nosil na běhání, když mě bolely okostice. Mám pěkné černé Adidas :), jen asi nejsou moc kompresní. Taky jsem si je asi měl vzít delší dobu před startem a ne až při olékání v depu. Další změny ve výbavě byla zapomenutá čelenka pod přilbu a náš dres Loko Nymburk. Letos bylo pokaždé teplo, tak jsem jezdil jen v kombinéze, ale říkal jsem si, že když už ho mám a je to poslední víceboj v roce, tak kdy jindy. Taky jsem vzhledem k dopravním lapáliím nebral Kuotu, takže to bylo bez hrazdy a v mtb tretrách. Ale vzhledem k profilu to nebyl velký handicap.

Na startu jsem si stoupl pěkně dozadu a říkal si, že to hlavně nesmím přepálit. Start a všichni to valili jako na desítce. Tak já taky. :-D Už po pár set metrech jsem ale začal sledovat tepovku a běžel jsem to tak, abych nebyl přes 167 tepů. Spíš kolem těch 165. Je to pořád hodně, ale běželo se mi docela dobře, pár holek jsem seběhl a do cíle prvního běhu dorazil docela v pohodě. Měla se běžet dvě malá kola a pak tři velká, ale nakonec se běželo jedno malé, pak tři velká a nakonec jedno malé. Byl jsem trochu zmaten, ale běžel jsem za ostatními. Po závodě jsem se dověděl, že prý první závodník zatočil špatně a všichni za ním. Ale byl tam cyklista-vodič, tak to moc nechápu. Asi nestačil prvnímu běžci. :) První běh jsem měl za cca 43 minut a kolo mi nikdo nedal. :)


Na kole byl po vyjetí z depa krátký mírný kopeček dolů tak akorát na natlačení gelu, pak kruháč a hned za ním zatáčka doprava do prudkého kopce. Tu jsem napoprvé málem přejel. Na vršku kopce byla občerstvovačka a za ní sjezd, takže se dalo v pohodě konzumovat. Tohle bylo vymyšlené dobře. Po tomhle sjezdu následoval největší kopec na trase. A v něm jsem začal cítit náběh na křeče do lýtek. Fakt mě to překvapilo, protože takhle brzo na kole jsem s tím nikdy problém neměl. Tak jsem dal 3 Anticrampy a jel tak, abych nejel moc silově a nedostal křeče ale zase moc netočil a nestoupala tepovka. Blbý bylo, že mě pak chytla křeč ve sjezdu, když jsem to chtěl rozjet a tak jsem místo šlapání protahoval nohu. Pak už byl až na malé výjimky jen sjezd nebo rovinky a nohy dobrý. Ve druhém kole jsem zase dostal křeč do druhého lýtka, tak zase 3 Anticrampy a to samé v bleděmodrém. Ve třetím kole se to nelepšilo, tak jsem vypil Magneslife a pořád stejné. Ve 4. zase 3 Anticrampy a tím jsem vyčerpal kapacitu svých zásob. Pak už mi zbývala jen Coca-Cola na občerstvovačkách. Takže jsem jel vlastně celé kolo jak připosr..., abych nechytl křeče a stejně jsem je občas měl a většinou v blbých místech, kde bych to jinak rozjel a odpočíval z kopce. Ale nebýt těch křečí, tak to je fakt paráda. Trať pěkná, výhledy, stoupání v lese, takže i kdyby bylo vedro, tak to není nic hrozného. Taky pěkné dlouhé sjezdy, jeden magneťák, na všech křižovatkách pořadatelé, u vjezdu na hlavní silnici i policie a na silnici u depa dokonce fandící diváci. Jen jsem to jel celé sám. Čekal jsem, že třeba někoho dojedu (i přes křeče a kopce jsem měl celkový průměr skoro 30km/h) nebo že nějaký horší běžec a lepší cyklista dojede mě, ale nikde nikdo. Když mě někdo předjížděl, tak jedině o kolo. Jednou jsem někoho snad předjel, ale to byla výjimka potvrzující pravidlo.

Na konci kola jsem vzorně slezl z kola, proběhl kobercem a začal si sundávat přilbu a v tom na mě řve rozhodčí, že jestli nechci červenou kartu, tak ať si tu přilbu zase nandám. Je moje chyba, že jsem nevěděl, že se má přilba sundávat až na svém místě v depu. Ale červenou? Ta snad má být pro případy, kdy závodník někoho ohrožuje nebo podvádí, ale sundání přilby v liduprázdném depu 5 metrů po průběhu kolem rozhodčích mi přijde trochu málo. Asi to byl ten dementní rozhodčí z Pilmana, co tam sadisticky dusil závodníky kvůli neotočenému číslu.. :-D Tady při výběhu z depa na otočení čísla upozorňovala sličná dobrovolnice. :)

Běžecké boty se mi po chvíli bojování s křečemi podařilo nazout a vyběhl jsem. Ale rychle to nešlo. Křeče se přesídlily z lýtek do stehen. Takže tempo pod 5 min/km nebylo reálné a doufal jsem, že to nějak rozběhnu. Pak se ale přidalo píchání v boku. Na kole jsem se snažil držet tepy nízko, ale zase jsem nemohl jet jako slimák, tak se to pak podepsalo na běhu. Jednoho závodníka jsem předběhl, pak jiný předběhl mě a doběhl jsem předposlední v kategorii. Celkové výsledky jsou tady, fotky zatím nejsou (jen ty oficiální, na kterých je skoro pořád jen Karel Zadák a Candrovka s dětmi. :-))

Takže sumasumárum moc pěkný závod a i kdyby nebyly křeče, asi bych o moc rychlejší nebyl. Možná o dvě tři místa. Ale jako závěr sezóny dobrý. Jen zase bolelo koleno na běhu, tak mu budu muset dát chvíli volno.


celý závod

středa 14. září 2011

Období 29.8. - 11.9. - koleno, rozlučka a trochu tréninku

Přípravy na svatbu a pracovní povinnosti mi zabírají víc času, než jsem čekal a tak píšu až takto s odstupem. V pondělí po návratu z dovolené jsem cítil potřebu nahnat trochu plavání před plánovanou odstávkou bazénu, která trvá od 5. do 23. září. (den po svatbě můžu jít plavat :-D) a dal jsem nějaká technická cvičení a pak pět stovek. Časy 1:47, 1:50, 1:51, 1:52 a 1:51 na mě nijak tragické nejsou, tak docela spokojenost. Ale na usnutí na vavřínech to taky nebylo. :-) O víkendu byl v plánu závod NIKE RUN PRAGUE, tak jsem v úterý odběhal pět kilometrových úseků v časech 3:51/162, 3:56/161, 3:55/160, 3:49/160 a 3:52/159, takže zase spokojenost. Jsou to mimochodem podobné časy (jen o vteřinu dvě horší), jako jsem běhal na jaře před Nymburkem, kde padl osobák. Ale tentokrát to bylo na o dost nižších tepech, což mohlo znamenat cokoliv od dlouhodobé únavy, nižší teploty, rozdílu mezi během na dráze a kolem přehrady až po vzestup výkonnosti (můj tip :). Ale druhý den mě začalo bolet levé koleno.

Ve středu ráno jsem šel zase plavat, tentokrát jen lehce a kromě technických cvičení jsem zařadil ještě hypoxický trénink. Odpoledne jsem vyjel na kolo užít si poslední slunné dny a z celkových 60km bylo dvacet svižně.

Ve čtvrtek ráno opět plavčo, ale stálo to za prd. Hlavní motiv byl 2x400K pišk./P1' a pak 4x200K/P20". S piškotem to bylo dobré, ale pak naskákal do vody plavecký oddíl a jeli motýla a jediné, co mě udrželo ve vodě byla myšlenka "Na závodech s vlnama se ti to bude hodit". Tak jsem vydržel a doplaval to, ale pod 4 minuty nebyla ani jedna dvoustovka. Pak ještě vířivka a sauna a nakonec masáž nohou. V pátek jsem měl volno až na rozklus před závodem, při kterém jsem o kolenu věděl, ale vyloženě nebolelo.

Sobotní závod se mi povedl a i přestože bych uvítal víc studené vody, byl jsem s průběhem spokojený. Proti suchu v puse by pomohla jen voda nesená v ruce a to je zase zátěž. :) Koleno bolelo jen ze začátku a pak na něj v závodním rauši neměl mozek čas myslet. Zuzka taky běžela, ale nejvíc se těšila do Ikey, kterou jsem ji ale jen bleskurychle provlekl, protože minule jsem tam při trajdání po závodě chytil nějaký bacil a tomu jsem se tentokrát chtěl vyhnout. A ještě měli zavřenou restauraci z důvodu přestavby.

V neděli jsem se vydal na biku do Jizerek. Byla to taková odměna a horské kolo už mi docela chybělo. Naplánoval jsem si novou trasu kolem Smedavské hory a je to tam moc pěkné. Hlavně technický výjezd po žluté. Technické sjezdy nemusím. Ale nějak mi ucházelo zadní kolo a bohužel to bylo někde u niple, tak jsem musel kolo sundat, protočit a dopumpovat svoji mikropumpičkou. Ale už tam bylo málo tmelu, tak jsem musel pumpovat asi čtyřikrát. Doma jsem dolil tmel a je po problému (snad).

Další pondělí bylo skoro volné, jen lehké plavání na přehradě, kdy jsem alespoň otestoval nový firmware v Garminu. Měří stejně blbě jako ten předchozí. Odpoledne pršelo a nemělo cenu čekat, až přestane a taky nemělo smysl jít na přehradu ten kousek v suchém oblečení s deštníkem a tam se složitě převlíkat. Jen nevím, co si mysleli sousedé o individuu v dešti se promenádujícím v napůl oblečeném neoprenu. Asi nic hezkého. :-)

V úterý bylo nádherné počasí a tak uteklo necelých 60 kilometrů na kole jako nic. Kochal jsem se Ještědským hřebenem ze západní strany, z jihu i východu. Jeden velký kopec, ale pak bezva sjezdy po hladkém asfaltu.

Ve středu jsem jen pomalu klusal po relativně měkkém podkladu podél přehrady a pak jsem odjel na konferenci do Jindřichova Hradce. Tam jsem byl do pátku, ale byla by škoda to tam v okolí neproběhnout a protože kolo jsem si tam vzít nemohl, bežel jsem i s bolavým kolenem. Nebolelo nějak moc, ale bolelo. Je to sice hloupost, já to vím, vy to víte, ale stejně jsem běžet musel. :) Aspoň, že to bylo částečně lesem po měkkém. Dalo to pěkných 18 kilometrů. Odpoledne jsme jeli na společný výlet do Třeboně a cestou jsme se stavili podívat na Schwarzenberskou hrobku.

Schwarzenberská hrobka

V pátek ráno už jsem ale nevyběhl a nohy šetřil až do včerejška (tj. 4 dny bez běhu). Jen jsem si zacvičil pár cviků na záda a jinak pátek volno. Na sobotu večer jsem měl naplánovanou rozlučku se svobodou (i když se mi to označení nelíbí, každý hned ví, o co jde) a chtěl jsem to udělat trochu jako bojovku s hledáním pokladu (pětihvězdičková Metaxa). Takže jsem v sobotu ráno vyrazil do Jizerek hledat vhodné místo. Poklad jsem uložil, zapsal si souřadnice, doma vymyslel kvíz pro rozšifrování souřadnic a těšil jsem se na večer. Ještě jsem chvíli tahal gumy a přitom jsem přemýšlel, že to ten Majk má dobře vymyšlené, když je tahá od stropu, protože si nekazí techniku tím, že se ruce musí vyhýbat stehnům. Gumy jsem prokládal powerjógou.

malá piva před akcí :-)

Večer jsme se na rozlučku sešli jen 4, ale nakonec to byl dobrý počet, protože Metaxa i hromada svatebních koláčků na nás akorát vyšla. Po dojití do Liberce jsme ještě na chvíli sedli do hospody a spát jsem šel někdy kolem jedné hodiny ráno. V neděli jsem vstal kupodivu brzy - kolem sedmé, ale bolela mě hlava, tak jsem kolo nechal až na odpoledne. V plánu byly kopce a tak jsem vyjel na Albrechťák, pak do Chrastavy, zase nahoru a pak ještě Kryštofovým údolím nahoru a pak zase dolů a domů. Ale ten poslední úsek z kopce špatná silnice, takže příště to musím vymyslet jinak.

Začínám uvažovat o výměně dvojpřevodníku na Kuotě. Mám tam kompakty a občas z kopce by to chtělo těžší převod. Taky jsem nedávno někde četl, že kompakty jsou dobré do průměrné rychlosti 25km/h a nad už spíš klasika. Já mám průměr lehce nad 25km/h, ale zase v těch našich kopcích. K tomu mi to asi tři měsíce neřadí na největší pastorek a ani mi to nechybí. Jediný "problém" vidím pak při kompenzačních vyjížďkách, kdy by mi mohl lehký převod do kopce chybět.

Taky jsem se konečně odhodlal jít na vyšetření předcházející operaci očí, kterou jsem si předběžně naplánoval na někdy po maratonu v Dráždanech a přestože mají na stránkách tuto informaci:

První měsíc po operaci je třeba důsledně předcházet poranění oka a infekci. Proto nedoporučujeme pobyt v prašném a zakouřeném prostředí. Nedoporučujeme také plavání, pobyt u moře a náročné nebo nebezpečné sporty. Naopak za pár dnů po operaci lze provádět běžné rekreační sporty - jezdit na kole, hrát tenis nebo golf apod.

Tak mi doktorka řekla, že měsíc až měsíc a půl nebudu moci dělat nic, ani kolo, ani posilovnu, ani saunu (to docela chápu). Jedině prý budu moci chodit na houby. Prý to mají napsané tak, aby lidi moc nevyděsili předem. Mě to docela zaskočilo, protože měsíc až měsíc a půl bez tréninku je pro trénovanost docela vražda. Ale zase to, že bych se příští sezónu nemusel při závodě bát, kdy mi někdo zkopne brejličky a jestli mi neuletí čočky na kole, nemluvě o dalších výhodách, to je zase velké lákadlo. Takže jediný, kdo měl z té informace radost, byla Zuzka a už určitě tajně plánuje výlety. :-)

sobota 10. září 2011

Tak nevím nevím. :)

Přišlo nám první přání a trochu mě nahlodalo. :-D

sobota 3. září 2011

NIKE RUN PRAGUE

Kdo o tomto závodě ještě neslyšel, právě se asi vrátil ze záhrobí. :-) Bylo to dostatečně předem avízované spíše jako happening pro začínající běžce, ale startovné bylo oproti Mattoni Grand Prix poloviční a i s tričkem. Tak jsem do toho šel a nelituji. Spoustu lidí bylo zklamaných z toho, že závod měřil 10,26 a ne přesně deset kilometrů, ale v tom jsem problém neviděl. Další hromada lisí zase obviňuje organizátory z malého počtu občerstvovaček, ale tohle všechno se řeší na behej.com a já to tedy vynechám.

Na závod jsme se přihlásili oba, tedy já i Zuzka. Dlouho nic neběžela a letos nepoběžíme ani jeden pětku ani desítku a tak padla volba na tento běh. Zuzka klasicky plánovala doběhnout v pohodě a už jí to ani nerozmlouvám. :-) Na místě bylo všechno pěkně připraveno, toitoiky, šatny i úschova zavazadel. Jediná nevýhoda byla, že pokud chtěl někdo z místa startu na toitoiku, musel projít cca 200m davy do areálu Žlutých lázní a pak ještě dalších 200m areálem. Zpátky stejnou cestou. A to i přesto, že od startu to na záchody bylo asi 30m, ale tudy organizátoři nepouštěli.

masáž před závodem :)

Jel jsem do Prahy s tím, že když bude řazení na startu na prd a bude přede mnou hodně lidí, tak se nějak vymotám a pak to napálím. Ale byl jsem mile překvapen. Nejen, že byl asi 45 minut před startem koridor v blízkosti startovné čáry poloprázdný, ale ještě jsem tam potkal Mílu Kozáka, který běhá podobně jako já a v Nymburce mě dlouho táhl a já tam zaběhl osobák. Tak jsem se šel na druhou stranu ulice rozklusat a dát pár rovinek a pak se k němu připojil. Byli jsme tak 3 metry od startovní čáry a nechali jsme před sebou místo pro případ, že dorazí ještě nějací chrti. Ale dorazilo jen pár běžců s přerostlým seběvědomím a my tedy měli výrazně ztíženou startovní pozici. :) Čas se měřil od průběhu bránou a všichni mají tedy "real time". Vybíhali jsme už zpocení, protože bylo kolem 30°C a stínu poskrovnu.

První stovky metrů přepáleno, ale nijak výrazně a bylo to nutné, aby se před nás nenacpali přepalovači a pak nás nebrzdili, až budou odpadat. Od začátku běžím s Mílou. Po cca dvou kilometrech začali zpomalovat někteří závodníci před námi, ale většina jich běžela vyrovnaně a tak to bylo vlastně až do cíle. Stále bylo dost místa na běh i bez strkanic. Proběhli jsme tunelem, kde jsme se aspoň na chvíli ochladili a pak pokračovali dál po nábřeží. Tam by byl asi nejhorší povrch, kdyby nebyly uprostřed hladké pruhy pro cyklisty, po kterých jsme všichni běželi. Pak následoval mírný výběh na úroveň kolejí a hurá do centra. Tam bylo více stínu, ale na pár místech i protivítr. Stále jsem byli s Mílou v kontaktu. Na pátém kilometru byla občerstvovačka s teplou vodou, tak jsem se polil i napil. Zuzka pak říkala, že měli už studenou. Ale i ta teplá bodla. Pak přišel nejhorší úsek Václavákem a přiléhající ulicí, kde byl hrozný povrch a běžet se pořádně dalo jen po obrubníku. Navíc to bylo mírně do kopce. Pak už zbývaly jen nějaké 3 kilometry a někde v těch místech jsem Mílu ztratil. Ale jeho funění jsem pořád slyšel a ani jsem mu nechtěl utéct, protože by to znamenalo nakopnout to a pak se plazit. Zase seběh na nábřeží a následný výběh, kde jsem získal asi metr na soupeře před sebou :) a pak už jen rovinka do cíle, kde sice hlava chtěla finišovat, ale zbytek těla ne a navíc za mnou nikdo nebyl. Míla doběhl 5 vteřin za mnou a z toho mám trochu radost a trochu mi to je blbý, když mi tak dobře dělal v Nymburce větrolam. :-)

Tím, že neměl závod přesně deset kilometrů, byly posunuté i kilometrovníky. Tj. první byl na 1.1km, další na 2,15 a tak dále. Tímto zbůsobem se to posunovalo a když mi Garmin hlásil 10.km, zbývalo ještě asi 300m do cíle a byl jsem jen cca 700 metrů za 9. kilometrovníkem. Lepší by mi přišlo udělat kilometry přesně a cíl tak jak byl, ale ve finále to bylo jedno. Cílový čas je stejný a mezičasy mám přesně.

Doběhl jsem v čase 41:17 (4min/km) a jsem 86. z asi cca 5200 běžců, kteří dokončili. Oficiální mezičas na 5. km mám 21:12.


Po doběhu jsem si klusnul do areálu pro vodu a pak šel naproti Zuzce, ale museli jsme se minout, tak jsem se šel vyklusat a pak do fronty na pivo. Tam jsme se sešli a občerstvili se. Mrzí mě, že jsme nepotkali nikoho známého kromě Míly. Jen Zuzka asi zahlédla Pulce a na mě někdo dvakrát volal (někde v centru a před cílem), ale nekoukal jsem kdo.

P.S. A pak, že ultra zpomaluje. :-D