Vandr jižním Kokořínskem

Té oblasti se říká "Roverky", ale možná je to spíše místní název a tak v nadpisu uvádím název oficiální. Přestože jde o oblast, kde jsem už několikrát byl pěšky i na koloběžce, tak na vyhlídce Čap, na Ronově ani na jednom Vlhošti jsem ještě nebyl. Proto jsem první letošní vandr naplánoval tak, abychom přes všechna tato místa šli. Byli jsme zase tři - Kája, Tom a Já.

Káju jsme ráno nabrali v Zahrádkách, popojeli kousek do Stvolínek a odtamtud vyrazili. Hned na začátku nás čekal Ronov, kde jsme potkali skupinku dětí s učitelem, který jim ukazovat pozůstatky fraucimoru, tak jsem se k nim přidal a trochu se poučil.

start - Stvolínky

Kája a její polní kuchyně :-)

Ronov

zbytky fraucimoru

Cestou z Ronova jsme malinko zakufrovali. Ale kdo se mnou někdy byl na vandru, tak ví, že to k vandru se mnou patří. :-) Jen tam nemusely být ty ostružiny. Kdesi ve vesničce Hvězda jsem objevil Mišpuli - podle parťáků "hnusnou jabloň". Tak jsem nadšeně ochutnal poprvé v životě přemrzlé mišpule a opravdu to chutná jako trochu kořeněná přesnídávka. Dále jsme šli na Velký Vlhošť, kde nic není (jen Horobraní a keš), ale chtěli jsme tam. Nahoře jsme se najedli a během toho nás minuly asi 3 páry turistů. Potom jsme sklesali oklikou dolů a kousek vystoupali na Malý Vlhošť. 

bloudění

opět na cestě (Ronov v dáli)

mišpule

bezva soutěska

Vlhošťská vyhlídka

oběd

Malý Vlhošť byl úžasný. Svítilo slunce, byly krásné výhledy a tak jsme dali s Tomem pivko. Já měl jen jedno, ale příště si vezmu minimálně dvě. Ale tady by byl hřích si ho nedat. Vůbec se nám odsud nechtělo.

Malý Vlhošť

Na místo spaní - Tisícový kámen - jsme kvůli delšímu hledání keše na Ronově a kochání se na Vlhošti přišli za tmy. Chtěli jsme spát tady, popř. vedle pod menším převisem Krápník, protože je to prostě klasika a ještě jsme v okolí nespali. Ale v okolí by se dalo spát skoro všude včetně několika vybavených kempů. Počítali jsme s tím, že tady nebudeme sami, ale nakonec jsme byli. Jen je u těchto známých míst problém se dřevem. Ale povedlo se nám docela dost nasbírat a tak jsme za svitu plamenů mohli usínat a ještě ráno uvařit čaj.

S Kájou ráno po noci na společném TyVeku. :D

Dám tomu rok a taky budu mít takové vlasy. :-D

Tisícák za světla

ranní čaj

Druhý den nás nečekalo žádné "turisticky významné" místo s výjimkou vyhlídky Čap. Na rozdíl od soboty byla mlha a nebylo nic moc vidět, ale i jeden slunečný den se na zimním vandru cení. Čapská palice se nám moc líbila a po její důkladné prohlídce a vyfocení jsme pokračovali směrem na Holany.

Čap

Cesta nebyla moc zajímavá, ale nečekaně jsme narazili na hospodu v Dřevčicích, kde toho bezmasého už moc neměli, ale nakonec jsme se po dohodě všichni najedli a hlavně měli PIVO! A hned vedle hospody je ukázková levandulová zahrada, kam se musím podívat v létě. Z hospody jsme došli do Čertova údolí a z něj už zbývala jen cesta do Holan a kolem rybníků zpět do Stvolínek. Počasí se horšilo a k autu jsme došli za mrholení a tmy.

PIVO

Čertovo údolí

Holany

trasa

Leden - brzy bude jaro :-)

Blíží se krátký únor, potom březen a to už je jaro. :-)

6. ledna jsem se rozhodl "vyběhnout" si na Ještěd. Vzal jsem to z Ostašova od školy, kde je šikovné malé parkoviště. První stoupání k lesu bylo dlouhé, ale poslední dobou běhám téměř výhradně s podcasty, tak mi to nevadilo a pěkně mi to utíkalo. Trasa přes Černou horu není moc běhavá, ale s tím jsem počítal a běžel jsem vlastně jen rovinky a seběhy. V rámci již cca tři roky trvající akce "Hubneme do plavek" jsem si pořídil Coros Pace 2 a až na divnou tepovku v mrazech (vyřešeno Polarem Verity Sense) jsem s ním maximálně spokojený. Má super výdrž, barometr a jinak vše obvyklé v téhle cenové skupině (6.000 Kč).

výhled směrem na Jablonné v Podještědí

Černá hora

na vrcholu

O víkendu jsme s Pájou vytáhli zase Mílu na výlet nad Hejnice. Trasu jsem si protáhli až na vyhlídku "Na chatkách" a skončili jsme v cukrárně před bazilikou. I koupačka byla. Poslední dobou to trochu flákám. :)

Další běh stojící za zmínku byl v Českém ráji. Zaparkoval jsem u rybníku Vidlák a udělal si pěkné kolečko. Ke konci jsem byl trochu na kaši, ale moc se mi to líbilo.

skalní bunkr

opalovačka :-)

Další výlet s Pájou směřoval opět do Českého ráje, tentokrát do skalního bludiště u Besedic.

Sušky v dáli

Následoval opět běh, pro změnu s holkama z Rozběháme Liberec. Měl to být můj první letošní půlmaratonek a vyšlo to. Nejlepší na běhu byl koláč a kafe v bistru na Ještědu. :-)

fotochvilka :-D

Nevím, jak mě to napadlo, možná po shlédnutí Thunderbirdova výstupu na Machu Picchu, ale rozhodl jsem se zdola Ještěd dvakrát za sebou. První výstup jsem šel Padáky, dolů po klasické turistické trase a po té samé nahoru a i podruhé dolů. Měl jsem hůlky a nesmeky a šlo se mi pěkně. V Liberci poprchávalo, ale od poloviny kopce lehce mrzlo a nic nepadalo. Dolů jsem klusal, takže celkový čas byl jen něco přes dvě hodiny.

Padáky - start

poprvé

podruhé

omrzlá hlava :)

Druhý den jsem byl vyzkoušet nové silniční Adidasky a něco v pravé noze divně křupalo, ale nebolelo, tak jsem tomu nevěnoval pozornost. Ale už to trvá pár dní, pořád nebolí, ale štve mě to. Je to koleno. Ale zase je čas psát blog. :-)

V lednu byl i první letošní vandr, ale o tom napíšu zvlášť.