V březnu se žádná větší, vícedenní akce nekonala, ale nemusí pořád pršet, stačí, když kape.
Při plánování "běhů před zahradou", kdy chci stihnout běh a potom nějaké ty zahradní práce a frýdlantské zahrádce, jsem objevil okolí Řasnice a Bulovky, obcí kousek od hranice s Polskem. Už jsem kdysi byl na keškách (snad jsem je tenkrát i oběhl), ale tentokrát byly kešky jen asi tři a z toho jsem dvě nenašel. Je tam pusto, ale krajina hezká, jako v pohraničí často.
5. března jsme měli jet s Pulcem, Tučňákem a Lubošem na výlet do Saského Švýcarska. Ale předpověď počasí byla špatná, tak jsme to změnili na Český ráj. Díky dvěma autům jsme mohli naplánovat neokruhovou trasu. Kamarádům se trasa líbila a i opejkačka byla. :) Začátek byl na Krásné vyhlídce a cíl u rybníku Vidlák, kde jsme se i najedli v místní dobré restauraci. Na Krásné vyhlídce vaří také moc dobře, ale ceny jsou mnohem vyšší. A také v tomto směru byl výlet více z kopce. :-)
11. března jsem si udělal první letošní delší výlet na koloběžce - k Berzdorfer See. Jen to ještě nebylo na kraťasy, tak jsem si trochu odřel nohy od kalhot. Ale jinak to bylo bezva - počasí vyšlo, kilometrů asi 80, koupání dopadlo a bolest nezvyklých nohou cestou od jezera do Hrádku se dala vydržet.
12. března jsem vytáhl na výlet pro změnu Páju. Auto jsme nechali ve Všeni a došli jsme až na Valdštejn na langoše a zpět trochu jinou cestou. Pája našla při čekání ve frontě pejska, co se chtěl mazlit, tak byla ve svém živlu. :-) Cestou zpět jsme narazili na skalní místnost, kterou jsem už jednou "objevil", ale pak zapomněl, kde je.
Druhý den jsme chtěli jít na krátký rovinatý výlet, ale na Ještědském hřebenu nás překvapily kopce. :-D
14. března jsem zase běhal u hranic za Frýdlantem - tentokrát i lesem mimo cesty, když jsem hledal zkratku.
Taky jsme si s Pájou pořídili skládací kolo, abychom ušetřili za benzín. :) Návratnost je cca 4000 km, takže to chvíli potrvá. :-)
20. 3. jsem objel na koloběžce pět rozhleden v okolí. Inspirací mi byly známé koloběžkářky a natrasoval jsem to takto: Prosečský hřeben, Petřín, Černá studnice, Kopanina a Císařský kámen. Ze začátku bylo celkem chladno a větrno, ale ke konci už bylo krásně.
22. března jsme byli běhat s Janou na Viničné a potom oklikou zpět k autu. Trasa to byla dobrá v tom, že pocitově to bylo více z kopce, než do kopce.
A před domem nám vykvetly krokusy z mého partyzánského zahradničení. :-)
