středa 9. srpna 2023

Expedice Tatry

Slovensko jsem zatím při plánování svých tras míjel, možná kvůli velkým kopcům, možná mě to prostě nenapadlo. Letos nadešel čas a tak jsem to zase nějak naklikal a potom podrobně doladil, abych stejně na trase dělal další operativní změny.

Krátce před odjezdem mi vypověděl službu nafukovací polštářek, tak jsem na poslední chvíli kupoval nový a na chatě ho vyzkoušel. Taky mě bolelo lýtko ještě z Přejezdu, ale znáte to s tím brodem a stahováním kalhot? :-)

PÁTEK:

Do Bratislavy jsem měl výborný spoj jen s jedním přestupem v Pardubicích a jen malým zpožděním. Jen bylo potřeba zarezervovat místenku pro kolo několik týdnů předem.

přestup v Pardubicích

V Bratislavě jsem byl kolem 18 hodiny, chvilku jsem se vymotával z nádraží a potom už to šlo pěkně. Podél vinic do prvního pivovaru U Ábela. Spaní jsem si našel taky nad Pezinkem, taky na vinici. Zlobili mě komáři, tak jsem se celý postříkal repelentem a byl klid. Jelikož jsem ale ještě nebyl unavený, usnul jsem až po půlnoci.


spaní na vinici


SOBOTA:

Ráno jsem vyjížděl kolem šesté hodiny a mým prvním cílem byl Lidl v Modre. Všechny Lidly po cestě jsem si totiž už před cestou uložil do mobilu. A to proto, že tam vím, kde co najdu, mají hodně veganských věcí (bulgurové i zeleninové saláty, hummusy, tofu, ...) a ve slovenských Lidlech toho mají ještě víc, než v našich (např. chlazené polévky (indická, rajská, dýňová,...). A na Přejezdu se mi tak nějak přejedly sladké věci a taky je po snědení sladkého brzy zase hlad. Kdežto po salátu bulgur + cizrna můžu jet i dvě hodiny. Ano, vznáší se mi potom stan, ale jedu sám a atak je to jedno. :-) U toho prvního Lidlu jsem musel asi 20 minut čekat, tak jsem dojedl bublaninu z domova.

:-D

vahadlová studna



Cestou z Modré jsem měl defekt. Byl to jen malý trn, takže vzduch neutekl rychle a stačila malá záplata.


V obci Dechtice jsem se podíval na artézkou studnu a vydatnost tedy nic moc. Ale místní mi dali přednost a tak jsem za 5 minut měl načepován litr, snědl jsem si na lavičce salát a jel dál. Ve Vrbové mají zase šikmou věž. Už je ošetřena injektáží, tak se dál nenaklání, ale nakloněná je pěkně. Potom jsem navštívil a k siestě využil archeologické naleziště Očkov. Je tam náčelnická pohřební mohyla z mladší doby bronzové. Taky jsem tam potkat skupinku veselých turistů, kteří se chtěli všichni vyfotit s koloběžkou. A taky jsem tam sušil věci na spaní.

artézská studna v Dechticích

Vrbové


náčelnická mohyla

Dalším cílem byl Čachtický hrad. Byla to sice zajížďka, ale stála za to. Následoval hrad Beckov, kde jsem si dal i pivo a potom Trenčín. Cestou do Trenčína bylo docela teplo a tak jsem se těšil, že se v Trenčíně vykoupu, ale cestou jsem narazil na docela čistý potok a opláchl jsem se v něm. V Trenčíně jsem si tedy jen dal Birella, kousek dál langoš s bryndzou (taky jsem tam dobil mobil) a frčel dál po hladké cyklostezce.

Tentokrát už jsem si nebral solární panel a dobře jsem udělal. Něco bych asi nabil, ale často bylo oblačno a stačilo mi nechat si nechat dobíjet telefon během jídla nebo pití a občas píchnout na powerbanku. Hodilo se mít výkonnou nabíječku pro extra rychlé nabíjení.

Čachtický hrad

Beckov



pořád Beckov :-)

osvěžení v potoce

radler v Trenčíně

langoš s bryndzou

Trenčín

Skalka u Trenčína

Spaní jsem tentokrát neměl jako z reklamy na outodoor. Dlouho jsem hledal a nemohl nic najít. Potom mi místní poradili louku, ale tam byla vysoká tráva a nebyla tam rovina. Nakonec jsem našel flek kousek před Trenčianskými Teplicemi.




NEDĚLE:

Projetí Trenčianských Teplic bylo v pohodě, tam byl kopec ještě mírný. Ale potom mě podle profilu čekaly tři obří kopce. Před prvním jsem se posilnil Manou, kterou jsem měl, abych nemusel pořád řešit, jestli mám dost jídla na další úsek, jestli je tam obchod, jestli bude otevřeno a podobně. První kopec mě překvapil a bylo to prozření ve smyslu, co všechno může být na Slovensku cyklotrasa. V Javorníkách jsme na hřebenovce taky viděli velké "C" a napadlo mě, že to může být cyklotrasa, ale přišlo mi to moc terénní. Tady to bylo ještě horší. A jak už to bývá, ty nejhorší úseky na fotkách nejsou. Po asi půlhodině tlačení jsem se musel postříkat repelentem, jinak bych nikam nedojel pro neustálé odhánění hovad. Potom jsem narazil na ohradník a stádo krav. Zdálo se mi že vidím i býka, který chce obšťastnit jednu krávu. Ale naštěstí to byla jen dominantní kráva.


krávy

Tady měl být podle profilu konec kopce, ale nebyl.

Někde ve druhé polovině stoupání jsem dostal ohromnou chuť na žinčici. Byl jsem vyslyšen a potom ve sjezdu opravdu byla cedule "Prodej sýrů a žinčice 500 m ->" Sjezd byl dlouhý a po asfaltu, tak mi tahle krátká zajížďka do kopce nevadila.

Ještě kousek.




litr na ex jako prd :-)

Druhý kopec už tak hrozný nebyl, ale taky byl docela dlouhý. Zato sjezd byl celkem terénní a navíc jsem v něm minul ceduli "Zvýšený pohyb medvědů". Poslední třetí kopec jsem po zkušenostech s prvními dvěma objel po silnici. Sice jsem se silnicím původně chtěl vyhnout co nejvíc, ale když jsem viděl, jak mohou vypadat cyklotrasy, přehodnotil jsem to a ušetřil jsem si hodně tlačení. U jednoho obchodu mi domorodec prozradil, že mladí medvědi si právě hledají teritorium. Před posledním kopcem jsem narazil na dobíjecí stanici, vše jsem dobil a po dobití začalo pršet. Ale deštík to byl příjemný a aspoň se trochu smyl repelent. :-)

vrchol druhého kopce


nabíjecí stanice
(jediná, kterou jsem potkal)

Po zdolání této etapy přes Strážovské vrchy už přede mnou byla vidět Velká Fatra. Chvíli mě doprovázel pán na kole a poradil mi nabrat minerálku v Dubové. Byla výborná. Krajina byla zvlněná a pomalu jsem hledal, kde bych hlavu složil. Ještě jsem se stavil v jedné hospodě, kde byl velice veselý a upovídaný štamgast. Místo jednoho piva jsem dal dvě, k tomu chipsy na cestu a pár korbáčiků. Když už jsem opravdu chtěl jet, štamgast mě zrazoval, že venku prší. Skoro nepršelo. :-D Na spaní jsem si vytipoval altánek u pramene, ale tam bych musel spát na zemi pod stolem a to se mi nechtělo. Dojel jsem tedy k rohledně u obce Nolšovo a tam to zalomil. Cestou jsem ještě zjistil, že mi nebrzdí přední brzda, ale nechápu, jak je to možné. Před hospodou ještě brzdila, po hospodě už ne. Ale byla tam závlačka a cizí zavinění skoro vylučuji, to by bylo zbytečně složité a byly by potřeba kleště.

pramen v Dubové

Velká Fatra

vyhlídka Necpaly



rozhledna nad Nolšovem


Vlhčené ubrousky přesně pro mě. :-)



PONDĚLÍ:

V pondělí byla priorita sehnat brzdové špalky. První část trasy byla po hlavní silnici, ale byla tam široká krajnice. Potom už to bylo vesnicemi. Špalky jsem sehnal v Rožumberoku, hned namontoval a už jsem zase mohl sjíždět kopce bez nebezpečí držkopádu. Měl jsem štěstí, tip na obchod mi dal první pán, kterého jsem se zeptal.

Profil trasy byl taky už milosrdnější (ticho před bouří :-) ). Ale mně ty kopce vlastně nevadí, protože se při tlačení zapojí jiné svaly a odpočinu si. :-) Sušil jsem u Liptovské Mary, kde jsem se i vykoupal a bylo to vlastně jediné pořádné koupání za celý vandr.




Vyměněno, hurá!

tortila s bryndzou


Tatry

Liptovská Mara



Občas Lidl nebyl a taky to mělo své výhody.
Např. krájený meloun. :-)

vratká lávka v Podturni

Někde v úseku Vážec - Štrba - Lučivná jsem měl velký hlad a moc jsem se těšil na polévku z Lidlu. Ale pořád nebylo to správné místo. To jsem našel až na silničním odpočívadle.




Spal jsem u archeologického naleziště Šoldov. Byl tam pěkný přístřešek, pokecal jsem s cyklistou, který jel kolem a taky jsem tam vypil 62% Tatra Tea, který jsem si pro tento účel vezl s sebou. Taky tam dorazil mladý pár s kettlebely a asi hodinu tam cvičili a přitom venčili pejska. Maličko nepříjemné bylo, když už jsem byl ve 21.30 ve spacáku, na silnici zastavilo auto a někdo se mě jal zkoumat s baterkou. Paní se prý divila, že tam je samotné kolo, protože mě na stole neviděla. Pak, stále mi svítící baterkou do obličeje, se ptala, jestli mi připadá vhodné spát na stole. No jistě, je to rovné, pevné, pod střechou a ve 21.30 tam zrovna nikdo hodovat nechtěl. Ještě jsem jí mohl říct, že mám pod sebou TyVek, který neproteče, pokud se její obavy týkaly tělesných tekutin. :-D Ráno jsem zjistil, že tam byly kamery, takže kdyby to nebylo "vhodné", zjistil bych to mnohem dříve. :)

Tatra Tea

večeře

kamery na sloupu

večer





ÚTERÝ:

Úterní trasa začala dlouhým sjezdem, pokračovala krásnou cyklostezkou v okolí Svitu a Popradu a celkově to ten den bylo z kopce. Nemohl jsem se nabažit pohledů na Vysoké Tatry. Snídal jsem u jednoho malého jezu na řece Poprad. Rovnou jsem tam přemáchl ponožky, umyl Crocsky a umyl ešus.

Větší část cesty vedla Slovenským Rájem, kde byl i pěkný kaňon, který objížděl silniční tunel. Projížděl jsem místy bývalé těžby a opět nechyběla terénní vložka. :-)



výborné chlazené polévky

snídaně u jezu

Poprad


salát - skoro každý den jeden

Slovenský Ráj

Stratenský kaňon



Dedinky

Tady začínal naprosto skvělý desetikilometrový sjezd.

Všude stopy těžby.

bulgurový salát s bryndzou :-)

terénní vložka


tři toulaví psi
(honili na pastvině chudáka krávu)

Na co jsem se hodně těšil a nechtěl jsem si nechat ujít, byl Slavošovský tunel neboli Tunel pod Homôľkou. Dva kilometry tmou.

citace z Wikipedie:
Tunel se začal stavět v roce 1941 a proražen byl v dubnu 1944, krátce před vypuknutím SNP. Práce byly na určitý čas přerušeny, ale pokračovalo se v nich až do roku 1949, kdy byla výstavba trati zastavena. Prvotní potřeba zajistit železniční spojení s Gemerem po ukončení 2. světové války a vrácení hranic do původní podoby pominula, čímž se ztratila potřeba budování Gemerských spojek. Tunel je volně průchozí. Vede přes něj oficiální cyklotrasa. V poslední době se z něj stává oblíbená turistická atrakce.

Projet se dal v pohodě, i když to malinko drncalo po odvodňovacích žlábkách. Za ním je další, mnohem kratší tunel.

Slavošovský tunel






druhý tunel

Po výjezdu z tunelů se mi ukázala krajina hodně poznamenaná těžbou. A taky spousta zpracovatelských závodů. Potřeboval jsem si nabít mobil, tak jsem vyhlížel hospodu a tu jsem našel v obci Lubeník. Tam jsem si přisedl k místním, pokecali jsme a domluvili mi bezva ubytování u jezera u jednoho rybáře. A taky jsem se prý musel vyfotit v hospodě, protože to byla hospoda U Čecha. :-) Jen jsem si musel pamatovat, že: "Plecho mi dovolil." :-)

Nevěděl jsem, jak obtížné bude spací místo najít. Jinak bych s nimi ještě chvíli pobyl. Mě to povídání s místňáky moc baví, ale s tím se pojí často alkohol a taky je to buď jet nebo si povídat. Busu si muset někdy naplánovat "kecací" vandr s denní kilometráží 50 km. :-)

hospoda U Čecha

spaní u rybáře



STŘEDA:

Ve středu jsem to měl kousek do Revúcy, kde jsem se chystal nakoupit. Potom v Tisovci jsem doplnil minerálku. Od 45. kilometru mě čekalo stoupání s vloženým ještě větším stoupáním (terénem). Ale bylo to poslední velké stoupání (pokud jsem nějaké další nevytěsnil :-) ). V silničním úseku mě předjel cyklista a poradil mi cyklobistro na konci stoupání, kterého jsem potom taky využil. Dobil jsem tam mobil, dal si smažák, přezul se to pantoflí a dal si cappuccino a k tomu jsem si četl knížku. Totální relax. Navíc jsem věděl, že to bude ještě kousek do kopce a potom dlouho z kopce a další den už bude krajina rovinatější.


minerální pramen

zplanělá třapatka

výhled s nejvyššího místa trasy

Po průjezdu Detvou jsem si pomalu hledal spaní. Rozhledny v okolí nebyly, přístřešky moc taky ne, tak jsem našel pěkné místo kousek od silnice, ale byl jsem schovaný za stromy. Noc byla klidná.

krajina se narovnává





ČTVRTEK:

No rovinatější to úplně nebylo. :-)) Ale jelikož jsem se pomalu blížil k Bratislavě, nevadilo mi to. V 5 ráno mě vzbudil řev srnců. Posnídal jsem v hezkém parčíku kafe a esíčka. V Banské Štiavnici začalo trochu pršet, ale nebyl to déšť, kvůli kterému bych vytahoval pláštěnku. Nad městem je přehrada, tam jsem u potůčku opláchl ešus a shaker a vytlačil zbývající stovky metrů na vrchol kopce. Potom jsem se raději podíval na trasu a profil a zjistil jsem, že buď se budu držet plánu a pojedu zase po kdovíjakých cestách nahoru a dolů s krátkým a prudkým sjezdem na konci a nebo zůstanu na silnici a bude to mírný 13 kilometrový sjezd. No vybral jsem si druhou možnost. :-) Provoz byl minimální a ještě jsem zhruba v půlce zmerčil restauraci, kde měli halušky s bryndzou. 

snídaně




Banská Štiavnica

opět upomínky na těžbu

Bačovu pochútku jsem si vezl už od rána a i když jsem měl ty halušky, tak jsem musel pochútku sníst, protože se na ní začaly projevovat ujeté kilometry. :-) Cestou jsem si taky dal zmrzlinu - jogurtovou, punčovou a vanilkovou. Nitrou jsem profrčel a zase začal hledat, kde bych hlavu složil. Skončil jsem na poli mezi kukuřicí a slunečnicí. Polem vedla cyklotrasa a byla velká chyba po ní jet.


další vytlačený kopec


Nitra






PÁTEK:

V noci a ráno pršelo, tak jsem se ve stanu sbalil a čekal, až bude pršet méně. A proč byla ta cyklotrasa na prd? Protože to jemné bláto se mi lepilo na kola a když ho bylo dost mezi zadním kolem a blatníkem, kolo se zablokovalo a musel jsem 5 km tlačit. Nebo chvíli šťourat klacíkem a potom zase chvíli jet, ale to už vyšlo lépe to tlačení. Štěstí v neštěstí bylo, že hned v první větší obci jsem narazil na vydatnou artézskou studnu a tam jsem sebe, koloběžku i brašny pořádně omyl.

Potom zase začalo více pršet a už to na pláštěnku bylo. Během dnes potom déšť ustával, ale ne natrvalo. Například během sušení věcí zase pršet začalo a jelikož byl ten altán navržen asi tak, aby tam nikdo dlouho nezůstával, pršelo i pod střechu.

čekání na menší déšť


bahno všude


artézská studna - moje spása
(v nádrži jsou koi kapři)

Přituhuje, jdu do pláštěnky.

krajina placka

z místního pekařství

u Ivanky pri Dunaji

přístřešek, do kterého prší

Od přístřešku se mnou jel starší pán na elektrokole a v Bratislavě mi dělal navigátora (i když to nebylo potřeba). Trochu jsme si povídali, ale asi neslyšel úplně dobře a jestli víte, jaké to je si povídat s někým, kdo špatně neslyší, tak přesně takové to bylo. :-D Potom jsem jel sám, ale jelikož jsem jel po cyklotrase, nebyly cestou obchody, jen občas cyklo bistro. V jedné restauraci měli smažený sýr haloumi, ale když jsem se svlékl z pláštěnky a zamkl koloběžku, oznámila mi obsluha, že mají rezervovanou celou kapacitu. :-D


Bratislava

Kousek před Devínem se ke mně připojil zase pán na elektrokoloběžce. Taky mě chtěl navigovat, ale spíš mě to brzdilo, protože když se mě ptal, jestli moje trasa vede tudy nebo tudy, tak nevím. Prostě to mám naklikané a jedu podle čáry. A samozřejmě se koukám po okolí. Ale nezkoumám už mapu co kde přesně je. Ať už kvůli času, tak i kvůli baterii v mobilu. Ale zase mi poradil bezva restauraci, kde jsem si dal pizzu (no vlastně to asi nebyla úplně restaurace :-) ) a výborné pivo Stupavar. Jeli jsme spolu ještě kus a pak odbočil domů. A taky vím, že mu ta koloběžka jede až devatesátkou, dojede 150 km a má pohon na obě kola. :-D Celý den jsem jel bez ponožek, tak jsem si uhnal odřený malíček. Ponožky jsem měl mokré, ale aspoň čisté, v brašničce.

Devín

U přístřešku, kde jsem spal, jsem pokecal s Polákem, který měl roztomilý přízvuk. Spal s kamarádem v přístřešku o 2,5 km dál, o kterém jsem věděl, ale ten můj byl blíž. Jeli chudáci jen asi dva dny a zatím pořád mokli. Před spaním jsem si uvařil rajskou polévku s kuskusem, protože pizza už byla pryč. Spal jsem opět na stole, repelent po ruce a byl potřeba. V noci zase pršelo. Ráno jsem měl zase (už třetí noc) vyfouklou karimatku. Mám ji chvíli a spím na TyVeku, ale doma jsem opravdu našel dirku. Naštěstí mám pod nafukovačkou ještě pěnovou harmoniku a tak jsem neležel na tvrdém.

poslední spaní



SOBOTA:

Ráno ještě pršelo, ale než jsem se vypravil, přestalo. Ale stejně jsem jel v pláštěnce. A kdykoliv jsem ji během dne sundal, začalo zase pršet. :-) Možná si říkáte, proč jsem nejel zase z Bratislavy? Protože bych s největší pravděpodobností takto na poslední chvíli nesehnal rezervaci na kolo do mezinárodního rychlíku a taky protože tyhle rychlíky mají velké zpoždění (v Břeclavi svítilo 130 minut). Oproti tomu z Břeclavi, kam jsem měl namířeno, jsem čekal spojení bez problémů, i kdybych si musel nechat nějaké spoje ujet kvůli obsazeným držákům na kolo.

snídaně





v Rakousku


Jízdenku jsem sehnal v pohodě opět s přestupem v Pardubicích, ale paní pokladní nebyla skoro slyšet, tak jsem jí musel asi 5x říkat, že jí prostě nerozumím, že ten mikrofon/reproduktor ve skle nefunguje.

Jsem v cíli! - Břeclav



V Liberci mě cestou domů oslovil cyklista, taky koloběžkář, s dotazem na brašny. Chvíli jsme se bavili, ale pak jsem to utnul, protože pršelo a já se těšil domů. Ale bylo to milé. :-)

Když to shrnu, byl to báječný vandr a i když mě od prvního dne bolelo lýtko, vydrželo do konce a stejně jako na minulých vandrech byly limity spíš v kyčlích, které se začnou ozývat po několika dnech. Taky bych chtěl pochválit slovenské řidiče, kteří se opravdu svědomitě vyhýbají velkým obloukem a když to nejde, tak prostě počkají.

celá trasa: