Sněžka 2

Po vandru mě pořádně bolely nohy a do úterý jsem neměl na další náročnější pohyb ani pomyšlení. V úterý na běhu mě bolelo tříslo, tak jsem myslel na Honzovo "Pomalý běh léčí vše" a po chvíli to přestalo. Ale pak při chůzi to zase bolelo. :-)

V úterý večer mi nějaký sviňák ukradl koloběžku Mibo. To je ta menší a levnější (naštěstí). Holt sousedi nezamykají, nemám koloběžky k čemu zamknout a do vchodu se dostane každý s kartou nebo něčím podobným. Hned jsem si tedy objednal kotvu do zdi, jejíž koupi jsem blbec odkládal a k tomu otřesový alarm. A jestli se vrátí pro druhou koloběžku a zjistím to, ať si mě nepřeje. Všude jsem to sdílel, ale moc šancí opětovnému shledání nedávám.

:-(

Ve čtvrtek jsme se opět sešli s chrastavskými otužilci a opět to nemělo chybu. Led byl tenký a tak jsme si udělali díru na mělčině a otužovali se v leže. Ale pak nás napadlo rozbít led u schůdků a tam to bylo mnohem lepší. Na akci jsem zase běžel, abych spojil příjemné s užitečným.

squadra azura :-)

Pepa vyhrál medaili 

skoro jako v létě

ponor

V pátek jsem byl klukům z Liberece vysekat novou díru, aby se mohli jít v sobotu vykoupat. A rovnou jsem nainstaloval ceduli se smrtkou z loňska. :-) V Chrastavě jsem zapomněl trenky a tak mi je Pepa přivezl a u sekání jsme pokecali. Ledu bylo nečekaně hodně, tak to bylo na cca 40 minut.

tloušťka ledu 

A je to.

V sobotu jsem jel projet běžky a moc to nejelo, protože bylo nad nulou. Je to takový zajímavý fenomén, že když se řekne "jet na běžky", tak si člověk (teda aspoň já) představí krásné slunečné počasí a jak to pěkně sviští. Tuhle zimu jsem byl celkem 5x, z toho jednou bylo hezky a jednou to jelo a nebylo to ve stejný den. Tak třeba se ještě dočkám. :-) Ne, že by mě to tam nebavilo i za oblačného počasí, ale to sluníčko tomu dodává jiný rozměr.

z běžek

Sněžka

Na svou druhou Sněžku jsem se hodně těšil, i když na poslední chvíli byly drobné problémy s dopravou. Noc před jsem nemohl zabrat a pak jsem se zase často budil. Přece jen, Sněžka není Ještěd a předpověď počasí taky nebyla nejrůžovější. Nakonec vše proběhlo bez problémů. Cestou do Pece pod Sněžkou skoro celou cestu pršelo nebo padal déšť se sněhem. A v mokrých trenkách se nechce jít nikomu. Ale pořád je to lepší, než v mokrém oblečení. :) Další zradou je rychlejší odvod tepla ve vlhkém počasí. Tak jsme se trochu smiřovali s tím, že se kdyžtak oblékneme, ale tajně doufali, že to nebude potřeba.

Z Pece nás vyšlo přesně dvacet. Někteří i bosi. :-o Výhodou velké skupiny je společné prožívání a podpora, nevýhodou nevyrovnanost členů a z toho plynoucí čekání. Nejhorší to bylo na Růžovohorkách, kdy jsme si říkali, že se zadní sekce musí každou chvíli objevit a pořád nic. Nakonec jsem musel zavelet, že jdeme dovnitř a dáme si čaj nebo polévku. Odchod z chaty byl mnohem nepříjemnější, než start v Peci. Už jsme byli trochu vlhcí a teplo v chatě nebylo takové, abychom se zahřáli na ideální teplotu. Takže jsme po odchodu z chaty nasadili brutální tempo a po pár stech metrech už to bylo zase dobré.

Nejhorší byl jako minule kopec výstup na samotnou Sněžku. Tentokrát jsem měl hole, tak jsem si mohl zahřívat ruce a šlo se mi dobře. Ale ledový déšť se mi zabodával do těla a tak to bylo i s akupunkturou. :) Ještě, že jsem měl beranici. Nahoře jsme měli na všem ledovou krustu - na batozích, čepicích, zipech, ...

Zase zastávka na focení a hurá do tepla do poštovny. Tam krusta roztála a všechno bylo mokré. :) Zase jsem si tajně dal asi litr dýňové polévky, kafe a čaj a převlékl se do suchého. A bylo dobře. Cestou dolů už posádka našeho vozidla nikde nestavěla a po hodině a čtvrt jsme byli u auta.

start

foto: Ondřej Horák

zastávka na polévku

Bertík

hřebenovka

 foto: Ondřej Horák

 foto: Ondřej Horák

foto: Ondřej Horák

na vrcholu 

zmrzlá čepice :-) 

dokumentace 

cestou zpět

Tak zase příště. :-)

Vandr Českým rájem

Zase mě svědily nohy a tak jsem si naplánoval "na někdy" vandr Českým rájem. A když jsme zjistili, že máme propadlou technickou a Pája byla marod, tak byla ideální (byť to zní trochu blbě) příležitost vypadnout do lesů a skal. Český ráj není velký a víceméně už jsem všude byl, tak bylo cílem se neutavit ve sněhu, kterého nakonec moc nebylo a dojít včas na nějaké pěkné místo na spaní. Původní plán byl vyrazit navečer, dojít na bivak, přespat, druhý den urazit nejdelší část a zase bivak a ráno na vlak.

Ale nakonec jsem vyrazil ráno, skoro celou trasu ušel v pátek a v sobotu ráno už jsem mazal na vlak. Ono je těžké jít celý den, když jde člověk sám, nemůže v zimě moc lelkovat a hlavně - jsou zavřené hospody. Ale krásně mi to vyšlo tak, že jsem ještě za šera viděl Kapelu a pak už to byl jen kousek na spaní na Kavčinách. Tam jsem chtěl spát už dlouho a konečně se mi to splnilo. Naštěstí jsem tam byl první kolem 18. hodiny, protože kolem 21. dorazila další parta. Dva tři lidi by se ke mně vešli, ale čtyři už bylo moc.

Pro tentokrát jsem vynechal úsek Valečov - Příhrazy po červené, kde bych asi někoho potkal, a místo lidí a míst, která znám, jsem viděl něco nového a měl klid. :) I když je pravda, že bylo mrtvo úplně všude, i u Kosti. Vlastně jsem tu trasu vybral takhle proto, že kdyby byla delší, nestihl bych dojít na Kavčiny.

zajímavý rozcestník 

zastávka na svačinu 

první keš u studánky Hrdinka

Duhová brána

víc sněhu nebylo 

Kost 

bezejmenné údolí za Kostí na modré značce 

Maličko jsem kvůli rychlému rozhodnutí vyrazit podcenil jídlo a nevzal jsem si žádný chleba a paštiku, jen instantní a čínské polévky, kukuřízek, sojové párky, čokoládu a sušenky. A rum. Takže bylo potřeba se někde zastavit a uvařit. Naštěstí jsem procházel krásným údolím kousek za Kostí, kde nefoukalo a tam jsem si udělal oběd. Večer jsem vařil instantní ratatouille od firmy Drajfůd, od kterého jsem si hodně sliboval. Bohužel to ale bylo takové moc kyselé a ještě teď, když koukám na fotku, je mi trochu šoufl. :-D Ale hlavně to není porce pro chlapa, co ušel 30 km. To je ale obecně problém všech těhle jídel. Možná by mě zasytila po půl dni v kanclu, jinak ani omylem. Takže jedině porce zdvojit a to už si radši sám ne tak zdravou čínskou polívku z Lidlu (rajská a kari jsou veganské) a ty mě zasytí spolehlivě, popřípadě se dorazím chlebem, který se k ratatouille tolik nehodí. Tohle podcenění jídla mě maličko mrzelo, protože jídlo je na výletech to nejlepší. :-)

oběd 

prima rozcestník 

Pekařova brána

(nebyla na trase, zašel jsem si sem jen kvůli vzpomínce na koloběžkový závod "Okolo chalupy")

"Pomáchat a chrnět"

(recese a keška)

slunce zapadá

  démon Tupilak :-D

Kapela 

ze Lvíčka 

ratatouille

ráno na Kavčinách 

Zároveň měl vandr sloužit jako test nového zimního spacáku, který se osvědčil, ale slabinou byla pro změnu karimatka, která je skvělá od jara do podzimu, ale teď na mě šel trochu chlad. Ono už minule, když jsme tábořili s Patrikem na koloběžkách, tak mě zarazil roztátý sníh pod stanem v místě mého spánku. :-) Ne, že bych se vůbec nevyspal, ale nebylo to ono. A to jsem měl pod karimatkou ještě alumatku. A taky mě zradil močák. Šel jsem před spaním, abych měl v noci klid a stejně jsem musel ještě dvakrát. :-)

Přes noc napadlo něco nového sněhu a tak byl výstup na nejvyšší bod Kavčin docela dobrodružný. Navíc vchod do skalní místnosti, kde jsem spal, je ve svahu nad roklí, takže jsem musel být opatrný, abych tam neskončil. I další cesta byla pomalejší, než v pátek. Být tolik sněhu v pátek, tolik určitě neujdu. Ale byl to jen kousek a les a skály vypadaly zase jinak.

vyhlídka z Kavčin 

Valdštejn 

Hlavatice

trasa