Advid's blog: Kolobkovandr po ČR

Z logiky věci bych měl jet na další vandr na západ, protože už jsem jel na východ (Užhorod), na jih (Rijeka) i na sever (Rujana). Ale západ si nechávám, až budu mít víc najeto. Letos jsem nejel ani Přejezd ani jsem nebyl na žádném delším vandru (jen na jednom Kokořínskem) a ani na žádném delším závodě. Trasu jsem tedy zvolil s pokorou po ČR.

A jak jsem plánoval? Zkrátka jsem pospojoval místa, která jsem chtěl vidět. Byla to poměrně nová Stezka středozemím (ale ne celá), Novohradské hory, o kterých hezky mluvila Leona, Česká Kanada, kterou jsem rychle prolétl v rámci Přejezdu republiky a dále vinařské stezky, Podyjí, Brno a Vysočina.

Na Vysočinu nakonec nedošlo, zůstává na příště. Stezku středozemím mám v podstatě projetou až k po Kokořínsko, tak jsem zvolil start v Mělníku. Mimochodem, Mělničáci by napsali "na Mělníku", protože jde o kopec Mělník.

Vlakem jsem se tam dostal krátce po 10. hodině a hned na začátku jsem si zatlačil do kopce. Ale to byl také na dlouho kopec jediný. Cesta dál vedla po rovinaté cyklostezce se šťastným číslem sedm. První zajímavá památka byl zámek Veltrusy. Bylo tam i nějaké občerstvení a starý obrovský nepoužívaný skleník s vysokým komínem.

Mělník - začátek

Na některých fotkách nic konkrétního nehledejte,

je tam "jen" krajina okolo trasy. Toto je jedna z nich.

sedmička

Jedu rovně. :-)

Veltrusy

Skládková halda, ale docela pohledná.

občerstvení po vymotání z Prahy

Až na jižní okraj Prahy jsem neměl s orientací problém, ale cyklostezka vedoucí z Prahy se opravuje (nebo její okolí) a po chvíli bloudění jsem se zeptal sedícího cyklisty a pak už to zase šlo. Trasu jsem naplánoval klasicky na mapy.cz - silniční kolo. Ale zapomněl jsem některé úseky zkontrolovat a tak se stalo, že jsem jel ze Zbraslavi do Davle po debilní silnici, kde byly ještě uzavírky se semafory, takže s hodně auty. Navíc na těch semaforech jsem byl poslední, tedy na dalších první (byly tam minimálně troje) a tak jsem pár aut pustil, ale poslední jsem taky jet nechtěl. Naštěstí někde šlo jet za zábranami na už novém asfaltu. Jakmile to šlo, sjel jsem pryč. Cesta pak byla delší, kopcovitější, s horším povrchem, ale bez aut! :) Byla to moje první eskapáda s podobnou silnicí, potom už jsem si to hlídal.

Potom přes Štěchovice a kolem Slapské přehrady už to byly jen okrsky a cyklostezky. Na spaní jsem si vytipoval smíšení lesík kousek za obcí Blaženice. Se soumrakem jsem postavil stan a asi ve 21 hodin šel spát. Zhruba ve 21.30 slyším motor a říkám si, že se asi traktor, který jsem celý večer slyšel, vrací z pole. Ale byl čím dál blíž, tak jsem trnul co se bude dít. Přibližování se zastavilo asi 30 m od stanu. Podle zvuků to byl harvester a jelikož se už nepřibližoval a já věděl, že má stan i koloběžka reflexní prvky, nebál jsem se, že mě zajede jako malinu. Po asi 20 minutách odjel a já si zhluboka oddechl. Ale za dalších 30 minut byl zpět a byl mnohem blíž. Tak jsem přece jen vylezl, šel za ním, abych zjistil, co a jak. Pán se omlouval, že to musí dodělat, protože ráno přijde kolega kácet. A v kolik prý budu vstávat. Tak jsme se domluvili, on přijel ještě asi dvakrát, ale to už jsem byl v pohodě a snad to i zaspal. Ráno jsem vstával v 5.30, aby byl včas pryč. Takže první noc nebyla úplně povedená, ale třeba mílaři první noc kolikrát nespí vůbec. :-D

Slapy

moje spása - "kafe" 3 v 1

dlouhá noc

harvestor útočí :)

Ráno jsem vyrazil obloukem směrem do Sedlčan. Nevím, jestli mi větší radost udělala krásná zřícenina mlýna nebo otevřený retro krámek v Příčovech, ale ráno to bylo krásné. Další pěkné místo na trase byl Tábor a Bechyně. V Bechyni jsme byli s Pájou na výletě po sjíždění Lužnice. Navštívil jsem tam pivovar a nebyl jsem zklamán. Cestou jsem se taky poprvé a naposledy vykoupal venku. A i tady byly sinice. Ve Španělsku byla voda lepší. :-D Kdyby bylo jó vedro, tak vlezu do vody skoro všude, ale takhle se to dalo i bez koupání (venku). Koupání jsem spojil se sušením věcí a obědem, zkrátka s takovou každodenní přestávkou více v jednom (odpočinek, jídlo, dobíjení sluncem, sušení věcí na spaní, popř. i stanu a případně koupání).

východ slunce

ruiny mlýna v Příčovech

snídaně v Příčovech

podle kešky jakýsi keltský kámen

sušení

protipřeklápěcí uchycení solárního panelu

Tábor

Už se mi vejde velký nákup.

pivko v Bechyni (pivovar Keras)

Vltava

Jak jsem se blížil k Českým Budějovicím, cyklostezka byla lepší a lepší, i když i docela kopcovitá. Ale z kopce to svištělo pěkně. Na tuto noc jsem plánoval kemp. Ani ne tak kvůli zážitku s harvestorem, ale prostě proto, že blízko tak velkého města se nocleh v lese nebo na louce hledá hůř. Jeden vodácký kemp je hned na kraji, ale tam jsem nechtěl. Našel jsem si předem tábořiště Meteor na druhé straně Budějovic, kde jsem nakonec i spal. Ale nejdřív jsem omylem dojel k takovému luxusnímu chatkovému resortu, kde by to bylo hodně drahé. Naštěstí to nebyla velká zajížďka. V tábořišti Meteor byl jen můj stan a jeden další. A byla tam i restaurace. Ale samozřejmě to bylo blízko vody, takže ráno všechno vlhké.

Hluboká

Ráno jsem si malinko pospal(za ty prachy! :-)) a potom v klídku v teple pobalil v šatně místní umývárny. Tady by Stezka Českem vedla do Blanského lesa a potom do Českého Krumlova, ale Krumlov znám, tak jsem to vzal přímo na jih. Opět mě navigace posílala na hnusnou silnici, ale tuhle část už jsem jednou jel a tak jsem věděl, co by mě čekalo a včas trasu přeplánoval. Ještě v Budějovicích jsem posnídal v bio kvalitě :) a potom hurá do terénu. A začala mě bolet pravá kyčel. To je bolest, která na dlouhých vandrech vždycky přijde, je jen otázka času, kdy.

Tábořiště Meteor - start z umývárny

Moje řeč! :-)

Bio snídaně :)

V Kaplici jsem mohutně pojedl a pokračoval na Svatý Kámen, kde, jak jsem na místě zjistil, je pramen. To by mi ke štěstí stačilo, protože jsem už byl ve Slepičích horách* a mířil do hor Novohradských a potřeboval jsem se tedy vodou zásobit. Ale tento pramen je prý i léčivý, na oči. No nevím. :-D

*správně Soběnovská vrchovina, ale místní používají Slepičí hory

Na stoupání na Pohoří - nejvyšší část Novohradský hor jsem se psychicky připravoval, ale dalo se to jet pěkně. Cestou jsem nemohl minout restauraci se šiškami s mákem a hned se mi jelo lépe.

Šalvěj mě provázela celou cestu.

Svatý Kámen

Tvrz Tichá

Plněné jsem viděl poprvé.

Pohoří jsem přejel relativně rychle a následoval dlouhý sjezd. Někde tam jsem potkal naloženého cyklistu, se kterým jsme potom prokecali zbytek Novohradek. Vyprávěl, jak po revoluci jen s papírovými mapami prozkoumávali zpřístupněnou oblast pohraničí a jaké to bylo dobrodružství. A taky jsem díky jeho doprovodu jel o něco rychleji, než bych jel sám. Doporučil mi koupání na Zlaté Ktíši, kde jsem měl uloženou kešku s tím, že se tam možná podívám. Čas byl, tak jsem se tam opravdu vykoupal a potom už to nebylo daleko na Kraví horu, kde jsem měl naplánování spaní. Mimochodem Zlatá je úplně stejně jako naše Černá Nisa. Zkrátka rašelina.

Byl to krpál, ale stálo to za to. Spaní na stole pod stříškou bylo luxusní. A poletoval tam sice jeden komár, ale byl to osamělý bojovník a víc jich nebylo.

Pohoří

Lužnice

Zlatá Ktíš

Tady jsem jel raději rychleji.

rozhledna Kraví hora

sušák a sofistikovaný napínací systém

Ranní sjezd byl poněkud chladný, ale ne na větrovku (kterou jsem mimochodem ani jednou nepoužil) a hóóódně dlouhý (7 km). Původní trasa vedla jinudy, ale docházely mi zásoby, tak jsem mohl buď do Nových Hradů nebo do Horní Stropnice. Vyhrála Stropnice, bylo to kratší. Nakoupil jsem zásoby do České Kanady. Jel jsem i přes kemp ve Veveří, tak jsem si zavzpomínal. Začínaly mi lézt krkem různé smažené pochutiny a měl jsem velikou chuť na knedlíky s vajíčkem. Ale ty jaksi v bufetech po trase neměli. Tak alespoň pizza, ta není smažená. :-) V České Kanadě jsem měl za cíl Ďáblovu prdel (dříve místními nazývanou "Prdel světa", což se mi líbí víc) a potom zchátralý zámek v Českém Rudolci.

Před obcí Vyšné se mi tlačení po rozbité lesní cestě začalo zajídat a tak jsem to střihl lesem. Byl to super nápad, vyhnul jsem se jak špatné cestě, tak i kopci.

U Prdele byl docela nával, ale dalo se a cesta k zámku podvečerem byla příjemná. Dalším cílem byly vykopávky vesnice Pfaffenschlag. Slavonice jsem si prohlédl už v rámci Přejezdu, tak jsem tam zastavil jen na ledovou kávu a nákup a frčel dál. Poslední část cesty byla ve znamení hledání místa na spaní. Pole vlevo, pole vpravo, nikde nic. Potom v dáli borový háj, k němu polňačka, ale u háje auto. Nakonec jsem napsal Páje, že je to špatný a jak jsem napsal, místo jsem objevil. :-)

klášter v Dobré Vodě

ještě jednou z dálky

zkratka před Vyšným

písáky

Ředím pivo.

nával u Prdele

jasná celulitida

Český Rudolec

Drak!

Pfaffenschlag

Slavonice

Hledám místo na spaní.

Našel jsem. :-)

Následuje cesta do Podyjí, které mě překvapilo svou kopcovatostí. Taky mě začalo bolet levé zápěstí. Pro všechny případy jsem měl sebou cyklo rukavičky, ale zvládl jsem to bez nich. Jen jsem měl mozoly přes půl dlaně. :) Taky se mi povedlo udělat kávovou sopku (káva 3 v 1 + jemně perlivá Magnesia).

Mimochodem, inspiraci pro některé zajímavosti cestou (vykopávky, mlýn ve Slupu a další) jsem načerpal v knize Prázdniny v Česku od Ladislava Zibury, resp. přímo na jeho webu, kde má mapu se zajímavostmi od svých fanoušků).

Další z těchto zajímavostí je vinice Šobes, která je zároveň unikátní lokalitou a najdete tu všechny čtyři u nás se vyskytující druhy užovek. A spoustu ještěrek.

Dalším větším městem bylo Znojmo. Ještě před dním jsem přejel další Kraví horu, ze které bylo Znojmo krásně vidět a potom jsem sjel a vystoupal krpál do historického centra.

Ze Znojma to bylo až do večer po rovince. Měl jsem na spaní vytipováno několik turistických přístřešků, ale první byl moc blízko lidí (v nouzi by to nevadilo, ale nouze nebyla), druhý by obsazen pubescenty (to by vadilo) a třetí měl křivý stůl. :) Nakonec jsem usínal bez stříšky kousek od Mikulova u dřevěného posezení za zvuku nedaleké diskotéky (byl pátek). Kromě diskotéky a za šera se kolem prohánějící motorkáře byl klid.

Dyje

Vranov nad Dyjí

pěkný krpál

černý pasažér

Šobes

Znojmo

mlýn ve Slupu

ptačí sídliště

čapí rodinka

Svatý kopeček

Ráno jsem minul Mikulov, ve Valticích nakoupil, posnídal, našel plyšového pejska politého ciderem a jel dál. Zajímalo mě, jak vypadá krajina ve výběžku republiky jižně od Lanžhotu. Ale když jsem se tam blížil a viděl stav cest, zajímat mě to přestalo. :-D Začátkem dne už jsem se pohyboval po vinařských cyklotrasách a i jsem viděl cedule "Burčák", ale bylo moc brzo. Možná si řeknete, že je na burčák brzo, ale není, z odrúdy Irsai Oliver už může být. Potvrdili mi to nezávisle dva místní.

Abych nezapomněl, ve Valticích jsem zakoupil moc dobré víno a během dne ho popíjel. Většinu tedy až večer, ale i k obědu jsem měl loka. Pak jsem toho "loka" hodinu vyspával.

Co mě nebavilo, byla cesta po "cyklostezce" podél řeky Moravy. Šotolina byla fajn, ale rozbitý asfalt mě donutil sjet do lesa a tam to bylo mnohem lepší. Dokonce jsem si tam zazávodil s dětmi na kolech. :-)

Jel jsem i kolem Tvarožné Lhoty a opravdu existuje, není to jen výmysl z pohádek. :-) V plánu jsem měl dojet na úpatí Velké Javořiny a někde tam přespat v altánku. Ale potom jsem míjel kemp a řekl jsem si, že bych se taky zase mohl umýt a třeba i lépe najíst a tak jsem vygooglil ceny a následně tam zamířil.

Po dlouhé době jsem tedy měl normální jídlo (zapečené těstoviny se zeleninou), umyl se a ještě mě po druhé večeři ve vlastní režii (kuskus) vzali mezi sebe Kyjováci, co tam byli na dovolené. Byli moc fajn, štamprle nabízeli, ale ne nějak urputně. Po asi hodině začalo pršet a tak jsem šel spát.

diskospaní

Valtice

nalezenec

"To"

rekonstrukce slovanské chýše

cyklostezka podél Moravy

rekreační středisko Vápenky

Takže celé stoupání na Velkou Javořinu mi zůstalo na ráno. :) Ale byl jsem vybaven podcasty, takže žádný kopec nebyl dost dlouhý. Nahoře byly krásné výhledy, zajel jsem i na Slovensko k Holubyho chatě, ale tam žádné výhledy nebyly. Následný sjezd byl skvělý - po asfaltu a dlouhý, mírný. 12 kilometrů úplně zadarmo, potom dalších asi 10 km pořád mírně z kopce. A potom přišla rovinka, já se odrazil a zabolelo mě pro změnu v levé kyčli. :-D

Následoval dlouhý úsek po cyklostezce, která mě přiblížila opět na vinařské cyklotrasy. Nejdřív jsem ale projel Českou Saharou, kde jsem (kde jinde? :-) sušil věci.

Vinařskou oblastí se jede moc pěkně. Chybí tam les, ale když neprší, nebo není moc teplo, nevadí to. Spaní zase nebylo na první dobrou. Nejdřív mě zaujala rozhledna Slunečná, ale byl tam moc velký provoz. Potom jsem objevil vyhlídkový altánek, ale jeho okolí vypadalo jako něčí zahrada, tak jsem se schoval za kopeček. Komárů tam bylo dost, tak jsem si připravil repelent, ale potom jsem usnul a poštípali mě.

stoupání na Velkou Javořinu

na vrcholu

(pozor - jiné triko :-D)

To mě zaujalo.

kosmatec

Česká Sahara

Svatý Urban

Tady by se spalo. :-) Ale bylo brzy.

Na jedné vinici u reklamních dveří se nemohla nabažit focení skupina Poláků. Trochu jsme pokecali, jeden z nich si zkusil koloběžku a prý by neměnil. :-) Potom mě ještě asi dvakrát dojeli.

Vrbice

výhledy ze Slunečné

Slunečná

"příliš hezký" altánek

Ale spát budu tady.

Po prozkoumání předpovědi počasí jsem se rozhodl, že v Brně skončím. Tropy jsem si užil ve Španělsku a musím si taky nechat něco na příště. :) Jedním z odebíraných podcastů jsou Buchty a podle nich toho v Brně k vidění moc není. Nebo možná jen hosta povídajícícho o Brně nepustily ke slovu. :-D Tak jsem si určil za cíl Špilberg a Staré město. Prígl by byl fajn, ale je hodně stranou a chtěl jsem mít časovou rezervu na cestu vlakem, protože na trase Brno - Kolín - Mladá Boleslav - Turnov - Liberec by se mohlo klidně něco přihodit. Do Brna to krásně frčelo a potkal jsem i jednoho koloběžkáře na cestě do práce. Jel zkušeně zkratkou, tak mi hned ujel.