Něco delšího na koloběžce už jsem měl v merku delší dobu. Možností bylo tolik - v podstatě se dalo jet kterýmkoliv směrem a bylo by na co koukat. Nakonec jsem si řekl, že ještě jednou dám delší akci po ČR/SR a pak někdy příště třeba i do zahraničí (Slovensko tak trochu považuji pořád za svou domovinu). Pracovní název jsem zvolil "Expedice Užhorod", ale nikomu jsem o svém plánu dojet to Užhorodu neřekl, a taky jsem za to od novomanželky dostal dodatečně vynadáno. Že kdyby to věděla, že by mě nepustila. :-D Byl jsem omezen dobou zhruba týdne (plus něco na návrat) a to by akorát vyšlo na pohodových 100 km denně. Nakonec jsem jel většinou o něco více a ušetřil jeden den.
Jako vždy jsem si zvolil cílový bod, nechal mapy.cz najít trasu pro silniční kolo a pak ji doladil podle výskytu keší. Trasu jsem ale nenaklikal až do Užhorodu, jen kamsi na východ Slovenska pod Poloniny, což už tak bylo v tu dobu na hranici představitelného. Orientační mapka níže, celá trasa zde.
1. a 2. den
Plán se téměř zcela shodoval s projetou trasu. jen asi dvakrát jsem zvolil méně kopcovitou a kratší trasu, byť s hustší dopravou. Vyjel jsem v úterý 7. 8. byl jsem domluvený s mamkou, která bydlí v Letohradu, že k ní přijedu ve středu na pozdní oběd. Začátek byl známým krajem a do známých kopců. Od Semil dále byla cesta pohodová podél řeky a co bylo nejdůležitější, tak i ve stínu. Dále pak bez stínu, ale pořád po rovině. Jelo se mi dobře, v obchodech jsem doplňoval hlavně tekutiny. Ve dvoře Králové jsem si dal vynikající Kvasničák Krakonoš a ještě dva dny jsem na něj vzpomínal. U něj jsem pokecal s dědou, co měl jako malý červenou koloběžku se žlutými koly a o pár metrů vedle v koloniálu byl vedoucí taky koloběžkář.
První a poslední vyfocená hranice kraje.
Pak už to utíkalo tak rychle, že jsem nestačil fotit. :-D
Borovnička - Kostel Božského srdce Páně...
...místo prvního vaření
supi ve Dvoře Králové
Kuks
Následující úsek byl pekelný. Vodu jsem vypil rychle, stínu moc nebylo a obchod nebo hospoda taky nikde. Až jsem poprosil o vodu jednu paní za plotem a ta mi dala dokonce šťávu s ledem. To nemělo chybu. K večeru se ochladilo, ale to už mě zase bolely nohy. Chtěl jsem totiž dojet do Letohradu na jeden zátah, protože mamka sice doma ve středu byla, ale od 10 do 14 měla španělštinu a tak, kdybych vyjel ráno a zbývalo mi třeba jen 30 km, musel bych pak čekat několik hodin a to se mi nechtělo. Před obcí Křivice jsem měl už trochu křeče, tak jsem si rozložil hamaku, že si na chvíli odpočinu a ouha, po krátkém poležení se křeče ozvaly naplno. Takže žádné poležení, ale rozhýbání a jede se dál. Bylo to opravdu peklo, ne jen tak nějaká malá křeč.
pokus o odpočinek
Prasátku se výlet líbí.
A mně koneckonců taky. :-)
Do Letohradu jsem nakonec dojel, ale byl to boj a kopce před Letohradem jsem tlačil. Spát jsem šel brzo, ale kvůli křečím jsem stejně spát nemohl a musel pořád vstávat a protahovat. Asi tři hodiny. Následující ráno jsem byl trochu nablblý a rozhodl jsem se dát si regenerační den. Takže až do 14 hodin jsem vegetil, pospával a jedl a pak až vyrazil na pohodových cca 60 km.
u maminky :-)
I když jsem vyjel odpoledne, musel jsem jet jako cisterna. Kopce v tom vedru a s koloběžkou naloženou vodou nic moc. I trochu sprchlo, ale moc to člověka neochladilo. Ke konci už bylo buď zataženo nebo byl chládek v lese. Končil jsem u obce Bludov. Tam jsem si dal v motorestu pivo a hranolky, poradil se s místním koloběžkářem o místě na spaní a spal na doporučené rozhledně Brusná. Před spaním jsem se kochal pohledem na Jeseníky, které mě čekaly další den.
Jak jinak. :-)
cisterna
večeře v Bludově
výhledy od rozhledny
rozhledna Brusná
3. den
V noci mě na rozhledně kromě páru milenců nic nerušilo. :-) Vyjel jsem v půl sedmé a ještě před stoupáním na Skřítka jsem projel kolem rybníku Krásné s kempem. Chtěl jsem se osvěžit, ale bylo to zelené a plné odpadků. Čekal mě 10 km kopec, ale velká část se dala jet. Někde za půlkou jsem narazil na potůček, tak jsem si udělal přestávku, přepral triko, namočil hlavu a jel dál. Dolů to byl krásný dlouhý sjezd, ale pak se zase začalo dělat teplo a já si postupně říkal, jestli mě to vůbec baví.
ráno na rozhledně
Trnky - jsem na Moravě! :-)
na hranici Jeseníků
Nastoupáno mám pěkně.
u potůčku
Výš už nejedu.
Koupání v Rýmařově v čisté vodě mi tedy přišlo náramně vhod. Do kopců naložený vodou to moc nešlo, voda docházela, nikde stín a tak jsem si řekl, že jestli bude dál tropická předpověď, vykašlu se na to. Naštěstí jsem se v Budišově nad Budišovkou osvěžil v pítku, dal si plzničku a koukl na počasí a v pátek už se mělo ochladit a pršet. U pítka jsem vzpomínal na Mallorcu, jak jsme je tam hojně využívali. Další pivo a kolu jsem si dal ve Vítkově a pak jsem začal hledat místo na spaní. No jo, jenže to nebylo jen tak. Buď bylo pole nebo zase bažina, nebo jiné místo u potoka (= komáři). Tak jsem jel a jel a jelo se mi sice skvěle, ale už se začalo šeřit. Tak jsem to nakonec zapíchl u silnice za velkým keřem a bylo to asi nejhorší spaní za celou dobu. Už při stavění stanu mě žrali komáři a pak ještě trochu v noci. Poprvé jsem ho postavil těsně k zemi, takže větrání žádné, ale komáři se tam další skoro nedostali. Nebo jsem je přes hluk ze silnice neslyšel. :-)
koupačka v Rýmařově
4. den
Na déšť jsem se těšil kvůli ochlazení. Ale že bych vyhledával jízdu v něm, to zase ne. Takže jsem takticky vstal ve čtyři hodiny, natlačil do sebe karbanátky od mamky a v půl páté vyrazil směr Frýdek-Místek a Jablunkov. Za svitu svítilny jsem ukrajoval první kilometry. Potřeboval jsem doplnit vodu a usušit věci. Ve Staříči jsem 15 minut počkal, až otevře obchod a už v těch 7 hodin byl hic. Kdesi u kapličky jsem si uvařil brunch :-) a usušil věci. Málem jsem uvařil škvora schovaného v ešusu, ale na poslední chvíli jsem si ho všiml. Tady už jsem byl bez profilu trasy, protože přestože jsem celou trasu do Locusu nahrál najednou, neuvědomil jsem si, že nemám stažená výšková data pro Polsko a Slovensko. Takže tam jsem jel postaru podle vrstevnic. V Jablunkově jsem si dal gáblík a pokračoval do Polska.
sušení a vaření
Naštěstí jsem jel jinudy. :-)
Bludný balvan v Jablunkově.
Ještě před dojetím na hranici jsem navštívil nejvýchodnější místo ČR, kde začalo poprchávat, tak jsem si tam udělal delší přestávku. Cesta Polskem byla ve znamení velkých kopců a přeháněk. Dobré bylo, že v téměř všech obchodech šlo platit kartou. Takže kromě jednoho veledůležitého radlera a brambůrek jsem koupil vždy vše, co jsem chtěl. :-) Déšt byl s ubývajícím dnem častější a intenzivnější a v plánu jsem měl přespat v jakémsi turistickém přístřešku zase na slovenské straně hranice.
nejvýchodnější bod ČR pro koloběžku
a ten opravdový
Jedeme dál.
kopečky v Polsku
energie sbalená na cesty
stoupání k polsko-slovenské hranici (pohled zpět)
Ale nebe mi kromě bouřky seslalo i nádherné oficiální bivakovací místo asi dva kilometry před hranicí. Byl jsem tam sám, byl tam stůl, lavice, střecha a nepršelo tam. Měl jsem takovou radost, že jsem to hned musel zavolat Páje. :-) Většinu noci byla bouřka, jakou jsem ještě nezažil. Několikanásobné blesky, dlouhé hromy - a já v suchu a teple. :-) Poučení tohoto dne - "Když si koupíš omáčku ve skle, bude dlouhý kopec".
Biwak!
5. den
Ráno pořád pršelo, ale nemělo cenu čekat na konec deště a tak jsem se sbalil a při balení ešusu, který jsem nechal odmočit v dešti, koukám, že neprší, že to jen tam šumí blízký potok. :-) Musím si pochválit nápad vzít si reflexní šle. Jejich další funkcí je totiž držet triko na těle a tím pádem je mi tepleji. A to je přesně to, co se ráno a večer hodí.
kvašáky k snidani
Neprší.
Po krátkém kopci na hranici, který jsem většinou tlačil, následoval dlouhý sjezd do obce Novoť, kde jsem si koupil džus a na ex ho vypil. To jsem od té doby dělal skoro každý den (ne vždycky na ex). Tahle etapa byla moc pěkná. Sice byly celý den přeháňky, ale měl jsem pláštěnku, kterou jsem sice pořád oblékal a svlékal, ale to mi nevadilo. Terén byl houpavý a dlouhý kus jsem jel po krásné cyklostezce Polskem. Byla tam i hezká divoká příroda a přestože to bylo pořád mírně do kopce, ani mi to nepřišlo.
panáci - už se moc nevidí
řeka Klinianka za obcí Novoť
pramen se hodí vždycky
Jedu.
Oravská přehrada
bramboračka u přehrady
cyklostezka Nowy Targ
Nemůže vyjít všechno. :-)
mini křížová cesta
divočina u stezky
slovníček v jednom z altánů u cyklostezky
Na můj blatník nic. :-)
kościółek św. Marii Magdaleny
krásné kopečky a skály
vesnička na kopci
Před hranicí se Slovenskem už jsem viděl ty krásné kopce, ale byl tu ještě malý zádrhel. Navigace mě nahnala na šíleně bahnitou cestu, která sice na Slovensko vedla, ale zdržoval mě povoz, který nešel předjet. nakonec na mě děda houkl, ať si naskočím a když jsem viděl cestu dál, byl jsem rád, že jsem se svezl.
Slovensko na dohled
Zatím je cesta dobrá.
Ale tady se už raději vezu. :-)
Na Slovensku už jsem koukal do mapy, kde to zalomit. Cesto byly sice dva kempy, ale ani jeden se mi nelíbil, protože byly oba docela velké a zázemí roztahané a hlavně chodím brzo spát a brzo vstávám, což není pro kemp ideální. Tak jsem si v tom prvním dal pivo a jel hledat lepší místo. To jsem našel hned vedle Pieninského národního parku. Sice jsem byl docela hodně ve svahu, ale dál by to nebylo lepší a tak jsem holt spal jednou trochu z kopce. Zase nebyli komáři a byly krásné výhledy. Tedy jen večer, ráno byla mlha, jako skoro každý den na Slovensku.
Pieninský národní park
kúpele Červený Kláštor
Jedu, jedu, hledám spaní.
Tenhle výhled ujde, tady to zapíchnu. :-)
romantika
uvařit a spát
6. den
Šestý den ráno jsem poprvé na balení vytáhl svetr. Šlo by to i bez něj, ale když už jsem ho měl... Výhled, jak už jsem psal. nebyl jako večer, ale i tak tam bylo krásně. Během dne se udělalo teplo. Cestou jsem míjel hrad Stará Ľubovňa a zříceninu hradu Plaveč, kde jsem sušil věci. Sušení věcí kolem poledne bylo výhodné nejen kvůli sušení, ale i kvůli dobíjení powerbanky/mobilu. V Letohradu jsem sice vše dobil, ale pak už mi energie vystačila až do konce. Přes den jsem dobíjel powerbankou panelem na přední brašně a večer pak mobil z powerbanky. Tam jsem se taky dověděl slovenské rčení: "Všetko má nohy." Jako že se všechno krade. Když jsme u těch nových poznatků, tak RUM prý znamená: "Raz umriet musíš."
ranní mlíko
prase koloběžka
Stará Ľubovňa
výhled z hradu Plaveč
hrad Plaveč
Prešov
Dál to bylo do Prešova po hlavní, takže nic moc, ale ve 14 hodin už jsem měl v nohách 80 km a přišlo mi že jedu většinou z kopce aniž bych předtím jel do kopce. Kus cesty jsme se střídali se starším cyklistou. Nejdřív jsem předjel já jeho, pak on mě a takhle asi třikrát. Trochu jsme pokecali, bylo to bezva. Spal jsem za Vranovem nad Topľou na zřícenině hradu Čičva pod širákem. Zase krásná rovinka s výhledem do krajiny a ráno mlíko. V noci mi tam v pravidelných intervalech chodily dvojice lidí, ale ustlal jsem si stranou, tak na mě nešlápli.
hrad Čičva
7. den
Spalo se skvěle. Ráno v údolí mlha, nebylo by vidět na 100 metrů. Tak jsem výjimečně nejdřív usušil věci a až pak vyjel a akorát se minul s dělníky, co šli opravovat hrad. Po pár odrazech zjišťuji, že mě bolí ploska levé nohy a pravý kyčelní kloub. Ploska je jasná, byla dva dny předtím pořád rozmočená. Kloub asi z přetížení. No nic, jede se dál. Cestou se to trochu rozhýbalo a na druhou stranu (nebolela ani ploska ani kloub) to bylo pořád v pohodě. Ona to byla spíš taková otravná bolest, než že bych nějak trpěl. Koloběžka už taky nebyla ve 100% stavu. Blatník se vzpěrou ulomenou pár dní předtím začal rachtat, ale jinak to ničemu nevadilo. To je vůbec výhoda koloběžky - nemůže se vám rozštelovat přehazovačka, prasknout řetěz a podobně. :-)
Dobré ráno.
Cyril a Metoděj
Vzhůru na Ukrajinu!
galerie pod mostem - Humenné
V obci Dlhé nad Cirochou u sámošky jsem se dal do řeči s dalšími prima týpky. Prý kde mám sedlo a jak na tom odpočívám. Kde spím a co jím. :-) Ze Sniny vyrážím napitý a namazaný do Polonin. Tedy spíš pod ně, ale ony to jsou stejně normální zalesněné kopce, jen opředené legendami. Jak jsem se bál dříve jezdit bez trika kvůli riziku ofouknutých zad a následně houserovi, tak tady jsem přišel na to, že to je obava zbytečná (samozřejmě záleží na teplotě a tak) a jezdil jsem bez trika o sto šest. Bylo to v těch vedrech asi tak třikrát příjemnější. Navíc mám pocit, že si řidiči pak drží větší odstup. Výzkumy potvrzují, že od cyklisty bez přilby ano, tak proč ne bez trika? :-) Podobně fungoval sušící se ručník vlající z řidítek.
čápi
Snina
Do Ubľy jsem to vzal kopcovitější, ale méně frekventovanou cyklostezkou. S bolavýma nohama to bylo výhodné - při tlačení nic nebolelo a při sjezdu už vůbec ne. :-) V Klenové jsem si zabral posezení u zjevně déle zavřené hospody, uvařil si a ve stínu si odpočinul. V Ubľe jsem si dal pivko a poslouchal zajímavou směs ruštiny a slovenštiny, kterou hovořili místní. Zapnul jsem mobilní data, abych zjistil, jak je to s tím Užhorodem, který má být, jak jsem si pamatoval, kousek za hranicí. Ale ouha, on tam nebyl. Místo něj tam byl jakýsi Velykyi Bereznyi. No nic, data nic moc, tak jsem popojel k hranici a v motorestu si dal kolu a na wifině našel jednu keš asi 15 km od hranic, stáhl si pro offline režim mapu části Ukrajiny, kam jsem pro tu keš jel, poprosil slečnu o doplnění vody a jel jsem dál. Na hranicích to proběhlo hladce. Jen na mě mávli, ať jedu k okénku, to samé na ukrajinské straně a byl jsem na Ukrajině.
Poloniny za mnou
kostelík v Kalné Roztoce
oběd v Klenové
Noha (kyčel) docela bolela, ale keš na Ukrajině ještě nemám, tak valím po rozbitých silnicích dál směr na Perechyn, kde na konci křížové cesty nad hřbitovem objevuji keš. Uff. Ta křížová cesta byla opravdu náročná i pro mě. :-) Zpět na hranici to bylo už s větrem v zádech a tak se jelo lépe. Nabral jsem trochu vody ve studánce u silnice, ale teklo to opravdu malinko, tak jsem se raději spolehl na motorest. Na Ukrajině bylo hezké, že na mě řidiči troubili a mávali. To na Slovensku trochu taky ale tady je самокат (samokat) málo k vidění. Na hranicích už to neprobíhalo tak hladce a strávil jsem tam celkem asi 45 minut, což je oproti chudákům řidičům pořád málo. Prý, jestli v těch brašnách něco nepašuju. Ne, že by to nešlo, ale bylo by to trochu pracné pašování. :-) V motorestu u slečny jsem si zase dal pivo a kolu a doplnil vodu a jel hledat místo na spaní. Měl jsem vymyšlené zase spaní na zřícenině, ale to bylo tak 10 km a tak když jsem po pár kilometrech uviděl pěkný pravoslavný kostelík, bylo rozhodnuto. Ze strany dále od silnice měl vchod se stříškou a co víc bych si mohl přát.
křížová cesta
Perechyn
studánka
V noci mi to nedalo a koukám na mapu, kde je to vlastně ten Užhorod a chytám se za hlavu. Kdybych jel od kešky dál na jihozápad, dojedu do něj a mám to kratší, než se vracet zpět do Ubľy. A ještě bych si ušetřil úsek z Ubľy do Sobranců. A těch keší, co v Užhorodu je! Uklidňoval mě jen fakt, že by to zase bylo po hlavní silnici (z Užhorodu do Sobranců).
EDIT po čase (kopírovačka části komentáře od Michala Otta):
Toho Užhorodu je škoda, akorát by jsi musel pak na pěší přechod Velké Slemence, u Užhorodu je to pouze pro auta, ani na kole se tam nesmí. 8. den
Poslední den ráno noha pořád bolí, ale ten kousek už dojedu. Balim s tím, že si uvařím na lepším, klidnějším místě. Nakonec jsem vařil v olezlé autobusové zastávce.:-D Zřícenina hradu Tibava za návštěvu snad ani nestála. V Choňkovicích mě pobavila hláška: "Čo, neštartuje?". V lázních Sobrance byl oční pramen, ale moc důvěry nebudil. Další, hlavní pramen byl ale upravený a čistý a chuťově vajickovo-hořký. Kolem Zemplínské šíravy jsem jen projel. Chtěl jsem se koupat, ale cyklostezka mě odvedla od přehrady a tak jsem dal přednost Michalovcům s jídlem a pitím.
poslední spaní
Mají tu na značkách hezčí jeleny.
lázně Sobrance
smradlavý pramen
Zemplínská šírava
křivonožka :-D
Cílem byly Michalovce, ale kvůli výluce jsem musel dojet dalších 25 km do Trebišova a pak už to šlo hladce. Nočním vlakem do Pardubic a tam přestup do Liberce. V kupé bylo nejdřív vedro a pak zase zima, ale to už mi bylo jedno. :-)
Celkem tedy 900 km za osm dní. Ze sedmi nocí byla jedna u mamky, jedna v bivaku, dvě pod stanem a zbytek pod širákem. Náklady: 1300 Kč jízdenka z Trebišova + jídlo a pití.
Poučení: Už bych si nebral znovu hamaku, kterou jsem použil jednou a knížku, kterou jsem taky vytáhl jednou. Raději bych si vzal malou termosku, do které bych si dával pivo na večer a pak teplou polévku na ráno.
