Dovolená na chatě

Dovolená v Křečanech proběhla podle plánu. :-) Chodili jsme po výletech, noha se hojila, a i něco málo jsme na chatičce porobili. První výlet tedy Páju spíše rozesmutnil, protože jsme narazili na velikánskou oboru s chovem Jelenců, kam se může jen asi dva měsíce v roce a ne se psem. Druhý výlet jsme směřovali severním směrem s cílem prozkoumat možné koupací rybníky. Rybníky z mapy opravdu vypadaly dobře, jen bych od nich nechtěl v parném létě po koupání jít zase do kopce zpět k chatě. :-) Navečer jsem ještě jel projet koloběžku a noha dobrý. Na stehy jsem šel až druhý den, ale už to ani netahalo.

rybníky směrem na Šluknov 

Někde tady je určitě cesta. 

Tohle je taky cesta. :-)

Další den, v pondělí, jsme měli deštivo. Procházka byla tedy jen krátká. Prošli jsme osadu Sněžná, která je hned za humny a je tam moc pěkně. Po našem návratu začalo hodně pršet a naplnily se nám všechny naše "Tři soutěsky" a nádrž na vodu. A ze zbylého kačírku jsme udělali "Rio Grande". :-D

hřbitov ve Sněžné

Sněžná

Rio Grande

Prší. :)

Další výlet byl zase o něco delší, tentokrát na rozhlednu Tanečnice. Cestu jsem vybral oklikou po hranici, aby to nebylo moc krátké a Pája ze začátku trochu frflala, ale Kesinka byla spokojená, tak i pak Pája. :-) Nahoře pod rozhlednou jsme si dali oběd a pivo.

Cesta po hranici. 

opět cesta necesta

pod Tanečnicí 

ostružiny cestou zpět 

Co nás trochu překvapilo a ze začátku nás nenapadlo, že tomu tak bude, je horší přístupnost Saského Švýcarka. Musí se to celé objet přes Lobendavu a Sebnitz a až pak se dá někde parkovat. To jsme udělali ve středu. Na parkoviště jsme přijeli v 9:50 a neměli 4 Eura na parkovné. Měl jsem jen papírovou desetieurovku. Naštěstí tam byla restaurace a já sesmolil německou prosbu o drobné. potom už byl výlet bez zádrhelů. Cesta vedla údolím s potokem, potom po skalách nad potokem, přes vyhlídky a nad říčkou s lodičkami.

Hermannseck

Ve čtvrtek za námi přijel Milan, tak jsme ho vzali na výlet do skal u Kyjova. Už jsme měli vyzkoušené, že Kesina všechny místní schody zvládne a tak jsme lezli nahoru a dolů až do zblbnutí. :-)

V pátek jsme se vydali na náš nejdelší výlet. Pája se chtěla zase po čase podívat na modrou vedoucí od Tokáně a tak jsme auto nechali na parkovišti U sloupu a nejkratší cestou došli na Tokáň. Jenže už tam to bylo skoro pět kilometrů a Kesinky maximum je tak 10 km. Riskli jsme to a došli až k Panenské jedli, ale cestou zpět se jí chuděře podlamovala nožička. Naštěstí to byl poslední den, protože od soboty měla Pája hraní na Grabštejně. 

ve skalách 

u Panenské jedle

Ještě chodí. :)

Navečer jsem zase vyrazil na koloběžku na hodinku a něco. V sobotu jsem odvezl Pája na Grabštejn, Kesinku k Míle a vrátil jsem se zpět válet si šunky. V neděli jsem se zase pořádně projel na koloběžce, i když posledních 20 km z celkových 80 za moc nestály. Nějak mě všechno bolelo a nemohl jsem jet rychle. :-)

zbytky mlýna 

v Sebnitz 

stolové hory

u Labe 

Lýkožrout řádí 

Dlouhé stoupání z Hřenska na Mezní louku jsem si pamatoval, ale víc mi vadily následující hupíky. Ale na Mezní louce jsem ujel mašince s turisty. :-) Když jsem dojel k penzionu Na konci světa, koukám, že je "abgesagt", tedy zavřená na dobro. A to byla svého času vyhlášená. Teď už je to jen penzion, ale je odtamtud krásný výhled.

 odpočine ve stoupání

Nedohnala mě! :-) 

výhled z "Konce světa"

Něco jsme nachodili. :-)

Střecha a proseknutá noha

Taky by tenhle zápisek mohl mít název: "Jak jsem nejel Přejezd republiky". Ale nevystihlo by to to nejdůležitější, co se za poslední zhruba měsíc událo.

Na Přejezd jsem se poctivě připravoval a taky, jak se blížil, sledoval počasí. No a asi týden před Přejezdem to začalo vypadat, že bude pršet. Zbývalo hodně času a předpověď se mohla změnit, tak jsem byl v klidu. Byli jsme s Pájou týden na chatě a za pomoci tchána jsme konečně dodělali střechu. To nám zabralo pět dní, protože v tropických teplotách se na střeše dalo pracovat jen ráno a večer. Po tom, co byla střecha hotová, si Pája umyla hlavu a asi si ji nějak špatně usušila nebo co, ofoukla a pak byla do konce dovolené marod. Takže povedená společná dovolená. :-D

Bylo před Přejezdem, tak jsem se po dokončení střechy snažil se trochu hýbat. Po minulé deštivé jízdě se mi povedlo projet naplánovaný okruh vedoucí z větší části Německem, odlovit pár keší a cestou zpět prozkoumat místní rybník. Kromě venčení Kesinky jsem se byl ještě jednou proběhnout.

kdesi před Lobendavou 

pivko v Lipové

 Je to nějaké mělké. :-)

s Kesi na výletě

Šluknovsko

 Wachberg

Weissberg

V pondělí po návratu jsem doladil na vyjížďce sbalení zavazadel na Přejezd (nechtěl jsem brát brašny) a kupodivu se mi vše potřebné vešlo pod řidítka a na ně. Pořád jsem sledoval počasí a nevypadalo to dobře. Začal jsem tedy uvažovat, že nepojedu a po několika obratech jsem se ve čtvrtek ráno rozhodl definitivně. Na miskách vah byl prestižní závod, ale po známé trase a za témě stálého deště (v noci pršet nemělo) a na druhé straně víkend na zahradě, kde mělo pršet taky, ale výrazně méně. A to nemluvím o kreténských Českých drahách, kde vám v klidu pokladní prodá jízdenku pro kolo a pak vám řekne, že je výluka a že vám to kolo nejspíš autobus nevezme. Nakonec jsem z neúčasti vytěžil maximum - udělal jsem okapy, svody z nich do nádrže a stružky, posekal jsem celou zahradu, obsypal chatičku kačírkem a kromě práce jsem si byl dvakrát zaběhat a jednou na procházce. :-) A díky dešti se nám hned nádrž skoro celá naplnila. Takže paráda.

První běh byl ve stopách toho minulého. To jsem totiž některé kešky vynechal, abych byl co nejdřív zpět na opejkačku. Tentokrát jsem nevynechal žádnou, ale pak jsem doma zjistil, že jsem si nestáhl všechny v okolí a ještě tam tedy budu muset minimálně jednou. :-) Ale je tam krásně, tak proč ne.

 panorámata

Weissberg

Na výlet jsem šel v sobotu večer. Byl to malý okruh kolem obce Království. Trochu sprchlo, ale jinak to byla moc pěkná procházka včetně bloudění lesem a chroštím ke konci. A v neděli ráno jsem vyběhl podruhé. Tentokrát jsem popojel autem dál, až do Jetřichovic a udělal si okruh po okolí. Po něm jsem byl na kaši a ještě jsem to cestou na chatu musel objíždět kvůli cyklistickému závodu. Ale aspoň jsem měl změnu. :-) Na tomhle běhu bylo nejlepší hledání kešky na Rudolfově kameni, při kterém jsem tam strávil asi 30 minut a pořád ne a ne ji najít. Nakonec byla tam, kam jsem koukal hned na začátku, ale asi špatně.

 Bude pršet nebo nebude? 

po vymotání z lesa 

vyhlídky z jiného pohledu 

Vzhůru na kopec! 

na kopci 

Rudolfův kámen 

Na tento pátek jsme měli s kamarády otužilci domluvenou grilovačku a tak jsem na zahradu jel jen na otočku ve čtvrtek po práci s tím, že v pátek dopoledne pojedu zpět přes nějaké ty kešky a ještě budu mít doma časovou rezervu. Cestou jsem se stavil v bylinkové zahradě a narazil na dvě kešky se škvory. Na zahradě mě po zalití a nějakých dalších drobných pracích napadlo nadělat trochu dřeva...

Nevím, jak se mi to povedlo, ale při pokusu doštípnout poleno mi sekera sjela a škrábla mě do bérce. Pak koukám, že to "škrábnutí" je až na kost. Tak jsem to rychle zavázal, všechno zamknul, uhasil oheň a zavolal si sanitku. Moc to sice nekrvácelo, ale na šití to rozhodně z prvního pohledu bylo. Na chirurgické ambulanci v Rumburku říkali, že jsem už ten večer třetí šikovný chalupář. :-D

No tak jen doufám, že se mi to rychle zahojí a že nebudou další dovolené stát za prd, jako ta první. Ale bylo to štěstí v neštěstí - tepny jsou na druhé straně a sekera byla čistá a ostrá. Ale asi budu příště sekat, jen když tam nebudu sám. :-)

grilovačka

A ještě pár fotek, jak jsme pokročili. :)

nejdřív nátěr

opalovačka 

Vedra jsme nedávali a buď odpočívali, nebo se jeli koupat. 

Naše roční výročí manželství oslavené prací. :-D 

Pája řeže šablony.

 letecký pohled

Ke konci už jsem si musel vycpat bok polštářem. :-)

Kuna! 

Zelené střechy jsou prý v módě. :-) 

Konečně! 

 

okapy a kačírek